Ellis komentáře u knih

Přečetla jsem 3/4 a stačilo. Začátek příběhu, kdy otec a syn jedou na Aljašku bydlet v divočině je lákavý. Ovšem brzy se ukáže, že jsou velmi velmi nepřipraveni, že otec věčně brečí a vůbec je divný. Děj se dost zvrtne, dále je to nechutné, nemohla jsem dočíst. Postavu otce jsem jaksi nepochopila, i když je vzadu uvedeno, že autor se tímto příběhem jaksi vypsává ze svých vzpomínek. Psal to zřejmě pouze pro sebe, že by psychoterapie?? Proč toto divné dílo s ještě divnějšími postavami a událostmi předkládá čtenářům, nechápu.

Ještě než jsem dočetla, půjčila jsem si i " Srub", no to je ještě horší...Tento autor mi absolutně nesedí.

2 31.07.2014

Autorku mám docela ráda a její knížky čtu jako relax a pro zábavu. Požitkářka je ovšem poněkud zbytečné dílko, ono něco vydat za každou cenu není dobré. Jde víceméně o turistického průvodce a tudíž mě to vůbec nebavilo. Také moc zkratkovité. Mám dojem, že to co napsala, už bohatě stačí.

08.07.2014

Skvělá, vtipná a nenáročná kniha. Velmi jsem se bavila, hlavní hrdina připomíná Sheldona Coopera z TBBT. Doporučuji jako odpočinkové čtení.

1 07.07.2014

Další příběh ze skutečnosti, četla jsem už několik. Tohle téma mě zajímá z důvodu psychologie postav, vždy je to nepěkné čtení...Lépe napsaná ze stejného prostředí (Irsko) je kniha Nikdy o tom nemluv. Tady byl jiný styl a hlavně ke konci knihy už to nebylo až tak "čtivé", i když, jak to dopadne, mě samozřejmě zajímalo.
Vždycky mě překvapí postoj matky zneužívané dcery. Většinou o zneužívání vědí a nic proti tomu nepodnikou. To nikdy nepochopím. A děsivé také je, že se tohle odehrává v takřka současné době v Evropě. Bývá ale časté, že jde o silně katolické prostředí....tupá poslušnost, nevědomost, málo osvěty atd. Je to hnus.
Rodiče Barbary jsou oba zmetci, bratři se taky zachovali špatně. Barbara zaslouží obdiv, že se dokázala vymanit.

2 07.07.2014

Zajímavý a napínavý příběh a místy jen pro silnější povahy. Hlavnímu hrdinovi, neurochirurgovi, unesou dcerku a aby ji zachránil, je nucen provést velmi náročný a dosud neuskutečněný lékařský zákrok. Budete číst ze zájmem, ale i s odporem.

1 07.07.2014

Velmi zajímavě a skvěle vyprávěný příběh. Nemohla jsem přestat a přečetla na jeden zátah, skoro na konci každé kapitoly se mi chtělo brečet. Od americké autorky jsem tak výborné dílo nečekala, po špatné zkušenosti se Sophiinou volbou od Styrona (tady se mi styl a spousta zbytečné omáčky vůbec nelíbil). Zde jde navíc o příběh podle skutečných událostí a i některé postavy jsou autentické, o to víc je to zajímavé. To, co tihle lidé museli vydržet a vytrpět za holocaustu, je strašné. Navíc žít s takovými krutými vzpomínkami musí být potom také těžké.
Doporučuji velice a samozřejmě hodnotím nejvyšším počtem *.

5 07.07.2014

Zajímavá kniha, určitě ne nudná, jak tu někdo psal. Autorka odkrývá veškeré podrobnosti svého boje s anorexií a bulimií...ano, někomu se nemusí líbit číst o neustálém zvracení, ale nudné to není. Normální člověk si řekne, jak může někdo nechtít vůbec jíst a mít takový odpor k jídlu, jednou jsem ale zažila při delší nemoci, že jsem absolutně neměla chuť k jídlu a musela se nutit (na rozdíl od anorektiček jsem věděla, že jíst musím) a přesně si vzpomínám, že jsem si řekla, že už vím, jaké to je nechtít jíst. Už jsem na ten pocit zapomněla, ale je to dost nepříjemné.
Nechtěla bych těmito nemocemi trpět a obdivuju autorku, že se z toho nakonec dostala a to víceméně sama. Já určitě doporučuji k přečtení.

05.06.2014

Velmi pěkná kniha, takový průřez ročními obdobími a prostředími a co v kterých se vyskytuje za ptáky. Text jednoduchý, spíše doprovodný, pár informací bylo velmi zajímavých. To nejlepší na knize jsou ovšem nádherné fotografie, kterých je víc než dost.

05.06.2014

Těšila jsem se, že si přečtu zajímavé zážitky z tolika asijských zemí. Jenže autoři to vzali velmi stručně, dost mi chyběl podrobnější popis všech zemí, ale zejména Čínu (která mě právě dost zajímala) velmi odbyli i dost pomluvili, no vše je subjektivní...Zrovna v Číně se dají vidět unikátní přírodní úkazy, ale to chce pečlivou přípravu a příslušné parky a rezervace navštívit. Když autoři touto zemí více méně profrčeli, nic taky logicky neviděli. Zmínky o jídle, logistice cestování i penězích jsem přivítala, ale chybělo více zážitků a popisu zajímavostí. No do tak tenké knihy toho příliš z 8mi zemí nevtěsnáte, škoda. Fotky příliš nezaujaly, hned první je doslova nechutná - indický pohřeb, fuj. Zařadila bych něco lepšího.
Šlo to, úplně nezajímavé to určitě nebylo, ale jsou lépe psané cestopisy.

29.05.2014

Celkem dobré čtení, na začátku mě bavila dost, zaujala mě zápletka. Pozdější vyšetřování už tak čtivé nebylo, ale celkově to šlo. Přečteno za 2 dny.

1 29.05.2014

Paní Frýbová opět nezklamala. Opět nechyběl skvělý vypravěčský styl, výborná psychologie postav, jistý humor a jako třešnička poučení o tom, jak to chodí na vysoce specializovaném pracovišti, tentokrát šlo o kardiochirurgii. Tyhle profesní romány jsou skvělé, nejradši mám ovšem "Z neznámých důvodů". Velká škoda, že paní Frýbová už nic nenapíše...

6 09.05.2014

Úžasná kniha, určitě doporučuji k přečtení. Pokud mají někteří lidé napsat životopis, tak paní Poledňáková mezi ně rozhodně patří! Její náhodou (původně měla v plánu se věnovat jinému oboru) objevený scénáristický i režisérský talent obdivuju a její komedie patří k našim nejlepším, řekla bych, že i jsou nejlepší:).
"Líbáš jako ďábel" natočila již v obdivuhodném věku a je fajn, že ještě navíc sepsala tyhle paměti. Přivítala bych pouze více podrobností o natáčení s dětmi. Ale jinak je to průřez celým, mnohdy nelehkým, životem. Rozhodně si nenechte tuhle knihu ujít. Tady bych i vyjímečně udělila víc *, než 5:).

3 18.04.2014

Tak tohle "veledílo" právě dočítám, chybí mi cca 40 stránek. Ještěže za beletrii už dávno nevyhazuju peníze a zásadně si ji půjčuju z knihoven. Utrácím jen za výjimky. Tuhle knihu ráda vrátím před termínem pro dalších xx natěšených čtenářů s rezervací. Asi tak do poloviny mě vůbec nebavila a pořád jsem čekala, kdy se to zlepší. I když kniha začíná dramatickou událostí, poté neustálé rozebírání a motání děje kolem Dantova pekla a italské historie mě vůbec nebavilo. Přečetla jsem mezitím jinou knížku. Pokusila jsem se vrátit k Infernu, no postupně se příběh komplikuje, pak zas "překvapivě" rozuzlovává, "vše je jinak".....no těch 40 stran už zřejmě dočtu, ale jen ze zvědavosti, co ještě šíleného tam autor zakomponoval. Navíc skoro od začátku bylo jasné, že jistá osoba nebude tím, za koho se vydává.
Tohle je zatím nejhorší Brownův počin. Na Šifru a Anděle to nemá. Snad se ani nenamáhejte to číst. Je to popis architektury, památek, Pekla atd.

Edit: dočteno. Musím říct, že teprve od 99.kapitoly mě příběh zaujal:), protože zabrousil tematicky do biologie a ta mě na rozdíl od popisu památek baví.

1 08.04.2014

Souhlas s Lavranem. Máme tuto příručku a zároveň Svenssona, a zatímco tlustý a těžký (jinak ovšem nepřekonatelný) Swensson zůstává spíše na domácí studium, tak tato tenčí a neméně šikovná knížka s námi jezdí do terénu. Osvědčuje se velmi dobře, ilustrace jsou věrné a krásné a popis jasný. Naučila nás už hodně.

1 26.03.2014

Rozhodně nejkvalitnější určovací příručka na českém trhu! Velmi pěkné věrné ilustrace a zobrazení podobných druhů na jedné straně, důraz je kladen i na zdůraznění určovacích a typických znaků.
Pro všechny, kteří se chtějí naučit poznávat ptáky je naprostou nutností :).

7 24.03.2014

Tuhle knihu by měli číst v Americe povinně všichni:) .Vím, že jedí příšerně (nakonec americká kuchyně ani není žádný pojem, dle ní nikdo nevaří...ono taky není co že), ale že živí děti pouze xx svačinama bez pořádného jídla a že jídlo je u nich odměna, místo nudy, místo zábavy a věnování se dítěti a tak pod. to jsem nevěděla. Mě by to totiž vůbec nenapadlo jídlo takto používat ani u sebe natož u dítěte. Já mám zakořeněno snídaně, oběd, večeře, mezitím pouze něco vyjímečně, třeba na výletě, případně malému dítěti odpoledne malá svačinka. Pojídání pochutin u nás nějak nevedeme.
Nejvíce mě vytočilo, když dítě neznalé cucavých i jiných bonbonů ve 4 letech po nástupu do školky je začalo nosit denně! domů (ani je nejedl). A ani nevěděl proč a zač je dostávají...Jinak ve srovnání s Amerikou můžeme být ovšem za naše vaření v jídelnách opravdu vděční. V Americe totiž nevaří vůbec a na oběd z domu mají max. 10 minut. To stihnou akorát tak schroustnout nějakou sušenku.
Ovšem na vyvařování ve francouzských školkách a školách zase nemáme my, to je kvalitka.

Knihu velmi doporučuji všem rodičům malých dětí, které jsou vybíravé, špatně jedí aj., je v ní spousta rad jak na ně:). Rozhodně zajímavé čtení.

2 14.02.2014

Výborná kniha pro milovníky vlků. Krásné fotky a hlavně informace.

07.02.2014

Kniha se četla dobře, to ano. Ale pořád nechápu, jak můžou být ženy tak hloupé....naprostá většina těch, které si vezmou cizince z muslimské země, MUSÍ očekávat problémy. Těch napsaných skutečných příběhů je už nespočet. Je to jak přes kopírák: seznámení se s tajemným snědým cizincem s uhrančivým pohledem, obletování a přinášení dárků, západní styl života a popření či odsunutí tradic své původní kultury. Pokud následuje svatba a dítě, tak zanedlouho vztek, že se nenarodil chlapec, únos dítěte či nucený odjezd celé rodiny na "dovolenou" do rodné země, fanatický návrat k tradicím, zákaz návratu nebo návrat bez dítěte, týrání atd atd.
Luisa navíc měla spoustu varovných příznaků takřka ihned po seznámení a přesto, že ji týral, tak s ním otěhotněla a vzala si ho. Blbost největší, s prominutím. Navíc tomu všemu vystavila svou dceru. Přestože ji nakonec ze Sýrie vyvezla(za což jedině si obdiv zaslouží), tak dcera na to nezapomene.

1 29.12.2013

Velmi příjemné čtení, krásný sloh a atmosféra japonského venkova. Poklidné vyprávění vás vtáhne do nelehkých osudů několika lidí kolem hlavního hrdiny Stephena. Právě tím, že jde o vhled do tak jiné kultury, je knížka poutavá.
Určitě doporučuji.

6 29.12.2013

Obdivuhodný cestovatelský příběh české rodiny s postiženým synem. Nejprve jsem četla první knihy z Nového Zélandu a jako třetí t uhle o Japonsku. Zatím se mi líbí nejvíc, je úžasné co všechno všichni zvládnou procestovat, ochutnat a objevit :). Cestování s vozíčkářem je náročné (i když zdá se, že v Japonsku oproti nám pohodlné a se servisem) a můj obdiv patří Jirkovi ml. za to, že to bez reptání zvládá, i ostatním.
Velmi dobře se četlo zejména o jídle a o tom, jak to chodí v japonské rodině. Určitě doporučuji, ale pozor, hrozí, že dostanete chuť Japonsko navštívit :)).

P.S ke knize patří i pěkné CD, které stojí za shlédnutí

2 18.07.2013