elenai komentáře u knih

Knížka se mi četla velmi dobře a zhltla jsem ji během pár dní.

Nejdříve začnu tím, co se mi až tak nelíbilo. To bude zcela jistě překlad. Ne že by stál úplně za starou belu, ale slova jako "Ahoj" nebo "vyvrknutý kotník" mi vždycky vlepila facku a kouzlo starořecké doby se vytratilo. Druhá věc - časová nevyváženost. Dětsví a ranému mládí hrdinů autorka věnovala přespříliš prostoru a trojské události odbyla na několika desítkách stran, což je škoda. A souboje rovněž nebudou její parketou.

Naopak se mi líbil vylíčený vztah mezi ústředními hrdiny a rovněž pojatý trojúhelník Achilleus-Patroklos-Briseovna. Milostné scény nebyly explicitně napsané, a přesto si člověk dokázal představit tu vášeň, lásku a něhu. Za nejlepší část bych pak označila dobu strávenou s Cheirónem - vylíčení prostředí bylo skvělé - jako bych tam byla i já sama.

Za mě je to povedeně zpracovaná báje o Achilleovi, v němž ale Achilleus hraje až druhé housle. :)

4 31.03.2017

Pro mě jakožto knihovníka byla kniha naprostou nutností. Stála mi natolik za to, že jsem se s ní den co den tahala v batohu.
Naleznete zde nepřeberné množství žánrů od hororu, přes steampunk a sci-fi až po klasickou fantasy. Ačkoliv byly některé povídky slabší (nikoliv však natolik, abych je s nechutí přeskočila), tak jsem si četbu neskutečně užívala a skládám tímto hold jak Michaelu Broncovi, tak autorům a jejich imaginaci.
Oblíbené povídky: Andělíčkářka, Jak to s ní je?, Hex Libris, Popel, nebo prach, Svazek číslo 25 a pak samozřejmě úvod od Jana Kantůrka a doslov Františky Vrbenské (bájo!)

6 30.03.2017

Kniha pro geeky! Wow! Nemohla bych být šťastnější! V prostředí, v němž se příběh odehrává, jsem se cítila jako u nás na fakultě. Plus všechny ty úžasné odkazy na knihy, hry, filmy, hudbu... Prostě paráda. :) Přesto mám pár výhrad.
Hlavní postavy - tak půl na půl. Aech a Šóto se mi líbili moc, zato Art3emis a Parzival mi byli spíše protivní.
Konec byl předvídatelný už od začátku a naprosto klišoidní, ale budiž. Prostě to tak mělo být. Kdyby to dopadlo naopak, byla bych nejspíš naštvaná mnohem víc. Takže tu hvězdu dolů bych si měla dát spíš já za svou vlastní nespokojenost. :-D
Jsem si ovšem stoprocentně jistá, že se ke knize jednou vrátím, protože mi připomněla ty krásné časy samoty jen s mými knihami, seriály a hrami. :)

10 24.03.2017

Četla jsem knihu několikrát a jakožto velkou fanynku Queen mě velmi dojímaly určité pasáže z Freddieho soukromí. Bylo skvělé, že autorka neopomněla ani ostatní členy skupiny. Freddie Mercury byl muž mnoha tváří a nikdy mě nepřestane překvapovat.

12 22.03.2017

Čekala jsem něco ve stylu Linie krásy, leč nedočkala jsem se. To ale neznamená, že by kniha byla špatná. Úvodní části mne nechávaly celkem chladnou, ale čím víc se děj blížil naší současnosti, byl mnohem čtivější a stravitelnější. A vlastně i docela napínavý. Jsem zvědavá, co pan Hollinghurst vymyslí příště.

4 22.03.2017

Knihu bych doporučila lidem, kteří chtějí celkově změnit své stravovací návyky a neví jak začít. Osobně je pro mne přínosem, ačkoliv se některými "radami" zcela jistě řídit nebudu, protože ani nechci (jsem moc pohodlná). Docela mě rušily stylistické a pravopisné chyby, které jsem při čtení našla. Za tu cenu by si mohli páni redaktoři dát větší práci. Ale celkově jsem spokojená. Přidané recepty beru jako příjemný bonus a některé mám již vyzkoušené a jsou opravdu velmi dobré.

5 22.03.2017

Dobrý princ se mi četl parádně, byl velkolepý, pohádkový a skončil překvapivě... (doplňte si po přečtení). Mucholap byl pro mne do této doby jedna z mnoha figurek s podivnými gastronomickými libůstkami, jimiž částečně maskoval svůj nešťastný osud. Od přečtení desátého dílu ho řadím mezi nejušlechtilejší a nejprincovatější prince, o kterých jsem kdy četla nebo je viděla. A jak už bylo zmíněno níže, kresba byla perfektní a skvěle ladila s příběhem.

5 27.02.2017

Růženka s Jackem si žehlí svůj předchozí průšvih. Ale nedostane se Růža na Farmě ještě do megalomanštějšího superprůseru? Anebo si naopak vylepší skóre u Sněhurky? Velmi zábavný díl s odkazem na dílo velkého pana Orwella. 95%

6 24.02.2017

Po mnoha a mnoha letech čekání na ukončení série jsem se rozhodla přečíst si všechny díly v co možná nejkratším časovém sledu za sebou. Ruku na srdce, z některých si nepamatuju ani fň. Ne tak první díl. Ten mě před těmi čtrnácti lety, kdy jsem ho dostala k narozeninám, naprosto nadchnul. Miluju pohádky a obzvlášť, když si je někdo kreativním způsobem přetvoří a vymyslí něco nového. Pravda, tady nejsou pouze pohádkové postavy, ale mnoho jiných stvoření, která mi třeba ze začátku nic moc neříkala, ale dočkej času jako husa klasu. Detektivní zápletka je podle mě něco, co zaujme téměř každého, a myslím, že bylo od tvůrců prozíravé začít sérii právě tímto způsobem. Pěkně nahodili udičku. Duo Sněhurka a pan Vlk se vám jistě dostane pod kůži a vřele doporučuju přečíst i nekomiksový příběh na konci. 95%

6 24.02.2017

Děj se nikam výrazně neposunul, ale i tak jsem si chrochtala. Líbí se mi šťourat se v minulosti postav. A jsem zvědavá na Jeníčka. :)

4 24.02.2017

Můj snad nejoblíbenější díl. Je v něm totiž všechno - akční scény, moře vtipu, krutost, drsnost, napětí a taky láska... Hodně lásky v různých rovinách. Je to kniha o ztrátách a hledání, kdy lidé hledají nejen jeden druhého, ale taky sami v sobě, svou vlastní podstatu. Padne zde rovněž hodně rozhodnutí, které má opravdu fatální následky pro všechny zúčastněné.

I když je tato kniha fakt pěkný cvalík, zbožňuju v ní každé napsané písmenko. Pro mne je třetí díl naprostý majstrštyk, který na mě emočně opět velmi zapůsobil - hodně často jsem prskala smíchy, byla zkroušená, smutná, bála jsem se, nervy jsem měla napnuté k prasknutí... Tohle podle mě musí umět dobrý autor stvořit na papíře.

Zřejmě nemá příliš cenu vypisovat nějaké dějové linky, protože je jich zde opravdu dost, a tak promyšleně se na konci prolnou. Prostě dokonalost.

Suma sumárum, kdybych si měla vybrat jednu knihu na pustý ostrov, byla by to tahle.

Oblíbenci: Toc, Tolar, Ganoes Paran, Segulehové, Vrč, Šedé meče (ať si každý říká, co chce, jsou to hustí týpci všichni do jednoho), Whiskeyjack a celkově Paliči mostů, Anomander, Baaljagg, Garat, Bauchelain a Korbal Špičák se svým poněkud neurotickým sluhou Emanciporem Reesem (ten ale chudák dostává kapky :-D)

5 22.02.2017

Vyloženě jsem se bála toho, že kniha obsahuje minimum přímé řeči a že i tak útlou knížku budu číst třeba měsíc. Příběh je však, alespoň pro mne, napsán velmi poutavě. Živě jsem si představila všechny zmíněné popisy a v některých případech to se mnou cloumalo znechucením až hnusem. Mnohé epizodky v knize jsou vyhnány až do absurdna, ale proč ne? A konec je vyloženě fuj, ovšem evidentně zasloužený.

8 22.02.2017

Jsem cíťa, přiznávám to, ale tohle jako vážně? Možná za to může fakt, že jsem při čtení přivedla na svět našeho potomka a fantazie pracovala na plné obrátky. Stačilo se jen trochu vžít do situace zúčastněných a po zádech mi přebíhal mráz. Byla jsem úplně ochromená a zděšená z Psího řetězu. Jak já tenkrát bulela! Z celé série řadím ukončení Kalousovy a Coltainovy linie za jedno z nejemotivnějších a vyloženě srdcervoucích.

V této knize jsem ani neshledala žádnou linii, která by mě vyloženě nebavila. Pravda, uprostřed děj plynul poněkud pozvolněji, ale přišlo mi to vhod, abych mohla řádně vstřebat své dojmy. Kdo mě vyloženě iritoval, byla Felisín. Ale ruku na srdce. Jak bychom se my zachovali v její situaci? Její společníci s ní však měli víc než svatou trpělivost, o to víc mrzí, jak to nakonec dopadlo.

Tento díl byl pro mě těžce depresivní, plný naděje, která ale vmžiku zhasne jako svíčka, a zoufalství z toho, že není cesta ven, ale právě kvůli tomu byl tak výborný. Život není peříčko a konečně se někdo nebál o tom napsat.

Oblíbenci: Šumař, Kalam, Gesler, Bouřňák, Lull, Sormo

8 20.02.2017

Stejně jako Hellrampage jsem si dala Malaz podruhé a chci ho během roku přečíst vcelku, na jeden zátah jsem dala první až pátý díl. Nyní pár slov o tom prvním.

Napoprvé číst Měsíční zahrady bylo peklo, prvních dvě stě stran jsem četla snad čtrnáct dní. Pak už se to jakž takž dalo a rozhodla jsem se dát šanci i druhému dílu. No, a potom jsem byla ztracená... Ale o tom až jindy.

Na druhé přečtení jsem celou knihu zhltla za necelých čtrnáct dní (chci upozornit, že mám čas číst jen ve vlaku zhruba 60 minut za den, pět dní v týdnu, takže nic moc).

Najednou mi totiž všechny ty spletitosti dávaly smysl. Byla jsem již poučený čtenář, nabiflovaný z Malazpedie a obdobných zdrojů, navíc jsem i k postavám měla naprosto jiný vztah, nabytý z dalších dílů. Někdo by řekl, že je na palici číst takové bichle znovu, ale zjistila jsem, že jsem za těch osm let hodně věcí pozapomněla, takže pro mne to bylo velmi napínavé čtení. Nedosahuje sice takové propracovanosti jako další díly, ale jako rozjezd je to parádní kousek.

Mí favoriti: Ammanas, Kotilion, Šumař, Whiskeyjack, Kalam, Líto, Rychlej Ben, Tolar, Toc, Ganoes Paran, Kruppe.

9 17.02.2017

Po prvním přečtení jsem byla velmi nekritická, po tom druhém už jsem nějaké chybky našla. Některé postavy mi přišly vyloženě zbytečné, především Nissall a Péřová čarodějka, která mě navíc velice vytáčela. Plus některé smrti, u nichž jsem si říkala, proč se staly až teď a ne dřív, protože by na děj neměly žádný vliv. Ale teď už budu jen chválit.

Velice se mi líbila linie mariňáků - jsou to pěkní hajzlíci, vyčůraní, pitomí a zkažení, což je způsobeno jejich životními strastmi a osudy. Co mě osobně dostalo, byl mág Zobák.

Z těch dalších podpásovek pak Seren Pedak a Trull. Vůbec celý klan Sengarů jako kdyby vypadl z Shakespearovy tragédie.

A teď něco veselejšího.
Tehol a Bugg jsou největší komici celé série - o tom není pochyb, Šurk Ellale a Ublala Pung jim zdatně sekundují, plus Ruket a Chytači krys. Bavila jsem se více než dobře. Teholův velkolepý plán došel svého konce, jen je škoda, že u toho nebyly Šánd, Rissar a Hejun.

Mnoho linií zůstalo nedovyprávěných, ale ty dostanou prostor v dalších knihách. Žádná z dějových linek mi nepřišla vyloženě nezajímavá, každá má něco do sebe, je psána trochu jinak, a proto jsem je hltala všechny, včetně cesty Silchase Zmara a spol. a Rudomaska, kterého doprovázel jeden z mých oblíbenců.

Suma sumárum - i přes ty chybičky je to stále kniha, ke které se určitě ještě vrátím, protože pan Erikson je prostě srdcová záležitost.

5 17.02.2017

Knihu jsem si zakoupila z několika důvodů. Objevuje se zde můj milovaný Shakespeare. Nejúžasnější koníček - četba knih - zde hraje zásadní roli. A navíc jsme také tři sestry a máme s Rose, Bean a Cordy docela dost společného jak po charakterové stránce, tak po té vztahové. Nevím, zda je to plus, ale rozhodně jsem se během četby nad některými věcmi zpětně zamýšlela. Nicméně, měla jsem teď nějakou "čtecí" krizi, ale tato kniha mi zase dala chuť sáhnout po svazku plném báječných příběhů a nových světů namísto tupého civění do mobilu v tramvaji. A určitě ji dám přečíst svým drahým sestřičkám.

6 13.05.2016