elenai komentáře u knih

Vánoční kniha na Vánoce mi měla pomoci navodit adekvátní náladu. Povedlo se to jen tak napůl. Místy jsem byla textem dost vláčená a do čtení se mi úplně nechtělo. Potěšily mě ale zmínky o Čechách, o některých tradicích a pověrach jsem ani neměla tušení. I závěr byl moc povedený. Celkově byl ale text průměrnější a moc knize nepomohly ani stylistické chyby a hrubky.

3 02.01.2020

Zdála se mi krapítek slabší než první díl. Mám pocit, že autorka některá témata jen tak lízla, aby se neřeklo. Bezesporu jsem se dozvěděla hodně zajímavého, ale po přečtení mám jakýsi pocit neúplnosti. Prostě by si kniha zasloužila víc stran. ***1/2

3 19.12.2019

Byl to dárek přímo mně na míru. Láska na první pohled! Knížka je skvěle přeložená, ty verše vám tak pěkně kloužou z úst, když si je čtete nahlas. A ilustrace...? Na ty se můžu dívat prostě pořád!

4 17.12.2019

Jak jen obdivuju fantazii a hru se slovy pana Žáčka! Jsou to krásné básničky, hodně jsem se jich učila ve škole. Při čtení mi zase naskakovaly a já mohla některé z nich přeříkat zpaměti. A úplně se mi vybavily některé příjemné momenty z dětství, které jsem s nimi měla spjaté.

6 07.12.2019

První díl, který čtu jako druhý v pořadí. Musím uznat, že se mi zdá o chlup z Ládíkovy blonďaté hlavy lepší, byť je to prvotina. Asi to bude tím, že to vlastně kniha ani být neměla, jak jsem se tak dočetla. Text je psaný s entuziasmem a působí na mě přatelštějším a hřejivějším dojmem než Buddhisté a komunisté. Hlavně byl taky hodně zajímavý. Dozvěděla jsem se víc o lidech než o kraji, ale to mi vůbec nevadí. Skvělé čtení!

6 06.12.2019

Dočetla jsem jen s největším úsilím. Bohužel byla pro mě kniha zdlouhavá a postrádala říz. Postavy byly ploché a jejich osud mi byl tak nějak jedno. Text byl zmatený a některé pasáže zcela postrádaly smysl, ale kdyby je tam autorka nevměstnala, byla by kniha asi příliš krátká. Kde je ta Dousková z Budžese a Oněgina? Chci ji zpět!

11 26.11.2019

Racionální myšlení versus náboženství aneb do jaké míry jsme zodpovědní za svá rozhodnutí? Text románu byl velice hutný, občas bylo těžké ho sledovat. Přesto jsem četla s velkým zájmem, jak se bude děj vyvíjet. Také mě zaujalo víc soudní prostředí než řešení spletitých vztahů, ale byla jsem zase po dlouhé době s McEwanem spokojená. Jako čtenář k němu chovám ambivalentní pocity. Skořápka a Pokání se mi moc nelíbily, ale tato kniha jej zase vrátila zpět do hry. Tak jak to bude příště?

5 24.11.2019

Kovy je odvážný, že šel s kůží na trh. Obdivuju ho za to a tleskám jeho talentu. Mně je o něco víc a nejsem ani Youtuberka a ani spisovatelka. :-D Ale nezlobte se na mě za to, že nebudu z této knihy unesená. Asi nejsem cílová skupina. :-) Některé myšlenky a názory se mi líbily a zaujaly, ale jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila z knihovny.

6 17.11.2019

Velmi krásný příběh o lásce ke knihám a četbě. Vrcholem jsou úžasné ilustrace, ke kterým se ráda vracím. Doporučuju dětem i dospělým, kteří v sobě mají a navždy mít budou kousek dítěte.

11 14.11.2019

Velmi poutavě zpracovaná kniha o pohnuté historii našeho národa, která zaujme nejen mladší ročníky, ale i dospěláky, kteří ve škole novodobým dějinám moc nedali. Autor vypíchl životy několika osobností, ačkoliv netuším, proč si zrovna vybral bratry Mašínovy, Heyrovského, Suchého... Havlovi oproti tomu věnoval prostoru méně. Tak jako tak jde o povedené dílo a ta kresba je neskutečně přesná, byť je do ní vložena značná míra originality.

3 13.11.2019

Příběh, co mě strašně rozesmutnil. Bylo mi líto Svatopluka, Evy, ale hlavně Bohdany. Je to jako v životě, člověk vnímá určitou situaci odlišným způsobem, vyloží si ji po svém a už je všechno špatně. Moc se mi líbilo, jak se linie Svatopluka a Bohdany ke konci začaly prolínat a zapadat do sebe. Naopak konec se mi zdál maličko uspěchaný. Vůbec bych se nezlobila, kdyby autorka pár stránek přidala. Jinak mi přijde, že je její styl psaní na svém vrcholu, vybroušený jako diamant. Už se těším na další knihy!

34 06.11.2019

Jedna velmi milá booktuberka tuto knihu tak vychválila, že jsem věděla natuty, že ji chci mít. A byla jsem neskonale nadšená. Autorka čtenáři předkládá formou rozhovorů představitele českého ekozemědělství, rostlinného i živočišného, jednotlivce i velké kolosy. Spojují je však dvě věci - velká dřina a úsilí a neskonalá láska a oddanost své práci. Při čtení jsem se několikrát zasnila a představila si sama sebe na místech těch houževnatých a sympatických lidí. Bylo by to kouzelné, ale nejspíš zůstanu jen u toho snění. Pobrala jsem ale kupu inspirace, rozšířila si obzory a celkově se cítím zase o něco chytřejší. :-) Třešničkou na dortu jsou pak krásné fotografie, které vás nabádají nasednout do auta a rozjet se na ta báječná místa.

3 31.10.2019

Tak jsem asi právě objevila švédskou Ameriku. O autorovi jsem toho slyšela už hodně, a když byla možnost přečíst si Medvědín, neváhala jsem a rozhodně nelituju. Backman umí výborbě popsat to, co je zřejmé, ale člověk na to zapomíná. Z knihy pramení taková všeobecná moudrost, což mi bylo moc sympatické. Příběh se i hezky četl, jen byl na můj vkus místy dost patetický a hůře uvěřitelný. Jsem s hokejem v pohodě, ale bohužel jsem jakožto sportovní antitalent nedokázala pochopit pojmy jako sounáležitost a sportovní fanatismus. Tady se mi dostalo vysvětlení. Děkuju a doufám, že se v My proti vám dozvím to, co autor načrtl a nestihl dopovědět.

8 31.10.2019

Na Slepou mapu jsem se třásla jak alkoholik na skleničku. A v jistém smyslu jsem nebyla vůbec zklamaná. Kniha je velmi čtivá, dychtivě jsem otáčela další a další stránky, abych se dozvěděla, jak dopadnou postavy Mornštajnovou vyobrazené. Velmi mě zaujala Alžběta. Nevím, jestli bych ji ve skutečném životě snesla, ale v knize si paradoxně získala spolu s Ignácem moje největší sympatie. Co mě ale velmi rozptylovalo, bylo neustálé odbočování k postavám, které nebyly pro děj až tak významné. Dělo se tak hlavně ve druhé části. A příběh celkově nebyl tak silný jako u Hany. Tam jsem některé okamžiky opravdu jen těžce rozdýchávala. Rovněž tápu nad názvem, ačkoliv mám takový dojem, že se týká hlavně Anežky. ****1/2

17 09.10.2019

Ke knize jsem přistupovala s docela velkým očekáváním. A častečně jsem dostala to, co jsem chtěla. Autorka dle mého velmi věrohodně vykreslila atmosféru 60. let amerického Jihu. Panebože, to je neuvěřitelné, že se to dělo! Dnes jsem se dívala na MS v atletice a hádejte co? Téměř všichni američtí závodníci byli tmavé pleti. Co tím chci vlastně říct? Já nevím. Asi že mi nad tím kontrastem padesáti let zůstává rozum stát. Ale zpět ke knize Byla na mě opravdu dost roztahaná. Ze třech příběhových linií mě nejméně zaujala ta od Skeeter, někdy mi přišla úplně mimo. To Minny a Aibileen byly jiné kafe. Líbilo se mi, jak je autorka vykreslila, nebyly si ani trochu podobné, takže mě obě linie dost bavily. Ta Minnyina byla občas trochu přitažená za vlasy, ale budiž. U posledních cca sto stran jsem ani nedutala a chtěla jsem jen číst a číst. A konec mě roztrhal na cimprcampr. Málem mi i slza ukápla, jak jsem byla dojatá. Moc pěkná knížka to je. Výsledný dojem ale poněkud kazí odbytá redaktorská práce.

13 30.09.2019

Uch, ještěže jsem si ji nekoupila, jak jsem měla původně v plánu. Tohle čtení mě totiž bolelo. Někdo tady Smrt srovnával se Smrtěm, mě ještě napadá srovnání s Mooreovou Špinavou prací. To byl aspoň nářez! Četla jsem už několikrát a vždycky se náramně pobavím. U této knihy jsem neměla žádné pocity, a to je špatně. Vlastně ano, šíleně mě rozčiloval překlad. A Smrt vypadá jako chlápek s hlubokým hlasem a mluví o sobě v ženské osobě? Fakt by mě zajímalo, jestli tohle vymyslel autor nebo překladatel. Bohužel se člověk při výběru četby někdy spálí, a toto byl můj případ.

6 14.09.2019

Kniha se mi četla velmi hezky, paní Jarolímková používá místy až vypravěčský styl psaní. Hodně věcí už jsem znala, jen potřebovaly oprášit a vyndat z temných zákoutí mé mozkovny, ovšem zjistila jsem i mnoho nových a zajímavých informací. Měla jsem ale problém s tím, kam publikaci zařadit. Je to něco mezi populárně naučnou a odbornou publikací, přičemž se netváří tak ani onak. Proto souhlasím s komentářem uvedeným níže, aby si budoucí čtenáři informace ověřovali. Byť je na konci uvedený seznam použité literatury, je trochu lajdácký. Ovšem ani to mě neodrazuje přečíst si v budoucnu pokračování.

3 12.09.2019

Veroniku Hurdovou znám, tak jako většina lidí, z jejího blogu. Její psaní mě baví, má hlavu a patu a je inspirativní. Toto byla první tištěná kniha, kterou jsem četla, a nebyla jsem zklamaná. Jen jsem čekala toho textu trochu víc. :-) Líbí se mi, jakým stylem vychovává své děti, byť jde hlavou proti zdi (rozuměj dnešnímu společenství maminek). Pohádky a obrázkové básničky mě taky dost bavily. Za mě palec hore!

5 05.09.2019

Méné je někdy více, drahý McEwane. Byla jsem naprosto zahlcema všemi těmi slovy, až mě z nich místy bolela hlava. Příběh milenců - Robbieho a Cecilie - znám původně z filmu, a to mu sluší. Když se řekne Pokání, vybaví se mi knihovna, Keira Knightley ve smaragdových šatech přitisknutá k Jamesi McAvoyovi... Za tu scénu z knihovny jsem dala hvězdu navíc, jinak to pro mě byl až příliš velký balast. Po této knize jsem na vážkách, jestli chci přelouskat dalši autorovu tvorbu, kterou jsem si nerozvážně zakoupila.

5 31.08.2019

Patnáctý díl Mýtů s sebou přinesl zajímavé zvraty. V tomto dílu zabírají valnou čast příběhu dvě dějové linie. První osvětluje minulost Sněhurky a Růženky, přičemž jsou zde umně převyprávěny známé pohádky. Druhá nabízí vyústění linie Pana Temného s nečekaným zakončením. Hodně povedené jsou i bonusy a povídka o Pinocchiovi, která rozšiřuje zápletku tohoto dílu.

4 17.08.2019