elenai komentáře u knih

Dva mí oblíbení autoři spojili své síly a vytvořily naprosto geniální text se dvěma ikonickými postavami - jednou božsky naivní a druhou ďábelsky vtipnou. Azirafala a Crowleyho si nelze nezamilovat, a kdykoliv mám trudnou náladu, otevřu Dobrá znamení a přečtu si jejich úvodní rozhovor. To prostě nemá chybu!

Celkově je děj dost předvídatelný, ale to vúbec nevadí. Někdy je cesta důležitější než cíl. :-) A tady ta je neskutečná jízda. Jen je třeba mít trošku nadhled, protože pánové to umí rozjet, a pokud čtenář trochu nezná dílo obou, může jen kroutit hlavou nad tím, jaká je to hovadina.

11 14.06.2017

Mé první setkání s Dorotou Masłowskou a je to tak půl na půl. O ději zde nemůže být příliš řeč, hlavní hrdinka Farah je spíše antihrdinkou a ani vás nenapadne ji třeba politovat, nene. Co jsem si naopak užívala, bylo jazykové zpracování, struktura textu a snové pasáže. Možná někdy v budoucnu zkusím ještě něco dalšího z autorčiny tvorby, ale jsem moc ráda, že kniha nepřesáhla 150 stran - tato délka je tak akorát na vstřebání moderní polské literatury.

5 12.06.2017

Pan Čapek zcela právem patří mezi největší spisovatele nejen české, ale i světové literatury. Jeho prostřednictvím jazyk krásně plyne a člověka těší číst každé slovo.

14 10.06.2017

Na knihu jsem narazila čistě náhodně v nějaké diskuzi o dětech. Nejdřív jsem si říkala, že je to blbost a že mi to v mojí situaci určitě nepomůže (sedmileté dcerce se totiž dost změnilo chování vůči mně a manželovi a začalo nás to dost iritovat), ale tak těch 250 korun není moc, že jo. A za přečtení nic nedám. Ajaj, jak šeredně jsem se spletla! A jsem za to ráda. Ono to totiž opravdu funguje!

5 08.06.2017

Moc pěkné pohádky, které inspirovaly další autory. Čtení této sbírky mi bylo potěchou pro mou dětskou dušičku.

7 07.06.2017

Uteklo to, ani nevím jak. Ale vykreslení světa mě nějak nepřesvědčilo a ani mi neučarovalo. Atticus je celkem sympaťák, ale docela mě iritoval Oberon nadržený po francouzských pudlicích.

Příběh je dobře napsaný, ale očekávala jsem od něj něco jiného. Možná někdy v budoucnu zkusím druhý díl. Prý je lepší. :)

4 30.05.2017

Já jsem na rozdíl od Garaguna ráda, že parta Vukovazdských dostala trochu oraz. :) Povídky se mi četly jedna báseň a skvěle jsem se bavila. Hlášky některých byly naprosto skvělé, ačkoliv, pravda, sem tam se opakovaly, ale stále byly trefné a na správném místě.

První povídka byla taková, hm, vztahová. :) Co si budeme povídat, Meoda jako jediná (polo)ženská na tu bandu testosteronu prostě nestačila, takže jsem ty tři svérázné děvčice uvítala. Druhou bych označila za klasickou dobrodružku, ovšem stále velmi kvalitně napsanou. Možná se mi nakonec líbila asi nejvíc z těch tří. A třetí povídka zaváněla survival hororem. Když jsem ji četla, tak nejraději pod peřinou a v teplíčku, protože to, co tam bylo popsáno, to fakt nechceš. U třetí povídky mě rovněž mrzela absence hned několika postav a konec mohl být rovněž trochu propracovanější. Takhle si člověk řekne, hm, dobrý, a co dál? Bude ještě něco?!

A ono bude, přátelé! A já se hrozně těším na čtvrtý díl! (Mám to potvrzeno přímo od pana Kravčíka). Zároveň bych ráda vyzdvihla nejen text samotný, ale i práci redaktorů, ilustrátorů a grafika. Letopisy se v knihovničce krásně vyjímají a hodně zvažuju, že si pořídím i mapu.

3 22.05.2017

Začátek byl takový rozvláčný, ale potom děj nabral spád a grády. Příběhy byly plné překvapení a autor se s hrdiny opravdu vůbec nemazlí. Stejně jako Vukogvazdskou družinu, tak i mě konec dost sebral, a proto jsem se hned pustila do třetího dílu, abych mohla s Rinvitem a Lopinem (mí oblíbenci) dojít nějakého šťastného konce. Snad... Možná... Doufám... A jestli jednou budu mít loď, bude se zovat Vykuřpytel!

3 15.05.2017

Kniha, kterou tradičně již několik let otevřu v tom předvánočním šrumci a nechám si namáhat bránici. Báječná oddychovka, která skloubila dvě má oblíbená témata - zombie a anděly. Jo, a dala bych si Snickers!

6 11.05.2017

Skvělá záležitost! Miluju styl psaní a černý humor pana Moora. A od té doby, co jsme si pořídili domů baseta, mu přezdíváme Veselín. :-D

4 11.05.2017

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale je to popravdě jen omílání informací z předchozího titulu Digitální demence.

3 11.05.2017

Kniha se četla velmi dobře, ale jak již bylo uvedeno, nemohu se také zbavit dojmu, že je Manfred Spitzer až příliš radikální. Digitální technologie jsou součástí běžného života populace 21. století a je třeba se s tím smířit. Poté už záleží pouze na nás, do jaké míry si je vpustíme do života.

7 11.05.2017

Pro studenty informační vědy je tato kniha povinnost. Skvěle napsané, ale opravdu se člověk musí soustředit, aby mu neušly souvislosti. Doporučuji!

3 11.05.2017

Čekala jsem od toho úplně, ale úplně něco jiného. Ovšem nemůžu říct, že jsem zklamaná, ba naopak! Děj byl u první povídky trošičku slabší, o to víc překvapily jednotlivé zvraty. Z druhé části jsem měla husí kůži a dost mě zamrzela jistá ztráta. A u třetí jsem se skvěle bavila, i když naši milí hrdinové dostávali pěkně na zadel. Každopádně mi řádsky přirostli k srdci, takže jsem hnedle rozčetla druhý díl a jsem zvědavá, do jakého průšvihu se zase dostanou.

4 05.05.2017

Celeste je jako zmijovec titánský - krásná na pohled, ale uvnitř pořádná žumpa. Potkat tuto osobu v reálu, odsoudila bych ji k doživotnímu uspokojování chlupatých řidičů náklaďáků. Takovou zrůdu ve světe literatury jsem snad nezažila. Ovšem poklona autorce, jak skvěle dokázala popsat Celestinu „nádhernou“ osobnost. Doufám, že nevychází z nějakých vlastních zkušeností. A doslov byl vážně divný. :-/

5 27.04.2017

Nejspíš nedokážu tuto knihu adekvátně ohodnotit. Bylo to s ní jako na houpačce, místy jsem text hltala jak Otesánek mamku s taťkou, místy jsem se musela přemlouvat, abych kapitoly nepřeskakovala. Jak již někdo napsal, je celkem očividné, kdo je vrahem, ale konec byl pro mě jako rána kladivem.

6 25.04.2017

Hrdiny ze čtyř novel dobře znám a moc ráda jsem si o nich znovu přečetla. Nejvíc jsem si užila Štěňata vlků - úžasný pochmurný příběh z vikingského období, který na čtenáře pálí jeden zvrat za druhým.

4 18.04.2017

Kniha se mi poprvé dostala do rukou cca před deseti lety - dočetla jsem stěží padesát stran, a poté už musela putovat zpět ke svému majiteli. Nyní vím, že jsem ke knize musela dospět, a o to víc jsem si ji vychutnala.
Nevadila mi délka, ani sáhodlouhé popisy, ba naopak. Vyžívala jsem se v nich a díky nim byl příběh o to reálnější. A pokud si odmyslím těch pár fantasy prvků, mohl se kdysi dávno klidně stát.
Jestliže vám přirostl Krak k srdci tak jako mně, zkuste povídku Kalné víry Rhenu. ;)

8 18.04.2017

Jsem ujetá na příběhy, ve kterých se objevují knihy nebo knihovny, a proto jsem po přečtení anotace musela tuhle mít. A určitě nelituju. Moc se mi líbilo prostředí, v němž se příběh odehrával. A obyvatelé městečka působili příjemně starosvětsky. Částečně mi připomínali postavy z knihy Čokoláda. Hlavní hrdinka určitě nepatří mezi mé favoritky, ale její zaměstnavatel ji vždy tak skvěle utřel, až jsem z toho měla škodolibou radost. Ale pěkně to mezi nimi jiskřilo, jen co je pravda. Knihu si určitě přečtu znovu, je to opravdu velmi příjemná oddechovka, u které člověk na chvíli zapomene na svoje starosti.

5 07.04.2017

Fakt divná kniha. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, bát se anebo se třást odporem. Nápad s knihovnou a katalogy mi ale naprosto učaroval, škoda, že to nebylo víc o nich. Nelíbila se mi dynamika a tempo příběhu. Začátek i konec se odbyly rychle, ale prostřední část (Steve v městečku se lvy a dál) je popisována až příliš detailně a rozvláčně. A Erwin je naprosto boží! :-D

3 06.04.2017