elenai komentáře u knih
Ze začátku jsem se velmi dobře bavila. Ačkoli zde bylo hodně popisu, tak byl psán čtivě a zábavně. Dýchla na mě atmosféra jedničky, kterou mám nejraději. Ale zhruba v polovině se to nějak zvrtlo a knihu jsem dočítala jen z úcty k hlavním postavám. A taky jsem chtěla vědět, jak to dopadne se Sedzivojem. Je mi také líto, že Stáňa s Kateřinou byly kvůli Monice upozaděny. A dějová linie Arminia a Lászla mi přišla totálně zbytečná. Suma sumárum - jako trilogie velmi obstojné, ovšem samostatně je díl lepší průměr.
Zvláštní knížka. Ještě jsem se s něčím takovým nesetkala. Skandinávská literatura mě ale nepřestává překvapovat. V tomto případě příjemně. Akorát si nejsem jistá žánrem. Že by ekvivalent pro finské podivno? :)
Přibyla další princezna, takže se tloušťka knihy musela logicky navýšit, aby dostaly prostor již čtyři hlavní hrdinky. A musím uznat, že autorka jim věnovala veškerou svou pozornost a každé uštědřila notnou dávku utrpení. Stejně tak jejich mužským protějškům.
Ale to vyvrcholení... to vyvrcholení! Byla jsem napnutá jak struna, sakrovala jsem a v několika momentech jsem si říkala, že to prostě nemůže skončit pohádkově dobře.
*SPOILER*
Ale nakonec ano. :)
*KONEC SPOILERU*
Na konci mě jímala velká nostalgie. Cinder, Kai, Scarlet, Vlku, Cress, Thorne, Winter, Jacine (i když jsi celkem prevít) a Iko - budete mi chybět. Bylo moc hezké s vámi strávit tolik hodin času, které nikdy nebudu považovat za promarněné.
A ještě bych ráda zmínila Levanu - autorka vypustila v poslední knize několik zajímavých střípků, které mě nalákaly na to přečíst si v budoucnu Nejkrásnější. Záporačky mě prostě fascinují. :)
Trpím přesně těmi problémy, které popisuje autorka, a tak jsem si nejspíš myslela, že mi trochu pomůže změnit můj postoj k sobě samé. Mno... tak nevím, jestli se to úplně povedlo. A ani jsem nevěřila tomu, že ta kniha bude samospásná. Zase tak naivní nejsem. Paní Měřínské přeju tu spokojenost sama se sebou a vnitřní harmonii. Já si tu svou budu muset ještě hledat. :)
Přečtení mi trvalo trapně dlouho, bohužel nějak nebyl čas a taky přišla malá čtecí krize. Nějak jsem se nemohla prokousat přes tu pouštní část, která zabírala značnou část knihy. Ale následující události jsem zhltla na jeden zátah v autě, nedbaje na nevolnost. Bylo to skvělé, akční, strašné a srdcervoucí. Meyerová přitvrdila v krutosti a násilí a rozrůstající se družinu kolem Linh Cinder docela zocelila. Navíc získáváme díky doktoru Erlandovi nové informace o letumóze, která se stává čím dál nebezpečnější.
A co tedy dodat? Tradičně kniha končí velmi otevřeně, takže nemůžu udělat nic jiného než sáhnout po Winter, kde se konečně uzavřou osudy našich milých i nemilých hrdinů.
Scarlet přesně navazuje na konec Cinder. Jak už název napovídá, setkáme se zde s novou hrdinkou - sličnou zrzkou Scarlet Benoitovou, která je tak trošku horká hlava. Do všeho se vrhá, aniž by trochu přemýšlela nad důsledky svého jednání. A občas je tedy úžasně naivní. Na rozdíl od Cinder, která se konečně vyloupla z vystrašené holčičky do rozumně uvažující dívky. A je i celkem vtipná. Velmi se mi líbily její slovní přestřelky s Carswellem Thornem. Toho chlápka buď milujete, anebo nenávidíte. Já se přikláním k tomu prvnímu. :) Nesmím ještě zapomenout na Vlka, který je dle mého zatím nejlépe propracovanou postavou, co se týče emocí, a zdá se mi z celé party nejvyzrálejší a nejrozumnější, čímž si získal první příčku v mém pomyslném žebříčku.
Je až zarážející, co v Levných knihách objevíte za klenoty. Kniha vás vyprovokuje k tomu, abyste se zamysleli nad sebou a svými blízkými, tím, co skutečně od života chcete. A uvědomíte si, že k tomu opravdu stačí méně, než si myslíte. Christine a Asha mi svými radami a názory sice sdělily, co už dávno vím: Tedy že mám být sama sebou a řídit se svými instinkty. Ovšem díky přečtení jejich knihy jsem zase začala více hloubat nad tím, co si v životě zjednodušit a vylepšit ke štěstí svému a celé své rodiny. Některé jejich tipy určitě využiju.
Edit 2021: Letos, kdy jsem se razantně rozhodla změnit svůj život, jsem po knize opět sáhla. Po jejím přečtení jsem se utvrdila v tom, že jdu tou správnou cestou. V knize jsou skvělé rady. Od přístupu k dětem, povinnostem, jídlu, šetření, plánování akcí, no zkrátka už se těším, až je budu aplikovat v praxi.
Že bych já někdy četla YA literaturu? Myslela jsem si, že to není nic pro mě, ovšem díky doporučení jedné booktuberky jsem do toho šla. A jaké mám ze Cinder pocity?
Vzhledem ke svému věku nebudu v takové euforii jako ostatní. Nicméně určitě nelituju koupě. Krásně jsem si při četbě odpočinula a užívala si tu nenáročnou, a přesto velmi zajímavou zápletku. Co kvituju především, je originální zpracování klasické pohádky včetně romantické linky a prostředí, do kterého autorka příběh zasadila. Z postav si moje sympatie získali doktor Erland a Iko a doufám tedy, že se s nimi ještě setkám. U Cinder jsem na vážkách, zatím se jeví jako vyjukané ošklivé káčátko, ale věřím, že má velký potenciál a určitě u ní dojde k významnému vývoji její osobnosti.
Knihu beru jako úvod do celé série, a proto si pět hvězd schovávám na další pokračování, které je údajně ještě lepší. Jsem velmi zvědavá a dost se těším, opět se ve mně totiž probudila -náctka a romantická duše. :)
Bohužel už se mi nepodařilo sehnat český překlad, tak jsem koupila za pár kaček originál a musím říct, že je to báječná záležitost!
100% za krásné zpracování - když jsem z toho amerického sundala přebal, jenom jsem áchla, tak je nádherné.
100% za nápad - knihkupectví je moje nejoblíbenější místo, ale je fakt, že se v něm dá potkat hodně exotických zákazníků, kteří mají různá pikantní přání. Je skvělé, že se někdo odhodlal vydat knihu i o téhle sortě lidí.
100% humor - hlavně pro knihomoly teda.
Plus jsem si tedy ještě procvičila angličtinu a zjistila jsem, že na tom nejsem zase tak mizerně, jak jsem si myslela. :-D
Je to knížka, kterou nemusíte číst celou. Třeba si oblíbíte nějakou část a tu budete číst pořád a pořád dokola, ale i to je super, hlavně když vám spraví náladu. :)
Ústřední myšlenky jsou nadčasové v jakékoli době. Příběh samotný mě tedy velmi zasáhnul. "V" je pro mě prototyp moderního zbojnického hrdiny, pravého partyzána a moc ráda bych si s ním zatančila.
S čím jsem měla ale naprosto totální problém, byla forma. Komiks jsem četla neskutečně dlouhou dobu, protože jsem v jednotlivých okénkách luštila, kdo je kdo. Kresba byla neskutečně nepřehledná a bohužel pro mě ošklivá. Tento druh literatury si kupuju mimo jiné i kvůli tomu, že se chci kochat, tady tomu tak bohužel nebylo.
Kdybych dělala srovnání kniha vs. film, v tomto případě by to film vyhrál na celé čáře.
Po dlooouhé době jsem sáhla po čtení, které je vyloženě pro nás, holky. :) A já si tuto knížku vyloženě užívala, byla jsem na ni naladěná, a tak mi krásně plynula stránka po stránce.
Co na tom, že se jedná o sladkou limonádu. Je to limonáda obalená do zajímavého a aktuálního tématu domácích/alternativních porodů. Mně vůbec nevadilo číst si o tom. Naopak, kniha mi dala několik podnětů k zamyšlení se sama nad sebou a tím, co chci.
Rovněž se mi zamlouvaly i tři ústřední hrdinky - každá jinak, ale všechny měly osobnost. A zdatně jim sekundovali i jejich parťáci, kteří nebyli jen nějaké doplňkové figurky, ale hráli v příběhu plnohodnotnou roli.
Prožívala jsem déjà vu, vzhledem k tomu, že jsem předtím četla Bouřkovou sezonu. No, nevadí. I tak jsem si komiks užila. Bylo to jako sledovat film bez zvuku - srovnávala jsem svou představu s Queriovou a jako dobré to bylo.
Příběh Zaklínače byl lehce hororový a při pročítání mě příjemně mrazilo. Kresba byla perfektní a Lešij vypadal vyloženě odporně. A souhlasím s fvalek - Geralt tady není stoprocentním Geraltem, toho umí jen pan Sapkowski. :) Ale i tak jsem si ho velmi oblíbila.
Knihu jsem na doporučení koupila v Levných knihách a opět jsem za pár korun dostala poklad.
Autor popsal pocity obou hlavních hrdinek velmi poctivě a uvěřitelně. Včeliččin osud mě vpravdě dostal a je mi smutno z pomyšlení, že toto se opravdu děje v našem moderním jednadvacátém století. Hvězdu dolů dávám za uspěchaný konec.
Útlá knížečka nabízí literární průřez Finnish Weird tvorbou. Neřekla bych, že jsou povídky špatné, ale jsou to povídky. Ne každá mi sedla, protože Fini opravdu vytvořili značnou směsici, ne-li galimatyáš, žánrů.
Za pět hvězd to u mě mají Transit a Temná zhouba, uzda smrti. U Johanny Sinisalo rovněž nějakou dobu pokukuju po jejím románu Jádro slunce a po přečtení Transitu už nebudu váhat a koupím si jej.
Čtyřhvězdičkové jsou pro mě povídky Lesní lišky a Kéž bychom tu byli taky. Každá stojí na opačném pólu literárních žánrů. Lesní lišky popisují vztah člověka a přírody, Kéž bychom tu byli taky pro změnu vliv technologií na člověka.
Povídky, které mne nechaly víceméně chladnou, jsou Čarodějná kolébka, Motýl a Gordonův příběh. Po stránce stylistické jim však nemůžu nic vytknout.
Co mě ale opravdu potěšilo a rozhodlo tak o hodnocení knihy, je závěr - Podoby finského podivna. Rozhodně ho nevynechávejte, dozvíte se hodně zajímavých informací a já si našla i několik dalších tipů na čtení.
Myslím, že ve své době byla kniha určitě velice populární, obzvlášť mezi krajany. Pan Pooter a jeho Karlička představují úsměvnou staromilskou dvojici, která se bere až příliš vážně. V podstatě se v knize neděje nic extra vzrušujícího, čtenář se ovšem dozví o životním stylu anglické střední vrstvy z (už) předminulého století, což za sebe beru jako plus. Člověk se nejen občas zasmál, ale taky se něčemu přiučil. :)
Troufala bych si tvrdit, že tato kniha mi leží v knihovně skoro deset let. A teď jsem se konečně odhodlala si ji přečíst. A nelituju. Skvělé vylíčení prostředí Deeptownu a jeho (ne)zákonitostí se Lukjaněnkovi opravdu povedlo. Jako fandu mě rovněž hodně bavila pasáž z Tolkienova světa.
Hlavní hrdina - diver Leonid - mi hodně připomínal Antona z Hlídek. Jak svými filosofickými úvahami, tak mluvou. Jeho parťačka byla skvělá, taková děvčica do nepohody oplývající mnoha výjimečnými talenty. Jediný, kdo mi dělal problém, byl Smolař/Plavec/Alien, v některých momentech mě fakt vytáčel. Ale tak to nejspíš muselo být, aby mu zůstal punc tajemnosti.
Knize ale nemůžu dát plný počet za zbytečnou zdlouhavost. Hlavně konec mi přišel až moc rozvolněný. U Hlídek mi to ani moc nevadilo, ale tady už jsem se modlila, ať jsem ve finiši.
Díky prvnímu dílu jsem měla jistá očekávání, která se bohužel nenaplnila. Přišlo mi, že s Monikou začala mlátit puberta a celkově děj sklouzl do kýčovitější a méně dynamické roviny. I přesto jsem knihu se zájmem dočetla a někdy se k ní třeba vrátím na zkrácení dlouhé chvíle. :)
Lehké a příjemné čtivo. Všechny tři ústřední hrdinky mi byly velmi sympatické. Ze Stanislavy a Moniky na čtenáře dýchají staré dobré časy, Kateřina je zase IT odbornice a kdejakého borce by strčila do kapsy. Líbí se mi jejich společné soužití a použitý humor, který je sice jen slabým odvarem z Kronik Jakuba Vandrovce, ale přesto břitký, jak to Pilipiuk umí.
Uf, uf. Carey byl mou sázkou na jistotu, a když jsem si přečetla Willinghamův úvod, byla jsem nabuzená jak veverka na speedu. Ale pak...
Tommyho jsem si vzala jako jednohubku před spaním a udělala jsem dobře - spolehlivě jsem to u něj za pár minut zalomila. Netvrdím, že v prvním dílu nebyly světlé chvilky (literární odkazy, docela povedený závěr), ale bylo jich žalostně málo. Ovšem nevzdávám to a časem si přečtu druhý díl.