EliskaD komentáře u knih
Takové blábolení, páté přes deváté. Asi nejsem ta správná cílová skupina.
Pokud budu číst ještě nějaký jiný komiks, tak asi leda tak Kačera Donalda. Tohle jsem totiž moc nepobrala.
Průměrná kniha, i když čtivá. Není to moje první setkání s autorkou, proto mám pocit, že vykrádá sama sebe. Ve všech knihách podobné linky a zápletky, kvůli kterým je průběh knihy i její závěr tušit už od počátku. Kdyby toto byla moje první kniha, možná bych hodnotila lépe.
Krásná květnatá čeština...Čtení mi ale ztežovala velice dlouhá souvětí, která vyžadovala velkou dávku mého soustředění.
Řešení jednotlivých případů se zakládá na dedukci poručíka Borůvky. Vysvětlení však není v příbězích explicitně řečeno, čtenář si díky vodítkům má v mnohých případech domyslet přesný závěr sám.
Některé příběhy jsou doplněny náčrtky a plány míst činu, které ve čtečce nejsou dobře viditelné a přitom jsou velmi důležité jako podklad pro řešení daného případu.
Nemohla jsem se začíst, nakonec jsem to nějak prolomila. Po čtvrtině knížky jsem si vytvořila svůj vlastní závěr a říkala si, o čem sakra bude dalších 300 stránek. Četla jsem dál, ačkoli mi bylo skoro jedno, jak to vlastně dopadne a jestli se mi můj tip potvrdí. Příběh mě moc nevtáhl, spíše plynul nějak mimo mě. Mínění o knize mi vylepšil napínavý, čtivý a dynamický závěr.
Neoriginální, příliš jednoduché a navíc bez toho, aby si čtenář podle nějakých náznaků a indicií mohl ve svých myšlenkách tvořit vlastní detektivní pátrání. Vraha jsem sice neodhalila, přesto mi odhalení bylo tak nějak jedno. Vysvětlení sice uspokojivé, ale žádný aha moment to nebyl. Celkově takové nemastné, neslané. V paměti nezůstane.
Příliš moc stránek, a nebo naopak příliš málo stránek. Kniha obsahuje velké množství vaty, která by se dala vypustit. Na druhou stranu kniha neobjasňuje některé linky příběhu, které by stálo za to rozvinout, dopracovat a zejména čtenáři vysvětlit (např. technické provedení zločinů). Nápad zajímavý, ale potenciál nebyl plně využitý. Do příběhu autor vrazil takový pel-mel - od všeho trochu a vlastně nic do hloubky. Autor ve mě na počátku vzbudil sice zvědavost, ale napětí jsem příliš nepociťovala. Závěr mi dojem z knihy spíše zkazil. Přes to všechno se mi kniha dobře četla a stránky ubývaly poměrně rychle. Hodnotím jako průměr. Žádná bomba to nebyla.
Několik příběhů o Sherlockovi znám z filmového zpracování a moc mě nenadchly, proto jsem sáhla po knize a konkrétně po příběhu, který jsem neznala, abych se seznámila i s četbou tohoto tak oblíbeného autora. Možná jsem měla kvůli slávě A. C. Doyla přehnaná očekávání, ale příběh mě bohužel moc nezaujal. Do knihy jsem se musela skoro nutit, nebylo v něm pro mě žádné napětí, které by mě podněcovalo číst pořád dál. Rozuzlení mi nepřipadalo příliš zajímavé, i když byl příběh velmi dobře promyšlený.
Z knihy jsem rozpačitá. Dělá na mě dělá dojem zpopularizované učebnice středoškolské statistiky s již vypočítanými úlohami, které jsou doplněné o příběhy a zážitky autora. Neustálé opakování výsledků z anketních otázek včetně statistik jednotlivých odpovědí v různých státech/profesích/odborných konferencí bylo přímo otravné. Autor na mě působí nabubřele, neustále opakuje, jak se všichni mýlí a mají v anketě horší výsledky než šimpanzi (jejichž výsledky by byli náhodně alespoň přibližně rovnoměrně rozložené mezi nabízené možnosti). Možná je tento dojem způsoben psaním v ich formě (přestože se jedná o práci tří autorů). Zkrátka mě to iritovalo. Samé "já", "já", "já". Ale rozhodně nechci autorovi odepírat zásluhy za veškerou misijní lékařskou práci v nejchudších oblastech světa. Knize dávám hvězdičku navíc za snahu přinést lidem pozitivní pohled na svět.
Kniha se mi velmi dobře četla. Byla nepředvídatelná, napínavá a nemohla jsem se od ní odtrhnout jak mě příběh pohltil. Postupné odkrývání záhad vedlo k nečekanému překvapivému rozuzlení.
Neuvěřitelné, že je možné vytrénovat počítač na generování básní. A navíc nejen smysluplných, ale i velmi zdařilých a mnohdy úsměvných.
SPRAVEDLNOST
na tvou dekadentní duši
ráno i v poledne
bůh má připravenou kuši
První setkání s haiku. Moc krásné, některé k zamyšlení, některé vyvolávají úsměv na tváři.
Kočičí hlavy
ulicí proudí davy
dláždění přede
Na město prší
kyselým deštěm
plují
okurky v láku
Po přečtení prvních asi 20 stránek jsem se musela vrátit opět na začátek a začít číst pozorněji, protože jmen postav bylo už takto na začátku příliš a přestávala jsem se orientovat. Postav bylo v knize opravdu mnoho a mnohé z nich neměly v ději knihy zvláštní význam, pouze doplňovaly a dokreslovaly děj. Příběh nebyl překombinovaný, působil reálně, byl poutavý, příjemně se četl a udržoval v mírném napětí po celou dobu knihy, přestože se vyšetřování nepřinášelo příliš velké zvraty nebo významné objevy. Dramatické rozuzlení se odehrálo až na pár posledních stránkách knihy. Překvapením pro mě bylo, že námět (nikoliv samotný děj) byl inspirován skutečnou událostí.
V knize je velmi cítit přehnaný americký optimismus typický pro tento druh rozvojové literatury. I přes tento fakt knihu hodnotím velmi kladně. Ač jsem se nepustila do plnění 21denní výzvy, kniha mi pomohla si leccos uvědomit a více si všímat svých vlastních stížností, které jsou mnohdy úplně zbytečné. Kniha v sobě zahrnuje spoustu mouder, které jsou dokládány přiléhavými příběhy, které se (prý) skutečně staly. Většinou mi připadaly trochu přibarvené a přitažené za vlasy, aby k danému tématu více sedly. Jako ilustrující příklady však splňovaly, co měly. Příběhů je v knize až možná příliš, ale jednalo se o milé a pozitivní čtení, které knize neuškodilo.
Spíše než o bajky šlo o pohádky. A navíc moc pěkné. Pohádky by klidně mohly stát samostatně, ale díky poznámkám Brumbála mohla být využita popularita HP, která jistě zvýšila prodeje této knihy. Spíše to vidím jako marketingový tah. Přesto pohádky hodnotím jako vynikající, Brumbálova doplnění mě spíše nudila.
Samotný detektivní příběh mě moc nezaujal. Ale vždy jsem se těšila na pasáže o Maggie, které byly opravdu milé. Skoro jsem i zatoužila si také pořídit pejska, abych s ním mohla mít podobný vztah.
Detektivka, která je vyprávěna spíše než z pohledu detektivů a jejich vyšetřování, tak z pohledu jednotlivých obyvatel městské čtvrti. Příběh je zaměřen na to, jak konání detektivů zasahuje do života obyvatel - jak se šíří drby, kdo komu co prozradí, kdo se s kým domluví na tom, co řekne policii a kdo co zamlčí... Četlo se to sice pěkně, ale nic strhující to nebylo. Nevytvořila jsem si ani vztah k žádné z postav, neměla jsem s kým sympatizovat a komu fandit (ani z detektivů, ani z obyvatel). Otevřený konec ohledně telefonu mě moc nenadchl.
Kniha se opírá o poznatky z fyziky, astrofyziky, chemie, ale i další vědní obory. Celá kniha je napsaná velmi humorně a doplněná o výstižné vtipné obrázky. Náramně jsem si to užila a mnohdy se musela nahlas smát.
Kdyby mě ve škole učil Randall Munroe, zcela jistě bych k těmto předmětům získala daleko lepší vztah. Velmi doporučuji i lidem, které fyzika až tak moc nebere.
Mistrovské dílo. Kniha byla napínavá od začátku do konce a bylo nemožné ji odložit (přečteno za jediný den). Překvapení nebo zvrat skoro na každé stránce.
Knihy obvykle nečtu více než jedenkrát, tato kniha ale bude výjimka. Něco jako sledovat výstup kouzelníka, když už znám podstatu triku. A přesto budu okouzlena, jak mistrně svůj kousek provedl. Autor si opravdu pohrál s mou myslí.
Kniha mě po celou dobu udržovala v příjemném mírném napětí a zvědavosti. Je Anna korunním svědkem událostí nebo jsou to všechno přeludy vyvolané její nemocí, spoustou vypitého vína a účinky léků? Obávala jsem se, že příběh bude nudný a nebude mít moc co nabídnout vzhledem k dějovému umístění příběhu mezi zdi jednoho domu. Opak je pravdou. Vykreslení vnitřního světa hlavní hrdinky a odhalování příčin její nemoci celý příběh okořenily.