elenai komentáře u knih

Paolo Bacigalupi mě před lety oslovil svým Čerpadlem 6, takže jsem chtěla samosebou víc jeho pochmurných, byť nebezpečně reálných, vizí budoucnosti Země.

Na Prachožrouty pak několik let padal prach. Odradilo mě to zaškatulkování do sekce pro mládež. Ale upřímně? Tohle bylo docela silné kafe. Život postav byl popsán dost drsně, drsný byl i jazyk a chovaní hrdinů. Zkrátka nic pro třastořitky.

Mně osobně se víc líbila první polovina knihy. Přesně jsem si dokázala představit tu pláž s výhledem na hřbitov lodních vraků, taky jsem se hodně dozvěděla o fungování světa. Pak se všechno odehrávalo až příliš rychle, místy až uspěchaně. Kniha by si rozhodně zasloužila více stran.

Přečtení mě ale nakoplo k tomu, abych se začala o Bacigalupiho zase víc zajímat.

5 25.04.2020

Tak dlouho jsem je měla na dosah, ale přesto jsem je ignorovala. Teď přišel ten správný čas a strávily jsme spolu pár příjemných chvilek. Co jsem obdivovala, byl výborný jazyk a skvělý překlad, byla to čirá radost číst. A tak brilantně vypointované příběhy se jen tak nevidí, byla jsem úplně bez sebe, když jsem se dobrala konce každé povídky.

Mé hodnocení:
Host do domu - ****1/2 - trochu rozvláčnější, ale závěr tedy opravdu stál za to.
Velká rošáda - ***** hej, fakt by to fungovalo i v reálu? :-D Opravdu jsem se pobavila.
Vyvrcholení - ***** kruté a nelítostné a vymykající se žánrem v tomto souboru.
Čubka - ***** asi rozumím tomu, proč je to klasika. Strýček Oswald je pěkný rošťák, jen co je pravda.

7 17.04.2020

Marně si říkám, proč byla tato kniha napsána. Chtěla nám autorka ukázat, jak žije současná dánská omladina? Jak jsou mladí Dánové promiskuitní? Jaké jsou dánské dívky pipky? Z dánské literatury jsem kromě Andersena snad nic nečetla, takže úplně nemám s čím srovnávat, ale tak dobře. Andersenovy hrdinky měly nějaký cíl, byly plnokrevné a tahounky příběhu. Dorte se jen flákala, nakupovala, souložila a jedla. Příběhově je to chudé, ale docela čtivé.

4 13.04.2020

Kniha, kterou by si měl prečíst každý, ale bohužel ne každému může připadat čtivá. Ja jsem někde mezi. Některé výpovědi mě vtáhly hloboko do příběhu života, jiné mi pocuchaly nervy, další rozlítostnily a některé mě nechaly chladnou. Ne že by osud daných osob nebyl stejně tragický, jen se nedaly moc číst. Kdyby si autorka trochu pohrála se slovy a strukturou, kniha by se mi četla plynuleji a text by tolik nesplýval. Černobyl byl jednou z největších katastrof 20. století a jako tichá hrozba působí doposud, což je děsivé, nemyslíte.

7 10.04.2020

Co napsat k druhému dílu? Obsahuje víc vtipu (mají na tom největší zásluhu Conner a Matka Husa), víc akce a napětí, víc smutných momentů. Autor se do toho pořádně obul, jen mě zamrzelo, že hodně opsal ze schématu prvního dílu. A co se mi nejvíc líbilo? Osudy největších zlosynů Země příběhů, přičemž jeden z nich vyústil do překvapivého konce. Není radno vidět svět jen černobíle, ale i ty stupně šedi mezi tím.

4 01.04.2020

Moc krásné čtení pro mladé čtenáře. Stylistika místy pokulhává a překlad je trochu kostrbatější, ale vem to čert. Miluju pohádky a čtení jsem si hodně užívala. Byl to vtipný a v jistém ohledu i originální příběh a už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl. Ale musím počkat, až ho dočte dcera, kterou tato série pohltila stejně jako mě. Už teď vím, že to bude srdcová záležitost.

3 15.03.2020

Bojím se, že to byl pro mě trochu přešlap. Ano, pár tipů bych v knize našla, ale spíš pro zbývající tři členy své rodiny a ti si knihu za a) nikdy nepřečtou a za b) i kdyby přečetli, nebudou zásady KonMari dodržovat, protože mají přece mě. :-D Navíc se v některých návycích my Češi od Japonců lišíme, takže mnoho rádoby dobrých rad je neaplikovatelných. V zásadě si myslím, že by se kniha dala shrnout do několikastránkové brožury a bohatě by to stačilo.

Měla jsem nejspíš přehnaná očekávání, a to vůbec ne kvůli textu na zadní straně přebalu. Těšila jsem se víc na líčení postapo světa a fungování sila, obého se mi dostatečně nedostalo, autor se zaměřil spíš na vztahy mezi postavami. Dále byl děj na můj vkus až příliš protahovaný, hlavně začátek. Do nějaké dvousté strany jsem se musela opravdu snažit a na čtení se soustředit. Pak jsem zjistila, že to vůbec nebylo třeba. I ty popisy měl autor dost roztahané. Měla jsem u nich pocit, že jsem je už četla nesčetněkrát. Závěrečných asi padesát stran se mi docela líbilo, ale knihu to bohužel nespasilo. Budu hodně přemýšlet, jestli se pustím do dalšího dílu.

11 06.03.2020

Velmi zajímavá kniha pro mě až s přehršlem témat. Občas jsem měla problém všechno pobrat, hlavně co se týče odborné terminologie. Pavel Kolář pro mě nebyl zcela neznámý, ale po přečtení v mých očích zlidštěl. Moc se mi líbí, že pacient je pro něj lidská bytost a ne jen nějaká kolonka v tabulce. A jeho názory na pohyb napříč generacemi jsou velmi rozumné. Poslední kapitola pro mě byla tematicky nejsilnější. To nejlepší si paní autorka nechala na konec. A mimochodem, její otázky byly fundované a skvěle pokládané. Jde vidět, že se dobře připravila.

8 29.02.2020

Naprosto a totálně odlišné od Dědiny, kterou jsem četla prvně. Ale neméně skvělé čtení. Hltala jsem každou stranu, vůbec se mi nechtělo přestávat číst. Ty příběhy mě do sebe vcucly a zanechaly ve mně mnoho emocí.
Z prvního mi bylo zle a dost úzko. Cítila jsem se jako kdyby ohroženě, bylo to chvilkami až neúnosné. A byl to opravdu happy end?
Druhý příběh na mě působil uvolněněji. Nejspíš to ovlivnila zvolená forma zpracování textu, která se mi mimochodem velmi líbila. Ovšem opak může být pravdou, neznám většího zla než je fanatismus. Konec je tak pokrytecký, až se mi chtělo lkát tomu zpitomělému rádoby panbíčkářovi Standovi. Karolína dostala, co si zasloužila, a já s tím byla spokojena.
U třetího příběhu jsem se místy potýkala s vyráznou antipatií vůči hlavní protagonistce Nadě. A nic na tom bohužel nezměnil ani konec. Jen se podivuju, kde autorka vzala sílu k vytvoření takové postavy.

16 11.02.2020

S historickými romány to mám jako s krásnými obrazy. Zpovzdálí je pozoruju a obdivuju barvu, obsah a techniku, ale nikdy bych se neodvážila jich dotknout. Doteď. Projekt Šest tudorovských královen mi učaroval natolik, že jsem si koupila všechny díly, které do minulého roku vyšly. A myslím, že to byl super kauf. Styl Weirové mi celkem sedl, kniha se četla velmi hezky. Co mě ale příliš nezaujalo, byl začátek, ale chápu, že bylo třeba připravit kulisy pro hlavní děj. Ale ty tahanice skrz majetek, a 'že se vemete, a pak zase nevemete', no to nebylo nic pro mě. K samotné Kateřině - žena s velkým Ž a opravdu si zasloužila titul pravá královna. Do poslední chvíle si stála pevně za svým, byť jí okolnosti a milovaný manžel naházeli tolik klacků pod nohy. Jedno vím jistě, nechtěla bych v té době žít ani za nic. A už vůbec ne jako žena. V kontrastu oproti zásadové Kateřině působí bezskrupulózní Anna Boleynová jako hnusná svině, ale jak se říká, mince má dvě strany, takže si hodlám co nevidět přečíst druhý díl. Jen tak mimochodem, kolik jste napočítali Tudorovských královen v tomto dílu? Já čtyři. :-)

5 07.02.2020

Jako bych četla o sobě samé. Ačkoliv mi komunikace s lidmi nečiní takové potíže jako autorce, v mnoha aspektech se s ní ztotožňuju. Děkuju své dcerce a manželovi, že mi komiks věnovali. Krásný a milý dárek, který pohladil mou duši, byť byl místy smutnější, ovšem i to k životu patří. Po přečtení se cítím taková vyklidněná a hrdá. Nevím proč, ale je to moc příjemné. :-)

11 21.01.2020

Já toho vraha nikdy neuhodnu! :-D Faktem je, že tento díl mi přišel spletitější než ostatní, které jsem četla. Možná až příliš překombinovaný. Proto jsem tápala jako chudáček Hastings, přestože moje prvotní úvahy byly správné. Chce to víc potrénovat malé šedé buňky, no. Nic to však nemění na tom, že byla Christie velmi inteligentní a talentovaná spisovatelka. Byla jsem napnutá jako kšandy!

10 20.01.2020

Nedalo mi to a po letech jsem ji vytáhla z knihovničky a znovu si ji přečetla. No, a teď se můžu rozčilovat nad tím, jak mě zklamal scénář seriálu. Ten Sapkáč je nesmírně nadutý pán, ale psát tedy umí. Polský mistr dialogu, řekla bych. Neskutečně jsem si čtení užívala a četla jsem povídky opravdu pečlivě, aby mi neunikl žádný detail. Skvělé!

Jak už jsem psala, styl Soukupové mi sedí, a tak trochu si na něm ujíždím. Jen si nevzpomínám, že by mě u některé z jejích knih tak dožral konec. Bohužel zůstalo mnoho otázek nezodpovězených, mnoho problémů nevyřešených. Já vím, je to kniha jak vystřižená z běžných životních situací, v nichž se ocitá každý z nás, a je pravdou, že se nezastavíme v určitém bodě, ve kterém jsme šťastní nebo nešťastní, ale jedeme pořád dál. A to je možná jedno z poselství knihy. Ke vztahu sester se raději nebudu vyjadřovat. Já sama jsem nejstarší ze tří, ale takhle se k sobě naštěstí nechováme. Autorka ovšem provedla úžasnou a sugestivní sondu do jejich myslí. Nebyla mi tedy příjemná ani jedna, sympatie jsem si schovala pro jejich maminku. Co dodat víc? Výborné čtení jako vždy.

6 11.01.2020

Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy jsem Ohnivý pohár poprvé otevřela. Spala jsem u sestřenice a ta na mě byla naštvaná, že se jí dostatečně nevěnuju... Ale vždyť to byl Harry Potter!

Od té doby jsem celou sérii četla několikrát. Pořád má své kouzlo, byť i já už shledávám některé pasaže lehce naivní.

A co miluju na tomto dílu? Je jako chameleon. Obsahuje jak veselé pasáže (Mistrovství světa ve famfrpálu, vánoční ples), tak ty napínavé (všechny tři úkoly Turnaje tří kouzelníků), ba přímo děsivé (události po získání Poháru).

Dále tu máme dvě nové kouzelnické školy a jejich studenty, hnutí za skřítky a vyvíjející se vztahy v ústředním triu. Musím přiznat, že mě v tomto ohledu štval Ron. Byl strašně konfliktní.

Rowlingová umí čtenáře pořádně napínat. Je opravdu mistryní spisovatelského řemesla. Události a děje z kouzelnického světa dávkuje postupně, ale stále přitvrzuje.

Od tohoto dílu by rodiče měli i uvažovat nad tím, jestli jsou jejich děti dostatečně zralé si knihu přečíst.

O ilustracích už tu snad ani nebudu trapně básnit. Předčily mé očekávání a je jich fakt hodně. Exkluzivní nádhera!

17 07.01.2020

Vánoční kniha na Vánoce mi měla pomoci navodit adekvátní náladu. Povedlo se to jen tak napůl. Místy jsem byla textem dost vláčená a do čtení se mi úplně nechtělo. Potěšily mě ale zmínky o Čechách, o některých tradicích a pověrach jsem ani neměla tušení. I závěr byl moc povedený. Celkově byl ale text průměrnější a moc knize nepomohly ani stylistické chyby a hrubky.

3 02.01.2020

Zdála se mi krapítek slabší než první díl. Mám pocit, že autorka některá témata jen tak lízla, aby se neřeklo. Bezesporu jsem se dozvěděla hodně zajímavého, ale po přečtení mám jakýsi pocit neúplnosti. Prostě by si kniha zasloužila víc stran. ***1/2

3 19.12.2019

Byl to dárek přímo mně na míru. Láska na první pohled! Knížka je skvěle přeložená, ty verše vám tak pěkně kloužou z úst, když si je čtete nahlas. A ilustrace...? Na ty se můžu dívat prostě pořád!

4 17.12.2019

Jak jen obdivuju fantazii a hru se slovy pana Žáčka! Jsou to krásné básničky, hodně jsem se jich učila ve škole. Při čtení mi zase naskakovaly a já mohla některé z nich přeříkat zpaměti. A úplně se mi vybavily některé příjemné momenty z dětství, které jsem s nimi měla spjaté.

6 07.12.2019