eliska2126 komentáře u knih

Listopád byla moje druhá kniha od autorky. První jsem četla Hanu a z té jsem šla do kolen, proto byla očekávání u Listopádu tak veliká. Pomohly tomu zřejmě i pochvalné recenze, které se na mě valily snad ze všech stran.
A já vám nevím. Hana se mi asi líbila přece jen o ždibec víc.
Ale teď k Listopádu. Byla jsem velice zvědavá na celou knihu, protože jsem ještě nikdy nečetla nic z alternativní historie (co by se stalo, kdyby to tehdy dopadlo tak a tak). Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. Její styl psaní mi sedí a její knihy jsou plynulé. Časové přeskoky zvládla hezky a neměla jsem problém se orientovat v jakém čase se zrovna nacházím. Bavil mě i kontrast mezi dvěma hlavními linkami, které jsme sledovali. Na jedné straně Maja, která se proti režimu postaví a chce lepší svět, na druhé straně Magda, dítě, které je typickým výplodem režimu, které mu bezmezně věří a také věří, že stát dělá vše pro lepší svět. Obě postavy měly svůj charakter a bavilo mě sledovat jejich myšlení.
Atmosféra je v Listopádu velice specifická. Už dlouho jsem nečetla knihu, ze které by mi bylo po dočtení tak těžko a smutno. Je to velice ponuré a tíživé.
Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že svoboda není samozřejmostí a i když je to v naší zemi bohužel s politikou takové, jaké je, vždy může být hůř a takový život, jaký nám představila Alena Mornštajnová v Listopádu, by nechtěl žít snad nikdo z nás...

6 16.12.2021

Nechápu, jak je to možné, ale Colleen to zase dokázala. Úplně mě svoji knihou opět odrovnala. Moc se mi líbilo postupné odhalování Milesovi minulosti a až do poslední chvíli jsem byla napjatá, co se mu vlastně stalo.
Tate jsem si zamilovala už od začátku a úplně jsem to prožívala s ní. Střídavě jsem Milese milovala, nesnášela a občas taky nechápala.
Na konci se vše krásné vyřešilo a to, jak to Colleen Milesovi vymyslela mě fakt dojalo.
Strašně mi sedí styl jakým Colleen píše. Miluju to a hltám každé slovo od začátku až do konce.

6 17.12.2020

Abych začala tím, co se mi líbilo. Ten svět. Fakt smekám před autorkou. Tenhle svět je tak super vymyšlený a zajímavý! Některé části byly i dost vtipné, třeba jak se Ilan přidala k pětadvacítce a vše pro ni bylo nové a nevěděla, jak se co používá. U toho jsem se fakt smála.
Nicméně na zadek jsem si z toho nesedla. Ze začátku jsem měla problém se začíst a v průběhu knihy mě ne vše bavilo.

6 31.03.2019

Pane jo... Moje první kniha o holocaustu. Myslím, že po lepší knize jsem sáhnout nemohla. Jsem celkem citlivka, takže bych jako úplně nezvládla nějaký detailní popisy vražd a brutalit, které se v nacistických táborech smrti děly. I přesto, že to není hlavní téma této knihy, jsem ji občas musela odložit, protože se mi dělalo úplně zle při představách, co vše se tam dělo.
Úplně strašně moc jsem fandila Laleovi a Gitě, protože čistota s jakou jejich láska prostupovala všemi těmito hrůzami byla až neuvěřitelná.
A jako ten konec? Jestli je taková náhoda možná, tak to fakt není možný!
Celkově je kniha hrozně čtivá a fakt mě to vzalo. Dozvědět se přímo od někoho, kdo tam byl, jak to tam bylo a co vše dělali (fakt jsem nevěděla, že třeba hráli fotbal proti dozorcům)

6 31.03.2019

Když jsem tuhle knihu viděla ještě tenkrát v edičáku, říkala jsem si, že to nutně musím zkusit. Já thrillerům moc nedám, ale tady mě zaujal prvek true crime, které mě opravdu zajímá. Říkala jsem si, že to bude sakra něco a že se do toho hned pustím. Jenže pak přišly první recenze a hodně z nich knihu hodnotilo jako průměr. Proto jsem byla moc ráda, když jsem se ke knize dostala v rámci štafety u Barči @knizni_fanaticka, které ještě jednou moc děkuji!

Ale teď už ke knize... Sledujeme zde vraha, kterému se příhodně začne říkat Kopírák, protože stylem zabíjení kopíruje slavné vrahy z historie. Najdeme zde případy například podle Kempera, Dahmera, Mansona a spousty dalších. Opravdu mě bavilo podle popisu místa činu odhadovat, jakého slavného vraha se snažil Kopírák napodobit. Sledujeme zde také několik postav. Bylo zajímavé sledovat jejich počínání v takových situacích. K žádné jsem si ale nevytvořila nějaký zásadní vztah. Možná Griffin mi byl nejsympatičtější, ale třeba taková Jess mi byla celkem jedno.

Věcí, která mě ohromné překvapila, byl konec. Autorka se snažila šokovat a v mém případě ji to vyšlo. Několikrát jsem byla dost zmatená, protože autorka popisovala někoho jako vraha, ale vzápětí se na scéně objevil někdo úplně jiný a nikde žádná poznámka: "Ježíš, takže to je on? Takže to, co jsem předtím říkal, kdo je vrah, je nesmysl a je to tenhle člověk?" Prostě nic, jakoby tam ten popis ani neexistoval. Měla jsem celkem asi dva tipy, kdo to je. Už jsem si myslela, že mi z i vyšlo, ale poslední kapitoly mě přesvědčily o opaku. Finální konec na mě působil trochu jako až moc velká snaha šokovat.

Z knihy bych byla asi i nadšená, ale moc mi nesedl styl psaní. Není to napsané tím stylem, který vás na začátku vcucne a vyplivne na konci. A přiznám se, že pokud by tu nebyl ten prvek napodobování skutečných sériových vrahů, tak bych po knize pravděpodobně ani nesáhla.

Kopíráka hodnotím jako lehčí nadprůměr, na zadek jsem si z toho nesedla, ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

5 23.07.2023

Nedávno jsem přečetla první díl Sladkou nevědomost. Ta byla opravdu skvělá a až na pomalejší rozjezd se mi příběh moc líbil. Proto jsem se těšila, až se do tohoto světa zase vrátím. Tentokrát nám autorka představuje Giannu a Christiana. Oba jsme měli možnost potkat už v prvním díle a musím říct, že ač mě v předchozí knize moc nezaujali (Giannu jsem měla tak trochu za trosku), tak v jejich samostatném příběhu jsem si je zamilovala!

Příběh začíná vhledy do minulosti obou postav a postupně se dostáváme až do přítomnosti, ve které se odehrával příběh Nica a Eleny. Ano, příběh je založen na hrozné minulosti obou postav, ale autorka nám to dávkuje takovým způsobem, že mě to neustále nutilo číst dál, abych se dozvěděla, co se teda stalo, jak Gianně, tak Christianovi.

Tento příběh se mi četl dokonce i lépe, než ten první. Gianna je vtipná a vůbec mi nepřipomínala tu chudinku z Nevědomosti. Christian byl tajemný, ale bylo vidět, že se při Gianně chová jinak. Byl to takový ten záporák, ze kterého jdete do kolen.

Myslím, že druhý díl série Made Šílená posedlost rozhodně stojí za přečtení a jestli si vás získal Nico s Elenou, tak věřím, že to Gianna s Christianem dokážou taky.

5 03.06.2023

Na Sladkou nevědomost jsem byla hodně zvědavá, protože mi ji spousta z vás doporučovala. A upřímně, po Ukradeném polibku od Shen, kde bylo také dohodnuté manželství a mafie, jsem opravdu doufala, že tohle bude mnohem lepší.

A taky že bylo! Tohle bylo teda že sakra dobrý! Sledujeme dění v mafii Cosa Nostra. Už na začátku se dozvídáme, že Elena provedla něco, kvůli čemu je tak trochu vyvrhel rodiny. Proto si právě její sestra Adriana má brát Nicolase Russoa, dona a velice mocného muže. Jenže, jak už nám anotace napoví (navíc je to během pár stránek jasné), tak mezi Nicem a Elenou se něco začne vyvíjet s vlivem okolností skončí spolu právě oni dva.

Chemie mezi hlavními postavami je zřejmá už od začátku. Nico byl skvělý hlavní hrdinka, přesně takový ten drsný, který ale pro člověka, kterého miluje, udělá vše. Elena byla nenapravitelná romantička a její posedlost tím, že se v žádném případě nezamiluje do Nicolase, byla vtipná.

Příběh je psát opravdu čtivě, chytl mě už na začátku. Jediné, co bych vytkla, byla délka příběhu, než se dali dohromady. Čekáme totiž cca 200 stran, než se ti dva vůbec dají dohromady. Ale pak následujících 200 stránek -. Trošku mě taky štval občasný komunikační šum mezi postavami. Kdyby nebyli umínění a na rovinu se toho druhého zeptali na věci, které je trápily, tak by to měli o dost jednodušší. Na druhou stranu beru, že jak Nico, tak Elena jsou prostě paličáci a patří to k jejich charakteru.

Takže ve finále, já můžu knihu jedině doporučit a už teď vám můžu prozradit, že čtu druhý díl z pohledu postav, které se vyskytly i v prvním díle, Gianny a Christiana a Gianna mě zatím velmi překvapuje tím, jak je jiná, než v nevědomosti

5 03.06.2023

Na Ocelovou princeznu jsem se v tomhle roce těšila snad nejvíc, protože Zvrhlý král, kterého jsem četla loni v rámci štafety, se mi moc líbil. Prvně (a budu se opakovat) se podívejte, co to je za žánr a jestli vám prvky, které do daného žánru patří, nebudou vadit. Protože ano, celá tahle série je zvrhlá, plná násilí, utrpení, vášně a tajemství.

Konec Zvrhlého krále byl otevřený jak blázen, proto jsem byla opravdu zvědavá na pokračování. A u druhého dílu jsem nedopadla o moc líp. Nemůže třetí díl vyjít třeba hned teď, prosím?

První díl byl pro mě dost velkým překvapením, nečekala jsem tam skoro nic. U druhého dílu nám autorka rozplétá tajemství, kterým je obestřena Elsina minulost. To mě opravdu bavilo. Nicméně musím přiznat, že jsem pár zvratů lehce odhadla nebo mě aspoň trochu napadlo, že je to jedna z možností, jak by to mohlo proběhnout.

I tak jsem ale moc spokojená. Aiden nám ukazuje další stránky své osobnosti a odhaluje nám svou pravou tvář. S Elsou mají mezi sebou super chemii a jejich "vztah", pokud tak tomu můžu říkat, má jiskru.

Autorka nám opět ukazuje, jak čtivě umí psát. Knihu jsem přečetla na dva zátahy a je to fakt návykové čtení.

Takže za mě můžu určitě doporučit, jen určitě starším čtenářům.

5 08.04.2023

V Království hříchu se nám uzavírá příběh Lachlana Mounta a Keiry Kilgoreové. Jak se dalo očekávat, jejich vztah přerostl z pouhého splácení dluhu v něco víc (ale šlo vždycky jen o dluh?).

Konečně jsem tady dostala tu zápletku, u které jsem přestala dýchat a otáčela stránky s otevřenou pusou. Takové překvapení jsem fakt nečekala, ale dokonale mi do příběhu zapadlo. Všechno z předchozích dílů se spojilo a vysvětlilo. Dostali jsme ucelený obrázek Mountova života a to mi pomohlo pochopit, proč dělá určité věci, tak jak je dělá.

Za mě, můžu celou sérii jen a jen doporučit. Dlouho se mi nestalo, že bych stihla knihu přečíst za tak krátkou dobu. A určitě se brzo pustím i do Savage trilogy

5 08.04.2023

U knížek od Colleen Hoover to u mě chodí tak, že objednávám cokoliv, co vyjde, ani si vlastně nečtu anotace. A takhle stejně to bylo i u Kosti v srdci. Neměla jsem nejmenší tušení o čem budu číst, jen jsem věděla, že to určitě bude skvělé.

V tomto příběhu sledujeme příběh Beyi, která se po smrti matky stěhuje na prázdniny ke svému otci, kterého sotva zná. Během dne tak získává nejen otce, kterého roky neviděla, ale i nevlastní matku a také nevlastní sestru. Seznamuje se také se Samsonem a Marcosem. A právě Samson Beyu zaujme. My během čtení zjišťujeme, že Samson skrývá mnohem víc tajemství, než jsme si mysleli.

Beya byla super hlavní hrdinka. I přes to všechno, čím si musela projít, byla silná. A Samson? Ten byl tajemný jako hrad v Karpatech a konec mě opravdu překvapil.

Už se tady budu opakovat po milionté páté, ale Colleen je spisovatelka s velkým S! Její styl psaní je čtivý a dokáže do knih dostat těžší témata, ale zpracovat to takovým stylem, že vás kniha na začátku pohltí a na konci vyplivne.
Je sice pravda, že mám od Colleen stále větší favority, každopádně i tak mě Kosti v srdci dostaly a opět emočně rozložily.

5 08.04.2023

Tak jo, myslím, že u téhle knihy si řeknete buď wow nebo fuj, co to je. U mě se to dost střídalo. Když jsem začínala, říkala jsem si wow. Námět knihy je opravdu originální. Všechna zvířata na světě jsou nakažená virem nebezpečným pro lidi a proto je nutné je vyhubit. Jenže, kde vzít maso na spotřebu? Ano, začnou se chovat lidé určení na porážku a následnou spotřebu.

Hlavní postava Marcos mi byla opravdu sympatická. Bylo vidět, že mu není příjemné, kam se svět dostal a jak to tak teď vypadá. Bylo mi ho i líto kvůli určitým událostem v jeho životě.

Styl psaní autorky je dost zvláštní. Ocenila bych více přímé řeči místo té nepřímé, které tam bylo mnohem víc. Cením ale krátké kapitoly, díky kterým příběh více odsýpal. V knize se mi líbilo i pár myšlenek. Víckrát jsem si ale řekla právě to fuj, proč to tam autorka vůbec dala?

Na konci knihy dostal příběh úplně jiný směr, než jaký jsem čekala a upřímně? Marcos ztratil veškeré mé sympatie.

5 31.12.2022

Přiznám se, že tohle není moje první setkání s touhle knížkou. Četla jsem ji už před pár lety ještě na gymplu jako maturitní četbu. Už tehdy jsem z ní měla dost rozporuplné pocity, protože z téhle knížky mít dobrý pocit snad ani nejde.

Příběh je o mladém násilnickém zločinci Alexovi. Děj je vlastně celkem prostý. Kniha je rozdělena do tří částí.
Alex je vůdcem čtyřčlenné skupinky násilníků, kteří chodí po Londýně a okrádají, mlátí a znásilňují každého, koho potkají. Zkrátka konají super násilí, jak tomu sami oni říkají. Jenže jediného Alexe pak chytne policie a ten se pak musí vypořádat s následky svých činů.

Musím přiznat, že z Alexe a jeho frendíků (jak je sám v knize označuje) mi bylo opravdu na zvracení. Vím, že to tak autor zamýšlel, ale nikdy jsem k hlavní postavě neměla takový odpor. Alex byl úplný psychopat, bez špetky jakéhokoliv citu než hněvu a myšlenek na to, jak moc každému ublíží.

Chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykla na "jazyk týnů", kterým hlavní postava a jeho kamarádi mluvi. Objevuje se zde opravdu spousta anglicismu (lukovat - koukat, hendky - ruce,...), rusismů (chorošnyj - dobrý,...), také německých výrazů a spoustu dalších cizích slov. Díky bohu je vzadu v knize slovník, takže jsem občas nakoukla, co které slovo znamená.

Po tom, co vše jsem teď napsala, tak to asi vypadá, že se mi knížka vlastně nelíbila. Je docela paradox, že je to právě naopak. Hodnotím knížku jako skvělý psychologický vhled do kriminality mezi mladými lidmi. To, jak je to napsané, svědčí účelu, byť se to čte celkem špatně.
Takže tuhle knížku můžu doporučit, jen prosím zvažte, jestli to super násilí na vás nebude moc.

5 11.12.2022

Když jsem na tuhle knížku narazila, říkala jsem si, že je to celkem originální námět. Sledujeme novinářku Eden, která do časopisů Pulse píše samé clickbait hovadiny. Najednou narazí na námět na super článek a jde si za ním. Ve městě se totiž pohybuje Pan Romantik, který je ale jen společník a uskutečňuje osamělým paničkám ta nejromantičtější rande, o jakých se jim ani nesnilo. Za astronomickou částku peněz ale ženy dostanou pouze to rande, nic víc, nic míň.

Nápad knihy vést investigativní pátrání pro odhalení tajemného pana Romantika byl zajímavý. Nicméně ze začátku jsem měla nějaký problém se začíst. Vůbec mi neseděla hlavní hrdinka Eden, která se prezentuje jako bezcitná cynička, která dost často chodí do baru, kde loví chlapy na pomyslné zářezy. Nevím proč, ale její až posedlost napsat článek i po určitých situacích, které zde nechci spoilerovat, mi byla krajně nesympatická. Mnohem sympatičtější mi byla postava Paula Rileyho aka pana Romantika. Byl trpěliví a snažil se eden ukázat, co je doopravdy zač a proč vlastně dělá to, co dělá.

Děj je celkem předvídatelný, ale to se u těchto knih už tak nějak očekává, takže to zde vůbec nezazlívám. Byly zde pasáže, které jsem opravdu hltala, ale ty bych mohla napočítat na prstech ruky, jinak se děj tak nějak táhl a prvních 150 stránek jsem se do čtení trochu nutila. Pak už se to zlepšilo, nicméně výsledný efekt to moc nezachránilo.

Takže za mě spíš takový průměr, bohužel. Druhý díl Profesora Sympaťáka mám taky doma, ale dám si spíš menší pauzu, než se do něj pustím.

5 11.12.2022

Od této tvůrkyně jsem zkusila už Že života knihomolky a to mě dost bavilo. Proto jsem se rozhodla zkusit další stripy z pera Debbie a opět nezklamala. Opět jsem se v pár věcech viděla a u pár věcí jsem se zasmála. Takže pokud hledáte milou jednohubku, u které si dokonale odpočinete a zasmějete se, tak jsou tyto stripy přesně pro vás

5 28.08.2022

Po přečtení prvního dílu této série jsem si říkala, že si Tři drsné lekce určitě přečtu. V rámci svého žánru to bylo čtivé a myslím, že po přečtení Rudé galerie bude každá knížka tohohle typu lepší a lepší . Postavu Payton jsme poznali už v prvním díle Tři (s)prostá pravidla, proto jsem byla zvědavá i na její příběh.

Co si budem povídat, v tomto typu knih nemůžeme očekávat nějak extra promakanou zápletku. Sledujeme příběh Payton a Dominika. Payton je taková ta typická hrdinka typu "na lásku nevěřím, nechci se vázat, chci si užívat". A co se týče postavy Dominika, tak jsem si říkala, jestli někdo takový vůbec může být. V jedné chvíli stydlín, který se červená při každé hlouposti, na druhou stranu jakýsi drsňák, který si umí říct o to, co chce.
Pokud jste četli první díl, tak jistě víte, jak se Logan s Evie dali vlastně dohromady a mě docela mrzelo, že v tomto příběhu to bylo dost podobně, jen s tím rozdílem, že Payton a Dominik se předtím nikdy neviděli a příběh je okořeněný prostředím Japonska. Jen doufám, že ve třetím díle, který má vyjít už teď na začátku srpna, to bude probíhat jinak. Podle anotace mám takové tušení, že to bude příběh bosse celého klubu, kde Payton pracovala, ale nechám se překvapit.

Co se knize nedá upřít, tak je to rozhodně čtivost. Stejně jako první díl se to čte lehce a děj se rychle vyvíjí. Já vám nevím, ale nic jiného než oddechovku od tohoto typu literatury neočekávám, takže u mě se zklamání nekonalo. Mělo to sice pár much, ale i tak to byla fajn kniha.

5 01.08.2022

Bez naděje je předposlední kniha z dosud vydaných, které mi od autorky zbývaly přečíst. Teď už zbývá jen Ztracená naděje, což je ten stejný příběh jen z pohledu mužské postavy Holdera. A i kniha Bez naděje potvrzuje, že Colleen nikdy nezklame, protože tohle byl zase skvěle promyšlený příběh plný zvratů. U autorky mě baví, jak se nebojí těžkých témat. Tady jich je hned několik. Asi vám úplně nebudu prozrazovat, jaká to jsou. Já to nevěděla a zvraty pro mě byly nečekanější a to, kam se příběh posouval mě opravdu překvapovalo.

Sledujeme příběh Sky, která se hned na začátku příběhu seznamuje s Deanem Holderem, kterému všichni říkají příjmením. Oba mají pověst horší než ten druhý. O Sky se říká, že je lehká holka a o Deanovi, že je homofobní násilník. Ne všechno je ale tak jak vypadá a brzy zjistíme, že drby na střední škole jsou opravdu nemilosrdné. Oba hrdiny knihy jsem si oblíbila. Holdera jsem občas teda nechápala. Jeho výbuchy vzteku a změny nálad. Později ale vše začalo dávat smysl.

Zhruba během první půlky knihy se toho moc neudálo. Spíše se tak plácáme ve věcech, které tam jsou, ale moc jim nerozumíme. Všechno se to totiž vysvětlí až v druhé půlce, kdy začínají na povrch vyplouvat opravdu nepříjemné věci. A tam jsem se nestihla divit, jak dobře, to má autorka promyšlené.

Colleen Hoover prostě psát umí. Kniha je opět čtivá a stránky mizí pod rukama. Musím ale říct, že tím jak mám od ní načtené už opravdu skoro všechny knihy, tak tahle na mě nezapůsobila tak, jak jiné (např. Pravda, nebo lež nebo To nejlepší v nás). Často se mi u CoHo knih stává, že nějaká ta slza ukápne a tady jsem furt čekala čekala a i když zde bylo hodně smutných momentů, žádný mě nedohnal k slzám.

Každopádně i tak za mě doporučení, určitě stojí za přečtení. Já se teď nemůžu dočkat podzimu, kdy vyjde Heart Bones a v první polovině roku by měla vyjít další autorčina kniha Reminders of him!

5 01.08.2022

Deník Anne Frankové jsem si chtěla přečíst už dlouho. Před pár lety jsem ho měla dokonce půjčený z knihovny, ale nějak jsem se k němu nedostala. A teď jsem koukala, že je vlastně původní deník všude vyprodaný. Nicméně na narozeniny jsem dostala toto komiksové zpracování původní knihy a myslím, že toto je dobrá příležitost i pro někoho, kdo s touto literaturou teprve začíná.

Knihu tím, že je komiks, přečtete hodně rychle. Já to měla během dvou odpolední. Musím opravdu vyzdvihnout kresbu, protože ta je opravdu krásná. V komiksu jsou vybrané pasáže, které jsou vypsané celé tak, jak je napsala samotná Anne. Sám autor v doslovu říká, že zejména v druhé knize je původního textu více a opravdu tam už převládá původní text nad ilustracemi. Je z nich cítit Annino zoufalství, ale zároveň naděje, že se jednou přece jen ze zadního domu dostanou.

5 06.07.2022

Amo mě opět nezklamala. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Narovinu říkám, že autorka a její styl asi nemusí sednout každému a říká se, že ji buď milujete nebo nesnášíte. Já se naštěstí řadím k první skupině. Nicméně! U Kejklíře jsem si začala všímat, že Amo používá docela podobná schémata napříč jejími knihami (únos, znásilnění, tajemná rodinná historie apod.). Tady mi to ještě zas tak nevadilo, ale pokud i další díl bude podobný, asi už budu naštvaná.
Hrozně mě bavilo poznávat i dalšího člena bratrstva z Kizniče Killiana (nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomínal Natea z EKK!). Je to přesně takový ten temný vtipálek, který je pro vás ochotný i zabít. Saskia je také velice zajímavá postava. Byla jsem hrozně zvědavá, jakou temnou minulost pro ni autorka vymyslela. Bylo to maličko podobné jako minulost hrdinky z předchozího dílu, ale aspoň tam Amo přidala propojení s něčím větším.

Jsem samozřejmě hrozně zvědavá i na příběh dalšího bratra, tuším, že další je na řadě Kyrin? Uvidíme . Za mě Hněv kejklíře určitě stojí za přečtení, jen se připravte na trochu opakování no. A ta obálka? Já prostě tyhle obálky nevyhledávám a taky jsem trochu doufala, že když už Chaos v míru byl tak hezky laděný do cirkusu, že se toho budou tvůrci obálek držet.

5 26.03.2022

(SPOILER) Moje první pětihvězdičková kniha roku 2022! Totálně jsem tomuhle příběhu propadla. Nemůžu teda říct, že bych propadla Nerovi, ale o tom později.
Do této knížky jsem šla s tím, že je tady nějaké dohodnuté manželství, mafie, atd. Začala jsem číst a říkala si: "jojo, teď si vezme tady tu a odveze si ji domů a hotovo". Jenže tohle se absolutně nestalo. V knize byly zvraty, které jsem totálně neodhadla. Když jsem četla poslední kapitoly, tak jsem je hltala s otevřenou pusou a jen čekala, jak to celé dopadne.

Dalším důvodem, proč jsem si knížku oblíbila, byly postavy. Jak jsem už zmínila nahoře, s Nerem jsem měla na začátku malinkatý problém. Protože, když se nazval mafiánským sexy princem nebo co, tak mi obočí vyletělo teda pěkně vzhůru. Nicméně když jsem se příběhem pročítala, tak už o pár stránek dál jsem mu tu jeho egoistickou hlášku odpustila. Další skvělou postavou je Lisa. U jejich slovních přestřelek jsem se dost nasmála a dlouho jsem nečetla knihu, kde by to mezi hlavními hrdiny takhle jiskřilo.

Hodně jsem ocenila i okolí Itálie. Autorka dokázala skvělé vykreslit každé místo, aniž by ho musela sáhodlouze popisovat. Dokázala to, že jsem stála v podstatě hned vedle hrdinů.

Chvíli jsem si teda musela zvykat na to, že je to psané ve slovenštině (musela jsem si vyhledat překlad slova krajka, páč jsem tomu slovenskému vůbec nerozuměla ), ale úplně mi to vynahrazoval autorčin styl psaní. Ten mi sedl a užívala jsem si to. Knížku jsem přečetla na mé poměry dost rychle a dokonce jsem jednou četla i ráno (což se asi nikdy normálně nestalo).

Takže kdo máte rádi tento typ knížek, tak v rámci žánru, je tohle pro mě totální pecka a moc se těším i na další autorčiny knihy ze série Nekompromisní.

5 10.01.2022

Tenhle podcast jsem objevila na začátku celé tady té covid věci a neskutečně mi pomáhal nějak využít čas a stala se z toho moje závislost. Proto, když Lucka vydala knihu, kde o těchto zločinech dokonce píše, tak to byla jasná volba a nebylo nad čím přemýšlet. To jsem prostě musela mít! Hlavně jsem čekala na knihu na eshopu holek, páč jsem chtěla i podpisy. Bylo fakt hrozně těžké vidět, jak už jste ji tady skoro všichni měli a já furt čekala na naskladneni podepsaných knih.

Každopádně jsem se dočkala a knihu už dokonce i přečetla a za mě fakt suprova záležitost. Lucka vybrala opravdu zajímavé případy, jen mě třeba osobně mrzí, že tam chybí takové ty moje oblíbené (Teď Bundy, Chris Watts apod.), ale to je čistě můj problém. Doufám, že třeba v budoucnu vyjde nějaká další knížka a v ní tyhle moji oblíbenci třeba budou. Ještě jedna maličkost mě mrzelo a to, že některé případy by si určitě zasloužily pár stránek navíc, ale zas chápu, že knížka by měla v tom případě třeba 500 stránek.

Takže za mě must have pro každého zlocinožrouta a pokud máte rádi podcast a holky, tak určitě kupte. Teď by to byl třeba i skvělý dárek k Vánocům.
Zůstaňte na svobodě a naživu.

5 16.12.2021