elenai komentáře u knih

Na prvotinu docela dost dobré. Přišlo mi zajímavé, že se autorka ze Singapuru rozhodla psát o sikhské indické komunitě a jejích vdovách. Nejvíce mě zaujal popis zvyků týkajících se zásnub a svateb a celkový životní styl těchto Indů, k čemuž se váže další téma - otázka rovnoprávnosti indických žen. Kniha v tomto ohledu obsahuje několik klišé, nicméně si myslím, že autorka pojala problematiku trochu zjednodušeněji, než jaká je ve skutečnosti. A od toho se dostávame k hlavní postavě - Nikki - já vám nevím, ale sem tam jsem jí chtěla jednu fláknout, aby se vzpamatovala, protože mi přišlo, že se chová jak spratek. Oproti tomu jsem si oblíbila Šínu a Arvinder pro jejich charakter. Celkově se za mě kniha povedla a určitě si přečtu i tu další.

10 02.08.2020

Co jsem zatím přečetla od milé paní Christie, nevzpomínám si, že bych byla tak napjatá. Ta nevědomost mě nutila hltat stránku za stránkou, protože zápletka byla zatracené napínavá! Samozřejmě jsem byla ve svém odhadu vedle jak ta jedle, ale už jsem se s tím smířila. Zajímavé na této knize je, že chybí hlavní vypravěč a děj čtenář sleduje očima velkého množství osob, a to mu hlavu zamotá ještě víc. Smekám svůj imaginární klobouk!

8 23.07.2020

Krásná a srozumitelná kniha o bezmezné lásce, sebeobětování v zájmu vyššího dobra a nadějích, které zčásti zůstanou nenaplněny. Román, který se mi každou noc, co ho čtu, promítá do snů. Pro mě, jakožto rodiče, je ústřední téma hodně zajímavé, a byť se jedná o beletrii, tak i poučné ve smyslu, jak to nedělat. Bylo mi velmi líto Natha i Hannah, ale snad ještě víc samotné Lydie, jíž rodiče vložili na bedra pretěžký úkol, a to naplnění vlastních neuskutečněných ambicí. S tímhle se těžko vyrovnává dospělý, natožpak holčička a posléze mladá dívka. Příběh vyprávěný perspektivně-retrospektivním (nebo retrospektivně-perspektivním?) stylem skrývá mnoho dalších jemných nuancí, které ale nebudu zmiňovat, abych případné čtenáře neochudila o zážitek. Tentokrát byl velmi dobře napsaný i doslov ke knize, byť mám jindy pocit, že u Odeonu je banda grafomanů, kteří vyplodí, co jim prvně vytane na mysli, a považují to za velmi intelektuálské.

12 21.07.2020

Jakožto člověk introvertní mám tendenci jít až na dřeň ve všem, čím se zabývám. A týká se to hlavně a především lidí, kteří jsou mi blízcí. Proč to sem píšu? Protože i Adu jsem měla možnost poznat vskutku důkladně. Je to postava nekonvenční, má své libůsky i podivnůstky, a mně se opravdu hodně líbilo pitvat se v jejím životě. Pomalejší tempo mi nevadilo, nechala jsem se jím unášet. Co jsem ale opravdu nepřekousla, bylo vyvrcholení záhady Valeriina syna. To podle mě buď autorka hodně přepálila, anebo jsem slabomyslný jedinec bez kouska citu pro mystično. Za to a jediné dátvám hvězdu dolů, protože mi to dost zkalilo jinak velmi příjemný čtenářský zážitek.

11 16.07.2020

SH není a nikdy nebude ACH, o tom nelze spekulovat ani v nejmenším. Její styl není tak úderný a vypilovaný. Navíc se v knize objevilo docela dost otravných a nesympatických postav, víc, než mi bylo milé. Motiv vraždy byl docela bizarní, avšak zajímavý. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že celková rekonstrukce případu byla tak trochu přitáhnutá za vlasy. A Poirot... inu, já nevím, jako kdyby postrádal něco z Poirota. A chyběl mi Hastings. Ale i tak byla kniha čtivá. ***1/2

4 09.07.2020

Já věděla, že už ji četla! Ale nic to nemění na tom, že zápletka byla naprosto GENIÁLNÍ. Vyšetřování bylo velmi logické, ale určitě bych na to nepřišla. Mám holt málo těch šedých buněk.:-D

8 02.07.2020

Laro, promiň, ale nedá se nic dělat, musím ujmout jednu hvězdu ze souhvězdí tvé dokonalosti. Poslední Archivy podle mého skromného názoru obsahovaly kvalitativně velmi nevyvážené příběhy (zdravím, Fiono!) a kresba... Inu, někdy jsem měla pocit, že se nedívám na Laru, ale nějakou mužatku. Galerie obálek se mi na druhou stranu líbila asi nejvíc ze všech dílů. Suma sumárum, je to důstojné rozloučení s legendou, kterou miluju už čtvrt století.

Oblíbené příběhy: Přepadení, Největší ze všech pokladů, Škorpionova hůl

3 28.06.2020

Při zjištění, že má kniha téměř 900 stran, jsem byla kapku nesvá. Ale pak ten špalek přišel a já v něm dlouho listovala a kochala se nádhernou kresbou. Pak jsem šla s rodinou na procházku, natrhala jsem si kdejaký plevel, kytku a trávu, a znovu jsem se do té bichle ponořila a zkoušela určit, co nám tady na mezích, loukách a v sadech roste. Pro laiky a přírodou nepolíbené to úplně není, ale ti, co se rádi nimrají v oboru botanika, je kniha pokladem.

5 27.06.2020

Pocházím z kraje, kde se mnoho lesů nevyskytuje. Proto při rodinných toulkách vyhledávám alespoň ovocné sady plné stromů, zelené lány, rozkvetlé meze a rybníky a těším se pohledem na každou kytičku a živého tvora. Tato kniha nebyla až tak jednoduchá na čtení. Hemžila se odbornými názvy, vědeckými poznatky a kapkou dotační politiky. To mě, přiznávám, příliš nezaujalo. Ale jakmile začal autor o svém životě, rostlinách a živočiších, byla jsem v sedmém nebi. Jan Haft je pozoruhodný člověk, který to má v hlavě srovnané. Dokázal mi předat spoustu zajímavých informací. Asi nejvíce mě zaujala kapitola Žlutý zázrak. A ne, nejedná se o řepku. :-) Mám teď díky němu velké plány. ****1/2

8 22.06.2020

Seifertovy básně na mě mají blahodárný vliv. Mám ráda verše hravé a pozitivní, které vám vykouzlí úsměv na tváři.Toto byla poesie v obraze, nebo obraz v poesii? Tak nebo tak, užila jsem si pěkné počtení podobné duši hlazení.

9 16.06.2020

S historickou detektivkou jsem si zatím podala ruku v pouze knihách slovenského geroje Červenáka. A teď Ariana Franklin. Je třeba uznat, že oba autoři mají úplně jiný styl psaní. Byť se zabývají historií, mají jinou míru potřeby o ní psát. Paní autorka měla touhu vše popisovat do poslední skvrnky na šatech kdejakého žebráka. Občas byl tedy děj takový uzívaný, ale z větší části velmi zajímavý.

Já tedy budu stručnější. Co se mi líbilo:

Příběh, a vůbec téma, které si autorka vybrala. Je to silný šálek kávy, ale udržoval mě v napětí od první chvíle až do konce.

Postavy byly dobře zpracované. O některých jsem se dozvěděla víc, o dalších méně. Hodně jsem si jich oblíbila a doufám, že se objeví i v dalším dílu.

Vykreslení doby a výrazný prostor k představení Adéliiných lékařských schopností.

Co se mi nelíbilo:

Autorka měla tendenci dost často opakovat některé myšlenky a fakta.

Chemie a vztahy mezi postavami. Já jsem tomu prostě nevěřila.

Mluva občas ujela do moderna, za což třeba autorka úplně nemůže, může být vina na straně překladatele.

I když tedy nějakými nešvary trpěla, pořád to byla velmi dobrá a čtivá kniha. Jsem zvědavá na další díl.

4 15.06.2020

Postava Anny, která vám neřekne nic a mnoho. Psaní v náznacích tady dostává nový rozměr. I kdybych nakrásně chtěla prozradit děj, což neudělám, nešlo by to. Je to tak zvláštní kniha a já jsem po jejím dočtení plná pocitů. Dnes jsem se procházela po zahradě a vidím, že máta už potřebuje ostříhat, stejně jako meduňka a tymián. A z toho jitrocele bych mohla konečně zkusit sirup pro děvčata a hluchavka je plná mravenců... Zkrátka jsem se nechávala, stejně jako Anna, unášet vůní bylin. Škoda, že jsem se z její minulosti dozvěděla tak maličko. Ano, leccos se dá domyslet, ale když nemáte všechny kostičky, hrad nepostavíte. Přesto to pro mě byl velice silný zážitek a jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.

25 08.06.2020

Poklad z Levných knih, ne nepodobný Vypravěčce, hlavně tematikou pečení. Román o tajemstvích, vině a trestu, ale take o lásce, naději a velké odvaze. Příběhu dominuje hned několik žen, přičemž ta nejhlavnější, Elsie, se objevuje v obou příběhových liniích - válečné i novodobé. Je to velmi pěkně popsaná postava a byla bych strašně ráda, kdyby opravdu existovala. To bych si snad koupila letenku za oceán a šla ji navštívit do jejího úžasného pekařství. Jednu chybu ta kniha ale má. Nikdy ji nečtěte hladoví. Já mám před obědem a při pročítání německých recepisů na konci jsem začala slintat jako náš baset.

12 04.06.2020

Já už ani nevím, co bych psala. Jsem prostě milovnice této vnadné (ne)dámy už od svých sedmi let. Nemějte mi prosím za zlé, že jí uděluju plnou nálož hvězd. Lara je má guilty pleasure. Zde se mi navíc líbila poslouponost a provázanost příběhů a i kresba byla přes počáteční skepsi z obálek, které se mi tedy moc nezamlouvaly, nádherná.

Oblíbené povídky: Krvelačné kameny, Proměnce duší, Krvavá kletba, Mračna se stahují, Vendeta, Alfa a Omega

5 01.06.2020

Jak jsem se dostala k Archivům numero duo. To si tak sleduju dokument na Netflixu, v němž se mluví o tygrech bengálských. Heh, tygry kosila Lara v TR3 v Indii. Ty jo, zase bych mrkla na nějaký Let's play... Takže tady to máme - TR3, Last revelation, teď jsem u Chronicles, btw. A Archivy s.2, co mi ležely v knihovničce cca dva roky, jsem slupla za tři dny. Byla jsem na tu kočenu úplně nažhavená. A že bylo o co stát. Široká škála příběhů, dost jich bylo pěkně temných, překrásná kresba, opravdu luxusní. Všechny Lary se mi moc líbily. Sice jsem hodnotila střízlivěji než u prvních Archivů (viz Povídky), ale jako celek je to jasných *****.

Oblíbené povídky: Devět životů, Zlá krev, Střípky času

4 29.05.2020

Po přečtení je mi hned jasné, proč je kniha tak oblíbená u mladých dospělých. Záměrně nepíšu italských, román je totiž zcela univerzální záležitost. Vezměte si kupu lidských problémů, duševních i fyzických, a spojte je do Osamělosti prvočísel. Nic moc mě při čtení netěšilo, je totiž dost smutné, ale musela jsem číst pořád dál. Jen dvě jiskřičky naděje jsem zaznamenala, ale nebudu budoucím čtenářům nic vyzrazovat. Oproti jiným autorům ze Světové knihovny je Giordano lehce pochopitelný, moc se mi líbí jeho přímý a dalo by se říct jednoduchý styl, kterým vyjadřuje složité věci. Doufám, že jsou takové i jeho ostatní romány, protože mám chuť si od něj určitě ještě něco přečíst.

7 28.05.2020

Ne, ne a ne! Já jsem si ten čtvrtý svazek neměla číst! Co jako teď budu dělat? To si ze mě Kravčík dělá srandu? Doufám, že už sepisuje pátý díl a že bude stejně skvělý jako tento! Uf, už jsem se trochu uklidnila. No, takže tohle bylo zatím nejlepší pokračování série a zaslouží si čistých *****. Byla to neskutečně skvělá jízda, všechny tři příběhy mě nesmírně bavily po všech stránkách. Akce střídala vtip, romantiku a příjemné mrazení. Co se týče postav, oblíbené jsou snad všechny, protože jsou tak odlišné - držkatý Lopin (co slovo, to perla), Rinvit za-každou-cenu-udělat-správnou-věc, roztomilý ťulpásek Dargos, Tesla, která je vždy nad věcí, a hubatá Gereta, která v mnoha ohledech předčí kdejakého chlapa. Všichni mi přirostli k srdci a měla jsem o ně pořád strach, protože pan autor se s hrdiny moc nemazlí a klidně je šoupne smrti do chřtánu.

Jeho spisovatelská zdatnost navíc strmě stoupá vzhůru, takže to snad pro něj bude impuls sepsat další Letopisy. Že už to zmiňuju podruhé? Ach jo...

3 23.05.2020

Já jsem si opravdu nemyslela, že se bude jednat o příručku. Naopak, ty rádoby radící věty v úvodu jednotlivých kapitol mi tam přišly navíc. Chtěla jsem sledovat příběh NĚKOHO a krásné dívky a vědět, zda se jim životy protnou. Jejich cesty jsou v mnoha směrech podobné a na konci zjistí, že bohatství jim patrně nezajistilo to, co chtěli. Inu, takový je život. Zarazila mě tedy ta příšerná propast mezi společenskými vrstvami, autor určitě neměl důvod si cokoliv vymýšlet. Byla jsem z toho dost smutná a opravdu jsem ráda, že žiju, kde žiju. Tato kniha je v mnoha směrech inspirativní, a byť jsem nehltala stránku za stránkou, místo u mě v knihovně jí právem náleží. ***1/2

4 18.05.2020

Upřímně, čekala jsem romantiku jak vyšitou z červené knihovny. Tohle bylo vše jen ne romantické. Byla jsem knihou úplně pohlcená a chtěla jsem jen číst a číst. Eleanor není typickou představitelkou ženského pohlaví, není ani typickou představitelkou člověka, za což mohou události, které ji poznamenaly na celý život. Přesto, anebo právě proto jsem ji začala mít ráda a držela jí pěsti. Protože i když jsou v knize místa, kde se i trošku zasmějete, při každém telefonátu matky vám zatrne a ke konci knihy přichází i nepříjemné mrazení, kdy jsem musela knihu odložit a trochu to rozdýchat. Další důležitou složkou knihy bylo srovnání dvou mužů dle vzhledu a jejich chování. Tady, pravda, se čtenáři dostane typického klišé, ale je to tak správně, aneb nesuď člověka dle jeho vzevření.

Má to být román pro ženy. S tím souhlasím, ovšem s radostí můžu konstatovat, že tento se nadmíru odlišuje a je inteligentní. Doufám, že autorka brzy něco napíše.

12 15.05.2020

Mno, čekala jsem něco víc pelíškovského, možná i styl Báječných let pod psa. Tato kniha postrádala šťávu a špetka humoru by jí víc než prospěla. O útrpné době komunistické jsem četla už lepší kousky. A ten název byl taky trochu zavádějící. O babičky bohužel zase tolik nešlo a dovedla bych si představit, že by z tohoto námětu šlo vytěžit daleko víc. Tak nevím...

5 12.05.2020