Elenče
komentáře u knih
Kosti nikdy nelžou
Kathy Reichs
Děj napínavý, na scéně je Ryan a všechno šlape jako v jiných knihách Kathy Reichs. Hvězdičku ubírám za už hodně hollywoodský závěr a taky za to, že Tempe už opravdu v téhle knížce není moc antropoložka, ale spíš soukromá detektivka.
Opilý prales
Gerald Durrell
Spíš než typická humoristická práce je kniha cestopisem, takže jsem se u ní nasmála výrazně méně, než u jiných Durrellových románů. Přesto se stále jedná o velice svižně a s nadsázkou napsanou práci z dob, kdy se ještě přírůstky do zoologických zahrad pořizovaly odchytem v přírodě.
Tři přání
Liane Moriarty
Půjdu proti proudu. Kniha se mi líbila hodně, pokud zohledním, že je to autorčina prvotina, tak mi nezbývá, než ji hodnotit vysoko. Divím se, že je v modrých číslech. Vždyť má v sobě už teď všechny ingredience, které autorka později využila pro veleúspěšné Sedmilhářky - domácí násilí, všechny ty malé lži, které říkáme sami sobě i okolí, na první pohled dokonalou naleštěnost, pod níž ale bublají různé problémy. A i pro Liana Moriarty typický retrospektivní způsob vyprávění, kdy zase postupně zjišťujeme, co všechno vedlo k jednomu šílenému večeru. Díky lehkosti autorčina stylu a humoru hlavních postav líčené trable, možná banální, ale pro dnešní generaci třicátnic dosti signifikantní, nepůsobí melodramaticky ani pateticky. A proti proudu jdu i v tom, že se mi velice líbily vsuvky, vzpomínky cizích lidí na setkání s trojčaty. Hezký nápad jak ukázat, kolik lidí svým životem nevědomky ovlivníme. Dle mého názoru odpočinkové čtení, za které se ale nemusíte stydět.
Malá Toulavka - Toulavá kamera pro děti
Iveta Toušlová
Tak za mě tohle byla bomba. Dlouho jsme nečetla tak dobře napsaného průvodce, že bych okamžitě chtěla vyrazit na všechna v něm uvedená místa. A Malé toulavce se to povedlo, i když nejsem její cílová skupina. Ale jak se to vezme, stejně jako Iveta Toušlová jsem evidentně nikdy nevyrostla z dětské fascinace vším záhadným a strašidelným. Děti dostanou i informace, které nejsou jen ze sféry záhad, a ve škole se běžně neučí. Takže spojení příjemného a užitečného. Ještě tyto prázdniny na pár míst určitě vyrazím.
Kdo kde straší
Jitka Škápíková
Kniha se nečetla špatně, ovšem má to ovšem velké ale - nerozhodla se, co vlastně má být. Průvodce? Na to jsou informace příliš stručné, tipy na výlety příliš otřepané, většinou jde o turisticky profláknutá místa, která vás napadnou i bez doporučení. Sbírkou pověstí, něco na způsob knih Heleny Lisické? Na to zase nemá dostatečné literární kvality, často sklouzává k celé řadě klišé a otřepaných frází (pověsti jsou sice plné klišé, jako potvrzování jistých univerzálních pravd, ale autorka tam vnáší i klišé mnohem modernější, na příklad socialistické líčení kněží, zřejmě získané v době povinné školní docházky, jako v lepším případě zmatených, v horším případě přímo negativních a jinými nepěknými vlastnostmi obdařených postav), volené jazykové prostředky, které mají zřejmě text přiblížit dětem, nefungují a mnohdy působí spíše trapně. Pokud srovnám s nedávno čtenou dětskou Toulavou kamerou, tak u ní jsem měla chuť rozjet se hned na všechna místa, tady se tohle příjemné mrazení a zvědavost nedostavily.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
První kniha od této autorky, kterou jsem četla. Začala jsem s ní, i přes slabší hodnocení, protože odpovídá jednomu z úkolů letošní čtenářské výzvy. A asi to nebyla nejšťastnější volba. Těšila jsem se na duchařinu, které se mi nedostalo, duchové se v příběhu téměř nevyskytují a když už, tak vlastně atmosféru ani nijak zvlášť neutvářejí. Narážíme na celou řadu klišé - vrzavé zvuky, přemístěný nábytek, zírající bezedné oči, nepřinášející žádný větší nápad. Konec je uspěchaný. Celkově bych knihu spíš v knihovně zařadila někam do sekce pro čtenáře od 12 let a to sama rozhodně nevyhledávám horory plné lekaček, po kterých se bojím jít v noci na záchod. Zkusím ještě některou z jejich lépe hodnocených knih, třeba si spravím chuť. A prosba na další uživatele, když podle komentářů člověk vybírá knihu, opravdu nechce číst spojlery a těch neoznačených je právě u této knihy hodně, což asi taky ovlivnilo to, že jsem nebyla u čtení tak napnutá, jak bych mohla být.
Temné kosti
Kathy Reichs
Kathy Reichs tentokrát nevyslala Tempe do Kanady ani na Havaj, nechala ji doma v Charlotte, ale i tam pro ni může být pěkně horká půda. Příběh je zajímavý, zavádí nás do neokoukaného prostředí motosportu, osobní život Tempe se zamotává (mi osobně v knize chyběl detektiv Ryan). Bod přidávám za to, že v roce 2011, kdy kniha vyšla, autorka řeší problematiku domácího amerického terorismu, ve vědomí velké části veřejnosti naprosto zastíněný teroristickými činy s náboženským podtextem. Poprvé se mi podařilo přijít na pachatele před vyvrcholením děje.
Husitská revoluce: Stručná historie
Petr Čornej
Knižní jednohubka. Kniha je nádherně graficky zpracovaná. Styl psaní je velice svižný, kniha se dá zvládnout na jeden zátah, ale členění do krátkých kapitol je vhodné třeba i pro dojíždění. Stručný přehled by si měl přečíst každý toužící po všeobecném přehledu. Nedívá se na husitství ani prizmatem zlaté, ani černé legendy.
První hrob napravo
Darynda Jones
Kniha slibovala všechno, co mám ráda - detektivku, duchařinu, romantiku. Ale ve skutečnosti z toho vyšel divný patvar, z kterého mi sice není tak špatně jako z dortu, který vařili pejsek a kočička, ale nedostavilo se ani žádné nadšení, které ve mě vyvolávala anotace. Detektivní linka se někam vytratila a vlastně jediné postavy, k nimž jsem dokázala cítit sympatie, byli nebožtíci. Části s nimi se mi líbily z celé knihy nejvíc. Poměrně chudé mi přišly i výrazové prostředky autorky, ale to v tomto případě může být i výsledek práce překladatele, těžko hodnotit. Pokud to shrnu. Četba odbíhala, krátké věty udávaly svižné tempo, ale čekaný wau efekt se nedostavil. Nejsem si jistá, jestli se vrhnu i na další díly.
Břetislav I. : Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století
Barbara Krzemieńska
Jedna ze základních prací pro dějiny českého raného středověku. Jediné, co je opravdu škoda, je, že nakladatel titulu nevěnoval dostatečnou péči editora, zážitek z četby tak narušují četné překlepy.
Zubr si hledá hnízdo
Oksana Bula
Knihu jsme se synem včera půjčili v knihovně a už ji 2x četli před spaním. Protože v naší domácí knihovničce máme Medvěd nechce jít spát, byl nadšený. Upřímně mě překvapilo, že v necelý třech letech sám říkal, že k tomu máme doma ještě modrou knížku. Ilustrace jsou natolik charakteristické, že si je k sobě okamžitě přiřadil. Textu sice není mnoho, ale u obrázků se dá zavést hovor i mimo něj. Těším se na další výpravu do světa Tukoňů. A vzhledem k tomu, že ilustrace zda vlastně hrají prim nad textem, zařazuji i do čtenářské výzvy 2021.
Karty na stole
Agatha Christie
Po Velké čtyřce, kterou jsem dočetla jen se sebezapíráním, konečně Poirot, jak ho mám ráda. Zřejmě jako většina čtenářů A. Christie dnes čelím tomu, že jsem příběhy mnohdy viděla dříve zfilmované než četla. Tudíž už nejde až tolik o to, uhodnout, kdo je pachatel, ale užít si atmosféru a jazyk knihy, čehož se mi v případě vyšetřování vraždy Mefistotela Shaytany dostalo vrchovatě. V tomto případě se navíc autoři scénáře dopustili oproti knize mnoha posunů, a to poměrně zásadních pro konání jednotlivých postav. Především inspektor Battle, by mohl autory scénáře snad i zažalovat, jak vyznění jeho postavy změnili.
Válka a mír ve středověku
Norbert Ohler
Kniha ve mě zanechala rozporuplné dojmy. Mnohdy na mě působila spíše jako výpisky z četby a pramenů, které se nepodařilo spojit do konzistentnějšího celku. Přesahy do světa Mongolů a muslimů zůstávaly dost povrchní, ani Evropa nebyla pokryta jako celek, naprostá většina pozornosti se věnovala prostředí Německa a Francie, jen velice letmo bylo řešen svět Slovanů, Skandinávců, jihoevropských národů.
Ztichlá zoo: Co jste kvůli pandemii neviděli
Miroslav Bobek
Obrazová publikace připomínající, že zoologické zahrady jsou stále tady. Jejím zakoupením podpoříte provoz zoo v nelehké době odříznutí od příjmů. Za odměnu dostanete pořádnou dávku unikátních snímků jejich chovanců, postřehy pana ředitele i zajímavosti ze života a chovu vzácných zvířat.
Jedinec a společnost středověkého západu
Aron Jakovlevič Gurevič
Kniha pro laického čtenáře možná pro začátek příliš náročná (v případě zájmu seznámit se s Gurevičovou tvorbou bych začala knihou Nebe peklo svět), nicméně přesto nesmírně čtivá a objevná. Rozšíření pohledu na středověký Západ o prostor Skandinávie, mnohdy historiky pojímanou a odsouvanou jako periferii, přineslo autorovi možnost zcela nově hodnotit vnímání jedince, osobnosti středověkého člověka. Velmi novátorské je pak i vyvracení role středověkého umělce jako pouhého řemeslníka, který svá díla nesignoval. Snesené důkazy toto klišé zcela vyvrátily. Obdiv k autorovi je o to větší, že na své poslední monografii pracoval poté, co přišel o zrak. A nezbývá si než přát, aby se naplnil jeho povzdech ze závěru a Rusko našlo cestu z krize přikloněním se k Západu a společnému dědictví.
Kostík hledá přátele
Pawel Pawlak
Nádherné a velice nápadité ilustrace doprovázejí kratičký příběh o jedné z nejdůležitějších věcí, o přátelství. Ano, jak zaznívá v jiných recenzích, příběh je krátký a není v ničem světoborný, ale tříletí posluchači nutně nemusí poslouchat naprosto originální vyprávění. Se světem se seznamují pomocí právě těchto základních a opakovaných motivů. Originalitu pak mnohonásobně dohánějí kresby. Oceňuji především to, že syna ilustrace vybízejí k vyprávění vlastního příběhu a nejsou prvoplánově líbivé a vše popisující jako u Disneyho.
Záhada tří čtvrtin
Sophie Hannah
Za mě velké zklamání. Neočekávala jsem druhou Agatu Christie, Zavřená truhla se mi dokonce líbila, ale tři čtvrtiny mě nedokázaly upoutat. Pokud pominu to, že Poriot se opravdu nechová jako Poirot, skutečnost, že děj se odehrává ve 20. letech, kdy ještě Poirot dělal v angličtině roztomilé chyby, ale Poirot Sophie Hannah ji perfektně ovládá, tak hlavní problém je rozuzlení. To je slabé a špatně uvěřitelné. Aby se příběh poskládal do výsledné podoby, jsou zapotřebí hluboké posuny psychologie postav, pro čtenáře dost nepravděpodobné a působící přirozeně asi jako nočník v kuchyni. Vše je založeno na tolika nepřímých důkazech a domněnkách, že je skoro nemožné na vyústění zápletky přijít. A nejhorší je, že kvůli natahování už ve výsledku snad ani nikoho moc nezajímá.
Hra o kosti
Elżbieta Cherezińska
Strhující historický román z doby vzniku polského království. Pro českého čtenáře možná trochu náročnější, pokud se neorientuje v polských středověkých dějinách. Obdivuhodná je práce autorky s historickými fakty, kdo se nenechá odradit tím, že to rozhodně není oddechová detektivka jako od Vondrušky, který by si měl mimochodem Cherezińskou přečíst, aby zjistil, jak lze vnímat středověk bez klišé, bude ale rozhodně odměněn mnohovrstevnatým příběhem, na který nezapomene hned po odložení knihy. Škoda že další její romány ze středověku česky asi nevyjdou, ukazují mnoho osobností jinak, z "polského" pohledu, než jsme zvyklí ze školy.
