Eridan komentáře u knih
Pokud jste četli Výchovu bez poražených, pak klidně přeskočte prvních 100 stran. Posledních 60 stran pro mě byl boj to dočíst. Ale odpustíme-li neustálé zdůvodňování, proč je tohle ta správná cesta... je to dobrá kniha. Hlavní myšlenky jsou jasně formulované, příklady praktické. Teď si to jen dostatečně zažít a přepsat vlastní zajeté způsoby komunikace.
Super kniha. Co se týče vzdělávací části - skutečně hutná, plná zkušeností, doporučení a vysvětlení. Přitom psaná s humorem a nadsázkou. Takže se každý něco dozví a ještě se u toho zasměje. Ideální kombinace. Tahle kniha mě fakt baví a upřímně na tohle téma neznám lepší.
První díl zůstal nepřekonán. Měl kouzlo, tah na bránu a myšlenku. Prach má plytký děj a povrchní postavy. Žádnou jsem si nezamiloval a bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Možná to bylo jejich množstvím nebo nedostatečným vykreslení charakteru. Juliette má nejvíc prostoru a ostatní postavy jsou v jejím stínu.
Kniha se dobře čte, občas nějaká ta studie, spoustu příběhů, návrhů na rozhovory a tipů. Místy je zbytečně rozvláčná a ukecaná tam, kde bych to nepotřeboval. Celkově vám asi nepřinese žádnou naprosto zásadní nebo překvapivou myšlenku, spíš vám pomůže nastavit kurz a ubezpečí vás, že ta cesta, kterou jste chtěli jít za to stojí. Zajímavá témata např. Jak mluvit s dětmi o sexu, jak (ne)nastavovat pravidla ohledně digitálních technologií, co je to zdravý spánek.
Hodně inspirativní kniha. Při čtení jsem zažil neskutečné množství AHA! momentů. Myšlenky z ní jsem prakticky hned začal uplatňovat a každá další kapitola pro mě byla obohacením. Možná bych jen potřeboval podrobnější závěr.
Kniha do každé ložnice. Některé hmaty zaručeně znáte, jiné pro vás budou nové a vsadím se, že další i překvapením. Přeji příjemné zážitky při vzájemném objevování. :)
Dobrá kniha s potenciálem pomoci vám změnit své návyky ohledně používání telefonu a digitálních technologií obecně. Asi nejvíce mě bavila první třetina knihy, další dvě třetiny pro mě přinesly pouze pár dobrých tipů, které možná šlo sdělit stručněji (práce s časem, hodnotná práce, čtení zpráv apod.). Každopádně hodné přečtení, promyšlení a uplatnění.
Moc se mi líbí praktický ráz této knihy. Návody krok za krokem, cvičení. Prostě jdeme na to! Super.
Nechápu nízké hodnocení této knihy. Podle mě je to to nejlepší, co na českém trhu ohledně kreslení můžete sehnat. Spousta cvičení, tipů, technik... Prostě paráda!
Super kniha! Je tam vše: zátiší, portrét, krajina, postava, kompozice, perspektiva. Přesto v porovnávání s jeho starší knihou Kompletní rádce Základy kreslení, jsem zjistil, že Kompletní kurz kreslení sice vypadá o dost lépe, ale informací a cvičení je tam méně a jeho starší kniha je tím pádem lepší.
Jak je u tohoto autora zvykem - vezme vás letem světem portrétem. Od historie, přes interpretaci, tipy a triky, něco k osvětlení a kompozici, anatomii až po ukázky. Dle mého málo praxe a hodně povídání spíše po povrchu.
Jednohubka na večer. Od všeho kousek, nic zásadně do velké hloubky nebo propracovanosti. Kapitoly - krátce z historie kresby (od pravěku přes renesanci až do 20.st. na 16 stranách plných obrázků), materiály, pomůcky a techniky (čím se dá kreslit), procvičování základních kreslících technik (perspektiva), kresba v praxi (pár ukázek). Pro mě osobně byly asi nejzajímavější kapitoly o měření rozměrů pomocí tužky a perspektiva. Obrázky hezké, k prolistování fajn, ale dnes už jsou lepší (praktičtější) učebnice/knihy o kreslení.
(SPOILER) V Nezničitelném jde cítit podobná myšlenka jako v Solaris - setkání s něčím, co převyšuje chápání člověka. Evoluce robotů mi nějak však nebyla sympatická. Spíš mi přišla nelogická, podobně jako biologická teorie makroevoluce. V ději mi chyběla nějaká silná postava, emoce, ztotožnění, vztah. Byl to jen popis, trocha fantazie (nenazval bych to vědou), trocha akce, trocha porad a teorií. A konec? Byla to halucinace nebo skutečnost? Za mě tam skapal.
Celkově slabší děj. Uvidíme, co z toho vykřesá počítačová hra.
Prvně bych chtěl pochválit to, jak kniha vypadá. Krásný obal, zajímavé obrázky dokreslující témata, pestré barvy, vymazlené detaily. Opravdu nádhera! Co se obsahu týče - rozdělení kapitol na autentické příběhy a teoretickou část mi přišlo v pohodě. Autorka není nějaký odborný psycholog, spíš popularizátor, ale to vůbec nevadí. Používá snadno pochopitelný jazyk a je přístupná. Záběr literatury by mohl být širší - často cituje v podstatě 2 knihy, ale na úvod do tématu asi stačí. Obecně si myslím, že je to zaslužný počin plný inspirace k dalšímu zkoumání traumatu. Často to není lehké čtení a člověk se diví, že se to skutečně děje a navíc v takové míře. Na druhou stranu kniha mi pomohla pochopit i důvody této agrese vůči dětem.
Snad jen v některých ohledech mi názory autorky přišly až moc radikální (unschooling, anarchismus), ale to je ryze subjektivní problém.
Určitě kniha stojí za přečtení a věřím, že má i potenciál směřovat dál ty, kteří chtějí na sobě pracovat.
Silo mě uchvátilo atmosférou, kulturními odkazy, postupně jsem si oblíbil Juliette. Nudil jsem se u revolučních a politických částí. Turnus nemá tak silnou atmosféru, odkazy ani postavy. Donalda jsem si oblíbil, Sóla moc ne. Revolučním bojům se bohužel Turnus nevyhýbá. Za mě byl prequel docela zbytečný. Klidně bych nechal některé otázky nezodpovědné. Postavy mohou mít nějaká tajemství. Třetímu dílu dám asi šanci. Ale tento se mi četl těžko.
Životopis hodný sira. Plastický podrobný obraz velikána fantasy ("Nesměj se, Terry"). Díky němu mám opravdu pocit, že jsem mohl být chvilku vedle něj a sledovat, jak píše další dvě knihy, jí svou oblíbenou kapustu, hraje Morrowind, rozšiřuje skleník nebo absolvuje další tour s fanoušky a ano - rozčiluje se. Asi nejvíc mě bavily střípky z tvůrčího procesu - jak vznikla ta a ona postava, co ji vlastně v reálném světe odráží. Díky Robe!
Velmi dobré. Zaujalo mě nečekané zacházení s postavami (kdo zemře?), zajímavé paralely se Shakespearem a apokalyptická zápletka. Mrzelo mě, že autor odkrývá karty příliš brzy a mohl nám nechat víc prostoru na vlastní teorie a dohady (světu tam venku). Na seriál se moc těším. Druhý díl určitě přečtu.
V české kotlině nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co jako učitel můžete číst. Má pár much (občas nepřehlednost, někdy těžko představitelná metoda) ale obecně dobře napsaná a hlavně plná inspirace. V kombinaci se sérií Líný učitel a hlavně s nějakým živým seminářem téhož autora vynikající pomůcka. To, že ne každému jeho styl sedne, netřeba zmiňovat.
Kobercové a Barva kouzel mají pár společných rysů. Tak především se odehrávají v plochém světě plném imaginativních tvorů. Vyprávění nám pomalu tento svět představuje. Čím se dle mého Barva kouzel povyšuje nad svého mladšího bratrance, je hloubka a popis charakterů. Čaroděj Mrakoplaš má plno neduhů, strachů, minulost i nejistou budoucnost. Baví nás. Chlapci z Koberce tvoří především kmen. Nikdo nijak výrazně nepřevyšuje. Vlastně o nich moc nevíme a (až na Pomočula), nikdo z nich nemá nic výrazně charakterně zajímavého. Takže jako individuální postavy mě byli celkem fuk. Zajímavý byl popis světa, ras apod. (občas lehce připomínající Pána Prstenů). Jedna hvězdička za to, že to je Pratchett.
Zvláštně napsaná kniha. Některé rozhovory jen rychle sepsané, co si kdo řekl. Působí to povrchně, bez emocí. Hlavní zápletka vcelku dobrá. Dokázal bych si knihu představit dvojnásobnou s pořádnou psychologií postav a vhledem do nich. Takhle to působí dost studeně. Krutě melancholické.