elenai komentáře u knih

Teď pominu styl psaní a nějaké chybky. I to, že některé části jsou dle mého smyšlené. Jde o sílu a poslání příběhu, obojí je nevyčíslitelné. Paní Sosnarová se sestrou zažily něco, o čem si my, současníci, nechceme ani nechat zdát. A přesto to vydržely celých osmnáct let. Mám slzy na krajíčku, když pomyslím na některé ze scén z knihy - takhle se zacházelo s dětmi? Na tohle zvěrstvo neexistuje potřebný trest. Čím jsem starší, tím víc mi to jitří nervy a srdce.

10 15.09.2021

Sólo (skoro) pro Matěje Barbariče a jak je to sakra povedené! Z komorního pátrání se příběh strhne do slušné akce a z odhalení mi běhal mráz po zádech. O Sitnu jsem něco málo slyšela (zdravím pana Cimrmana a osazenstvo Blaníku) a úplně mě láká si tam udělat výlet. Akorát, nedá mi to - Barbariče jsem měla za okouzlujícího muže, ze kterého bych šla do kolen, a on je to chlápek středního věku s brejličkama a před děvčaty zatahuje pupek? No to né. :-D

17 10.09.2021

Jako vždy jsem nadšena. Podívali jsme se na zoubek dalšímu městu se zajímavou historií - Vídni. Příběh byl opět velmi pečlivě promyšlen a hlavně skvěle napsán. A co mě těší nejvíc, je fakt, že Stein byl v tomto díle dost zesympatičtěn (existuje to slovo vůbec?), no zkrátka nebyl jako osina v zadku tak jako v dílu předchozím. A to šlo panečku velkou věc - střet katolíků a luteránů! To nemohlo mezi Steinem a Barbaričem dopadnout dobře. No, a do toho začal do děje víc a víc fušovat Bohdan Jaroš... Zkrátka a dobře, tohle je série, kterou nelze nemilovat.

22 08.09.2021

Citový život zvířat je více než výmluvný název. Autor se v knize zaobírá mnoha tématy, díky kterým apeluje na nás, lidi, abychom si zvířat vážili víc než to dosud děláme. Mimo tradičních témat jídla, lásky a bezpečí se nebojí témat zvířecí inteligence a duše. Toto vše má buď vědecky podloženo, anebo doloženo vlastním pozorováním svých zvířecích parťáků. Mimochodem, k Wohllebenům bych se moc ráda podívala a poslouchala autora od rána do večera - má totiž co říct. Ale kniha mi nejspíš musí stačit. :-)

7 02.09.2021

Sherlock Holmes + Petr Kopl = kulervoucí kombinace. Miluju Sherlocka Holmese a miluji styl psaní a kresby Petra Kopla. Člověk by řekl, že už nelze povznést Doylovy povídky výš, ale Kopl to umí. Prošpikován mnoha literárními odkazy, s humorem sobě vlastním, je Skandál v Čechách v podstatě novým dílem a hlubokou poklonou britskému siru. Ale ačkoliv byla Irena nesmírně okouzlující, příběhově se mi víc zamlouval Strakatý pás.

6 26.08.2021

Viktorie Hanišová ukázala, že psát umí, a to nejen romány. Knihu tohoto kalibru jsem ještě nečetla. Občas se mi stalo, že mi začalo zběsile bušit srdce z toho, jak sugestivně byl příběh napsán. Povídky, které mě nejvíce zasáhly: Vrátíš se?, Zbytečný člověk, Díra

9 25.08.2021

Souhlasím s DK197, na ilustrace se nedá dívat a lepší příběh by vymyslelo dítě druhého stupně ve slohovce. Na knize není nic, co by případného čtenáře zaujalo, a téma homosexuality je značně nerozvinuté.

8 24.08.2021

Obdobnou knihu jsem ještě nečetla. Sama jsem pokřtěná, ovšem má víra je poněkud vlažná. Od jakéhokoliv náboženství mě odrazuje dogmatismus a mnohdy až šílené lpění na pravidlech, která se často zvrhnou v něco nepěkného. Tato kniha toho byla zářným příkladem. Zatínala jsem zuby, kdykoliv se objevily tetky typu sestra Andersonová, tu jsem opravdu těžce vydýchávala. Z dětí mi byli sympatičtí Alma a Jacob - první rebel, druhý dětsky naivní, ovšem s velkým srdcem, Zippy byla takový poslušný ptáček, který roztáhne trošku křidýlka, ale sám si je hnedle přistřihne. Claire - ta si procházela nejen tou nejbolestnější ztrátou, ale rovněž krizí víry. A Raději bych o jejím postoji moc nepřemýšlela. Ian byl těžce pod vlivem hádejte čeho. Docela nechutná mi přišla sexuální scéna. No a závěr - co k tomu dodat? Ve výsledku nevím nic a docela mě to štve. ***1/2

6 20.08.2021

Knihu jsem získala už před nějakou dobou, aniž bych si přečetla pořádně její anotaci. Teď jsem dostala chuť na trochu oddechovější četbu, tak jsem sáhla po tomto českém "Sherlockovi" s vybraným čichem. A jsem docela spokojená. Mám ráda období Belle epoque a hlavní hrdina je docela sympaťák, připomíná mi ovšem spíše Moffatova a Gatissova Sherlocka než toho literárního. Samotný detektivní případ je okořeněn řekněme pikantním vztahem, který se čtenářem pluje po celou dobu příběhu a je mu věnována také část autorova doslovu. Kniha je celá taková uhlazená, jakoby psaná podle šablony, já bych ovšem něco takového určitě nevytvořila a mileráda si přečtu také další díly o Eliáši Sattlerovi. ***1/2

15 08.08.2021

Nejspíš jsem od této knihy díky skvělým doporučením čekala mnohem víc. Ale nevím, jak to popsat. Nic mě nenutilo, abych knihu otevřela a s chutí četla dál a dál. Konec byl docela předvídatelný a jediné, co mě u knihy drželo, byl hlavní hrdina Don.

6 03.08.2021

Na rozdíl od některých považuju historii nejen za velmi zajímavou, ale rovněž neskonale poučnou. A knihy jako je tato, by měly být vyvažovány zlatem. Některé historické události mi nebyly neznámé (Nejen květiny nad zlato, Krvavý sníh), takže se hrdě biju v prsa. :-D Některé mě zaujaly více, jiné méně, ale styl psaní pana autora za to nemůže (ten je naopak velmi čtivý), pouze moje profilace zájmů. Každopádně se těším na další díly.

10 03.08.2021

Zezačátku to byl těžký boj s Nastereou. Přiznám se, že jsem se absolutně neorientovala, jako bych předchozí díl snad ani nečetla. Rozsáhlý úvod, který měl skoro dvě stovky stran, mi kromě pár zajímavých informací o Nastereách, několika bolestných setkání a otravného Armina nic moc nepřinesl. Pak se konečně Ilan vrátila do známého prostředí ke známým tvářím a hnedle byla kniha čtivější. Posledních sto stran jsem zhltla na jeden zátah a přiznám se, že jsem se neubránila jistému smutku. Obvzlášt poté, co mi byli tak hezky představeni téměř všichni členové pětadvacítky, až jsem si je ještě víc oblíbila. Stehlíková v tomto díle přitvrdila - v počtu stran, počtu smrtí a filosofii svého světa. Jsem zvědavá, jak bude pokračovat dál. Jen ať to prosím netrvá tak dlouho!

15 31.07.2021

Po přečtení anotace jsem byla trochu skeptická, chvilku jsem se nemohla začíst, ale potom začal děj ubíhat svižně a čile jako voda v řece. Bylo to tak trochu psycho, trochu pro holky a trochu sci-fi. Chvilku jsme byli v minulosti, chvilku v přítomnosti, která je vlastně naší budoucností. Autorčina vize světa budoucnosti je zajímavá, zčásti se opírá o skutečné ekologické problémy naší doby, kdoví, jestli se něco z toho vyplní? Styl psaní se mi líbil, všechno do sebe docela hezky zapadlo, byť ne všechno bylo vysvětleno a dotaženo do konce. Určitě půjdu i do dalších knih autorky, má takové neotřelé nápady, které mě baví číst.

7 22.07.2021

Sandman - Sen, Morfeus, Věčný - říkejte si mu, jak chcete, nic není špatně - vypadá jako chlápek, co si odskočíl z rockového koncertu oblbovat holky, ale pravdou je, že je to tvor mstivý. A to proto, že s ním lidi nepěkně zacházeli. Však jim to, parchantům, patří. Úvodní díl je tedy o pomstě a hledání moci a smyslu. Tak jako všechna ostatní Gaimanova díla, i toto je plné bizáru, mytologie, sexu a hnusu a já vážně přemýšlím, která postava je mi nejsympatičtější... Jo, je to ta, kterou nikdo z nás nechce potkat příliš brzy, ale stejně nás všechny dostane.

12 17.07.2021

Nejsem Brňanka, ale jsem s tímto městen spjatá téměř dvě dekády. Na Cejl jsem zavítala málokdy, slyšela o něm ledacos, takže mě Krvavý bronx lákal k přečtení víc než dost. A jak to tak bývá, něco se mi líbilo více, něco méně. Nezklamaly mne Tučková s Dvořákovou, Stančík opět skvělý bizár, už si od něj musím přečíst nějaký ten románek - toto trio je můj top. Od Mornštajnové to byla má první povídka a je to takový její standard, byť kapku slabší než v románech, stejně tak Soukupová. Nováčci, kteří mě překvapili, byli Bellová se Sýkorou. Její příběh byl plný naléhavosti a smutku, jeho úsměvný se zajímavou pointou. Zbytek mi trochu splýval, anebo bohužel nudil. Nápad byl skvělý, zpracování u některých pokulhávalo, grafická úprava mě moc nezaujala. Co mě ještě potěšilo, bylo použité nářečí a slang v některých povídkách, já tu našu řeč fakt možu. ***1/2

12 15.07.2021

Myslím, že se máme od tohoto mladého muže na co těšit. Nejsem si tedy úplně jistá, zda osmáci za mých mladších let řešili to, co řešili kluci v této knize. Možná tři, čtyři - tady to byli snad úplně všichni. Většina měla jiné starosti, třeba aby je rodiče pustili odpoledne vůbec ven. O nočních toulkách nemohla být ani řeč. Vrcholem láskyplného laškování byla mlaskavá pusa. :-) Ke konci jsem ovšem ani nedýchala, jak byl děsivý. Autor hodně přitvrdil a podařilo se mu vystihnout tu hrůzyplynou atmosféru. A ačkoliv ho obdivuju, já bych nejspíš nebyla schopna něco takového vytvořit, domnívám se, že se ještě trochu potřebuje vypsat. ***1/2

9 13.07.2021

Z opatrnosti a názorů jiných lidí jsem si knihu zapůjčila v knihovně a teď toho kapánek lituji. Poskytla mi totiž mnoho zajímavých podnětů k tomu, abych se zbavila některých dalších věcí v naší domácnosti. A po návratu z dovolené se mi stalo něco nesmírně zajímavého, co se mi moc líbilo a myslím, že je to i díky tomu, že jsem si vzala autorova slova k srdci. Jedna minimalistická youtuberka zmiňovala, že se jí nelíbilo Sasakiho protěžování značkových věcí. Ano, bylo tam cosi zmíněno, ovšem já si tyto informace odfiltrovala a stále si myslím, že mi kniha hodně dala, přestože sbohem všem svým věcem rozhodně nedám. :-)

5 11.07.2021

Jsem Vandrovcova fanynka, ne že ne, ale čím víc dílů mám přečteno, tím víc nabývám dojmu, že panu autorovi dochází šťáva. Dost povídek postrádalo pointu a zasmála jsem se snad jednou, dvakrát... To ale neznamená, že s touto sérií nejsem spokojená, jako odpočinkovka je tato kniha solidní oproti dílu předchozímu a do sbírky patří. Spoiler: Dost prostoru dostal i proklatý rod Bardaků! Oblíbené povídky: Činka, Volby, Fušeřina, Večerní dieta, Drak, Slípka. ***1/2

6 06.07.2021

Příběh trojice zasazený do přelomového roku 2000, který se následně přesune do roku 2020, aniž by autorka tušila, že vlastně píše alternativní historii, hehe. Při čtení na mě padly vzpomínky na moje roky strávené na základce, a ty vzpomínky byly hořkosladké. Proto jsem se dost ztotožnila s malým Kryštofem, který mi byl pak sympatický i v dospělosti. Koho jsem ale nemohla vystát, byla Aneta. Takový tip člověka nikdy záměrně nevyhledávám, ačkoliv její konečné rozhodnutí nejspíš chápu. Nely mi bylo hlavně líto. Kniha se četla moc pěkně a strávila jsem s ní hezké chvilky, jen by si zasloužila trochu více péče páně korektora, objevila jsem nékolik chybek, které byly trochu mimo mísu. A byla ukončena dost nevhodně - člověk chce opět vědět víc, ale ty další stránky už tam prostě napsané nejsou.

13 30.06.2021

Názory na tuto knihu jsou dost rozporuplné, jak jsem zjistila. Souhlasím se Zrzkou1 - pokud ve čtenáři postava vyvolá jakékoliv emoce, ať už pozitivní či negativní, je to dobře napsaná postava a není tedy nutné snižovat hodnocení knihy kvůli tomuto. Já Soukupovou můžu, ten její zkratkovitý a úderný styl mi sedí, stejně jako témata, která si vybírá. S Martou se sice ztotožnit úplně nedokážu, ale v některých věcech jí rozumím. I já byla v nadočekávání z "vejšky", a pak přišla studená sprcha. No, ale to je snad jediné, co s ní mám společného. Díkybohu. :-) A když se rozhlédnu kolem sebe, vidím třeba i několik takových Mart, což je smutná pravda a Soukupová to skvěle zbeletrizovala. ****1/2

8 28.06.2021