elpiska komentáře u knih
Od Ivy Pekárkové jsem zatím četla jen krátké sloupky v novinách - a ty byly fajn. Takhle knížka jsem myslela, že poodkryje životy žen s černochy, myslela jsem, že díky tomu, že s černochem žije i autorka, že bude knížka zajímavá. Dějová linka není v podstatě rozvinutá, je to spíš o popisu, o vychvalování hlavních postav, jak jsou nebetyčně krásné a případně i majetné, muži jsou zase promiskuitní a vesměs narkomani. Popisy penisů černochů a jak se hlavní postavy při sexu s nimi cítí, mně fakt nezajímají. Z upoutávky jsem myslela, že budu číst příběh o běžném životě.
Hledala jsem podrobnější informace o českých hračkách z 60.-80. let, marně. Z této edice jsem měla půjčené 2 knihy a připadají mi "šité horkou jehlou". Lépe je projít nějakou Fb skupinu a vyptat se sběratelek a sběratelů.
Mně kniha nezaujala, informace v ní obsažené jsou dohledatelné na netu a nic nového mi nepřinesly. Hledala jsem konkrétní české značky porcelánu po předcích z doby před +- 100 lety a informace chyběly nebo byly velmi kusé. Daleko více jsem po delší době zjistila z různých fór a stránek.
Llosovy knihy jsem četla už dávno. Ale mám dojem, že byly mnohem lepší. Každopádně mně tenhle titul ponoukl k tomu, si ty staré knihy přečíst znovu. A kapitola 20, ve které se prolínaly děje v neoddělených odstavcích, se mi četla vyloženě špatně.
Mně k nákupu knížky inspiroval blog http://alenabenesova.blog.idnes.cz/c/277548/Karel-Jaromir-Erben-Kytice-komiks.html
A s názorem paní Aleny se ztotožňuji. Jsem ráda, že knížku mám.
Filozofování, při kterém si člověk ledaco uvědomí nebo se na něco rozpomene :)
Není to žádné veledílo, ale pár zajímavých postřehů tam je.
Jsem laik a líbí se mi, že Murdin vysvětluje pěkně polopatě to, v čem jsem celý dosavadní život neměla jasno :)
Takové nenáročné vyprávění s dobrým koncem o tom, jak poblázněná holka snášela manipulaci svého kluka od prvního rande, jak se s tím klukem sestěhovala, vzdala se svého původního života, nechala se mlátit, věřila jeho zastrašovacím kecům. Některé čtenářky toto vyprávění mohou hltat, já na to nedovedu říct nic jiného, že nechápu, že někdo takovéto zacházení v dnešní době strpí.
V knížce vidím jedinou hodnotu – na posledních stránkách je šest rad. Možná jejich přečtení zanechá v nějaké ženě povědomí o tom, že je třeba si nic nenamlouvat a hned v samém počátku takový vztah ukončit.
V knížce je mnoho fotografií s popisky. A také vyprávění o historii městských domů a kašnách. Škoda, že té historie je tam tak málo.
Souhlas s bosorkou a dalšími.
Jen dodám, že jsem si při čtení uvědomila, jak moc jsem měla krásné a šťastné dětství...
Opravdu luxusní monografie, jak obsahem, tak provedením. Drtikol řekl, že umění je jediné, podob jsou tisíce. Dokázal to jak ženskými akty, tak i postavou Salomé, symbolizující vášeň, zmar a smrt.
Ty chyby, gramatické, překlepy i překladové, to je velká vada na kráse téhle knížky. Škoda. S chybami nelze než se smířit. Korekturu prý neblaze ovlivnil stres kolem vydání titulu. Snad se to nestane pravidlem...
Přestože jde o dobré čtení, příběh mi místy přišel hluchý a jakoby odbytý.
Nejstarší příběh světa přibližuje myšlení lidí žijících v Mezopotámii. Nečetl se mi nejlíp.
Tak knížka je to výstavní, ale i když je to kniha obrovská, nejsou v ní informace, jaké bych si představovala. Z knihy se dovíme, jak šlo umění dobou, dočteme se základní info o malíři, prohlídneme si tři čtyři pět jeho obrazů. Otočíme list a jsme u dalšího malíře. Postrádám příběhy obrazů. Jsou tam, ale je jich málo.
Velmi působivé čtení, příběh se houpe na přemýšlivých až intelektuálních vlnách, takže nic pro vyznavače napětí.
Příběh odehrávající se především v představách a vzpomínkách mně nijak zvlášť nezaujal. V příběhu jsem se občas ztrácela a knížka mě nevtáhla. Musím ale ocenit jazyk, kterým je příběh vyprávěný a za to dík i překladateli.
Nádherná knížka, která podněcuje fantazii. Krátký výstižný text a mnoho obrázků. Co bych zažila já, kdybych byla Maxem? Kam bych doplula, čím bych tam byla, koho bych potkala... Přestože se odpoutám od rodičů, mohu se k nim vrátit zpět do bezpečí.
"Maxovi, králi všech divočin, bylo náhle smutno a zatoužil být tam, kde by ho někdo měl ze všech nejraději."
Myslím, že žabáčci se dají číst v každém věku. A možná v tom dospělém období - poučeni životem - si víc uvědomujeme skryté poselství knížky. Když chceme, tak nějakou životní hodnotu rozkryjeme v každém příběhu...
Místy jsem se náramně bavila, místy jsem byla zklamaná. Možná jsem četla za špatné konstelace, ale čekala jsem víc...