embi komentáře u knih
Chvilku mi to trvalo, než jsem si na autorův styl uvykla, ale pak už to byla krasojízda!
Moje první setkání s detektivem Alleynem uteklo rychleji než leviathan zdolá mořskou míli :-)
Povedená zapletka, čtivé dialogy a detektiv sympaťák.
Nevím, jsem na rozpacích. Dostala jsem doporučení na seriál, že je to naprostá bomba, ale začala jsem knihou. Přišlo mi to celé studené, strojové (vyjma vzpomínek), se zvláštním zakončením. Možná to byl záměr, ale nesedl mi. Od autorky jsem již četla "Přežívá nejsmutnější" a to se četlo úplně jinak.
Manžel je včelař a tak už chtě (většinou) i něchtě drobet o fungování včelího úlu povědomí mám. Něco odborného jsem i četla (Fenomenální včely např.) a musím konstatovat, že některé věci neodpovídají realitě (bohužel např. samotný fakt výjimečnosti). Občas jsem svému včelaři v návalu nadšení vyprávěla kousky příběhu a dostala zpětnou vazbu. Je tam spousta velmi dobře zpracovaných a pravdivých věcí, ale je to PŘÍBĚH, ne naučná literatura.
Dle mého je to příběh výborně propracovaný. Sympatická hrdinka, správní zlouni i dobráci. Prolog a epilog (ten mě rozplakal) knihy jsou třešnička na dortu.
Já se prostě bavila do poslední tečky.
Půvabné čtení i ilustrace. Ani jako dospělák se nebudu vůbe stydět říct, že jsem tuhle knížečku četla.
Jsem ráda, že jsem si předem přečetla alespoň několik zdejších komentářů a i tak byla poslední povídka poněkud šokující, leč výborná. Celý tenhle trojlístek se mi líbil , nejspíš právě pro svou ne zcela typicky vánoční notu.
Výborně napsaná kniha. Skvěle vykreslené poměry u dvora, politické hry a intriky. Náhled do vztahů mezi chováním na venkově a v Praze. Edward Kelley si navíc umí poměrně rychle získat sympatie. Mnoho myšlenek o životě, které stojí za zamyšlení.
Na knihu jsem přišla náhodně kvůli čtenářské výzvě. Je nádherná!
Moje první kniha autorů a určitě ne poslední. Detektivky mám ráda, zejména ty odehrávající v podobném období. Ano, pohledem dnešního člověka se některé postavy chovají zvláštně, ale s tím musí čtenář počítat. I mluva byla jiná a to se mi právě líbí.
Literární lahůdka, nádherný jazyk. Přečetla jsem dvakrát po sobě.
Příjemné, oddechové čtení. Linka Roberty méně zajímavá, ke konci i předvídatelná.
Tomu tedy říkám jízda.... První slovo, které se vloudilo po dočtení - "hustý"...
Zahradní slavnost jsem s nadšením četla nedávno a tak jsem chtěla další. Dostalo se mi řádné dávky absurdity, z které jsem se vzpamatovávala několik dní. Ač Odcházení poněkud slabší, celkově návykové. Chci víc!
Moje první Havlovo absurdní drama. Jsem nadšená! Geniální! Zajímalo by mě, jak se ta slovní smrsť přenese na divadelní prkna, protože některé části jsem četla víckrát, abych si tu absurditu mohla řádně užít.
Já tedy nevím. Je tam všechno, co od povídky očekávám, zajímavá témata, postavy i zápletky, jenže.... Dobře odvedená řemeslná práce, ale emočně mě oslovila jen povídka "Hříčky", tu jsem si užila moc.
Krásně ujetý jazykový diamant! Pasáže o jídle jsem hltala skoro fyzicky, nad scénami nejen z hampejzu se jeden pěkně začervená. Komisař Durman je sympaťák navzdory i právě pro svou svébytnost:) Jen ten konec už nějak pokulhával.
Mrazivé...
Po několika dalších dnech přidávám ještě bezútěšné. Nepamatuji si, kdy naposledy mi při čtení tak často naskakovalo PROČ???
K tištěné podobě jsem se dostala přes namluvenou verzi, při které bylo snazší chápat všeliké prohřešky proti duchu jazyka, a tedy jsem se bavila víc. Čtení je komplikovanější, ale smekám před jazykovou nápaditostí pana Eisnera.