Elizza komentáře u knih

Neberte si to k maturitě. Fakt ne. Radím vám dobře. S Karlem Havlíčkem je sranda, ale nic moc z toho nevykoumáte.

2 21.04.2022

Za mě dobrý. Akce by se tam sice dala hledat mikroskopem, ale mohlo být i hůř. Nedávno jsem potřetí odložila knihu, ve které se člověk na dvěstě stránkách dozví, že hlavní hrdina je ve vesmíru, tudíž laťka moc vysoko nastavena nebyla.
Z postav se mi líbily smrtky Curieová, Faraday a Volta. To, že hlavní záporák byl znám už od začátku, snad nemá cenu víc rozebírat. Vadí mi předvídatelnost, protože už od anotace člověk ví kdo a s kým. Upřímně bych byla radši, kdyby se ti dva spolu nechovali jako přitroublá telata. Ale to ještě beru. Asi nikomu se nechce číst kniha, ve které jsou všichni kandidáty na druhou Pannu Marii. Jsou to lidi a navíc v pubertě, takže hormony se můžou zbláznit.
Co mi ale vážně vadí, je nedomyšlenost světa. Kdo mě zná, ví že z těhle věcí se obvykle můžu zbláznit. Věda dosáhla vrcholu. Pokrok byl zastaven, už není co zlepšovat. Dobře. Ale proč v tom případě existují lidi, kteří pracují ve vývoji? He?
Na jedné stránce se dovídáme, že lidstvo nezadržitelně roste a smrtky ho přibržďují velmi nedostatečně. A o pár stran dál se hlavní Smrťák ptá, jestli lidstvo narostlo tak, že jsou potřeba dvě nové smrtky místo jedné? Haló? Co to má jako být?

2 18.08.2019

Jeden z mála důkazů, že fantasy může existovat i bez natvrdlé zaláskované puberťačky v hlavní roli, hordy draků, elfů a podobných profláklých potvor.
Exotický tón cizího světa s odlišnými pravidly a zákonitostmi už pochopitelně zmizel a byl nahrazen trochu slabším prostředím velkoměsta dvacátých let. Máme tu ujatou paničku, která se mění s okolnostmi, začínající feministku, pouličního burana a týpka, který je doslova nad věcí.
Doufala jsem v zapojení toho bezokého zmetka, kterého jsem sice nikdy neměla ráda, ale trocha nostalgie neuškodí. Měla jsem smůlu. Tak alespoň, že se využití našly kandry, obzvlášť moji oblíbenci.
Co se finále s Mrchou týče, je to celkem přesný důvod toho, proč nejsem věřící.
Už u první série jsem začala mít podezření, že to překladatel trochu fláká, kvůli občasným podivným formulacím. Tady už to bylo evidentní. Nevím, čí je to chyba, ale ty nespisovnosti by chtělo trochu omezit. U Wayna jsou nespisovné výrazy samozřejmostí, u Waxe se to vzhledem k rokům v Burinách dá čekat, u Marasi to taky ještě jde, ale Steris tak vypadá dost divně. Je fajn, že se začala chovat víc jako člověk, ale co je moc, to je moc.

2 15.07.2019

Může mi někdo vysvětlit, jak je možný, že tohle je úplně nový a v knihovně to je, ale starší díly aby tam člověk hledal lupou?
Za mě dobrý. Trochu jsem se bála, že to bude jako s indiány, kde byla triliarda nečitelných jmen a celkem nic se nedělo, ale naštěstí jsem se pletla. Většina jmen čitelná byla a nějaký děj tam byl. Bára začala přemýšlet a vydrželo jí to celou dobu, což je rozhodně krok vpřed. Oceňuju, že se holka v poslední době musí zabývat skutečnými problémy. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, ale vybrat si mezi nimi prostě musí.
Myslím, že tyhle knihy by měly být ve školách jako povinná četba, protože znalosti dějepisu u mojí generace se rovnají povědomí tučňáka o leteckém průmyslu.

2 14.07.2019

Mě bohužel spolužačka vyžvanila Nicův problémek sotva jsem vzala do ruky Prokletí Titánů, ale jinak dobrý.

2 20.06.2019

(SPOILER) Kniha už je mimo moji kategorii, přesto se mi líbila. Děj má spád, zbytečně se nevleče. Nicméně, protože jsem puntičkář a na všem něco najdu, mám i tady tak trochu problém. Pokud to chápu správně, tak se pohádky dostaly do našeho světa prostě převyprávěním událostí v kouzelném světě. Problém je v tom, že pohádky Andersena, nebo bratří Grimmů nejsou jako ty moderní. Spousta postav by je nepřežila, nebo skončila zmrzačená.

2 18.06.2019

Tak na tohle, vážení, se svého času čekalo jako na zjevení. Polovina třídy obšlapovala kolem knihovny, kdy už tam tenhle díl bude.

2 03.05.2019

Trochu lepší, ale pořád žádná sláva. Stejný koncept, jako minule.
Noel byla snesitelnější, protože od puberťačky jsem tak nějak čekala, že se bude chovat pitomě. Larrisa dál nechce být siréna, dál vraždí bez zjevného odporu k této činnosti a dál se chová divně. Jé, hele, támhleta přitroublá puberťačka randí s chlápkem, kterej mi dal před x staletíma dost drsný kopačky(bože, já ho nenávidím). Co kdybych jí zabila nějakýho příbuznýho, aby dostala lekci? WTF, proč? Proč? Larrisa se chová víc nedospěle, než Noel, a to je co říct.
A pak, velkolepé finále. Noel zjistí, že jejíh strýčka zabila siréna proto... jí jen tak přenechá svýho chlapa. Okey.
Tvařme se, že to dává smysl.

2 28.02.2019

(SPOILER) Ve zkratce: co to má být? Jedinou hvězdu uděluju za to, že v době, kdy se mi dostala do ruky, jsem špatně spala a tohle mě uspalo do minuty.
Postavy divné, černobílé, jediná trochu sympatická skončila jako mrtvola. Mnoha postavám chybí jakákoli logika. Larrisa se chce odpoutat od moře, ale stejně vesele vraždí muže dál a nezdá se, že by se jí to příčilo.Obecně mi uniká důvod, proč se chce Larrisa stát člověkem. Liam po ní chce, aby nechodila v noci k moři a zůstala s ním, ale že by pro to něco udělal, jak slíbil, to ho ani nenapadne.
Dva sourozenci, kteří se mají strašně rádi, což má za následek to, že jeden z nich umře a druhý kvůli tomu začne vyšilovat. Holka, která zachrání umírajícímu milenci život způsobem, který hlava nebere..... Počkat, popisuju teď sirénu, nebo křišťály?
No, tak Burdová nedokáže věrně vykreslit středověk ani v době internetu. Ono by možná stačilo na dějáku nespat a hned by bylo líp.

2 28.02.2019

První i druhý díl jsem si koupila na festivalu v Táboře z peněz určených na jídlo a ubytování. Kamarádky si dělaly srandu, že je to teroristická příručka. No, další den začaly psát pořadník na půjčování.
Koupila bych i třetí díl, ale to bych pak musela domů pěšky.

2 26.12.2018

(SPOILER) Místo, abych přemýšlela o sebevraždě jsem si radši přečetla druhý díl. Doufala jsem, že se od prvního trochu zlepšil. Eee... ne, nezlepšil.
Mezi všemi magickými bytosti existují jen dvě, které jsou dnes už absolutní klišé - elfové a draci. Když si autorka uvědomila, že v prvním díle je asi tolik kouzel, co vzduchu ve vakuu, tak se to rozhodla napravit. A tak byl do knihy, jejíž název slibuje účast draka, přidána velká ohnivá ještěrka, která mi splývá s drakem Šmakem. Že Leea unesl drak? Jasné už od anotace. Že to přežije? Jasné od prvního dílu, vždyť to má být triologie a o někom to být musí Nadzvedla mě brož s jantarem z jantarové komnaty, která se nějak musela dostat z carského Ruska do osmého století ve Francii. To fakt budu muset číst i třetí díl, abych zjistila jak se tam dostala? No to ne!! Tenhle díl byl pokud možno ještě nesmyslnější, než první.
V jedničce se mi Felicity zdála jako celkem pohodová dívka, možná trochu jednoduchá. Teď jsem změnila názor. Je úplně blbá. Matčin podnik krachuje, v reálu by exekutor stál za dveřma a ona nechá brož za miliony válet v šuplíku? To jako fakt? Když ví, že její matka hledá jakýkoli způsob, jak přijít k penězům? To si to nemohla schovat třeba u kamarádky? Vždyť mezi fuseklema to mohla máti kdykoli najít. Stačilo by, aby si šla půjčit čistý ponožky.
Další věc: Richard dá Felicity kopačky potom, co jí udělá scénu jakýsi nepodstatný vidlák, kterého odmítla. To jako vážně? Copak je její vina, že se na ni lepí jiný chlap, kterého navíc ani nechce?
Její kamarádka přiměje otce aby provedl zátah při kterém zabavil ztracenou brož. To ji jako jen tak vzal a dal jí ji? Proboha, pokud měl ten člověk brož nelegálně(jiný důvod pro razii neexistuje) tak je to snad důkazní materiál, ne? A pokud ji měl legálně, tak to byla krádež. A to zmíněnému otci nebylo divné, že sedmnáctiletá puberťačka vlastní tak vzácnou věc?
Vyštípání učitelky dějepisu mělo být asi vtipné, ale z mého pohledu to tak rozhodně nebylo. Bylo to spíš nechutné. Jak mi má být lito Felicity, že byla na začátku šikanovaná, když se pak směje učitelce, kterou Lee dohnal k odchodu?
A Ciaran jako učitel? To jako WTF? on jí nemohl říct: každé odpoledne přijď do mého kabinetu. Toho by si nejspíš nikdo nevšiml, ale on NE. Musel ji nechat po škole za každou kravinu, což samozřejmě neušlo vůbec nikomu.
A ten konec? půlelfa jsem nakonec překousla, ale půlefodrak už je na mě moc tuhý sousto.

Jak může někdo, kdokoli, nevědět, co je to Osvětim? Jak?? Bára mi vždycky přišla trochu jednodušší, ale teď si spíš myslím, že je úplně blbá.
Na druhou stranu je tím reálnější, protože když si vzpomenu na své spolužáky - jen o pár let starší než ona - ta je to jeden debil vedle druhého. O válce sice něco vědí, ale v situacích v ostatních knihách by byli úplně stejně ztracení, jako Bára.

Nelze než konstatovat, že jsem se skvěle bavila. Kniha se mi perfektně trefila do vkusu. Peripetie naprosto neschopné panské rodiny, která kvůli nemoci šířící se mezi služebnými musí začít sama zatápět a dokonce chodit na společné toalety, mě neskutečně bavily. Nebýt trpělivosti personálu, s paní MacBainovou v čele, bez níž by se patrně celý barák už dávno rozpadl v prach. Názvem i tematikou kniha pochopitelně naráží na covidovou pandemii, jejíž problémy (nedostatek hajzlpapíru, vykoupené potraviny a chybějící pracovníci i na klíčových místech) padají na hlavu rozmazlené panské rodinky, která je tak neschopná, do sebe zahleděná a nevšímavá, že tím nakonec účinně zlikviduje samu sebe. Miluju satiru a naopak nemám ráda romantizování historie, takže tady opravdu nemám co vytknout. Cením, že na začátku jsou všechny postavy přehledně vypsané, protože upřímně, ještě v polovině se mi ty všechny lady a lordi občas popletli, o tom, kdo je čí komorník, případně milenec či milenka, nemluvě.
Přiznám, že jsem od anotace očekávala víc detektivní zápletky i izolace, byť se nakonec pátrá opravdu jen po večerech a skrz panství courá kde kdo. Nakonec mi to ale nijak zvlášť nevadilo. Trochu větší problém vidím v tom, že důvod toho, proč má jedna služka splín a kde se vzala nevítaná schovanka, se dá poměrně dobře odhadnout chvíli po začátku. Naštěstí to celé zachraňuje styl i moje nátura, schopná přečíst cokoli, jen když je to chytlavě napsané.
Co bych skutečně vytkla je konec, který působí trochu jako z jiného světa. Že se k tomu nijak "neschyluje", byť je v průběhu naznačeno mnohé (asi chápeme, že není náhoda, že jediný, kdo četl Hughovy knihy, je "kamarád" Angus :D). Ale přišlo mi to takové až moc přitažené za vlasy. Jo, na prodávání alkoholu se dalo dobře vydělat a deset let není málo... ale že by to stačilo na panství?

1 01.02.2025

(SPOILER) Mysteriózní thriller plný akce, napětí a nečekaných odhalení. Otázka zní, co jsem tedy četla já, protože nic mysteriózního, akčního ani napínavého to nebylo a nečekaná odhalení mi byla buďto úplně buřt, nebo jsem je očekávala už tak pět stran dozadu.
Hlavní skupina „vědců“ je jedno velké klišé. Single vědkyně vlastníci kočku, mírnou nadváhu a komplexy ze svého vzhledu; obézní Američan-ajťák posedlý počítačovými hrami, filmy a neslušnými poznámkami; sexy archeolog s miliardou dalších zájmů, přes které kupodivu zvládá i nějak pracovat. A pochopitelně zapšklá protivná nevzhledná baba, která projevila tolik záblesků racionálního uvažování, že jsem pojala oprávněné podezření, že se v ansámblu dlouho neohřeje.
Ono obecně jsou ženy v téhle zábavě buďto ošklivé singlistky bez pudu sebezáchovy slintající po mužích, nebo krasavice bez pudu sebezáchovy, slintající po mužích. Oproti tomu muži jsou snad úplně všichni neodolatelní alfasamci, po kterých dámy slintají jako psi, protože sebeúcta už dávno vyšla z módy. (S výjimkou chudáka Walda, který má jako ajťák nárok jenom na nadváhu, pochopitelně.) Dokonce i synek hlavního dua láme dívčí srdíčka a to snad ještě nosí plínky. Pokud se někdo dokáže vdát či oženit po měsíci! známosti, je mi úplně jedno, že ho honí nasraný božstvo po Kypru.
Ač mají být špičkami svých oborů ověšenými vysokoškolskými diplomy, chovají se postavy jako úplní vypatlanci. Poté, co jim ukradnou důkazy přímo pod rukama, nezavolají policii ani bezpečnostní služby, ale utečou na tajno někam na periferii a strašně se diví, že jim na dveře klepe policie. A místo toho, aby se pokusili situaci rozumně vysvětlit, málem sami sebe odkráglují, skoro zabijí policistu, vloupají se do cizího bytu a ukradnou cizí majetek. A madam pak ještě fňuká, že na ni stříleli jako na zločince! Well, co takhle nezdrhat, jako zločinec?
Pro klid v duši jsem si to dokonce vyhledala:Thriller je žánr, který má vyvolat v divákovi silné emoce a strach o osud hlavního hrdiny. No, někde se asi stala nějaká chybička, protože jediná emoce byla nuda proložená vztekem, že mě autor považuje za dementa (ještě zmíním) a o osud hlavních hrdinů jsem se nebála vůbec. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych smrt hlavní postavy přivítala s nadšením. No, to bude asi to mystérium. Jiné tam totiž není. Emily na začátku napochoduje, oznámí svoji teorii a zbytek času ji ti šašci jenom potvrzují a od původní teorie se snad vůbec neodchýlí. Největším tajemstvím tak po celou dobu je, kdo hlídá Emilinu kočku a z jakého důvodu tam je vlastně Waldo, protože nemá nikde sebemenší význam, kromě toho, že hraje roli vysmívaného idiota.
Stylistická stránka taky stojí za to. Vyjadřování je velmi naivní, jako by to psal student střední školy. Často jsem zakopávala o velmi neobratné stylizace a u scén, které měly být nejspíš dramatické, jsem se řezala smíchy.
Během četby jsem měla čím dál větší pocit, že autor považuje své čtenáře za dementy, protože má potřebu vysvětlovat, co je Fort Knox, cepín, nebo kde leží Kypr. Dokonce vám i oznámí, o čem pojednává píseň Losing my religion, kdybyste náhodou byli úplní pitomci neznalí jazyků ani googlu. Text je prošpikovaný informacemi, které jsou naprosto ale naprosto irelevantní, nikam nevedou a vést nemůžou. Třeba pořadí v jakém skupina seděla u stolu. Nebo co měli k snídani. Pro pořádek, bylo to kafe, džus, mléko, paštika, pečivo, muffiny, máslo a vajíčka. Fakt by se zhroutil vesmír, kdyby snídali kafe a toust? Anebo by nesnídali nic?
Za zmínku stojí i autistické vyjmenovávání jakou značku a typ má která zbraň, které auto, jaké je rozpětí křídel letadla, jaká je rozloha Kypru, kdo má jaký pokoj. Místy to vyloženě vypadá, že to autor opsal odněkud z příručky, případně z průvodce, protože se dozvídáme i přesnou adresu obědové taverny, v níž se nestane doslova vůbec nic. Nic tak nevyšponuje nervy, jako vyjmenovávání parametrů budov a počtu obyvatel jednotlivých zemí, že? Z toho napětí a mystéria přímo tečou.
A když se překoušete přes tohle, dostanete moudra, typu: „jako tygr číhající na gazelu.“ (Asi hodně zásadový tygr, když si zašel pro sváču na vedlejší kontinent.) Nebo setkání vedlejšího dua se žralokem během cesty na ostrov. Proč to tam je? Čím jsou zrovna ti dva tak speciální, že se na ně do Nového Skotska přišel podívat tropický žralok? A pak tu také máme mimozemšťana, který vystupuje na internetu pod nickem ALIEN 2122 (naprosto geniální, smála jsem se ještě dlouho) a vysokoškolskou profesorku, která si bez dovolení zazálohuje materiály z přísně tajného projektu cizí země, který si chrání heslem tony2000. To už tam rovnou mohla napsat číselnou řadu. A pak pod toutéž přezdívkou vystupuje ve veřejném chatu. Největším překvapením je tudíž fakt, že se do oněch materiálů nikdo nenaboural, protože s tímhle zabezpečením bych to očekávala.
A zmiňme ještě tvrzení, že člověk využívá jen 10% mozku, což je naprosto absurdní mýtus. Tedy, že 10% mozku používají zdejší ženské postavy, tomu bych i věřila, protože jinak by kniha končila ve čtvrtině, ale běžný člověk využívá veškerou svou kapacitu.
No, úmrtí bylo zdárně oslaveno, můžu si jít přečíst něco, kde postavy alespoň uvažují.

(SPOILER) Někomu hoří kůň, někomu mozek.
Když zapálený fantazák vezme do ruky knihu, v níž je láska, intriky, staří bohové a mystika, co by se mohlo pokazit? Inu… skoro všechno.
Už na první stránce člověka uhodí do ksichtu květnatý jazyk, který autorky dohnaly do vskutku úctyhodné podoby. To smekám. Pravdou ovšem je, že se mi nezačítalo úplně dobře a trhalo půl knihy, než jsem si zvykla. Popisy krajiny a měst sice byly působivé, ale vcelku zbytečné a mnohdy přímo bránily tomu si danou lokaci představit. Kromě rozkvetlého jazyka českého vypouští postavy z úst i slova svého jazyka, ať už je to katalánština, baskitština, nebo něco úplně jiného, která dodávají trochu té autenticity, byť narušují plynulost četby. Problém je v tom, že kniha sice má na konci slovník, ale v něm najdeme jenom část slov psaných kurzívou. Listování na konec a hledání slov může lehce vyrušovat, ovšem neustálé hledání něčeho, co ve slovníku není naopak silně vytáčí. Je pěkné, že vím, jak se katalánsky řekne "do pr*ele", ale to už jsem jednak věděla a druhak zase nevím, co znamenalo dalších padesát výrazů.
Problém představují i jména postav, kterých je hodně. Jakože fakt hodně a všechna jsou pochopitelně cizí. Zejména u muslimských postav si člověk nikdy není jistý, jak se to jméno vůbec čte a mnohdy ani kdo to je, protože všichni neustále mluví a zmiňují další a další lidi a jména, do toho si přidejte různé příbuznosti různých vládců, jejich manželky, sestry, otce, matky… a najednou si gratulujete, že si vůbec pamatujete jména ústřední dvojice. Jinými slovy, je v tom hrozný brajgl.
Ale i když se alespoň základně zorientujete, nemáte vyhráno. Zaručeně nejlepší postavou je sám záporák Spin de mul, jehož motivace sice ztratila smysl před půl tisíciletím, ale stále je to alespoň trochu konzistentní osoba, která má ve středověkém Španělsku skutečně široké pole působnosti. V celé té kumpanii, kterou je Hořící kůň zalidněn, je totiž přesně jeden člověk, který usoudí, že paktování s démonem není úplně dobrý nápad. Všichni ostatní si to možná myslí taky, ale je jim to jedno.
Samostatnou kapitolou je pak ústřední duo. Pokud jste si v dobách povinné četby klepali na čelo, jak rychle se do sebe zamilovali Romeo a Julie, tak od těhle telat ruce pryč. Brisca se totiž do svého milého zamiluje nejen na první pohled, ale dokonce mu v té chvíli ani nevidí do obličeje. I přesto spolu stráví jen hodin, protože se ihned musí rozdělit a Briscu začne stalkovat démon… což se vůbec nemuselo stát, kdyby milá Brisca uměla držet pusu. Celou knihu tak sledujeme Briscu, Iranzua a několik dalších postav, které křižují Španělsko sem a tam a nějakým záhadným způsobem na sebe natrefují, přičemž se člověk může jen dohadovat, kde kdo zrovna je. K dispozici sice máme mapu celého poloostrova, ale je nám k ničemu, protože v ní chybí většina výchozích bodů a jakýkoli náznak členitosti terénu, nebo nedejbože cesty.
Příběh se ze začátku (nebo se mi to jen zdálo vzhledem k zdlouhavému začítání?) celkem vleče. Některé části by tam klidně vůbec nemusely být a nestalo by se vůbec nic, stejně tak i některé vedlejší postavy, o nichž člověk stejně brzo zapomene, že už by je měl znát. Ústřední duo je celou dobu spíš smýkáno sem a tam, než že by někam směřovalo, především tedy Brisca. Jelikož se pod Pyrenejemi několik desítek malých státečků mydlí hlava nehlava, je smrt na každém rohu a upřímně… dost nudí. Nepřekvapí nejen kvůli tomu, že jsou mnohé smrti za asistence čtenáře dávno rozplánované, ale také proto, že se stále opakuje stejný scénář. Je ta postava z nějakého důvodu sympatická? Do pár stránek je kaput! A tak pořád dokola. Kdo všechno z těch desítek lidí přežil celý děj bez vážnější úhony? Hrom? Všichni ostatní přišli o život, nebo alespoň o pár tělesných součástí a pro pořádek, jednu ztrátu tělesné součásti jsem dané postavě už i přála, protože mě štval a vyloženě mě urazilo, že k ní nakonec nedošlo.
Iranzu má být prý prokletý – to proto ta jeho smůla- potíž je v tom, že Iranzu při své smůle přežívá úplně, ale úplně všechno. Bitvy, atentáty, stakilometrové pochody, umrznutí… dokonce i „ztrátě tělesné součásti“ se dokáže absolutně nepochopitelným způsobem vyhnout. Tak jakápak smůla?
A pak je konec. Po desítkách stran, kde se rozepisovalo kde co, se nám závěr smrskává na pár stránek, z nichž velká část slouží jako obhajoba záporáka. Epické vyvrcholení příběhu obnáší Iranzua a Briscu, kteří jdou na jisté místo, na němž vlastně sami nevědí, co na něm mají udělat. Zde potkávají záporáka a Brisca po desítkách stran fňukání nad svojí marnou láskou… udělá rozhodnutí, k němuž ji absolutně nikdo nevyzýval a nikdo ani nenaznačil, že je to jedna z možností. Navíc se ani nedovíme, jestli v tom vůbec byl nějaký smysl a čemu to pomohlo. Sám Iranzu tomuto šokujícímu obratu prostě přihlíží a neřekne ni popel. Prostě proč.
Za zmínku stojí ještě epilog, který řadím k těm suverénně nejhorším, co jsem kdy viděla.

1 02.09.2022

(SPOILER) Miluju sci-fi, miluju komplexní světy, miluju mimozemské rasy. Trochu mě mrzelo, že druhý díl v podstatě zapomíná na postavy z jedničky, které do děje zasahují minimálně, ale zase je nahrazuje kupou nových a zajímavých bytostí. Všechny ty vesmířanské reálie, kultury, zvyky...ááá, moje krevní skupina. Miluju to.
Jediné, co i zaryté fanynce obrátilo oči o devadesát stupňů, byla až bolestivá repetetivnost, respektive neschopnost hlavní hrdinky pochopit, že její sociální instinkty stojí za houby. Že někoho špatně odhadneš jednou... to se může stát. Ale za jeden rok to stihnout hned třikrát, to už je i na mě kapku moc.

1 08.08.2022

(SPOILER) Miluju ten pocit, když se během četby mění pocit "to je ale volovina nelogická" v " Jo takhle to je!" Prostě když se vyhlazují logické lapsy. Za to prominu i oblíbené klišé, že je hlavní hrdinka pomalu trpaslík.
Nalijme si čistého vína, Spensa je v začátcích v podstatě chodící nádrž pasivní agrese, koncentrovaného vzteku a nutkavé potřeby kompenzovat svou malou výšku i pověst výše zmíněným. Trochu mi připomínala Katniss. Trochu. V průběhu knihy se z ní, vlivem prostředí a toho, že nemá za kolegy úplné pitomce, mění v úplně jinou osobu. Co si budeme vykládat, kontakt s realitou (rozumějte, s paní s kosou) prostě člověka změní. Lidsky řečeno: Spensa je Super.
Byť nejsem technický typ, užila jsem si knihu na sto procent, co na tom, že si pořád nedokážu správně vizualizovat, jak asi vypadá světelné kopí.
Jediné, co mi vadilo, bylo rozmístění ilustrací, respektive technických nákresů, které se v knize zpětně neskutečně blbě vyhledávají. A první a poslední zase shazuje ražba obálky. Jednou taky překladateli ujel enter, zmizela tečka a začal překládat to, co dřív nepřekládal. Ale jinak dobrý.
Miluju hvězdné stíhačky, nehorázně žeru Spensu, Jorgena, Krychli a ten zbytek co buď přežil nebo ne, nutně potřebuju Hrůzoslimáka Ničitele a strašně ráda bych poznala člověka, co si dobrovolně začne říkat Pláštěnka, Zvýrazňovač, nebo Nos.
Jenom ten arzenál nadávek by to - možná - chtělo kapku rozšířit :)

1 01.05.2022

Otázka týdne: proč chce ta holka pořád někoho varovat? To sakra nechápe, že se do minulosti zasahovat nemá?
Na což volně navazuje otázka: proč je ta holka blbá jako podštok? Holka, která na svoji neznalost dějin naráží v podstatě ob den by možná mohla počítat s tím, že je něco krapet jinak.

1 18.11.2020

Hezká odpočinková kniha, niméně jsem místy měla pocit, že čtu Harryho Pottera v podzemní verzi. Všude ne, samozřejmě.
Ale i tak. Rozuzlení s Nepřítelem... já tomu říkám viteál, jak vy, to je vaše věc.
Call za celou dobu skoro nekouzlí a musí za něj zaskakovat holka. A ten konec... jsem jediná, komu Drew připomínal profesora Quirella?

1 30.08.2019

Určitě slabší, než jednička. Call celou dobu řeší, jestli je zločinec, nebo ne. Jeho otec zase stihl během pár stránek změnit zápornou roli za kladnou a obráceně.
Celá záležitost a Konstantinem, duší, Callem a převtělením... popsala bych to jedním slovem: viteál. Není to úplně přesné, ale princip je stejný. Základní trojice má staré známé složení kluk-holka-kluk, z nichž dva spolu dříve či později začnou chodit. Vlastně jediným člověkem, který za celou dobu kouzlil mimo vyučování, byla Tamara, čímž mi připomínala Hermionu, která taky jako jediná věděla, že se ty kouzla dají použít i reálně.
Zatímco jednička dodržovala pravidlo, že hlavní záporák útočí výhradně na konci druhého pololetí, dvojka se rozhodla, že škola je vlastně přežitek a není třeba ji využívat. Jak dlouho v tom Magisteriu byli? Týden? Měsíc? A zbytek školního roku se jako nedělo nic?
Co se týče špeha, zrádce, nebo co to mělo být v té škole...Asi to bude někdo, kdo je tam celou dobu, aby to bylo víc "šokující". A vzhledem k tomu, že kromě mistrů a ústřední čtveřice, se tam z dalších postav podstatněji objevují asi tak dvě, já už svůj tip mám.

1 30.08.2019