elenai komentáře u knih

Tohle je můj absolutně nejoblíbenější a nejvíckrát čtený díl. A co se mi na něm tak líbilo?

Zápletka - brilantní dějové linie, u kterých jsem do posledku neměla šajnu, jak je paní autorka vyřeší. Zajímala mě každá maličkost - jak to má Hermiona se studiem, kdo poslal Harrymu Kulový blesk, co tajmeného se skrývá za Křivonožkovým zmuchlaným obličejem... A ona to zvládla naprosto dokonale!

Remus Lupin - takového učitele mít, tak jsem do něj blázen až po uši. Byl spravedlivý, dobrý průvodce jak pro studenty, tak pro Harryho samotného, nejen při boji s mozkomory, ale rovněž mu poskytl své vzpomínky na Harryho rodiče.

Prasinky - jediná vesnice obývaná pouze kouzelníky? To je žůžo! A moc ráda bych navštívila všechna ta úžasná místa - od Medového ráje po Prasečí hlavu.

Vývoj postav - dochází k prvním třenicím mezi ústřední trojicí, řeší se různá dilemata a celkově jsou jednání Harryho, Rona a Hermiony propracovanější.

Klofan - to je prostě mazlík!

11 17.07.2017

Druhý příběh mi přišel o poznání temnější. Plížící se zlo ve stěnách Bradavic mi způsobilo, že jsem se při čtení místy cítila ztísněně a nejistě. A potom, běhěm temné noci, kdy už jsem zjistila co a jak, mi bylo dost ouzko. Jak já ty potvory nesnáším!

Co musím vyzdvihnout, je seznámení čtenářů s kouzelnickým prostředím mimo Bradavice. Myslím, že v Doupěti by se mi líbilo stejně jako Harrymu. A Zlatoslava Lockharta považuju za nejkomičtější a nejotravnější postavu z celých sedmi dílů! Obvzlášť ten konec byl super. :-D

S druhým dílem mám i spjatou školní příhodu. Spolužák měl z druhého HP referát a vím zcela jistě, že vydával dvojku za jedničku, což jsem se mu snažila vyvrátit, leč neúspěšně. Bylo vidět, že prostě čapnul nějakou knížku doma v knihovně a narychlo ji přečetl, aby dostal jedničku. Takový laxní přístup k mé miluvané sérii... Grrr! No nic, jdu si dát máslový ležák. :)

Dodatek (21. 7. 2017): Když už ilustrovanou jedničku, tak i dvojku, ne? A vůbec, vůbec nelituju, i když už mám celou sérii doma. Jsou to jedny z nejlépe investovaných tří stovek v mém životě.

5 17.07.2017

Tuhle knihu nemůžu dostat z hlavy už pěkně dlouho. Nedokážu to ani po letech. Občas musím myslet na Annu, její sestru a vlastně celou rodinu Fitzgeraldových. Celý ten příběh je tak palčivý a bolestný, až z něj někdy obtížně dýchám ještě teď. Je to taková moje dělová koule nabitá emocemi, které mě zasáhly přímo do srdce. Pět hvězd je málo...

3 15.07.2017

Dokud Harry neobdržel svůj dopis do Bradavic, říkala jsem si "Ježiš, co z toho asi vyleze? A fakt to bude o těch Dursleových?" Pak střih a zlom - a já se ponořila do tak fantastického světa, že se mi jen velice těžko opouštěl.

Hltala jsem informace o famfrpálu a litovala, že si jej nemůžu zahrát, chtěla jsem, aby se mi po zahradě s naším pejskem proháněl ještě Tesák, a nad hlavami je škádlil svým dračím dechem Norbert. Chtěla jsem mít ve škole taky takové úžasné předměty, vlastnit kouzelnou hůlku, která by si mě sama vybrala... No co vám budu ještě psát? Harry Potter mě uhranul (však je taky čaroděj, že?).

A především kvůli němu jsem rozšířila svůj literární okruh o fantasy. V podstatě bych řekla, že se ve mně začal formovat nový člověk - snílek a fantasta, který si na rozdíl od svých vrstevníků dokázal žít ve svých vlastních imaginárních světech a neskutečně si to užíval.

Dodatek (21. 7. 2017): Včera mi poštou došlo ilustrované vydání, které ještě znásobilo mou lásku k této sérii. Ty ilustrace od Kaye jsou naprosto dechberoucí a úžasně výstižné!

13 13.07.2017

Četla jsem nové vydání, které je jedním slovem nádherně zpracované. Kniha obohacuje svět Harryho Pottera o další kouzelné střípky a dělá jej tak ještě uvěřitelnějším.

Co mě ale zamrzelo, byla absence některých tvorů (testrálové, obscurus, ďasovci) a to nesmyslné abecední řazení podle anglických názvů fantastických zvířat. Jinak jsem si knihu užívala čtyři večery před spaním a dokonce se mi zdály i kouzelné sny. :)

8 12.07.2017

Příběh evidentně nemohl skončit jinak, než skončil. Byla to bezvýchodná situace, z níž nebylo úniku. Autor mě donutil přemýšlet nad tím, proč Desiré udělal to, co udělal. Bylo to jediné schůdné východisko? I přes chmurný závěr mi kniha dala impuls k tomu, abych si vážila svého života a dělala jej plnohodnotným každý den, byť by šlo o maličkosti.

7 10.07.2017

Zibi je sympatický chlapec. Jeho styl psaní se mi velmi zamlouvá - snoubí se v něm laskavý humor a na tak mladého člověka i moudrost a určitá vyzrálost. Umí si dělat legraci sám ze sebe a je i přiměřeně sebekritický.

Ano, jeho vyprávění je do jisté míry stylizované, aby ladilo oku čtenáře, ale i tak mě při čtení láká vydat se na cesty a poznávat nové lidi, jejich zvyky a kulturu, byť ne tak dobrodružným způsobem.

Doufám, že se Ladislav nevzdá cestování ani po založení rodiny, protože to by měly jeho cestopisy ještě větší grády a pro mne by byly jakožto mámu velkou inspirací. :)

6 08.07.2017

Já nemám slov... Kniha se mi totálně vryla pod kůži a musela jsem se brzdit a šetřit si stránky, aby mi četba vydržela co nejdéle. Ale stejně jsem ji zhltla během pár dnů a bylo mi strašně líto, že se musím s Hanou rozloučit.

Obdivuju styl psaní paní Mornštajnové. Je úsporný a zároveň pár slovy dokáže popsat všechny pocity, děj i prostředí. Co nejdříve si musím pořídit další její knihy. Je neuvěřitelné, co dokázala.

28 04.07.2017

Některé postřehy byly velmi trefné, a to především ty od Miloše. Přišlo mi, že oroduje za všechny chlapy světa. Že je prostě takový ťunťulín a je mi to moc sympatické. :)

Michelle se snažila o lehkost a vtip a místy jako dobrý, ale některé její příspěvky rozhodně nemusely být tak vulgární.

Rovněž se blížím věkové skupině autorů, takže hlavně v Milošovi vidím svého muže, na což jsem ho upozornila, a společně jsme se bavili o to víc. :-D

4 02.07.2017

Tak tohle mě, jak bych tak řekla, úplně minulo. Spíš než autentický popis přežívání Židů v kruté době 2. světové války beru tento deník jako zpověď -náctileté slečny zasazený do válečného prostředí.

Zhruba do poloviny knihy jsem četla se zájmem, ale jak Anne sama píše Kitty, že už se musí nudit neustálým omíláním téhož, tak i na mě padla šeď nudy a vzala jsem knihu takříkajíc hopem do konce. O to tragičtější byl doslov, který mne zasáhl mnohem víc než celý Deník.

Tuto knihu bych doporučila mládeži věkově totožné se spisovatelkou, starší čtenáři nechť zkusí něco jiného, třeba Ženy z bloku 10.

7 30.06.2017

Oblíbená knížka mojí mamči, takže jsem ji četla v rámci výzvy. Já thrillery moc často nevyhledávám, a když už, tak si vybírám velice pečlivě. V tomto případě můžu děkovat mamčině dobrému vkusu.

Příběh byl velmi zajímavý a líbilo se mi lékařské prostředí - jde vidět, že se autor vyzná a využívá i své odborné znalosti. Čtení mi rychle ubíhalo, děj byl dynamický, bez zbytečných kliček jdete rovnou do cíle. Závěr je velice akční a skvěle vygradovaný.

Co mi trošilinku vadilo, byl trochu klišoidní popis hlavních představitelů. Všichni byli nádherní, nesmírně chytří, případně namakaní frajeři bez bázně a hany. Takový staromilský přístup k hrdinům, který už se v dnešní době příliš nenosí. :) A co se týče vztahů, tak se chovali jako puberťáci. :-D

Určitě si ale od pana Goldberga ještě něco přečtu, stojí to opravdu za to.

4 29.06.2017

Já se na tu knížku tak strašně těšila. A zhruba z poloviny se moje očekávání naplnilo. Příběh je temný, krutý a pochmurný, přesně jak má postapo být. Radost a štěstí aby člověk pohledal. Arťomovi jsem držela palce, dostal se do tolika neskutečně nebezpečných situací, až jsem si říkala, jak se z toho sakra dostane. Jindy mu ale všechno prošlo příliš hladce - pan autor několikrát využil starého principu deus ex machina. Dokud Arťom putoval do Polis, byla jsem napnutá jak kšandy. Pak se to ale nějak zvrtlo a bavilo mě to čím dál tím méně. A konec mě definitivně udolal.

Kvalita psaní Glukhovského je velice kolísavá a nevím, jestli si kdy budu chtít přečíst pokračování. Zároveň mě mrzela absence nějaké výraznější ženské hrdinky. Ženy se objevovaly velice zřídka, a to buď jako slabé a bezvýrazné postavičky, anebo jako mrtvoly.

8 27.06.2017

Zakletou Ellu znám jako film s Anne Hathaway a Hughem Dancym. Je to takový milý film, na který se ráda podívám, když je v televizi. Z knihy si ale moc nezval. Ta je totiž úplně jiná, i když také milá, a Ella je hodně sympatická dívka. Ale docela dost mě zklamalo, že autorka originální příběh pohřbila takovým vykrádáním jisté známé pohádky.

5 24.06.2017

Má nejoblíbenější kniha od Tolkiena. Je nejepičtější, nejrozsáhlejší a také nejsmutnější. Obsahuje plno úžasných příběhů a taky ukazuje, že i elfové mají spoustu kostlivců ve skříni. Ráda se ke knize vracím, pokaždé k nějakému jinému příběhu, ale nejčastěji asi k Túrinovi a Tuorovi. A když to tak píšu a vzpomínám, mám chuť si zase Silmarillion vytáhnout z knihovny... Ano, jdu na to! *IN LOVE*

12 22.06.2017

Přistupovala jsem ke knize s velkou obezřetností, ale byla jsem velmi mile překvapená. Začátek je, pravda, trochu pomalejší, člověk má problém vcítit se do postav. Ovšem od nějaké padesáté stránky to byla jízda! Všechny ty časové roviny, ta spletitost, vztahy mezi postavami, super! Na konci všechno dokonale zapadlo do sebe. Pravdou je, že autorka nechává čtenáře dost tápat a taky si člověk musí hodně domýšlet, ale to je na tom to kouzelné. Můžete si vytvořit svou představu o tom, jak to nakonec dopadlo. Já tedy sice moc nejsem fandou otevřených konců, ale k téhle knize mi to prostě sedí.

7 22.06.2017

Můj první román od Careyho a myslím, že ne poslední. Postapo tematika patří mezi mé oblíbené, takže jsem si knihu s chutí přečetla a rozhodně nelituju. Příběh je dynamický, pořád se něco děje, akorát některé ženské postavy byly fakt na facku, tedy kromě Melanie. :-D

7 18.06.2017

Dva mí oblíbení autoři spojili své síly a vytvořily naprosto geniální text se dvěma ikonickými postavami - jednou božsky naivní a druhou ďábelsky vtipnou. Azirafala a Crowleyho si nelze nezamilovat, a kdykoliv mám trudnou náladu, otevřu Dobrá znamení a přečtu si jejich úvodní rozhovor. To prostě nemá chybu!

Celkově je děj dost předvídatelný, ale to vúbec nevadí. Někdy je cesta důležitější než cíl. :-) A tady ta je neskutečná jízda. Jen je třeba mít trošku nadhled, protože pánové to umí rozjet, a pokud čtenář trochu nezná dílo obou, může jen kroutit hlavou nad tím, jaká je to hovadina.

11 14.06.2017

Mé první setkání s Dorotou Masłowskou a je to tak půl na půl. O ději zde nemůže být příliš řeč, hlavní hrdinka Farah je spíše antihrdinkou a ani vás nenapadne ji třeba politovat, nene. Co jsem si naopak užívala, bylo jazykové zpracování, struktura textu a snové pasáže. Možná někdy v budoucnu zkusím ještě něco dalšího z autorčiny tvorby, ale jsem moc ráda, že kniha nepřesáhla 150 stran - tato délka je tak akorát na vstřebání moderní polské literatury.

5 12.06.2017

Pan Čapek zcela právem patří mezi největší spisovatele nejen české, ale i světové literatury. Jeho prostřednictvím jazyk krásně plyne a člověka těší číst každé slovo.

14 10.06.2017

Na knihu jsem narazila čistě náhodně v nějaké diskuzi o dětech. Nejdřív jsem si říkala, že je to blbost a že mi to v mojí situaci určitě nepomůže (sedmileté dcerce se totiž dost změnilo chování vůči mně a manželovi a začalo nás to dost iritovat), ale tak těch 250 korun není moc, že jo. A za přečtení nic nedám. Ajaj, jak šeredně jsem se spletla! A jsem za to ráda. Ono to totiž opravdu funguje!

5 08.06.2017