embi komentáře u knih
Existenciální román? To tedy ne. Klouže spíš po povrchu? Ano. Hodně nápadů jen tak naznačených. Není to ale na překážku. Nelehké téma podané lehkou formou. Spousta podnětů k zamyšlení. Zajímavý nápad s podobou Ďábla.
Škoda, že některé nápady zůstaly jen v náznacích, nedovysvětlené, ale pak by už možná bylo jiné dílo. Pak by to možná byl existenciální román.
SPOILER:
Ďábel v havajských košilích by mě děsil taky:D
Nemůžu jinak než opět plný počet. Tentokrát kromě vysvětlení i cvičení.
Můžeme nesouhlasit, nemusí se nám to líbit, ale měli bychom to číst.
Zasloužila by víc hvězd. Tak nádherný český jazyk a tak temný obsah. Nemohla jsem přestat číst a zároveň mi s každým tím drobným příběhem narůstala úzkost.
Velmi chmurné čtení, ale hodnotné a potřebné. MU díky.
Četla jsem na doporučení, ale tohle mne tedy úplně minulo... Nejsem zřejmě cílový čtenář, ale dobrá kniha by měla zaujmout i tak....
Poslední, co jsem od autora četla, byly Plachetnice na vinětách, které nějak nezaujaly. Tohle byl zase Hájíček podle mého gusta.
Přišlo mi, že to vůbec neutíká a moc mě to tak vlastně baví, protože mi dlouho vydrží. Měla jsem chuť si každé slůvko, každý řádek, vychutnat jako doušek lahodného vína. Tohle nejsou jen tak obyčejné povídky. Pan Hájíček je vypraveč par excellance.
Nečtu thrillery běžně. Sáhla jsem po knize kvůli obálce - ostatně u Knihy Zlín to nebylo poprvé. Rozjezd dobrý, napínák, hltala jsem stránku za stránkou. Postupně mě ale neuvěřitelně začala štvát hlavní postava. Konec příběhu mi přišel trochu neučesaný.
Díky čtenářské výzvě jsem se opět dostala ke knize, po které bych jindy okem ani nezavadila. Byla by to škoda. S klidným svědomím mohu prohlásit, že to byla nejzajímavější kniha letošního roku.
Tohle bylo náročné čtení.... Těžko říct, jak moc k tomu přispěl překlad, ale některé věty snad ani nedávaly smysl. Vše zdlouhavé, opakující se, ke konci zmizel veškerý náboj. Věřím, že Wim Hof je zajímavá a imponující osobnost, vynikající tím, co dělá a jak žije, ale tohle dílko se nějak nepovedlo. Dvě hvězdy za šedé rámečky a závěrečnou kapitolu FAQ (byla by z toho super brožurka....).
Vůbec nechci hodnotit WH metodu. Necítím se k tomu jakkoliv oprávněna. Studená ranní sprcha je můj běžný ranní rituál. Dýchám mizerně, to vím. Tipy k zlepšení si tu pro sebe jistě najdu.
Bezbřehá nápaditost, každá povídka naprosto odlišná, pro mně i kvalitou. U některých jsem měla pocit, že asi chybí konec. TOP: Návštěva, Transfugium, Hora Všech svatých. Výborný překlad.
Po básních první próza. Nádherný jazyk. Ano, přehršel postav, občasné ošívání se nad tím kdo, co a jak dělá, ale dráp zaseknut a byla to jízda.
Peprné, pobuřující a výtečně napsané - přeložené.
Pohled (nutno dodat subjektivní) na českou novinařinu, politiky a společnost očima novináře, který si toho v oboru médií vyzkoušel opravdu hodně. Nemusíte vždy souhlasit, ale je to čtení, které přiměje k zamyšlení. A to se mi líbilo.
Z přečtených knih autorky zatím asi nejdějovější. Opět bez obalu, až na dřeň. Tak útlé a přitom tak obsažné....
Ano, ano, ano. Chci ještě zažít živou verzi s panem Přeučilem!
Páni, to byla nááádhera! Jsem šťastná, že tohle veledílo můžu kdykoli popadnout z knihovničky a zopakovat si tu radost z jeho čtení. Překladatelská i tvůrčí lahůdka. Pan Ouředník je mistr slova, jak ukazuje i ve svých dílech. Je mi jen moc líto, že moje francouzština nestačí na porovnání obou verzí.