elenai komentáře u knih

Uch, ještěže jsem si ji nekoupila, jak jsem měla původně v plánu. Tohle čtení mě totiž bolelo. Někdo tady Smrt srovnával se Smrtěm, mě ještě napadá srovnání s Mooreovou Špinavou prací. To byl aspoň nářez! Četla jsem už několikrát a vždycky se náramně pobavím. U této knihy jsem neměla žádné pocity, a to je špatně. Vlastně ano, šíleně mě rozčiloval překlad. A Smrt vypadá jako chlápek s hlubokým hlasem a mluví o sobě v ženské osobě? Fakt by mě zajímalo, jestli tohle vymyslel autor nebo překladatel. Bohužel se člověk při výběru četby někdy spálí, a toto byl můj případ.

6 14.09.2019

Kniha se mi četla velmi hezky, paní Jarolímková používá místy až vypravěčský styl psaní. Hodně věcí už jsem znala, jen potřebovaly oprášit a vyndat z temných zákoutí mé mozkovny, ovšem zjistila jsem i mnoho nových a zajímavých informací. Měla jsem ale problém s tím, kam publikaci zařadit. Je to něco mezi populárně naučnou a odbornou publikací, přičemž se netváří tak ani onak. Proto souhlasím s komentářem uvedeným níže, aby si budoucí čtenáři informace ověřovali. Byť je na konci uvedený seznam použité literatury, je trochu lajdácký. Ovšem ani to mě neodrazuje přečíst si v budoucnu pokračování.

3 12.09.2019

Veroniku Hurdovou znám, tak jako většina lidí, z jejího blogu. Její psaní mě baví, má hlavu a patu a je inspirativní. Toto byla první tištěná kniha, kterou jsem četla, a nebyla jsem zklamaná. Jen jsem čekala toho textu trochu víc. :-) Líbí se mi, jakým stylem vychovává své děti, byť jde hlavou proti zdi (rozuměj dnešnímu společenství maminek). Pohádky a obrázkové básničky mě taky dost bavily. Za mě palec hore!

5 05.09.2019

Méné je někdy více, drahý McEwane. Byla jsem naprosto zahlcema všemi těmi slovy, až mě z nich místy bolela hlava. Příběh milenců - Robbieho a Cecilie - znám původně z filmu, a to mu sluší. Když se řekne Pokání, vybaví se mi knihovna, Keira Knightley ve smaragdových šatech přitisknutá k Jamesi McAvoyovi... Za tu scénu z knihovny jsem dala hvězdu navíc, jinak to pro mě byl až příliš velký balast. Po této knize jsem na vážkách, jestli chci přelouskat dalši autorovu tvorbu, kterou jsem si nerozvážně zakoupila.

5 31.08.2019

Patnáctý díl Mýtů s sebou přinesl zajímavé zvraty. V tomto dílu zabírají valnou čast příběhu dvě dějové linie. První osvětluje minulost Sněhurky a Růženky, přičemž jsou zde umně převyprávěny známé pohádky. Druhá nabízí vyústění linie Pana Temného s nečekaným zakončením. Hodně povedené jsou i bonusy a povídka o Pinocchiovi, která rozšiřuje zápletku tohoto dílu.

4 17.08.2019

Tak toto byl přesně můj šálek čaje. Čtyři hvězdy dávám za to, že jsem cílovka, miluju vše britské, deníková forma se mi velmi dobře čte a tak nějak souzním s hlavní hrdinkou (bez toho alkoholu a mírně shopaholických sklonů ovšem). Kniha vychází z modelu moderní matky, která má jistou idylickou představu o svém životě rodinném a pracovním, ale bohužel jí to většinou krutě nevychází. Přidáním manžela, který se občas chová jako trouba, dokonalé sestry a ulítlé švagrové, pár kil navíc... Ano, tohle se opravdu nejvíc blíží tomu, kdyby si ikonická Bridget Jonesová vzala Marca Darcyho a měli spolu děti. :-) Některé story jsou až těžko uvěřitelné, někdy se toho nakumulovalo až příliš, ale krucinál, je to knížka, která byla napsána s cílem pobavit. A svůj účel splnila dokonale.

6 16.08.2019

Nemůžu si pomoci, ale na mě byl příběh popsán až příliš jednoduše. A vzhledem ke svému věku jsem se nedokázala příliš ztotožnit s hlavní hrdinkou, šestnáctiletou Linou. Atraktivním pro mě na této knize bylo hlavně téma a navzdory všemu naturální popis všech těch hrůz, kterými si museli nebozí Litevci projít. My, co žijeme tady a teď, a přesto si neustále na něco stěžujeme, bychom se měli stydět. Nedokážu si představit, že bych přežila něco takového. Bohužel mi celý zážitek nakonec zkazil epilog, který, když už tam musel být, měl obsahovat něco víc než jen stránku a půl. Ruta Sepetys je výborná vypravěčka, ale její Sůl moře mi přinesla mnohem silnější čtenářský zážitek.

10 11.08.2019

Nádherná kniha oslavující ženskou sílu, možná trošku šmrnclá feminismem, ale není to nic, nad čím by se měl případný mužský čtenář pohorošovat.
Nejvíce se mě dotkl osud Smity a její dcerky Lality. Jejich živoření (promiňte, ale tohle opravdu nebyl život) bylo popsáno velmi sugestivně a je mi zle z toho, že se s ženami v dnešní době ještě takto krutě zachází. O to víc jsem přála těmto knižním hrdinkám lepší život. Sarah byla už takovou typizovanou a docela často se objevující hrdinkou v moderní literatuře. Na téma rakovina dostanete přesně to, co už jste někde předtím četli. Ale i tak si zaslouží úctu. Giulia pak tvořila důležitý spojovací bod mezi oběma světy. Moc se mi líbilo líčení života sicilské rodiny a její romantický poměr s exotickým cizincem.

Na prvotinu to byla kniha výborná, ve Světové knihovně Odeonu pak přímo excelentní. Jedna z těch, ke kterým se moc ráda vrátím.

13 31.07.2019

Druhý díl byl opět neskonale skvělý a pro mě ještě o chlup lepší než ten předešlý. Může za to především známější prostředí Matičky Prahy a událostí okolo Rudolfa II. a také to, že se dozvídáme více o životech ústředního tria, a to hlavně mého oblíbence Jaroše. Jako vždy jsem byla plně uspokojena břitkými dialogy a celá detektivní zápletka se mi zdála promyšlenější než ta předchozí. Perfecto!

15 28.07.2019

Malinku jsem četla, už je to delší doba, a byla jsem z velké části spokojena. Ne jinak tomu bylo u Běsy. Je to mnohovrstevnatý a tak spletitý román, za který by se nestyděl ani ruský klasik. Je spjat s dějem Malinky velmi významně a určitě jej nečtěte jako první. Anebo ano, záleží na vás. Já jsem si to v pořadí Malinka-Běsa užila náramně. Autorka opět nezklamala svou hluboce psychologickou sondou do nitra mnoha postav, jejichž životy jsou spolu navzájem propojeny. Tady šla ale ještě dál. V podstatě sepsala rodinnou kroniku v éře nékolika desetiletí a obohatila ji popisem života na Ukrajině. Mně se ta část velmi líbila, ale zároveň byla zdrcující, protože vím, že tam není lehké žít ani teď.
Autorka se svých nešvarů z Malinky nezbavila, ale vlastně jsem se je naučila mít ráda, je to prostě její styl psaní. Snad mě zase brzy něčím ohromí.

8 22.07.2019

Zhruba před rokem a půl jsem přečetla Osvětimskou knihovnici a Ditu Krausovou jsem vynesla do nebes. Novodobá hrdinka! Po přečtení jejích vzpomínek jen sedím a zírám.

Chápu, že někteří čtenáři se cítili být ochuzeni o osvětimskou čast, já ale nikoliv. Naopak jsem ráda, že se paní Dita víc věnovala svému dětství a pozdějšímu životu. Za mě to byly nejlepší časti.

Knih jako tato totiž příliš není. A že bylo o čem psát! Dita Krausová měla pestrý život a zůstala nezlomená i přes všechny ty tragické události, všechny ty klacky, které jí život dál házel pod nohy. Dokázala vyzdvihnout i všechno dobré, co se jí stalo, a díky tomu si jí vážím ještě víc.

Odložený život je nesmírně obohacující knihou ve všech směrech. Doporučuju všem bez rozdílu.

16 18.07.2019

Neumírala jsem smíchy, ale byla jsem naprosto okouzlena tím roztomilým bizárem a dokonalou kresbou. Četla jsem pomalu a pečlivě zkoumala každou stránku. Krásné, opravdu krásné! Těším se na další díly!

11 17.07.2019

Vydařená kniha komiksových stripů, která mi dala toto: Nejsi v tom sama a neber se moc vážně. :-) Byla jsem povzbuzena na duchu ve svém trudomyslném období, za což velký dík! Ale budu trochu hnípat v názvu. 165 centimetrů není dle mého zrovna málo, znám menší piva, co jsou matkami.:-D

6 17.07.2019

Tak tohle byl tedy oříšek. V Noci nožů jsem byla totálně mimo od začátku téměř až do konce. V Návratu snad jen do třetiny knihy? Normálně knihu odkládám po sto stranách. Tady jsem to vydržela a nakonec to nebylo úplně nejhorší. Na čem by měl autor zapracovat, je určitě životnost postav. Až na pár výjimek byly bezvýrazné. Několik jiskrných dialogů navíc a méně popisů a naznačování by jim jen prospělo. Dalším neskonalým průšvihem bylo až příliš mnoho dějových linek. To bylo snad poprvé, kdy jsem si vytiskla mapu a seznam postav a barvičkama si dělala poznámky, kdo, kde, co a s kým. A ne všechny linky dostaly tolik prostoru, kolik by si asi zasloužily. Ale abych jen nehaněla, bylo tu dost světlých momentů na to, abych knihu dočetla. Laseen, Šedohřív, Poutník, Li Heng, Ryllandaras versus veteráni, seržant Nait/Zajíc a jeho banda - u těch posledních se objevilo nejvíce prvků humoru, což oceňuju. Doufám tedy, že se s některými uvidím i v dalších knihách, protože já se opravdu těším na další díly. Je to totiž Malaz, byť z úplně jiné perspektivy. Na čtyři hvězdy to úplně není, ale zase si kniha nezaslouží jen tři. Takže něco mezi?:-) ***1/2

4 15.07.2019

Mé srdce Tolkienofila zaplesalo, že se mohlo vrátit zpět do Středozemě prostřednictvím této působivě vypadající knihy. Přesto nejsem úplně zaslepená a musím vytýkat, a to hlavně redaktorům za lajdácké korektury. Slovo Sindar a Edain bylo na jedné stránce zkomoleno snad třikrát! Takové hraní se slovy se mi tedy vůbec nelíbilo. A když už jsme u těch hrdinů, dost jsem postrádala své snad nejoblíbenější - Tuora a Belega Lučištníka - kteří významně tvořili děj Sillmarilionu. A vůbec by neškodilo uvést prameny, z nichž autor čerpal. Ale Tolkien je moje velká láska, jedna z těch, co mě přivedla do kouzelného světa fantasy, a tímto čtením jsem si ty sladké začátečnické časy připomněla.

5 05.07.2019

Na Jana Folného jsem byla opravdu zvědavá, a když jsem viděla v knihovně Víkend v Londýně, sáhla jsem po něm. Ale bohužel to nebylo přesně to, co jsem čekala. Část knihy po kapitolu Neděle se mi opravdu líbila, měla šmrnc, humor, dobré dialogy. Zbytek obsahoval jen balast a byl tak nekonzistentní a zbytečný. Příliš mnoho úhlů pohledu, přílišná snaha řešit na malém prostoru osudy mnoha postav. Za mě tedy zklamání.

5 19.06.2019

Na prvotinu je to velmi dobré. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že by kniha mohla být o sto stran kratší. Ale moc oceňuju téma, které si autorka vybrala. Ještě jsem nikdy nic takového nečetla. Tedy, o autistech ano, ale ne nic o synestezii a prosopagnozii. A nemůžu si pomoct, vím, že to musí mít tito lidé velmi těžké, ale zároveň je jejich svět o tolik bohatší. Příběh byl také slušný, z postav mě zezačatku trochu zklamal Jasperův táta a samozřejmě mě velmi rozčilovala samotná Bee Larkhamová, byť dopadla, jak dopadla. Závěr pro mě měl takový thrilleroidní nádech, kdy mi i místy zatrnulo. Super!

5 11.06.2019

Když k tomu člověk přistupuje jako k totální oddechovce na vypnutí mozku, tak super. Rozhodně nedoporučuju feministkám, bio matkám, lesním ženám, ženám alternativním a choleričkám. :-) Je to dle mého extrémně vyhrocené, ale co už. Do jaké míry autor čerpal z vlastního života, se neodvažuju odhadovat, a ani mě to nezajímá. Utahuje si z obou stran, takže za sebe můžu napsat, že nejsem nikterak pohoršena, naopak jsem celkem spoko.

8 04.06.2019

Tak tohle bylo bohužel dost slabé. Na tak malý prostor autorka narvala až moc témat - politiku, kulturu, rasovou a náboženskou problematiku, vážnou nemoc a manželskou krizi. Uf! Bylo toho moc, do čtení se mi zase tak nechtělo a musela jsem se do něj nutit. Ano, bylo tam pár vtipných momentů, třeba Jůliina povídka o princezně, ale bylo jich zoufale málo. Navíc Jindřich byl fakt... fakt... pardon, musela bych být sprostá. K Budžesovi a Oněginovi se určitě ráda vrátím, ovšem Dardu vrátím raději zpět do Městské knihovny.

7 31.05.2019

Tohle na mě dolehlo jak velký balvan. Román zcela určitě donutí čtenáře přemýšlet hlavně nad sebou samým a svým viděním problematiky. Autorka ho tímto textem prostě donutí. Mně z toho každopádně brní hlava pořádně a nenechám ty myšlenky jen tak ležet ladem. Takže za mě opět brilantně zpracované kontroverzní téma příběhu, ačkoliv byl text na můj vkus trošičku delší.

10 25.05.2019