Endy17 komentáře u knih
Pro mě osobně velmi překvapivá kniha - nikdy bych neřekl, jak čtivý bude psychologický příběh z pasťáku.
Chyby v překladu, překlepy i hrubky bohužel provázejí čtenáře celým příběhem. Je velká škoda, že autorovu práci takhle zbytek realizačního týmu deklasuje. Obzvlášť proto, že jinak zbývá velmi málo, co bych chtěl knize vytknout. Velmi dobře se čte a je těžké se od děje odtrhnout.
Čte se samo a občas se i zasmějete, ale kvalit filmu knížka nedosahuje. Je to jeden z mála případů, kdy je filmové zpracování lepší.
Tři nezávislé dějové linie, které by vydaly na tři samostatné příběhy, se protnou až v poslední třetině knihy. Na začátku každé kapitoly jsem si musel uvědomil, který příběh a který z hlavních hrdinů je teď právě na řadě, ale pak už byl velký problém dát knihu z ruky a tak se stala mým nejrychleji přečteným dílem v tomto roce.
Politicko-psychologický román, který mě vůbec neoslovil a který jsem dočetl jen s velkým sebezapřením.
Vraždy podle producentova scénáře - díky skvělému autorovu vypravěčství příjemně čtivé, ovšem nepříliš přesvědčivé. Kniha uspokojí, ale nenadchne.
Po Mafii v Praze úroveň jejího pokračování klesla minimálně o jednu příčku. Veřejně známé osobnosti už nejsou skryty za přezdívkami a přitom se jedná o fabulaci, čímž se dílo dostává do určité vulgární schizofrenie. Přesto zasévá semínko pochybností (to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mě skutečně nejdou).
Nicméně autor psát umí a tak je kniha navzdory plytkému obsahu dobře čtivá.
Věřím, že pokud bych četl sloupky vždy s týdenním odstupem v nedělních Timesech, byl bych nadšený a nemohl bych se dočkat dalšího pokračování. Přečíst si je všechny najednou je ale nadlidský výkon. Ano, sáhněte po knize, ale nespěchejte na ni a prokládajte jednotlivé kapitoly ozdravnými výlety do beletrie. Jinak se z Clarksona zblázníte.
Bylo pro mě tak trochu překvapením, že ačkoliv Josefa Klímu uznávám jako publicistu, v roli spisovatele si s ním příliš nerozumím. Celou knihou se nese velký otazník, do jaké míry se jedná o autobiografii a do jaké míry autor popisuje život, který by si přál žít. Místy překombinované akční zápletky a na odiv neustále vystavovaná promiskuita hlavního hrdiny napovídají, že pravděpodobnější bude druhá verze, zvlášť když se čtenář na str.350 dozví: "Všechny mé knihy jsou jen nikdy nerealizovanými možnostmi toho, co jsem chtěl prožít a udělat". K tomu si stačí uvědomit, že kdyby šlo o realitu, postavy z románu (respektive jejich reálné podoby) by vydání knihy zabránily. Proto budeme věřit úvodnímu autorovu tvrzení, že "jakákoli podobnost se skutečnými postavami a událostmi je zcela náhodná". Mně osobně tak jako tak Josef Klíma mnohem víc sedí v roli seriózního publicisty než akčního hrdiny.
Stále stejný scénář jako v předchozích Sharpových příbězích, jen zabalený do jiného prostředí. Všechno je ale čtenáři předkládáno na stříbrném podnose, protože autor je skutečný mistr pera. Proto po několikatýdenní pauze sáhnu po sedmém a následně i dalších pokračováních téhle ságy.
S každým dalším pokračováním příběhů Richarda Sharpa mám dojem, že autor snížil úroveň oproti předchozím dílům. Základní scénář přitom zůstává podobný - jedna významná bitva britské armády, jedna žena, která Sharpa na konci opustí nebo zemře. To celé okořeněné připomínáním událostí z předchozích knih, aby čtenář nebyl mimo mísu. Na druhou stranu se mezi dvěma svazky stal ze Sharpa poručík, aniž by to autor jakkoli zmínil. Nebo je čtení už natolik fádní, že bych tu zmínku přehlédl?
První díly jsem četl s nadšením, teď už trochu ze setrvačnosti. Třeba se to zlomí a jedenáctý díl bude úplně nejlepší. Třeba.
Petr Hošťálek nikdy nezklame - po přečtení jeho cestopisů mám chuť jít balit a vyrazit na cesty!
Autor se poměrně výrazně místy rozchází s mým dosavadním pohledem na historii - zajímalo by mě, kde je pravda. Nicméně knížka se mi líbí a těším se na druhý díl!
Ve svém věku už zdaleka nepatřím do cílové skupiny, přesto hltám Elstnerovy řádky stejně, jako když mi bylo třináct.
Mladé generaci už asi většina vtipů nic neřekne, jakkoli té mojí se zdá Renčínův humor nadčasový a stále aktuální.
Od Alexe Crosse jsem si pět let odpočinul, než jsem sáhl po pátém pokračování. Bohužel, ani časový odstup můj názor nezměnil. Kvalitativně sestupná tendence, brutalita a romantika spíš naopak. A ten závěr - to snad ne....
Patterson ale psát umí, takže - za dalších pět let nashledanou?
Spíš příjemná oddechovka než hluboký umělecký zážitek, tím kniha určitě plní své poslání.
Četl jsem v těsném sledu s Vopěnkovou Novou planetou - podobný námět dělá z těchto knih zajímavou paralelu.
Vcelku pomalý rozjezd, ale zhruba od třetiny už je to celkem jízda! Na tenké hranici mezi historií a fikcí autor balancuje bravurně a s jistotou - až se nechce věřit, že tahle kniha je jeho prvotinou.
Mám pocit, že jsem četl jinou knihu než ostatní komentující. Dočíst knihu pro mě byla zkouška silné vůle - zvládl jsem to, ale radost to pro mě nebyla.
Čím jsem starší, tím víc oceňuji literární klasiku a ani tahle sbírka povídek není výjimkou.