Eridan komentáře u knih

Enderova hra byl akční příběh s výbornou introvertní postavou a hravým světem počítačové hry. Mluvčí za mrtvé excelentní dílo plné myšlenek a pochopení lidské podstatě a chybám, které ji deformují. Xenocida bohužel nemá nic z toho. Nemá zajímavý příběh, hlavním hrdinou jsou v podstatě geny a viry - jak neosobní! Jistě, Richard Dawkins by nenapsal lepší sci-fi, kdyby chtěl propagovat Sobecký gen. Tváří se to jako kniha o všem, snad i o vysvětlení teorie Velkého třesku nebo všech záhad fyziky. Ano, ale proto lidé nečtou sci-fi. Přece svět je vymyšlen, přírodovědné povídání patří do učebnic, ne do beletrie. Něco podobného udělal Pratchett a Baxter v Dlouhé Zemi. Nejsem fanda ani této knihy. Takže příběh mizivý, hlavní charaktery nesympatické (Cesta mě nezaujala, kam se poděl ten sympaťak Ender? To z něj vážně zbyl tento nezajímavý nudný manžel, který se nechává vláčet okolnostmi?). Kniha je nesmírně ukecaná. Každá myšlenka je rozepisována na desítky stran a zvažována ze všech úhlů, aby vzápětí byla vyvrácena. Vše bohužel ve stylu zmíněných přírodovědných pouček. První dva díly byly skvělé, tento mě zklamal. A to tak, že možná už v této sérii nebudu pokračovat.

4 25.10.2018

Výborné sociologicko-psychologické sci-fi! Má hned několik rovin a každý si může najít to své téma. O důsledcích nadřazenosti, touze po moci a kolonizaci/kolonialismu (prasečíci ala Indiáni v Americe nebo černoši v Africe), antropologii, o mýtech církve a jejich příliš lidské hierarchii a hříších (jak aktuální v dnešní době církevních skandálů) nebo o touze někam patřit a něco pro někoho znamenat (Val a její založení rodiny a usazení se, v podstatě i příběh Psa) či o domácím násilí a jeho motivech (příběh Psa). Dle mého byl však nejsilnější příběh o vině. Ať už domnělé (Novinha) nebo (ne)vědomé (Ender). O vině, která formuje můj život, kterou se snažím odčinit tím, kým se stanu (Ender-Mluvčí) a nebo tím, že ji skrývám a ničím svůj vlastní život jako způsob destruktivního pokání (Novinha). V konečném důsledku je to také příběh o odpuštění a přijetí své chyby. Hluboké, niterné, promyšlené. Krásné. Občas se mi při čtení připomněl Spasitel Duny Franka Herberta (hlavní hrdina) a Jméno růže Umberta Ecca (detektivní zápletka, filozofie, církevní prostředí). Více než důstojný nástupce prvního dílu!

4 12.10.2018

Po přečtení prvních dvou dílů už čtenář ví, na čem je a co ho asi čeká. Bezbřehá fantazie autora při popisech světa a vymýšlení dalších a dalších legend a příběhů vám vžene tolkienovskou nostalgii do srdcí, při akčních scénách přijdete napětím o dech a při vyjednávání politických spojenectví se budete stejně jako hlavní hrdina nudit. Autor se poměrně často vrací k ději dvou prvních dílů, aby něco dovysvětlil a vám to pak začne dávat větší smysl. V porovnání s předchozími díly vás čekají brutálnější a detailnější popisy bojů. První polovina se mi četla trošku hůře než ta druhá, ale ta byla tak dokonalá, že by zasloužila víc než 5 hvězd! Doporučuji také audio knihu (namluvil Martin Stránský). Můžete tak číst prakticky kdykoliv.

3 04.10.2018

Milý příběh lehce podobný knize Bylo nás pět (parta mladých kluků a jejich dobrodružství, včetně citlivého hlavního hrdiny) nebo filmu Pelíšky (zasazení do dobového kontextu, Rusové, Němci, válka a názory rodiny na ni/ně). Svěrák se krásně umí vžít do klukovských let a stylu myšlení mladíka. Ve výsledku je to pohlazení po duši.

9 25.09.2018

Vtipné obrázky i povídání. První díl byl ale přece jenom o třídu vtipnější...

24.09.2018

Přečíst si v češtině nějakou relevantní knihu o negativních důsledcích pornografie a počítačového světa bylo až do teď takřka nemožné. Překlad této knihy toto téma konečně otevírá. Na knize se mi líbí její uvolněný styl, vtip a hlavně spousta zdrojů, studií, rozhovorů, na kterých je založena. Nejedná se tak o knihu plnou pocitů a dojmů, ale především podložených fakt (ve smyslu společensko-vědních disciplín). Seznámíte se s několika psychologickými teoriemi. Nejvíce mě oslovila část o důsledcích závislosti na pornu a PC hrách. Část řešení mi nepřišla úplně dořešená a oproti předchozí části lehce povrchní, ale chápu, že se jedná o tak komplexní problémy, že řešení se bude hledat těžko. Rozhodně doporučuji, upřímně bych to navrhoval jako povinnou četbu na ZŠ (přinejmenším některé části), aby výrostci věděly, že to není jen zábava, ale má to i své důsledky (což jim asi málokdo řekne).

4 23.09.2018

Kniha je na první pohled jiná, než ty ze série Zeměplocha. Má pevný obal, velký font a spoustu vtipných ilustrací. I obsahem spíše připomíná příběhy o Nomech nebo Nefalšovano kočku. Jsou to Terryho povídky z doby, kdy psal sloupek do novin pro mládež a nebylo mu ani 20 let. Příběhy, jazyk i hrdinové jsou proto jednodušší, než ty ze Zeměplochy. Budete však poznávat tu bezbřehou fantazii a kombinování známých motivů (např. král Artuš, vtipní mniši nebo chybující kouzelníci). Co vás čeká? Cestování v čase, hon na sněžného muže, příběh o prvním pračlověčím vynálezci, nebo o tom, jak Santa hledal práci. Nejvíc si je skutečně užijí děti, pro dospělé to budou oddechové příběhy, které příjemně utečou. Hodnotím 3 hvězdami v porovnání se sérií Zeměplocha, v porovnání s jinými autory si klidně ještě hvězdu přidejte.

23.08.2018

Hezký příběh. Mě nejvíce oslovilo téma stáří. Jak jím všichni opovrhovali a stařec si svým hrdinským (a bláznivým) činem znovu vydobyl respekt. Také mě potěšilo zobrazení vztahu chlapce a dědy. Na první pohled lehké čtení o moři a přírodě, na druhý o zklamání, vůli a touze po lásce a uznání.

7 20.08.2018

Vše, co platí pro Eragona, platí i pro Eldesta. Je to strhující akční jízda, která vás nepřestává bavit ani po 600ti stech stranách a těšíte se ba další díl. Eragon byl hlavně o přežití, Eldest je více o učení. Hezky je rozpracováno téma magie a občas vás některá myšlenka z rozhovorů s mistrem osloví (např. o boji proti zlu a o používání násilí). Obecně dospělejší než první díl. Závěrečné odhalení mě lehce šokovalo, ale věřím, že v dalším díle bude větší prostor pro vysvětlení.
Citát: "Žij přítomností, pamatuj si minulost a neboj se budoucnosti, protože ta neexistuje a ani nikdy nebude. Je pouze teď."

4 20.08.2018

O knize jsem poprvé slyšel na studiích a několik let jsem se pak odhodlával ji přečíst. Inu je to odborná literatura a ocení ji především ´středověkáři´. Příliš bych ji nedoporučil nadšenci pro středověk, který je zvyklý spíš na populárně-naučnou literaturu typu různých historických časopisů. Proč? 1) Kniha je psána až básnickým jazykem. Jeho květnatost je sice esteticky hezká, ale nejednou se přistihnete, že vám uniká smysl. Co by šlo vyjádřit jednou holou větou je rozepsáno na dva odstavce plných slovních přirovnání, ozdůbek a kudrlinek. 2) Autor čerpá hlavně z kronik. Zahrne vás různými historkami. To je skvělé, kdyby jich opět nebylo přehršel. Historka se vrší na historku a vy zase dumáte, o čem vlastně ta kapitolka je. Osobně mám radši systematičtější a jasnější styl. Což ale neznamená, že někomu se naopak tento netradiční styl může líbit.

1 06.08.2018

Kniha na první pohled připomíná historickou jízdu dějinami ve stylu Forresta Gumpa nebo Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Obě zmíněné knihy jsou však vtipné a nejde jim o zachycení reality. V tom je Rankov jiný. I když se jádro příběhu točí hlavně kolem milostného čtyřúhelníku, historické události do něj zasahují a ovlivňují ho, i když nejsou hlavním námětem knihy, ale spíše jakýmsi kořením. Proto ve výsledku asi nejvíc připomíná film Pelíšky či případně knihu Hovno hoří od Šabacha. Co se týče zpracování komunismu a jeho vlivu na charakter lidí, odvedl autor skvělou práci. Když srovnám s mnohem slavnější knihou Ladislava Mňačka: Jak chutná moc, Rankov je s přehledem vítěz. Postavy má propracované a jejich deformace je zřetelná, přesto jsou nám hlavní hrdinové stále sympatičtí (snad pro svoji nedokonalou lidskost), což se Mňačkovi nepovedlo. Každou postavu mu věřím a myslím, že by klidně mohla něco podobného prožít (oproti např. Forrestovi). Zpestřením jsou vtipné ´povídky´ - jak se vyrobila Májka nebo paranoia prezidenta Novotného. Bavil jsem se skvěle, knihu jsem nedokázal odložit, občas mě nutila k zamyšlení a několikrát jsem se od srdce zasmál. Vřele doporučuji!

1 03.07.2018

Kniha Medicejští: Dynastie u moci je stručně řečeno dobře napsaná, i když nemusí ´sednout´ každému. Kapitolky jsou dvou až tří stránkové, takže se čte hodně rychle a děj svižně ubíhá. Medicejští by sice měli být hlavními protagonisty knihy, ale můj osobní dojem je, že děj se vine kolem lehce zvrácené dvojice Laura - Schwarz. Jejich charaktery jsou prokresleny ve srovnání s Medicejskými hezky plasticky a hluboko. Kromě akce a intrik kniha obsahuje taky poměrně dost násilných a sexuálních nebo až perverzních scén. Zhruba po dvou set stranách jsem tím byl přesycen či snad až znechucen a musel jsem si dát od knížky chvíli pauzu. Závěr byl však dobrý a rád si přečtu druhý díl.

22.06.2018

Kniha plná fantazie. V první polovině mě uchvátily takřka až filozofické myšlenky a úvahy o životě. Archetypy Hastroše, Plecháče i Zbabělého lva mají v sobě víc než jen pohádkovou jiskru. V tomto mě však zklamal samotný čaroděj ze země Oz, který je až příliš realistický. Vysvětlení jeho charakteru bylo lidské, ale chyběla mi tam kouzelná pohádkovost s vnitřní hloubkou postav. Lehce mě také zklamal schématický a urychlený závěr. Nicméně platí, že je to krásná kniha s obrovským vlivem zejména na západní kulturu. Odkazy na ni najdete v nespočtu seriálech a filmech, takže už jen proto stojí za přečtení. Podobné knihy: Alenka v říši divů; povídková kniha od J. R. R. Tolkiena: List od Nimrala a jiné příběhy.

02.06.2018

Vtipná oddychovka díky níž se i leccos dozvíte o GB.

1 14.05.2018

Kniha je dobře napsaná. Autor je tak trochu poeta a umí zahalit hrůzy války do krásného jazyka. Obdivuhodná je jeho píle při shánění materiálů pro tuto knihu. Věřím, že za tím stojí stovky rozhovorů s pamětníky. Výsledkem tak nejsou jen suchá fakta, ale především spoustu autentických výpovědí lidí, kteří to zažili.
Založením jsem pacifista, a tak se mi některé pasáže těžko četly (kvůli rodinné historii to však byla téměř povinnost - jeden z pamětníků je právě můj děda). Pokud milujete téma druhé světové války, pak si ještě jednu hvězdu klidně přidejte. Dostane se vám do ruky kniha, která není ideologicky zatížená, snaží se uchovat vzpomínku na nelehké osudy jednotlivců v jednom z nejtemnějším období lidských dějin.

2 01.05.2018

Kniha je dobře napsaná. Nedivím se, že se jedná o bestseller, má totiž potenciál oslovit široké spektrum čtenářů. Tak zaprvé zaujme třicátníky až padesátníky svou nostalgií 80tek a 90tek. Ten, kdo si pamatuje večery spojené s lámáním joystiku a pařením Atari her zamáčkne slzu. Pak osloví i dnešní dospívající tématem virtuální reality a odkazy např. na World of Warcraft. Něžné pohlaví potěší romantika jako z Jane Austenové. Nezapomeňme ani na černošskou menšinu nebo Japonce. Protkáno akčním příběhem a milionem odkazů na popkulturu. Sečteno, podtrženo: příjemné akční čtení s trochou toho romantického koření a lehkou nadstavbou navíc.
V některých okamžicích mi připomínala slavnou Enderovu hru (výsledková tabule, soupeření dospívajících, virtuální realita).
Nedivím se, že si to Spielberg vybral jako inspiraci pro svůj film. Ano, jedná se skutečně jen o volné zpracování. Řekl bych, že z knihy je použito asi 30% a zbytek je předěláno tak, aby tomu rozuměl dnešní masový divák. Takže pokud jste viděli film a nečetli knihu, jděte do toho! Čeká vás spoustu zábavy a překvapení.

7 19.04.2018

Knihu čtěte pokud milujete (spíš MILUJETE) cestopisy a úvody knih. Jedná se v podstatě o popis pararelních Zemí. Velmi povrchní a zběžný popis. Bez děje a hlubších charakterů (některé jsou v knize takřka násilně, aby si mohli zahrát na posledních 5ti stránkách). Hlavním hrdinou je Země. Něco podobného jsme již mohli číst v Barvě kouzel, která byla také cestopisem, ale nejen nudným popisem blížící se vědeckému popisu Hawkinga, ale o něco šlo. Něco se stalo. Někam to směřovalo. To zde nenajdete. Jen plochý přírodovědný dokument oslavující evoluci a náhodu. Škoda. Kniha je v podstatě 400 stránkovým úvodem. To, co obvykle Pratchett zvládl na 40ti stránkách se zde poněkud vymklo kontrole. Přitom stačilo tak málo! Kniha mohla být souborem povídek, příhod na jednotlivých světech (např. ve stylu Stargate SG-1) završený nějakou hlavní myšlenkou, příběhem spojující jednotlivé charaktery, jako v jiných Pratchettových knihách. Takhle máme jen nesourodou směsici nevyužitých nápadů a někdy otravných pop-kulturních narážek. Za mě spojení Pratchett-Baxter nefunguje. USA je prostě něco jiného než Británie po fantasticku. Budu dlouho přemýšlet, zda dám šanci druhému dílu... Plus je vysvětlení původu elfů a trolů.

1 21.03.2018

Sylvia Löhken je sama introvertkou a tak tomuto světu dobře rozumí. Její kniha je systematická, snaží se jít do hloubky. Pokud jste se tímto tématem již zabývali dříve, nezjistíte nějaký překvapivý objev, ale možná vám pomůže pojmenovat své silné a slabé stránky, ukáže konkrétní rady, jak bojovat se strachem z komunikace a konfliktů a to vše při respektování vašich povahových rysů a na základě silných stránek introvertního člověka. Ne všechny části knihy pro vás budou aktuální (např. hledání životního partnera nebo jak vést porady či si chystat řeč k většímu počtu lidí), ale možná se k nim časem vrátíte. Hlavní poselství: Být tichý neznamená být divný (jak se nám extrovertně zaměřený svět snaží říct), ale tichý člověk dokáže prožívat (a užívat) život často v mnohem hlubších souvislostech a z toho vyplývají jeho silné stránky, které se (i díky této knize) vyplatí umět používat a být si jich vědom.

5 24.02.2018

Enderova hra je kniha plná fantazie a aktuálních témat. Jednou z hlavních otázek vnímám pořekadlo zda "Účel světí prostředky." Je hrozba možného nebezpečí dostatečným důvodem k manipulaci či dokonce ke zničení mladých ideálů a životů? Je "nejlepší obranou útok"? A touha po moci vrozená všem lidem? Je anonymita internetu požehnáním pro demagogy a budoucí diktátory naivních mas? To ve mě zůstalo po přečtení této knihy. Zneklidňující a snad prorocké. Za nejsilnější pasáže pokládám Hru s obrem. Autor by byl mistrný tvůrce počítačových her! Svět skřítků je mistrně protkán freudovskými obrazy. Petr = id, Ender = ego, Valy = superego. Těším se na další díl. Hvězdičku odebírám za opakující se trauma šikany.

10 15.02.2018

Krátká sbírka s příznačným názvem. Nejčastějšími náměty jsou kromě lásky a touhy i smrt a válka (to vychází patrně z autorovy životní zkušenosti). Hvězdičku navíc za regionální působnost.

1 11.02.2018