embi komentáře u knih
Příjemné, oddechové čtení. Linka Roberty méně zajímavá, ke konci i předvídatelná.
Tomu tedy říkám jízda.... První slovo, které se vloudilo po dočtení - "hustý"...
Tentokrát v rámci čtenářské výzvy, dříve čteno asi v patnácti. I po letech má kniha neskutečný náboj.
Lyrikál znám - bohužel jen ze záznamu. I přesto jsem z něj měla husí kůži.Kniha parádní. Ostatně jako veškeré Horáčkovy básnické texty.
Ze závěru jsem byla úplně paf! Lovila jsem pak v paměti některé momenty, nad kterými jsem se pozastavila, a rázem to dávalo smysl. Parádní je i vykreslení všech postav a místa, hned jsem lovila v mapě a hledala informace. To se mi často nestává. Jen asi kvůli nedostatku malířského cítěni mi některé pasáže prostě připadaly zbytečně protahované.
Už několik dní nevím, co napsat. Chvílemi jsem jásala nad úžasnými nápady, chvílemi jsem chtěla odložit, protože jsem se bála číst dál, ale nedalo mi to. Určitě nejpřekvapivější kniha, po které jsem za posledních pár let sáhla. Morbidní? Kruté? Asi ano. Přesto plné touhy najít lásku, cit. Jen nevím, jak si s tím poradí mládež, které to má být určeno.
Moje první kniha od autorky. Byla jsem nadšená z krásné češtiny a stylu vyprávění. Tři hlavní hrdinky byly bohaté, pestré neokoukané osobnosti, ostatních postav nemálo, ale žádná nebyla plochá, nebyl v nich zmatek a vykreslení jejich osudů mělo vždy dokonalé načasování.
Zamilovala jsem se, zase. Po Pánovi prstenů, Hobitovi, Húrinových dětech z mého pohledu to nejlepší, co jsem (skoro se mi chce napsat nejen) od Tolkiena četla. Spousta věcí z předchozích děl a filmů najednou v paměti zapadala do sebe. Doma teď zavládne, na chvíli, klid a mír. Ustanou chvalozpěvy, popisy vztahů mezi rody a postavami, cestováním prstem po mapě, dohady o tom, jak to možná mohlo být kdyby ten a ten (ne)udělal to a to. Ale jen na chvíli. Než si to dám v kompletu celé zase znovu...
Ne, tohle se za mně nepovedlo. Zmatek v postavách, mátožný děj neděj a zvláště uspěchaný konec.
Zahradní slavnost jsem s nadšením četla nedávno a tak jsem chtěla další. Dostalo se mi řádné dávky absurdity, z které jsem se vzpamatovávala několik dní. Ač Odcházení poněkud slabší, celkově návykové. Chci víc!
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy jako oblíbenou knihu mých rodičů. Asi první třetina se ještě nějak dala, ale pak už tam té angažovanosti bylo víc a víc až to bylo místy nečitelné. Navíc jazykově také žádný skvost - těžko říci, jak moc je to dáno překladem. Chápu ale, že tenkrát asi jedenáctiletému tátovi, který tam viděl příběh obyčejného kluka, přátelství a leteckých bitev, se to mohlo líbit.
Asi osmdesát stran, během kterých jsem čtení chtěla hodněkrát vzdát, mi trvalo, než jsem si zvykla na vypravěčský styl a zorientovala se ve všech postavách. Pak už to šlo celkem samo. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, ale konec mi přišel takový nijaký. Četby ale nelituju!
PC Grant opět nezklamal, ale zpět do Londýna se těším. Hlavně na známé postavy, které se v tomhle díle moc neukázaly. Jen by mě zajímalo, zda bylo nutné v překladu zanechat nekonečně opakovaný fakt, že každá žena, na kterou Peter na venkově narazil, je běloška....
Souhlasím s Lettrice, že Princezna Luna byla velké překvapení:-D
Několik dní po dočtení ji stále nemůžu pustit z hlavy, nejde mi začít číst něco jiného, a přitom nevím, co napsat. Zatím je o hodně o emocích. Pro mně první kniha od tohoto autora a první kniha z dané doby. Už mám v knihovně rezervaci na pokračování.
Moje první Havlovo absurdní drama. Jsem nadšená! Geniální! Zajímalo by mě, jak se ta slovní smrsť přenese na divadelní prkna, protože některé části jsem četla víckrát, abych si tu absurditu mohla řádně užít.
Já tedy nevím. Je tam všechno, co od povídky očekávám, zajímavá témata, postavy i zápletky, jenže.... Dobře odvedená řemeslná práce, ale emočně mě oslovila jen povídka "Hříčky", tu jsem si užila moc.
Tucet vynikajících originálních povídek. Chtěla jsem některé vyzdvihnout, ale nejde to. Všechny jsou dokonalé.
První část mi přišla poněkud mdlá, říkala jsem si, že tohle bude hodně odpočinkové čtení. U druhé části jsem měla chvílemi pocit, že ji snad psal i někdo jiný, byla pestřejší, hlubší, a hlavně události do sebe začaly pěkně zapadat jako kousky skládačky. Mělo to spád, nenudila jsem se a i vedlejší postavy byly dobře vykreslené, mnohdy i lidsky sympatičtější. Zkusím i první autorčinu knihu.