elexmil komentáře u knih
Nahlédnutí do života jedné rodiny ortodoxních židů, trochu pak i do života celé komunity. Pomáhá jim jejich víra nebo je svazuje? Na pozadí Ašerova dětství a dospívání zní hrozné tóny antisemitismu v Rusku. Umanutost malého Ašera, jeho umělecké zrání, jeho komplikovaný vztah s otcem, vztah jejich komunity k malířství - velmi mne zaujalo. Místy snad až trochu příliš vleklé, tak tedy 4*.
R.2020 jsme byli v divném covidovém létě náhradou za jinou dovolenou poprvé na dovolené ve Slovinsku, do té země jsme se zamilovali a byli jsme tam od té doby každý rok - hory, jezera, moře, městečka, termály, skvělé víno a jídlo, příjemní lidé. Tak jsem před letošní další cestou hledala slovinského autora, ať se tedy i trochu vzdělám.
Nu a SKVĚLÉ. Přečetla jsem jedním dechem za tři dny. Popis zmatených složitých myšlenek vypravěče, jeho ambivalentní postoj k otci, vyrovnávání se různých osob s nesmyslností a hrůzami války, selhávající vztahy děti-rodiče-prarodiče. Hledání kořenů zla místy až mrazivé. K odlehčení depresivity přiměřený sarkasmus, balkánské drobné životní radosti. Není potřeba se více rozepisovat, předešlé komentáře jsou OK. Nechápu při tom, že komentář byly zatím jen od tří čtenářů, nechápu, jak je možné, že kniha je pozapomenutá. Při tom do zemí bývalé Jugoslávie jezdí na dovolené davy a davy Čechů. Všem přečíst DOPORUČUJI.
Odpočinkové pěkné napínavé čtení. Mé hvězdné hodnocení snižují dvě otázky: Proč B.Benedick vlastně pronajal ten nevyklizený byt? Proč S.Lorenz ukryl své poslední obrazy a proč stopy k jejích nalezení byly tak složité ? Líbily se mi citáty uvádějící každou kapitolu. Pobavil mne pro mne aktuální citát "Paříž je vždy dobrý nápad". Na cestu si ráda vezmu další Mussovu knihu.
Další kniha z mého hledání na téma Patagonie, Chile, Ohňová země. Velmi dobrý průměr. Jemný sarkasmus. Na jedné straně muž, který kdysi pod vlivem ideálů bojoval za socialismus v Chile, na straně druhé socialistický aparátčík z NDR. Určitě si od autora ještě něco přečtu.
V rámci dnešního vaření jsem si vzpomněla na tuto kuchařku. Mám ji léta, byla mi inspirací opakovaně, určitě doporučuji všem milovníkům ryb, skvělé recepty. Pokud by nebyla k dispozici na trhu, pak je k dispozici na netu:
www.receptyynakapra.cz
Objevila jsem a četla jsem že stejného důvodu jako Ohňovou zemi (F.Coloane) - ta se mi líbila. Borges není můj šálek kávy, nedočetla jsem, ty dvě * za první povídky.
Zopakovala jsem si něco z dějin Gruzie, kde jsem byla loni, poučila jsem se o dějinách Arménie, kam chci příští rok. Nu a k tomu informace o Ázerbájdžánu, pro mne zcela zatím neznámé destinaci. Cením velmi kladně zajímavé informace o vzájemných vztazích těch tří národů, vidím v novém světle nedávnou akceleraci konfliktu v Karabachu.
Odkládám nedočtené - čekala jsem podle štítku "beletrizovaný životopis", shoduji se s Knihomolkou, že je to spíše dějepis. Na takovou dějepisnou knihu musí mít čtenář tu správnou náladu a já ji asi nemám. Hvězdami nehodnotím, protože pro jiné trpělivé čtenáře milující dějepis je obsah určitě zajímavý. Zvládla jsem část do Klimtovy a Adélininy smrti - popis atmosféry ve Vídni a tehdejší vnímání umění určitě zajímavý.
Četla jsem v dětství a příběh mi připadal divný, nesrozumitelný. Ilustrace jsem ale milovala.
Autorovy rozhovory se mi líbí, tady celkem zklamání, úvahy pro mne plané. Asi už nevěřím, že by svet někdo vylepšil.
Stejně jako u Nalezeného světla - zůstává mi v paměti i po mnoha mnoha letech
Podle seznamů hledám knihy, které jsem v minulosti četla. Tato kniha se mi vybavila jako dobrá, čtivá, se zajímavým popisem kontaktu dvou etnik.
Doporučuji těm, kdo se zajímá o způsobu života v kibucech. Styl psaní mne moc bavil
Jak jsem knihu vybrala? V knihovně, před zavírací dobou, fofrem něco o Evitě (už za pár dní budu v místech, kde působila) , tak první , co mi přijde pod ruku. O Evitě a peronismu a justicialismu jsem zatím věděla jen něco málo ze faktografické knihy o dějinách Argentiny, muzikál neznám. Tato kniha suché dějiny obohatila o pocity, o zajímavé vykreslení osobnostních Evitiných rysů a o vykreslení zřejmě krásného vztahu mezi Evitou a Perónem. Vůči Evitě je text až příliš obdivný, ale ona asi obdivuhodná byla, byť určitě ji nelze přijímat jen jako člověka veskrze kladného. Překvapivá a zajímavá forma vzpomínek různých lidí.
Běžně horory, fantazie, magiku apod. nevyhledávám, zde jsem četla, stejně jako předešlé knihy, kvůli mé plánované cestě. Povídky, všechny vyprávěné ženami, mají podivnou atmosféru, točí se kol psychopatů a psychotiků, narkomanů, z některých na mne šla stísněnost až úzkost (Sousední dvorek, Adelin dům, Pod černou vodou...), , jiné vyvolaly i úsměv (Jen holé kosti). Přemýšlím, zda ty povídky odráží stav autorčiny duše. Největší zamyšlení nad symbolikou povídky, po které se jmenuje celá kniha - celá Argentina prošla velmi bolavou cestou ke svobodě. A pozitivní témata pro plánovanou cestu ? Budu koukat po pouličních oltářících gaučita Gila, Pomba Giry a San la Muerte, na trhu budu hledat dovezenou krajku ňandutí. (Pro toho, kdo bude číst - určitě si najděte na netu, jak se ta krajka vyrábí )
Jednohubky pro chvíle odpočinku. Zkusila jsem tímto druhou knihu A.Ch., asi se už k jejím knihám vracet nebudu.
Výpravná pěkná publikace se spoustou fotografií. Ne asi pro běžné čtenáře, ti se musí v záplavě faktů ztrácet. Knihu jsem měla s sebou při poznávací cestě po Egyptě, byť je docela těžká, vybírala jsem si fakta, která se týkala míst, které jsme navštívili, to bylo príma.
Lehké čtení, hodně daleko za Egypťanem Sinuhetem. Četla jsem během poznávací cesty po Egyptě, pro zapamatování vztahů v rodině Hatšepsut bylo přínosné.