EliskaD komentáře u knih
Tuhle knihu jsem měla rozečtenou více než půl roku a pořád mě strašila na nočním stolku. Zřejmě je to tématem samotným, ale kniha ve mě vůbec nevzbuzovala chuť ji číst. Je převážně psána suchým jazykem a mnohé uváděné statistiky neposkytují dostatečně reprezentativní vzorek dat. Ať už je to s "jedy" tak nebo jinak, minimálně kniha čtenáře přivede k zamyšlení o svém zdraví. I já sama jsem si v ní našla své (ale musela jsem hodně vybírat)
Skvělá ukázka toho, jak může závěr úplně zničit tak čtivý, poutavý, tajemný a mysteriózní příběh. Pointa chybí a dějové linky příběhu nejsou vysvětleny a uzavřeny. To v knihách nemám ráda. Vnímám to po 300 stranách čtení trochu jako podraz. A to už vůbec nemluvím o pečeti vydavatele. Kříďák se mi líbil. Ale toto? Promrhaný čas.
Jednoduché oddechové čtení s jednou linií vyprávění z pohledu Napa. Začátek slušně navnadnil, ale poté jsem se mnoho desítek stran nudila. Nejspíš mi nesedl námět jako takový (základna v lese). Více mě děj vtáhl až v druhé polovině, kdy se konečně začalo něco dít, napětí se stupňovalo, zamotaný příběh se začal rozmotávat a Nap konečně začal získávat odpovědi na 15 let nezodpovězené otázky.
Brilantní dílo. Překvapivé, znepokojivé, děsivé, napínavé, morbidní a také velmi emotivní. Kniha má vše co má mít, ani o špetku více či méně. Fitzek opět zaválel.
Kniha je pokračováním Sběratele očí, nikoliv pouze další volně navazující samostatný příběh. Čtěte tedy popořadě, protože v případě této série je to opravdu důležité.
Hledala jsem nějaké příjemné nenáročné prázdninové čtení. A Prázdniny v Evropě toto opravdu splňují. Byla to má první kniha od Zibury a myslím, že budu číst i další - prázdniny - neprázdniny.
Velice poutavá a svižná knížka, napsaná jednoduchým stylem, který se dobře čte. Linie z dětství měla daleko větší šťávu než linie ze současnosti. Vykreslení příběhu dětskýma očima bylo naprosto bravurní. Moc jsem od knihy nečekala, o to více mě příjemně překvapila.
Cizince bych nenazývala thrillerem. Knize rozhodně více sedí zařazení do žánru román nebo dokonce literatura pro ženy. V závěru jsem možná i proto podvědomě očekávala happy end, který by završil celé pozvolné vyprávění. Ale chyba lávky. Jo aha! On je to vlastně thriller! Pojďme do toho tedy nacpat nějakou akci, ať se kniha může klasifikovat i jako thriller a najít si více čtenářů, kteří by o knihu jinak nezavadili. Nechci tím říct, že by to bylo špatné, to vůbec ne. Autor umí velmi čtivě a jednoduše psát a nabídnout čtenářům oddechovou četbu, jejíž průběh není rušen množstvím akčních scén. Byla to má první kniha autora a dalším dílům se vyhýbat nebudu. Jen pořád přemýšlím, jak souvisí obálka knihy s příběhem?
Čtení mělo spád a napětí nechybělo. Pachatel odhalen, ne však dopaden. V závěru knihy tak rozjíždí další kolo své morbidní hry.
Ta má ale otevřený konec a už se nedozvíme, jak dopadne Zorbachův příběh. Čekala jsem, že toto bude mít pokračování ve druhém dílu (i když vlastně nevím, co dalšího by mohl navíc ještě nabídnout), ale navazující díl je dle anotace úplně jiný příběh, ve kterém se opět setkáme s Alinou. Ale kdo ví? Neodolám a hned se do pokračování pouštím.
----
Pozn. po přečtení druhé dílu: Příběh má opravdu své pokračování v Lovci očí. Dokonce optikou přečteného druhého dílu se i Sběratel očí stává o mnoho zajímavější knihou a zpětně bych ji hodnotila 5*.
Z předchozího dílu jsem byla rozpačitá a nehodnotila jej moc dobře. Chtěla jsem Minierovi dát ještě šanci. A za mě chyba. Opět mě autor nepřesvědčil. Opět nesmírně rozvleklý děj, spousta vaty a zbytečných postav a různých linek. V příběhu se vrší jedna nelogičnost na druhou a čtenář nemusí být policajt ani znalec detektivek, aby mu byl divný celý postup vyšetřování a nereálné a nesmyslné jednání jednotlivých postav. Do dalších děl se už nepustím.
Ke knize mě přivedl osobní příběh známých, kteří tvrdí, že jim tato kniha skutečně zachránila manželství.
Možná, že popisované myšlenky nejsou o ničem jiném než o uvědomění si vlastních potřeb a potřeb druhého, ale mají rozhodně něco do sebe.
Kniha nabízí velmi jednoduché schéma 5 jazyků, tedy 5 způsobů projevování lásky druhému. Mnoho partnerských neshod pak dle Chapmana pramení z toho, že na partnera mluvíme jazykem, kterému druhý nerozumí. Brilantně jednoduché. Je to rozhodně téma k dalšímu zamyšlení nejen pro ty, kteří svůj vztah potřebují vzkřísit, ale i pro ty, kteří jej nechtějí nechat uvadnout.
Druhý díl série s Rakerem a druhý skvělý triller v pořadí. Dle anotace se může zdát, že to bude jednoduchý případ. Kdo čeká, že půjde "jen" o obyčejné pátraní pro zmizelé Megan je na omylu. Děj se rozvětví do velké šíře a pátrání se neomezuje pouze na Megan, ale i na jiné zmizelé ženy. Nebo na snahu o dopadení ruské mafie. Zrovna tato linka mi přišla v příběhu trochu nadbytečná, ale i tak to do děje patřilo. Nebyl by to Weaver, kdyby děj nebyl přitažený za vlasy, ale u tohoto autora mi to kupodivu vůbec nevadí. Weaver píše napínavě a krátké kapitoly končí vždy nějakou udičkou, aby čtenář nemohl knihu jen tak odložit. Zvědavě jsem pokračovala ve čtení i v pozdních nočních hodinách a nemohla se odtrhnout. Bylo to opravdu napínavé a mrazivé.
Když Tóra přijíždí za svým klientem, aby mu pomohla řešit právní nároky v souvislosti s jeho kupní smlouvou, netuší, že jí to přivede k daleko těžšímu úkolu. Aby mohla racionálně vysvětlit nejen vraždu, ale i podivné zvuky a zjevení, postupně rozplétá historii původních majitelů, jejich příbuzenské vztahy a pohnuté osudy. Aby si utvořila ucelený obraz o dávné historii, musí se ptát. A to spousty lidí (což vyžaduje čtenářovu velkou pozornost). V příběhu nechybí ani Tóřin německý přítel, se kterým sdílí své hypotézy a dedukce. Každá stránka přináší nové informace, ale i slepé uličky a nutí čtenáře přemýšlet o motivu vraha spolu s Tórou.
Kniha je psána lehkou rukou, je přímočará a nekomplikovaná. Autor v krátkých kapitolách dávkuje obsah bez zbytečných odboček od hlavního děje, ale neochuzuje čtenáře o útrapy hlavních postav.
Samotný námět mi však připadal neoriginální (příběhů sériových vrahů i jejich obdivovatelů je hodně, i když způsob provedení vražd je zde dost bizarní).
Tato kniha není zrovna ten typ detektivky, kdy čtenář může spolu s vyšetřovateli pátrat, odhadovat a tipovat kdo, jak a proč za vším stojí. Chybí podezřelí, nad kterými by čtenář mohl uvažovat. Zkrátka čekáte, až vyšetřování přinese klíčovou informaci, která pachatele odhalí. Aha moment zde trochu chybí.
Kniha však věstí slibnou sérii.
Velmi odlehčené čtení, které nemůže čtenář brát příliš vážně. Veškeré příběhy jsou popisovány s notnou dávkou nadsázky až absurdity. V mnoha případech však vtipy balancují až na hranici trapnosti (a někdy i za ní). Sice nemohu říci, že bych se smíchy popadala za břicho, ale mnoho úsměvných momentů to rozhodně mělo. Navíc mě moc bavilo sledovat odlišné vnímání stejných situací Jindřichovýma a Natašinýma očima.
Podivná rituální vražda přiměje dvojici vyšetřovatelů sledovat kroky historického bádání, kterému se Harald věnoval pro svou dizertacni práci. Protože cokoli, na co přišel, by mohlo mít s jeho vraždou souvislost. Byla jsem zvědavá, jak může hledání 500 let staré pravdy zapadat do události ze současnosti. A ukázalo se, že může. A docela smysluplně. Mile mě tato kniha pro svůj neotřelý příběh překvapila. Historické popisy nebyly otravně zdlouhavé a skvěle doplňovaly prostředí, ve kterém se příběh odehrává.
Několik předchozích dílů od Keplera jsem četla před pár lety. Nepamatuji si z nich moc detailů, ale rozhodně vím, že jsem knihy přímo hltala. Po dlouhé přestávce jsem se pustila do Zrcadlového muže a jsem opravdu hodně zklamaná. Řemeslně výborně napsáno, ale dojem mi zkazilo to, že jsem (asi úplně poprvé) uhodla pachatele už na úplném začátku (za mě velmi prvoplánové, a přesně tak neuvěřitelné, jak Kaplerovci dokážou napsat). Pak to pro mě celé ztratilo na zajímavosti. Přesto jsem chtěla dočíst, abych si svůj závěr potvrdila. Za svou poctivost jsem byla "odměněna" množstvím nadbytečných brutálních scén, které neznaly hranic. Navíc byl celý příběh ne neuvěřitelný, ale přímo absurdní. Takhle to prostě v životě nefunguje.
Smršť je už mou třetí knihou autora a tak jsem věděla, že pro čtení musím být v tom správném rozpoložení. Autor má telent barvitě psát a plasticky vyobrazovat prostředí i řádění živlů. Děj ubíhá pozvolně bez překotneho spěchu. Jen jsem při čtení doufala, že veškeré duchařské příběhy budou nějak logicky vysvětleny. Nestalo se tak. Přesto se jednalo a parádní čtení.
6 na sebe nenavazujících povídek vhodných jako oddechové nenáročné čtení.
Velké plus dávám za vykreslení reálného prostředí a postupů vyšetřování. Co se týče samotných povídek, tak většina byla zajímavá a mnohdy úsměvná. Pokud jsou povídky opravdu psané podle skutečných případů, tak těžko očekávat, že budou bizarní, napínavé a se šokujícími momenty, jako tomu bývá v jiných detektivkách. Běžná realita se od smyšlených fantaskních příběhů zkrátka liší.
Zajímavý nápad na zápletku, úvod mě i přes anotaci šokoval a podnítil číst dál. Poté to šlo ale z kopce a příběh nějak nedokázal držet mou pozornost. Šest obětí na začátku a poté příslib dalších šesti? Začala jsem se ztrácet kdo je kdo, kdo je ještě živý, kdo ne, kdo patří do které šestice... Dotáhla jsem to do závěru spíše ze zvědavosti a pro sympatie k hlavním vyšetřovatelům. Závěr byl dost divný, vysvětlení dost neuspokojivé a neúplné. Možná vše ozřejmují další díly. Ale to už nebudu zjišťovat.
Hodně spletitý, přehnaný a těžko uvěřitelný příběh s naprosto nezlomným vyšetřovatelem. Ale proč ne? Kniha to byla od začátku až do samého konce čtivá, akční a hlavně také napínavá. A to je přesně to, co od thrillerů čekám. A ten závěr! Když už jsem myslela, že je po všem, přišlo naprosto překvapivé a šokující odhaleni. Super. Určitě sáhnu po dalších dílech. Těším se na další případy Davida Rakera i na to, do jakých svízelných situací se dostane příště.