Eridan komentáře u knih
Unikátní kniha. Napsána v roce 1949 (autor zemřel o rok později), kdy se toho o totalitách přece jen nevědělo tolik jako dnes. Proto mě překvapily až prorocké pasáže a popisy manipulace Strany. Některé pasáže jakoby vypadly z budovatelských deníků ČSSR. Dílo je rozděleno do tří knih, z nichž každá mi připadala natolik odlišná, že jsem chvíli přemýšlel, zda ji napsal tentýž autor. První je racionální a až suchopárný popis totalitního režimu, druhá emocemi nabitý milostný vztah a třetí kniha je jednoduše řečeno psycho-teror. Přesto to drží pohromadě a zejména ve třetí knize se jednotlivé roviny propojí. Občas mě zamrazilo. Kniha mi dlouho zůstane v mysli. Společně se 451 stupňů Farenheita ji považuji je jedno z nejzdařilejších anti-utopických děl.
Příjemný melanchoický příběh (takřka) platonické lásky, který nikam nespěchá, ale rozhodně nenudí. Přečtěte si pokud máte rádi Orient, jídlo, vztahy.
Kniha do sebe skvěle zapadá a každá informace má své místo - příběh je výborně promyšlen. Bavily mě všechny 3 knihy (život v ZOO, život trosečníka i život v racionálně založené společnosti). Občas dost naturalistické, magické a fantaskní. Závěr mě odboural. Zůstává ve mě víra v příběh a zároveň racionální pochybnost. Prošel jsem přesně těmi stádii pochybností a odmítnutí, které autor chtěl. Pohrál si se mnou a mě se ten nápad líbil. Je mi jasné, že několik dní tuhle knihu nedostanu z hlavy. Což je důkaz velmi dobrého díla.
Kniha je určena především dětem tak mezi 8 až 16ti lety (pokud jste v tomto věku, klidně si hvězdičku přidejte). Přesto mě jako dospěláka docela pobavila, byť byla dětsky přímočará. S filmovým zpracováním má společné snad jen jména hlavních hrdinů a svět Vikingů. Ale vyloženě to není na škodu. Palec hore za kupu humoru (trošku mi připomíná Pratchettovu knihu Nefalšovaná kočka) a vymazlené vydání ve Slovartu s obálkou z plastických dračích šupin, kvantem dětských malůvek a druhů písma. Těším se, až dobrodružství Hiccupa Škyťáka budu předčítat synovi.
Sbírka weird tales lehce připomínající kdysi populární seriál "Věřte, nevěřte". Takřka vždy mě dostal závěr povídek (někdy až hororový). Bradbury si většinou vezme nějakou fóbii a s ní pracuje (až ad absurdum). Např. strach z pohřbu zaživa, poporodní depresi, strach z utopení. Hrdinové jsou bohužel svou vyšinutostí jen málokdy sympatičtí a tak jim moc nedržíte palce. Často se také opakuje motiv disharmonie v partnerském vztahu.
Osobně mi tento americký styl psychologie života sedí. Když otevřete knihu psychologie evropského typu, čeká vás spoustu definic a třídění pojmů, přitom v praxi vlastně nevíte, jak poznatky uplatnit. Většinou je závěr těchto knih: Najděte si psychoterapeuta. Tím Bowen netrpí. Místo psychologů cituje filmy a hudební texty. Místo sbírky pouček dostanete jednoduché instantní moudro a k tomu hezkou praktickou metodu jak si ho osvojit. Používá selský rozum. A zasmějete se. Že to je pořád dokola? No a? Vy byste s tou výzvou začali, kdyby to bylo napsáno jinak? Pochybuji... Já s ní začal a zatím se stále nemohu přehoupnout přes první den. Je to boj, ale věřím, že to dám! Díky za inspiraci Bowene!
Stejně jako 2.díl více akčnější, přímočarejší a méně hororové než díl první. Bavilo mě to více než díl druhý a krapet méně než ten první. Důstojné zakončení trilogie. Myšlenku knihovny duší a rozvoj Portmanových schopností autor dobře zvládl. Daří se mu hezky namixovat akční scény tak, aby byly napínavé a aby jich nebylo moc. Osobně jsem si oblíbil humor Sharona (Chárona) a mostních hlav. Rád bych si přečetl i další díl, zasazený třeba o 5 let později v současnosti. Ono, kdo ví, jak to s Benthamem vlastně dopadlo, že?
Četl jsem s s několikaletým zpožděním od prvního dílu a myslím, že to bylo dobře. Prostředí je víceméně stejné, cestuje se méně, charakterů více. Hlavní zápletka není špatná. Osobně jsem si oblíbil Homéra (I když bych to na první pohled neřekl) a jeho touhu po vědomostech a psaní příběhu. Příjemné byly i narážky na řeckou (Prometheus) a biblickou (archa) mytologii. Saša byla sympatická, Leonid zvláštní, ale taky si mě postupně získal. Hunter byl někdy až moc super muž, ale jeho vnitřní souboj mě také pohltil. Nemohl jsem přestat číst a zajímalo mě, jak to bude dál. Plus je lehká filozofická nadstavba (co dělá člověka člověkem? Jsme v jádru zlí nebo dobří?). Těším se na další díl.
Kniha svým stylem a podrobnostmi připomíná spíše deník nebo blog. Je to pohled tehdy 16ti leté dívky na problémy v Pákistánu související především se vzděláváním dívek a islámským fundamentalismem. K přečtení bych ji doporučil všem, kteří si chtějí rozšířit obzory a pochopit muslimy a jejich odlišný svět. Jak je z knihy krásně patrné, ne všichni jsou teroristi a fundamentaliste toužící po krvi. Malále držím palce, aby se jí její vize vyplnila.
Agatha mistrně ovládá lidskou psychiku a má neuvěřitelnou fantazii při vymýšlení zápletky. Pohltí vás paranoia a když už si budete myslet, že víte, kdo je vrah, Christie vás opět doběhne. Všechny mé 4 teorie byly postupně zborceny jako domeček z karet, i když pravda byla někde uprostřed. Bavil jsem se, bál a lámal si hlavu. A tohle vše má pořádná detektivka přece mít.
Je to klasika žánru a docela mě zajímalo, jaké to bude. Osobně bych prvních 120 stran zkrátil tak na 10. Je to plné technických nezáživných popisů - o tíži, fungování družic, popisy planet apod. Ano, je to novátorské, když člověk uzná, že v roce 1968 ještě nevkročila lidská noha na Měsíc, ale přece jen jsem měl pocit, že čtu učebnici fyziky. Když pak autor začal popisovat, jak hlavní hrdina jde na záchod a má nutnost nám to popsat do nejmenších technických detailů, tak už mi to přišlo trochu moc. Část s Halem bych naopak prodloužil, ´souboj´ mohl být ještě dramatičtější. A poslední část byla zas až trochu moc iracionální, ale asi to k A. C. Clarkovi hold patří...
Dovolím si srovnat s jinými britskými autory Terry Pratchettem (série Zeměplocha) a duem Grant - Naylor (seriál a knihy Červený Trpaslík). V paradicko-sarkastickém duchu jsou si podobní, ale řekl bych, že využívají tyto prostředky jinak než Adams. Pratchett i Grant - Naylor vytváří svůj svět, jeho pravidla, děj plný akce s trochou té romantiky. Sarkasmus je jen jakousi významnou špetkou, kořením. Adams nás zavalí kořením a jaksi zapomene na děj. Spíš to připomíná jakousi sérii skečů, ne příliš dobře poskládané za sebou. Charaktery nehrají moc velkou roli, jsou nepropracované a až příliš často jsou zachraňovány nějakým nesmyslem. Do toho spousta popisů, ano občas vtipných, ale celkové vyznění je spíš nudné. Škoda, čekal jsem od legendy víc. Co mě oslovilo je audio zpracování, které se dá najít na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=Hrrn_rmz63E&t=282s Namluvil Jiří Lábus, Marek Eben, Miloslav Moravec a další čeští herci. Knihu zkrátili asi o třetinu, vynechali popisy, občas něco předělali do dialogu nebo lehce upravili. Spojili 1. a 2 díl. Všechny důležité vtípky jsou zachovány a má to úplně jinou dynamiku - spád.
Na prvním díle mě uchvátil nový svět a jeho postupné objevování v mysteriózním duchu, pocit ohrožení a psychologická témata (především vztah otec-syn). V druhém díle už jsou karty rozdány, ale přesto vás čeká několik zajímavých rozšíření mytologie světa Podivných (např. zvěřinec, duše). Psychologická rovina se více soustředí na partnerské vztahy. Pocit ohrožení (až na pár výjimek) není tak silný. Styl se přehoupl z mysteriózního na akční putování ve stylu Pána Prstenů. Mě osobně bavil první díl o trošičku více, ale určitě budou tací, kterým víc sedí tenhle styl. Každopádně je to kvalitní dílko a konec vás napne tak, že třetí díl číst prostě budete.
Napínavé od začátku až do konce. Autor skvěle vrství příběh, takže čtenář má pořád před sebou nějakou otázku nezodpovězenou a čeká, co bude dál. Strhující. Nápad smyček, netvorů a stvůr je dobře propracovaný, ostatně jako celá kniha. Dle mého příběh alegoricky zpracovává dospívání. Smyčka představuje dětství - bezpečí pod dohledem rodičů (slečna Peregrinová), ze kterého děti (ne)chtějí vykročit do světa (dospělost) a postavit se na vlastní nohy. Dítě v nich si myslí, že na to ještě nejsou zralí a pochybují o sobě, mají strach ze zodpovědnosti za vlastní život, a přesto (nebo právě proto) po ní touží. Fascinovalo mě jak všechno v knize má svůj význam a místo. Fotografie (prý skutečně dobové) skvěle dokreslují příběh. Navíc bez zbytečných sexuálních nebo násilných scén. Jednoznačně 5 hvězd a hned začínám druhý díl!
Myslím, že jednou za čas je fajn se zastavit a popřemýšlet o svém životě. O tom, kým jsem byl, kým jsem a kým bych se chtěl stát. Tato kniha je k tomu velmi dobrým nástrojem. Provede vás od dětských slibů (už nikdy...!), které mají vliv na to, kým jste, přes tužby muže, jeho tváře, role, pasti, znaky, až k životním úkolům. Nabízí i jakousi revizi a motivaci do budoucna. Některé výroky ve mně rezonují a budu je dále zpracovávat. Děkuji za ně! ;-)
Tak trochu netradiční kniha o Holocaustu. Netradiční v tom smyslu, že koncentrační tábor není místo děje. Hlavní hrdina stráví éru druhé světové války skrýváním ve varšavském ghettu. Nechybí zde naturalistické popisy, ze kterých vám půjde mráz po zádech a otázka v mysli, co zapříčinilo tu brutalitu. Tak trochu zjevením pro mě byla druhá část - úryvky z deníku kapitána Wehrmachtu Hosenfelda. Na začátku se mi tomu příběhu ani nechtělo věřit - Němec, který je charakterní a lidský? Němec, který zachraňuje Židy a není ovlivněn propagandou Hitlera a naopak ji kritizuje? Předsudky, slepota mé mysli byla směšná. Proč by vlastně někdo takový neměl existovat? Jeho názory jsou velmi svěží a bourající mnohé mýty. Chápu, proč byla kniha tak dlouho odmítaná - nelze říct, že Židé nebo Němci byli dobří nebo špatní. Není to o skupinách, ale o konkrétních jednotlivcích. Jde proti klišé a stereotypům. Je šedá, jako život sám. A to je dobře!!! Těším se na film.
Knihu Hyperion jsem našel v nějakém TOP sci-fi listu ever. ;-) Hodně čtenářů ji přirovnává k Duně (Frank Herbert). Inu, něco z něj má - rozlehlý propracovaný svět, spád a čtivost. Styl je ale krapet jiný - soubor šesti povídek, který pojí stejný cíl - navštívit záhadnou, lehce psychotickou bytost, Štíra, který jim má (snad) splnit přání. Je proto těžké hodnotit knihu jako celek, a proto napíšu názor na jednotlivé povídky.
Kněz, muž jenž hledal Boha - kvalitní antropo-etno-religiózní dílko. Spisovatel si dovedně hraje s otázkou víry i se symboly křesťanství a vzkříšení. "Bolest je znakem lidství." 85%
Voják, váleční milenci - military sci-fi se vším všudy. Kromě spousty akce, krve se dočkáte i silně erotických scén. Na mě až moc naturalistické. 40%
Básník - podle mě o tom, jak funguje showbyznys. Jak je těžké psát něco kvalitního, když chcete vydělávat a kam vás to dožene. Zajímavé. Hlavní postava mi byla lehce nesympatická svým bohémstvím a přístupem k ženám, ale chápu, že to k archetypu umělce patří. 40%
Učenec - tragický příběh o tom, jak nemoc dcery zasáhne celou rodinu. 85%.
Detektiv - kyberpunk jak vyšitý z Blade Runnera. Napínavé. 100%.
Konzul - hezký ekologicko-etnologický příběh o (ne)porozumění a kolonizaci. 90%.
Ještě pár procent přidat za kulturní odkazy a sečtělost autora. Snad si přečtu i něco od Keatse.
Takže je to takových 80%. Připravte se také, že vám první díl stačit nebude, protože děj je uzavřen až v díle druhém.
Pokud máte ze školy jen základní povědomí o tom, kdo to byl Kristus, a chtěli byste ho rozšířit, pak je tato kniha ta správná volba. Je to v podstatě obsah všech 4 evangelií pěkně systematicky a chronologicky seřazený s občasnou poznámkou nebo vysvětlením. Hlavně je to o učení Krista. O jeho výrocích, podobenství a poučeních. Čtenář tak získá poměrně plastický obraz, jakou osobností Kristus byl a proč jeho učení mnoho lidí oslovilo. Pro věřící lidi základ, pro nevěřící dobrá studnice informací. Čte se s lehkostí.
Tak jaký, že byl závěr Inheritace série? K Eragonovi patří spousta akce a té Paolini skutečně nešetří. Dech beroucí je souboj s lordem Barstem (dle mého jeden z nejpovedenějších popisů boje vůbec). Dlouho očekávané setkání s Galbatorixem je také mistrně zvládnuté - překvapilo mě, jak skončilo. Introvertní, hluboké, přál bych tuto empatickou katarzi každému vrahovi a zločinci. V některých liniích vidím otevřené dveře (Murtag, Eragon, Arya, Sloun) - možná se něco o nich dozvíme z chystané povídkové knihy, která vyjde na silvestra letošního roku (anglicky) a později z páté knihy. Ano, ukápla i slzička. Závěr není naivní happy end, ale spíš uspokojení ze splnění úkolu s mírnými chmurami (a prázdnotou) do budoucnosti ve stylu konce Návratu krále. Po tolika stranách jsem si Eragona, Safiru, Rorana i všechny ostatní oblíbil. Stali se mými přáteli a je mi líto, že to vše skončilo. Byl to zážitek a myslím, že Tolkienovi by se to také líbilo.
Frankl v této knize dovedně spojuje racionální znalosti z psychologie s emocionálním zážitkem koncentračního tábora. Přitom ani jedna rovina není přehnaná (není to suchopárné vysvětlování ani emocionální záplava). Navíc jeho hlavní myšlenka, hledat smysluplný život, je přenositelná, inspirativní a můžete jí obohatit svůj současný život. Kromě samotných zážitků 4.vydání obsahuje ještě divadelní hru z roku 1948 o hledání smyslu utrpení prostřednictvím rozhovorů filozofů Sokrata, Kanta a Spinozi nad životem v lágru a výňatek z řeči Frankla. Autor je humanista, není černobíle uvažující (přiznává, že i mezi vězni se kradlo nebo že i někteří příslušníci SS se chovali lidsky). Jednoznačně doporučuji!