elenai komentáře u knih

Laro, promiň, ale nedá se nic dělat, musím ujmout jednu hvězdu ze souhvězdí tvé dokonalosti. Poslední Archivy podle mého skromného názoru obsahovaly kvalitativně velmi nevyvážené příběhy (zdravím, Fiono!) a kresba... Inu, někdy jsem měla pocit, že se nedívám na Laru, ale nějakou mužatku. Galerie obálek se mi na druhou stranu líbila asi nejvíc ze všech dílů. Suma sumárum, je to důstojné rozloučení s legendou, kterou miluju už čtvrt století.

Oblíbené příběhy: Přepadení, Největší ze všech pokladů, Škorpionova hůl

3 28.06.2020

Při zjištění, že má kniha téměř 900 stran, jsem byla kapku nesvá. Ale pak ten špalek přišel a já v něm dlouho listovala a kochala se nádhernou kresbou. Pak jsem šla s rodinou na procházku, natrhala jsem si kdejaký plevel, kytku a trávu, a znovu jsem se do té bichle ponořila a zkoušela určit, co nám tady na mezích, loukách a v sadech roste. Pro laiky a přírodou nepolíbené to úplně není, ale ti, co se rádi nimrají v oboru botanika, je kniha pokladem.

5 27.06.2020

Pocházím z kraje, kde se mnoho lesů nevyskytuje. Proto při rodinných toulkách vyhledávám alespoň ovocné sady plné stromů, zelené lány, rozkvetlé meze a rybníky a těším se pohledem na každou kytičku a živého tvora. Tato kniha nebyla až tak jednoduchá na čtení. Hemžila se odbornými názvy, vědeckými poznatky a kapkou dotační politiky. To mě, přiznávám, příliš nezaujalo. Ale jakmile začal autor o svém životě, rostlinách a živočiších, byla jsem v sedmém nebi. Jan Haft je pozoruhodný člověk, který to má v hlavě srovnané. Dokázal mi předat spoustu zajímavých informací. Asi nejvíce mě zaujala kapitola Žlutý zázrak. A ne, nejedná se o řepku. :-) Mám teď díky němu velké plány. ****1/2

8 22.06.2020

Seifertovy básně na mě mají blahodárný vliv. Mám ráda verše hravé a pozitivní, které vám vykouzlí úsměv na tváři.Toto byla poesie v obraze, nebo obraz v poesii? Tak nebo tak, užila jsem si pěkné počtení podobné duši hlazení.

9 16.06.2020

S historickou detektivkou jsem si zatím podala ruku v pouze knihách slovenského geroje Červenáka. A teď Ariana Franklin. Je třeba uznat, že oba autoři mají úplně jiný styl psaní. Byť se zabývají historií, mají jinou míru potřeby o ní psát. Paní autorka měla touhu vše popisovat do poslední skvrnky na šatech kdejakého žebráka. Občas byl tedy děj takový uzívaný, ale z větší části velmi zajímavý.

Já tedy budu stručnější. Co se mi líbilo:

Příběh, a vůbec téma, které si autorka vybrala. Je to silný šálek kávy, ale udržoval mě v napětí od první chvíle až do konce.

Postavy byly dobře zpracované. O některých jsem se dozvěděla víc, o dalších méně. Hodně jsem si jich oblíbila a doufám, že se objeví i v dalším dílu.

Vykreslení doby a výrazný prostor k představení Adéliiných lékařských schopností.

Co se mi nelíbilo:

Autorka měla tendenci dost často opakovat některé myšlenky a fakta.

Chemie a vztahy mezi postavami. Já jsem tomu prostě nevěřila.

Mluva občas ujela do moderna, za což třeba autorka úplně nemůže, může být vina na straně překladatele.

I když tedy nějakými nešvary trpěla, pořád to byla velmi dobrá a čtivá kniha. Jsem zvědavá na další díl.

4 15.06.2020

Postava Anny, která vám neřekne nic a mnoho. Psaní v náznacích tady dostává nový rozměr. I kdybych nakrásně chtěla prozradit děj, což neudělám, nešlo by to. Je to tak zvláštní kniha a já jsem po jejím dočtení plná pocitů. Dnes jsem se procházela po zahradě a vidím, že máta už potřebuje ostříhat, stejně jako meduňka a tymián. A z toho jitrocele bych mohla konečně zkusit sirup pro děvčata a hluchavka je plná mravenců... Zkrátka jsem se nechávala, stejně jako Anna, unášet vůní bylin. Škoda, že jsem se z její minulosti dozvěděla tak maličko. Ano, leccos se dá domyslet, ale když nemáte všechny kostičky, hrad nepostavíte. Přesto to pro mě byl velice silný zážitek a jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.

25 08.06.2020

Poklad z Levných knih, ne nepodobný Vypravěčce, hlavně tematikou pečení. Román o tajemstvích, vině a trestu, ale take o lásce, naději a velké odvaze. Příběhu dominuje hned několik žen, přičemž ta nejhlavnější, Elsie, se objevuje v obou příběhových liniích - válečné i novodobé. Je to velmi pěkně popsaná postava a byla bych strašně ráda, kdyby opravdu existovala. To bych si snad koupila letenku za oceán a šla ji navštívit do jejího úžasného pekařství. Jednu chybu ta kniha ale má. Nikdy ji nečtěte hladoví. Já mám před obědem a při pročítání německých recepisů na konci jsem začala slintat jako náš baset.

12 04.06.2020

Já už ani nevím, co bych psala. Jsem prostě milovnice této vnadné (ne)dámy už od svých sedmi let. Nemějte mi prosím za zlé, že jí uděluju plnou nálož hvězd. Lara je má guilty pleasure. Zde se mi navíc líbila poslouponost a provázanost příběhů a i kresba byla přes počáteční skepsi z obálek, které se mi tedy moc nezamlouvaly, nádherná.

Oblíbené povídky: Krvelačné kameny, Proměnce duší, Krvavá kletba, Mračna se stahují, Vendeta, Alfa a Omega

5 01.06.2020

Jak jsem se dostala k Archivům numero duo. To si tak sleduju dokument na Netflixu, v němž se mluví o tygrech bengálských. Heh, tygry kosila Lara v TR3 v Indii. Ty jo, zase bych mrkla na nějaký Let's play... Takže tady to máme - TR3, Last revelation, teď jsem u Chronicles, btw. A Archivy s.2, co mi ležely v knihovničce cca dva roky, jsem slupla za tři dny. Byla jsem na tu kočenu úplně nažhavená. A že bylo o co stát. Široká škála příběhů, dost jich bylo pěkně temných, překrásná kresba, opravdu luxusní. Všechny Lary se mi moc líbily. Sice jsem hodnotila střízlivěji než u prvních Archivů (viz Povídky), ale jako celek je to jasných *****.

Oblíbené povídky: Devět životů, Zlá krev, Střípky času

4 29.05.2020

Po přečtení je mi hned jasné, proč je kniha tak oblíbená u mladých dospělých. Záměrně nepíšu italských, román je totiž zcela univerzální záležitost. Vezměte si kupu lidských problémů, duševních i fyzických, a spojte je do Osamělosti prvočísel. Nic moc mě při čtení netěšilo, je totiž dost smutné, ale musela jsem číst pořád dál. Jen dvě jiskřičky naděje jsem zaznamenala, ale nebudu budoucím čtenářům nic vyzrazovat. Oproti jiným autorům ze Světové knihovny je Giordano lehce pochopitelný, moc se mi líbí jeho přímý a dalo by se říct jednoduchý styl, kterým vyjadřuje složité věci. Doufám, že jsou takové i jeho ostatní romány, protože mám chuť si od něj určitě ještě něco přečíst.

7 28.05.2020

Ne, ne a ne! Já jsem si ten čtvrtý svazek neměla číst! Co jako teď budu dělat? To si ze mě Kravčík dělá srandu? Doufám, že už sepisuje pátý díl a že bude stejně skvělý jako tento! Uf, už jsem se trochu uklidnila. No, takže tohle bylo zatím nejlepší pokračování série a zaslouží si čistých *****. Byla to neskutečně skvělá jízda, všechny tři příběhy mě nesmírně bavily po všech stránkách. Akce střídala vtip, romantiku a příjemné mrazení. Co se týče postav, oblíbené jsou snad všechny, protože jsou tak odlišné - držkatý Lopin (co slovo, to perla), Rinvit za-každou-cenu-udělat-správnou-věc, roztomilý ťulpásek Dargos, Tesla, která je vždy nad věcí, a hubatá Gereta, která v mnoha ohledech předčí kdejakého chlapa. Všichni mi přirostli k srdci a měla jsem o ně pořád strach, protože pan autor se s hrdiny moc nemazlí a klidně je šoupne smrti do chřtánu.

Jeho spisovatelská zdatnost navíc strmě stoupá vzhůru, takže to snad pro něj bude impuls sepsat další Letopisy. Že už to zmiňuju podruhé? Ach jo...

3 23.05.2020

Já jsem si opravdu nemyslela, že se bude jednat o příručku. Naopak, ty rádoby radící věty v úvodu jednotlivých kapitol mi tam přišly navíc. Chtěla jsem sledovat příběh NĚKOHO a krásné dívky a vědět, zda se jim životy protnou. Jejich cesty jsou v mnoha směrech podobné a na konci zjistí, že bohatství jim patrně nezajistilo to, co chtěli. Inu, takový je život. Zarazila mě tedy ta příšerná propast mezi společenskými vrstvami, autor určitě neměl důvod si cokoliv vymýšlet. Byla jsem z toho dost smutná a opravdu jsem ráda, že žiju, kde žiju. Tato kniha je v mnoha směrech inspirativní, a byť jsem nehltala stránku za stránkou, místo u mě v knihovně jí právem náleží. ***1/2

4 18.05.2020

Upřímně, čekala jsem romantiku jak vyšitou z červené knihovny. Tohle bylo vše jen ne romantické. Byla jsem knihou úplně pohlcená a chtěla jsem jen číst a číst. Eleanor není typickou představitelkou ženského pohlaví, není ani typickou představitelkou člověka, za což mohou události, které ji poznamenaly na celý život. Přesto, anebo právě proto jsem ji začala mít ráda a držela jí pěsti. Protože i když jsou v knize místa, kde se i trošku zasmějete, při každém telefonátu matky vám zatrne a ke konci knihy přichází i nepříjemné mrazení, kdy jsem musela knihu odložit a trochu to rozdýchat. Další důležitou složkou knihy bylo srovnání dvou mužů dle vzhledu a jejich chování. Tady, pravda, se čtenáři dostane typického klišé, ale je to tak správně, aneb nesuď člověka dle jeho vzevření.

Má to být román pro ženy. S tím souhlasím, ovšem s radostí můžu konstatovat, že tento se nadmíru odlišuje a je inteligentní. Doufám, že autorka brzy něco napíše.

12 15.05.2020

Mno, čekala jsem něco víc pelíškovského, možná i styl Báječných let pod psa. Tato kniha postrádala šťávu a špetka humoru by jí víc než prospěla. O útrpné době komunistické jsem četla už lepší kousky. A ten název byl taky trochu zavádějící. O babičky bohužel zase tolik nešlo a dovedla bych si představit, že by z tohoto námětu šlo vytěžit daleko víc. Tak nevím...

5 12.05.2020

Pro mě bez diskuze jedna z nejlepších knih tohoto roku. Hynek Grábl je typický rádoby polepšený chlap po čtyřícte, který už toho moc nečeká, jen že si bude moct v klidu fidlat žlučníky. Ale ono ejhle! Nakonec je všechno jinak. Zezačátku jsem nemohla přijít na to, jakým směrem se bude tato kniha ubírat. Počítala jsem s tím, že nebude mít happyend, s hlavní postavou to vypadá opravdu bledě. Co můžu vyzvednout, je skvěle vykreslené lékařské prostředí a některé šokézní případy. Vztah doktor-pacient není černobílý, stejně jako samotný člověk. To, že mi kniha odsýpala jako po másle, nemusím ani dodávat.

13 10.05.2020

Moje milovaná Hilda se vrátila se vší parádou. Bylo to čarokrásné, magické a dojemné. Trollí svět mi uhranul, moc se mi líbila legenda o trollí pramáti. A ačkoliv byl děj jasně předvídatelný, moc jsem si Hildu a její blízké a kamarády užívala, byť už dávno nejsem malá holčička.

5 07.05.2020

Lékař, od kterého bych se chtěla nechat ošetřovat, kdyby to šlo a bylo nutné. Profesor Michalsen představuje ve své knize tradiční způsoby přírodní medicíny známé již tisíce let. Ovšem není to jen nějaké nadšenecké blábolení, ale jeho výroky jsou podloženy skutečnými případy. Kniha fundovaně představuje důležitá fakta o jednotlivých způsobech přírodního léčení. A o co se jedná? Baňkovaní, pouštění žilou, půst, vodoléčba, ájurvéda, fytoterapie, terapie pohybem - o těchto a mnohých dalších metodách se dozvíte, jak účinně působí na zdraví člověka buď preventivně, anebo léčebně. Na konci autor navrhuje, jak začít se zdravějším životním stylem a co sám pro své zdraví dělá. Líbí se mi také to, že je text psán nenásilnou formou, nic čtenáři nevnucuje, naopak podněcuje k přemýšlení o tom, co by se dalo změnit. Opravdu povedená kniha.

3 06.05.2020

Velmi pěkná kniha, která mě v době nouze (rozuměj nouzový stav) dost inspirovala. S některými hrami jsem se vrátila do svého dětství a bylo to velmi milé. Akorát jsem tedy asi poněkud nechápavější, ale některé návody jsem pobírala velice těžko. Ale jako rodič můžu knihu dalším rodičům jen doporučit.

4 29.04.2020

Paolo Bacigalupi mě před lety oslovil svým Čerpadlem 6, takže jsem chtěla samosebou víc jeho pochmurných, byť nebezpečně reálných, vizí budoucnosti Země.

Na Prachožrouty pak několik let padal prach. Odradilo mě to zaškatulkování do sekce pro mládež. Ale upřímně? Tohle bylo docela silné kafe. Život postav byl popsán dost drsně, drsný byl i jazyk a chovaní hrdinů. Zkrátka nic pro třastořitky.

Mně osobně se víc líbila první polovina knihy. Přesně jsem si dokázala představit tu pláž s výhledem na hřbitov lodních vraků, taky jsem se hodně dozvěděla o fungování světa. Pak se všechno odehrávalo až příliš rychle, místy až uspěchaně. Kniha by si rozhodně zasloužila více stran.

Přečtení mě ale nakoplo k tomu, abych se začala o Bacigalupiho zase víc zajímat.

5 25.04.2020

Tak dlouho jsem je měla na dosah, ale přesto jsem je ignorovala. Teď přišel ten správný čas a strávily jsme spolu pár příjemných chvilek. Co jsem obdivovala, byl výborný jazyk a skvělý překlad, byla to čirá radost číst. A tak brilantně vypointované příběhy se jen tak nevidí, byla jsem úplně bez sebe, když jsem se dobrala konce každé povídky.

Mé hodnocení:
Host do domu - ****1/2 - trochu rozvláčnější, ale závěr tedy opravdu stál za to.
Velká rošáda - ***** hej, fakt by to fungovalo i v reálu? :-D Opravdu jsem se pobavila.
Vyvrcholení - ***** kruté a nelítostné a vymykající se žánrem v tomto souboru.
Čubka - ***** asi rozumím tomu, proč je to klasika. Strýček Oswald je pěkný rošťák, jen co je pravda.

7 17.04.2020