ennlady komentáře u knih
Málo slané a málo mastné, nemělo to prostě šťávu. Je sice pravda, že autorčin styl psaní se mi líbí, ale děj sám mě moc nenadchnul. Vyústění bylo celkem předvídatelné. Ale četla jsem už mnohem horší věci. :-)
Mně se knížka líbila. Příběh mladé ženy Charlene, která téměř vytěsnila ze svého vědomí traumatizující zážitky z dětství a která v krátké době přišla o dvě jediné milované přítelkyně. Domnívá se, že je další na řadě, třebaže neví proč. Požádá o pomoc a možná o vyšetření své vraždy seržantku D. D. Warrenovou. Všechno je ale daleko zamotanější než se zdálo. Seržantka řeší případ zastřeleného pedofila a záhy se ukáže, že vražd pedofilů přibývá. Navíc spousta stop směřuje právě k Charlene. Celé je to hodně napínavé a konec dost překvapí (tedy alespoň mě ano).
Za mě tedy pěkná ptákovina. Něco mezi Ať žijí duchové, Soubojem titánů a do toho ještě nějaký druhořadý horor střižený pořádnou dávkou fantasmagorie. Zpočátku to vypadalo vcelku dobře, ale jen do té doby, než se řekla bych poodhrnula rouška. Pak už jsem přeskakovala. Jestli tedy tohle dílo bylo lepší než ta předešlá, tak ta předešlá bych číst nechtěla.
Za mě tedy super knížka, která mě přiměla vložit komentář, což jsem dosud nedělala. A to čtu opravdu hooodně. Úžasně vykreslené postavy, jejich vývoj od studií po současnost, napínavý příběh, krásně čtivé. Fakt jsem se od ní nedokázala odtrhnout, četla jsem i mezi vařením.
Skvěle napsané, s lehkým humorem, vtipné, bohužel vsak obsah nesmírně bolavý a... při nejlepší vůli nemůžu najít správné pojmenování. Příběh, který se začal psát před osmdesáti lety a z jehož aktérů skoro nikdo nezbyl. A který se probudil k životu jednou fotografií. Přiznám se, že do posledních stránek jsem netušila, kdo vraždí, třebaže určité souvislosti se mi dávaly dohromady. Takže dávám plný počet. Ale ta Tara! Skvělá, dokonalá, krásná, nejchytřejší, na kterou nikdo nemá. Snad by mi to ani tak nevadilo, kdyby její protipól inspektor Vyskočil nebyl tak zoufalý jouda. Podle všeho to vypadá, že sám nevyřešil jediný případ, protože je líný, hloupý, nepoužitelný, co řekne, je mimo mísu, pořád jí a vyšetřování ho vůbec nezajímá. Tak to mi připadá hodně přes čáru.
Příběh sám o sobě dost zajímavý, třebaže poměrně předvídatelný. To by šlo, ale co mi vadilo, byla hlavní postava. Ve své profesi docela zdatná žena, která co neví, to rychle nastuduje, s nikým a ničím se nepáře, houževnatě se žene za svou pravdou a úspěchem, na druhé straně v osobním životě víceméně submisivní (hlavně ve vztahu k bývalému manželovi) a jako matka taky nic moc. Ale nejvíc ze všeho nechápu, jak může po množství spořádaných léků na zklidnění a na spaní a litrů alkoholu k tomu vůbec vstát z postele nebo ze židle, natož řídit auto a náročné soudní jednání a vůbec. Nemyslím, že by to bylo příliš reálné. Takže druhý díl nevím, jestli si vypůjčím.
Během čtení jsem několikrát změnila názor. Po prvním začtení jsem byla docela nadšená, vůbec mi nevadily osobní příběhy jednotlivých postav, alespoň jsem si osvěžila paměť po Dívce se sněhem ve vlasech. Pak už to začalo být místy zdlouhavé, k závěru se to vylepšilo a nabralo spád. Vraha jsem jako většina hádala až ke konci. Ale celkově jsem celkem spokojená, něco mezi 3 a 4 *, dávám 3, protože nemám ráda novináře a jejich metody.
Podle mě vůbec žádná hitparáda. Děj odehrávající se ve dvou nepříliš vzdálených časových rovinách, no, děj, ono se tam toho moc nedělo. Pokud nepočítám třeba to, že Caroline (hlavní postava) šla s manželem do muzea nebo poznala novou sousedku a šla s ní na kávu. Jinak příběh tak z 80 % spočíval v tom, že se Caroline přehrabovala ve svých vzpomínkách a pocitech, a to pořád dokola, až mi to připomnělo scénu ze Slunce, seno a pár facek: "vemete se, nevemete se..." Bylo tam sice pár zápletek, špetička napětí a na konci jakési rozuzlení, ale celé mě to zkrátka neoslovilo.
Téma mockrát použité a opět jaké ty předešlé příběhy přes kopírák. Kdyby si Mark nebo Melissa přečetli některou podobnou knížku předtím, než k sobě pustili Jade, byli by mnohého ušetřeni. :-) :-) Dvakrát se mi nelíbil ani styl psaní, postavy nebyly moc věrohodné, ty kladné byly kladné tak moc, že byly strašně naivní a ty záporné skrznaskrz ďábelské. Ale nakonec dávám 3 *
Ano, líbilo se mi to. Příběh, který začíná nevinným hledáním námětu na hodinu literatury se začíná rozvíjet zcela nečekaným směrem. Ačkoliv hlavního hrdinu Joa Talberta na samém začátku vůbec nenapadne, že by zločinec Carl Iverson mohl být odsouzený a uvězněný neprávem, pomalu zjišťuje, že nic není tak, jak to vypadá a rozhodne se dobrat se pravdy. Začíná být celým případem posedlý a nemíní se vzdát, aniž by zjistil, jak to celé bylo. Jelikož nemusím žádné velké akce a mám ráda rozplétání klubek pravd a lží, i těch, které se vinou z dlouhá desetiletí, bylo to podle mého gusta.
Opět jsem tak trochu na rozpacích. Téma již několikrát použité, ale to by mi zase tak nevadilo. Líbila se mi sonda do životů jednotlivých postav - zoufalých žen, které dělají zoufalé věci. Všechny byly popsané tak věrně, že jsem si je mohla dobře představit a pochopit i jejich rozhodnutí a konání. Co se mi moc nelíbilo, bylo takové nějaké odbyté vyústění všech tří příběhů, přišlo mi, že s druhou polovinou knížky si mohla autorka víc pohrát, možná ji i trochu víc protáhnout. Ale celkově to nebylo špatné díky vypravěčskému umu autorky. Není to sice její klasická detektivka, je to zase něco jiného, nicméně za mě lepší průměr.
Já tedy bohužel musím konstatovat, že mě knížka trochu zklamala. Připadala mi docela vleklá a nějak jsem nemohla pochopit hlavní hrdinku. Chápu sice, že přátelství je hezké a pevné pouto, zvlášť jestliže vznikne za okolností, které jsou v knize popsány, nicméně neumím si představit tento cit povýšit nade všechno a ohrozit i partnerský vztah. A nastěhovat si k sobě dívku, kterou vidím první den?
A vůbec by se mi nezdálo divné to, co se s jejím příchodem kolem mě děje? Tak to bych asi fakt musela být neustále v rauši z prášků a vína. No, ale knížku jsem přečetla a zařadila bych ji tak na malinko lepší průměr. Konec nebyl špatný.
Skvělé! Snad ještě lepší než Hrobník. Pět hvězdiček málo. :-)
Drsné podnebí a těžké živobytí, to všechno tvaruje lidské charaktery a vztahy mezi obyvateli této části Austrálie. To, co vypadá jako úplně obyčejná rodina, je ve skutečnosti velkou sbírkou tajemství ukrytých pod nečitelnými výrazy a vrstvou červeného prachu. Skoro vůbec nevíte, co si o o jednotlivých postavách myslet, tak málo dávají najevo své emoce, hlavně ty pozitivní. Když je jeden z rodiny nalezen mrtvý, nevíte, jestli to byla nehoda nebo sebevražda. A pokud by to byla dokonce vražda, tak vrahem může být v podstatě kdokoli. Velice čtivá a pro mě tedy dokonalá kniha. Spisovatelčin styl psaní mi naprosto vyhovuje. Doporučuji.
Neskutečně až návykově čtivé. Během vyšetřování a sbírání důkazů a indicií k případu, kde úspěšná právnička hájí svého manžela podezřelého z vraždy, jsem vytipovala několik podezřelých a postupně je zase vyškrtla. Konec mě hodně překvapil a musím říct, že bych si potřebovala knížku přečíst ještě jednou a pozorněji, abych vše líp pochopila. Přesně, jak píše Mandlevest, i já bych potřebovala být pozornější čtenář.
Velice ráda bych dala plný počet, ale musím trochu ubrat. Opravdu tak polovina knihy byla zdlouhavá a nezáživná a byla jsem zvědavá, jestli se to rozjede. Druhá polovina to narovnala a fakt se to rozjelo.. Třebaže rozuzlení se nechalo dost dobře předpokládat, stejně nevíte, na kterou misku vah se co překlopí a jak to úplně dopadne. Navíc se mi líbil styl psaní a mám novou oblíbenou autorku.
Taky jsem čekala víc. Jako někteří čtenáři tady. Nedávno jsem v rádiu slyšela jednu povídku z Nových povídek čtenou přímo panem Svěrákem a to mě tak nakoplo, že jsem začala od začátku a v knihovně si půjčila ty první Povídky. Možná kdybych neměla takové očekávání... Ale v každém případě si přečtu i tu druhou knížku, protože pan Svěrák je opravdu pan Umělec a jeho díla jsou z velké části opravdovým skvostem české kultury.
Knížka, která vás udrží v napětí od začátku do konce. Mám ráda spisovatelčin styl vyprávění, brilantní dialogy a když se to z větší části odehrává u soudu, tak jsem spokojená. Co mi moc nešlo pochopit, byla samotná podstata příběhu, vztah mezi mladými milenci a hlavně samotný závěr. To celé mi přišlo dost přes čáru, dost hodně, a proto ubírám jednu hvězdičku, třebaže jinak jsem nadšená a doporučuji.
Tak já se bohužel musím přiklonit k té menšině, které se knížka nelíbila. Před několika roky jsem přečetla několik "Keplerových" knížek, na které jsem už úplně zapomněla. Teď jsem si řekla, že vzhledem k vysokému hodnocení jejich děl zkusím ještě nějakou přečíst a třeba změním názor. Nezměnila. Námět super, tomu bych dala 4 - 5 hvězdiček, ale stylem psaní teda opravdu nadšená nejsem. Bylo tady zmíněno vyprávění v přítomném čase. Taky mám raději minulý, ale přítomný klidně snesu, když je dobrý. Ovšem tady mi přišlo všechno osekané na kost, věty skoro školácky psané, břitké a tak nějak kostrbaté, postavy ploché jako by byly jen namalované, žádný život v nich, žádná duše. Snad ještě trochu Saga, ale jinak nikdo. Některé události zbytečně protahované, jiné ne úplně logické, některé úplně zbytečné, např. koulovačka na str. 111 a další. A závěr mohl nastat klidně o nějakých 50 stránek dřív, protože tam se to mlelo pořád dokola. Jedna čtenářka tady zmiňuje mnohokrát opakované slovo "říhat", já přidávám ještě "čapnout". Takže je mi to líto, ale s touto spisovatelskou dvojicí se kamarádit nebudu. S Písečným mužem jsem si v knihovně půjčila ještě Svědkyně ohně. Ty ani nebudu otvírat, obě vracím, škoda.
Nedočetla, nějak to nešlo. Harlekýnka připepřená erotikou, už první erotická scéna mě odradila, navíc ani styl psaní už se mi nelíbil, jako by detektivky psala úplně jiná Camilla než poslední dvě knížky. Zlatá klec ještě docela šla, ale toto fakt není můj šálek.