Eridan komentáře u knih

Na knihu jsem dostal tip na semináři o rodinných konstelacích. Pro mě naprosto nové téma. V mnohém zajímavé a rozšířilo mi to pohled na problémy - nejen ty třídní/školní ale i mé osobní. Některé věty jsem převzal do svého profesionálního slovníku a věřím, že to bude fungovat.

23.08.2020

Tak trochu jiná příručka pro učitele. V čem? Nenajdete zda milióny pro praxi naprosto zbytečných pojmů a dělení, ale spíš načerpáte sílu od autora a motivaci učit jinak. Jeho učební styl se mi hodně líbí. Je totiž založen na pozitivních emocích, nikoliv na strachu a výhrůžkách (tzn. negativních) současného českého školství. Žák má do školy chodit rád a má ho škola bavit. Nástrojem k tomu je pracovat na třídním klimatu (jak se žáci cítí se třídě, jejich vzájemné vztahy, míra spolupráce,...) a na zajímavosti učebních metod. Neučíme přemíru zbytečných pojmů a pouček, které žák musí slovo od slova papouškovat, ale učíme především dovednosti. Jaké? Analýza informací a pramenů, spolupráce, podpora, hodnotit a ustát hodnocení apod. Tyhle softskills se dnes počítají. Není cílem tvořit z žáků encyklopedie ale lidi. Dnes v éře internetu je tento přístup naprosto pochopitelný. Žáci zahlcení informacemi se musí s nimi naučit pracovat, rozlišovat a pochopit jak vznikají. Ne memorovat se učebnici z nichž nakonec i ti, kteří by eventuálně šli daný předmět studovat využijí max 20% a v praxi ještě méně. Takže za mě určitě přínosné a hodné přečtení pro každého učitele. Kniha obsahuje spoustu příkladů z praxe, lehký nástřel "jak by se to mělo dělat" - více pak v čapkově Moderní didaktice. Lámu si jen hlavu s tím, jak to vše v zastaralém systému školy prosadit, ale o tom prý bude druhý díl. Mám snad jen jedinou výtku na adresu autora a to, že místy je tak přesvědčený o své pravdě, že to působí jako arogance. Ale to je asi věc vkusu. Takže doporučení od kolegyně určitě pošlu dál.

8 22.08.2020

Kniha je absurdní kombinace bizardních situací a charakterů. Chápu, že hlavní myšlenkou je ukázat, kam nás ta bezbřehá tolerance a snižování nároků a ochrana slabých dostane, ale přišlo mi to hodně přitažené za vlasy. V Červeném Trpaslíku nebo Kolonii si člověk řekl: "Jo je to sci-fi". Tahle kniha se však tváří, že pochází z reálného světa. Hlavní hrdina však nepotká snad jediný tzv. normální charakter. Sexholička a policajt, co do vás na potkání vystřílí zásobník jsou vlastně ty nejnormálnější postavy. Což po pár stranách přestane být taková zábava. Styl vyprávění mi nejvíce připomínal Stopařova průvodce po galaxii. Takové rozhlasové příběhy lehce spojené nějakým příběhem, který ne úplně dobře drží pohromadě. Každopádně má to pár skutečně dobrých pasáží. Např. památná resuscitační scéna z letadla mi pořádně rozvibrovala bránici.

2 05.08.2020

Nejdříve jsem viděl film a musím říct, že ho pokládám za dosud nejzdařilejší filmovou adaptaci Pratchetta vůbec. Věrně se drží knihy a těch pár změn, které si dovolil udělat, je pochopitelných. Dokonce se mi např. filmový závěr líbí více než ten knižní. Kniha je samozřejmě bohatší v detailech a charakterech hrdinů, má pár příhod navíc. Celkově je to Pratchett jak má být. Inteligentní humor s lehkým ponaučením a spoustou ztřeštěných charakterů.

2 03.08.2020

Kniha má v podstatě dvě části: 1. O rodičích pro rodiče. 2. O dětech. Pro mě byla zajímavější část druhá. Kniha je dobrý přehled tématiky rodičovství. Není prakticky téma, které by alespoň okrajově nezmínila. Dostanete spoustu tipů a inspirace. Občas mi chyběl zdroj (alespoň název knihy, kdyby dané téma člověka zajímalo více). Kniha je tématicky hodně hutná, někdy příliš racionální a popisná. Občas se vzhledem k obšírnosti témata překrývají. Mě osobně se těžko četla. Snad tou racionálností nebo obšírností, nevím. Chyběla mi lehkost. Každopádně myšlenky v ní stojí za přečtení.

02.07.2020

Nekonečno vítá ohleduplné řidiče: Kniha vyšla v roce 1989, kdy měl seriál za sebou první dvě sezóny a před sebou ještě dalekou cestu. Více nebo méně v ní narazíme hlavně na epizody Konec, Ozvěny budoucnosti, Kryton, Já na druhou a Lepší než život. Některým fanouškům se kniha příliš nelíbí a musím říct, že i já jsem byl zejména první polovinou knihy překvapen. Proč? Člověk očekává seriál, ale autoři pracují s knihou a chtějí maximálně využít její potenciál. V seriálech sází na skeče a povrchní charaktery, rychlý děj. Marnivý kocour, neurotický Rimmer, pohodářské prasátko Lister a uklízecí maniak Kryton. (Ne)souhra těchto charakterů vyvolává komické situace. V knize tohle všechno samozřejmě nechybí, ale dostaneme i hlubší vhled do postav, do jejich mysli, přemýšlení a charakterů. Musím říct, že občas mi bylo Rimmera nebo Listera líto. Postavy najednou získávají na lidskosti a není to jen výplach smíchem. Myslím, že to je to, co lidem očekávajícím smích od začátku do konce nemusí sednout. Já jsem si zvykl a přijal to. Oproti seriálu se dozvíte spoustu detailů navíc (jak se poznal Lister s Rimmerem, proč se Lister upsal službě na Trpaslíku nebo proč šel do stáze). Vše je navíc propojeno do jednoho příběhu. A některé myšlenky jsou propracovány víc, než jim seriál dovolil, něco je dokonce od seriálu odlišné. Takže se nemusíte bát, že znalost seriálu pro vás bude handicapem. Doporučuje pět z pěti toustovačů!
Lepší než život: Kniha vyšla v roce 1991, kdy měl seriál za sebou čtvrtou sezónu. Zpracovává zejména díly Lepší než život, Trosečníci, Bílá díra, Polymorf a Pozpátku. První kniha byla takový remaster seriálu nebo chcete-li director´s cut. Starý dobrý obsah, plus pár nových příběhů a lehce vyleštěno do krásy hloubky knihy. Druhá kniha se vydává odlišnou cestou. Seriál v ní připomíná spíše pár ozvěn a volnou inspiraci. Fantazie autorů se jím nedává spoutat, tak jako v první knize, ale tvoří nové příběhy. Musím říct, že ani tentokrát jsem nebyl zklamán a výtečně jsem se bavil. Hold vzdávám Juanitě a Toustovači. A asi zkouknu film Život je krásný.
Poslední člověk: Kniha navazuje na Lepší než život, stejně jako Grantovo Pozpátku vydané o rok později. Každý z autorského dua měl tak jedinečnou šanci na sólo konec Červeného Trpaslíka. A za mě se to mnohem lépe povedlo právě Naylorovi. V mnohém je styl (akční jízda) a někdy i děj (uvězněni ve virtuální realitě, útěk z vězení) podobný předchozí knize. Přece jen je ale vyprávění konzistentnější a překvapivější. V Lepší než život mě bavila nespoutaná akce, u Nekonečna hlubší popis charakterů než umožnil seriál. A tyto klady si plně bere i Poslední člověk. Přidává ještě trochu epičnosti v závěru. Proměna charakterů (Lister 2, Rimmer) je nenásilná, zapadá do konceptu a vede k zamyšlení. Což je nadstavba, které předchozí díly neobsahovaly. Kochanskou jsem si oblíbil. Za n.u.n.s.j.z a McGrudera dávám 10 bodů!
Pozpátku: Autorské duo Grant Naylor se rozpůlilo a to nejen jako spisovatelské ale i jako tvůrci seriálu. V roce 1993, kdy má seriál za sebou 6 řad v něm již Grant nepokračuje a na dlouhé 4 roky má seriál pauzu, než ho Naylor vzkřísí. Ještě před tímto povstáním z popela vydávají autoři své sólo knihy. A za mě by měla být kniha Pozpátku třetím dílem tetralogie. Proč? Inu, Naylor přeci jen uzavírá příběh Trpaslíka lépe, než se to povedlo Grantovi a teoreticky by mohla kniha Pozpátku pokračovat Posledním člověkem (naopak nikoliv). Pamatuji si, že mě docela zklamalo, když jsem po Posledním člověku šel v ději zpět k Pozpátku. V knize jsou zejména seriálové díly Pozpátku, Jiná dimenze a Pistolníci z Apokalypsy. Stejně jako v knize Lepší než život je seriál jen volnou inspirací pro nové příběhy. Tempo knihy je také podobné - akční jízda bez sebemenší přestávky, snad jen na trochu toho sarkasmu cestou. Nestačil jsem se nudit, bylo to fajn. Možná jen ta jízda byla celkově méně cenzurovaná - brutálnější a sprostší. Pravdou je, že mě Nekonečno a Lepší než život bavily krapet více. Občas něco nebylo úplně dotažené - např. puberta chlapců v polovině knihy jaksi zmizela a začali se chovat dospěle. A závěr mi přišel lehce uspěchaný a ne moc věrný charakterům, které celou dobu Grant buduje. Zejména Lister se zachoval nelisterovsky. Ale autor to pak napravil, takže závěr mě pohladil.

12 26.06.2020

Kniha navazuje na Lepší než život, stejně jako Grantovo Pozpátku vydané o rok později. Každý z autorského dua měl tak jedinečnou šanci na sólo konec Červeného Trpaslíka. A za mě se to mnohem lépe povedlo právě Naylorovi. V mnohém je styl (akční jízda) a někdy i děj (uvězněni ve virtuální realitě, útěk z vězení) podobný předchozí knize. Přece jen je ale vyprávění konzistentnější a překvapivější. V Lepší než život mě bavila nespoutaná akce, u Nekonečna hlubší popis charakterů než umožnil seriál. A tyto klady si plně bere i Poslední člověk. Přidává ještě trochu epičnosti v závěru. Proměna charakterů (Lister 2, Rimmer) je nenásilná, zapadá do konceptu a vede k zamyšlení. Což je nadstavba, které předchozí díly neobsahovaly. Kochanskou jsem si oblíbil. Za n.u.n.s.j.z a McGrudera dávám 10 bodů! Tohle by se mělo zfilmovat! :-)

1 26.06.2020

Autorské duo Grant Naylor se rozpůlilo a to nejen jako spisovatelské ale i jako tvůrci seriálu. V roce 1993, kdy má seriál za sebou 6 řad v něm již Grant nepokračuje a na dlouhé 4 roky má seriál pauzu, než ho Naylor vzkřísí. Ještě před tímto povstáním z popela vydávají autoři své sólo knihy. A za mě by měla být kniha Pozpátku třetím dílem tetralogie. Proč? Inu, Naylor přeci jen uzavírá příběh Trpaslíka lépe, než se to povedlo Grantovi a teoreticky by mohla kniha Pozpátku pokračovat Posledním člověkem (naopak nikoliv). Pamatuji si, že mě docela zklamalo, když jsem po Posledním člověku šel v ději zpět k Pozpátku. V knize jsou zejména seriálové díly Pozpátku, Jiná dimenze a Pistolníci z Apokalypsy. Stejně jako v knize Lepší než život je seriál jen volnou inspirací pro nové příběhy. Tempo knihy je také podobné - akční jízda bez sebemenší přestávky, snad jen na trochu toho sarkasmu cestou. Nestačil jsem se nudit, bylo to fajn. Možná jen ta jízda byla celkově méně cenzurovaná - brutálnější a sprostší. Pravdou je, že mě Nekonečno a Lepší než život bavily krapet více. Občas něco nebylo úplně dotažené - např. puberta chlapců v polovině knihy jaksi zmizela a začali se chovat dospěle. A závěr mi přišel lehce uspěchaný a ne moc věrný charakterům, které celou dobu Grant buduje. Zejména Lister se zachoval nelisterovsky. Ale autor to pak napravil, takže závěr mě pohladil.

2 22.06.2020

Kniha vyšla v roce 1991, kdy měl seriál za sebou čtvrtou sezónu. Zpracovává zejména díly Lepší než život, Trosečníci, Bílá díra, Polymorf a Pozpátku. První kniha byla takový remaster seriálu nebo chcete-li director´s cut. Starý dobrý obsah, plus pár nových příběhů a lehce vyleštěno do krásy hloubky knihy. Druhá kniha se vydává odlišnou cestou. Seriál v ní připomíná spíše pár ozvěn a volnou inspiraci. Fantazie autorů se jím nedává spoutat, tak jako v první knize, ale tvoří nové příběhy. Musím říct, že ani tentokrát jsem nebyl zklamán a výtečně jsem se bavil. Hold vzdávám Juanitě a Toustovači. A asi zkouknu film Život je krásný.

5 16.06.2020

Kniha vyšla v roce 1989, kdy měl seriál za sebou první dvě sezóny a před sebou ještě dalekou cestu. Více nebo méně v ní narazíme hlavně na epizody Konec, Ozvěny budoucnosti, Kryton, Já na druhou a Lepší než život. Některým fanouškům se kniha příliš nelíbí a musím říct, že i já jsem byl zejména první polovinou knihy překvapen. Proč? Člověk očekává seriál, ale autoři pracují s knihou a chtějí maximálně využít její potenciál. V seriálech sází na skeče a povrchní charaktery, rychlý děj. Marnivý kocour, neurotický Rimmer, pohodářské prasátko Lister a uklízecí maniak Kryton. (Ne)souhra těchto charakterů vyvolává komické situace. V knize tohle všechno samozřejmě nechybí, ale dostaneme i hlubší vhled do postav, do jejich mysli, přemýšlení a charakterů. Musím říct, že občas mi bylo Rimmera nebo Listera líto. Postavy najednou získávají na lidskosti a není to jen výplach smíchem. Myslím, že to je to, co lidem očekávajícím smích od začátku do konce nemusí sednout. Já jsem si zvykl a přijal to. Oproti seriálu se dozvíte spoustu detailů navíc (jak se poznal Lister s Rimmerem, proč se Lister upsal službě na Trpaslíku nebo proč šel do stáze). Vše je navíc propojeno do jednoho příběhu. A některé myšlenky jsou propracovány víc, než jim seriál dovolil, něco je dokonce od seriálu odlišné. Takže se nemusíte bát, že znalost seriálu pro vás bude handicapem. Doporučuje pět z pěti toustovačů!

7 13.06.2020

Na této sbírce esejů a povídek mě zaujalo, že příběhy na sebe občas odkazují. Člověk má tak pocit, že Fulghuma zná stále víc a víc a jakoby se stal vaším dobrým přítelem. Prostě jen stačí říct: "Jo to bylo jako tenkrát s tou Popelkou? Pamatuješ?" A vykouzlí vám úsměv na rtech. Líbí se mi také, že vás autor vnímá jako partnera, řekne vám jak a proč knihu píše a jak se do ní můžete zapojit. Nejste jen posluchači. A jak jsme už u Fulghuma zvyklí, čeká vás zvláštní propojení životních mouder, filozofie, přátelství, humoru a povídání. Stojí za přečtení. Doporučuji audioknihu (čte Vladimír Čech).

4 13.06.2020

Četl jsem Svět bez stížnosti a čekal jsem, zda-li mě podobné téma Vztahů bez stížnosti osloví. Oslovilo. Ano, občas jsem měl pocit, že autor použil podobnou nebo dokonce úplně stejnou zkušenost jako v první knize, ale to mu jsem ochoten odpustit. Řekl bych, že Svět byl pro mě zjevením. Něčím novým, neotřelým, zajímavým. Co však Vztahy ztratily na originalitě, to dohání jinde. Především jsou mnohem hlubší a praktičtější. Především šestá kapitola je přímo napěchována praktickými psychologickými cvičeními, takže tu teorii mnohem více zažijete a prožijete. Není to tak jen zajímavé čtení, ale především krok a cesta k transformaci. Což byl Svět taky. Ale tam se jednalo víc o senzaci, nadšení. Vztahy staví nejen na nadšení, ale hlavně na psychologii. Takže za mě ještě kvalitnější dílko než Svět bez stížnosti. Možná tím, že člověk už má základ, na kterém Bowen dále staví.

1 13.05.2020

Kolonie má akční spád. Pořád se něco děje. Nějaké to ohrožení, něco nečekaného. Musel jsem číst dál s dál. Prostě jsem nemohl přestat, dokud to neskončí. A to považuji za devizu dobré knihy. Bavil jsem se, smál, občas i trochu bál. Překvapil mě zvrat v polovině knihy. Po nejvíce to připomíná Červeného trpaslíka. Eddie je takový Rimmero-Kryton s trochou Listera. Téma vymření lidstva a poslední lodi je nasnadě. Trpaslík se vypaří až v závěru, kdy to víc připomíná 2001: První vesmírnou oddysseu A. C. Clarka. Že by pocta?

2 14.04.2020

Krátké, ale viděl jsem, že snad existuje 2 a 3 díl. Pokud by to byl ten stejný příběh. Zajímalo by mě, jak se vyvíjel a zdali je to podobné filmu.

1 07.04.2020

Ende mi svým stylem připomněl pár mých oblíbených autorů a knih. Svým imaginativním světem Zeměplochu Terryho Pratchetta nebo Tolkienova Hobita. Cílovou skupinou dětského čtenáře zase Letopisy Narnie a lehkým filozofickým přesahem Malého prince. Chápu, že se lépe filmovala akční a přímočará první polovina knihy, ale mě více oslovila právě ta druhá. Tím, že jsem nevěděl, co přijde. Tím, že příběh byl daleko hlubší a psychologičtější. Závěr mě dojal a pohladil. Myslím, že dnes v době virtuální reality a jejich hrdinů má kniha další přesah. A sice kvůli virtuálnímu světu počítačové hry (Fantázie), kde můžu být kýmkoliv chci (odvážný, hezký, svalnatý hrdina na levelu 52) nezapomenout na sebe sama a hlavně nezanedbávat vztahy v reálném světě.

9 01.04.2020

Kniha na jeden večer, kdy se zasmějete, občas zamyslíte a bude vám tak nějak dobře...

5 10.03.2020

Chcete si přečíst netradiční cestopis? Tak tady ho máte! Pana Marca Pola zajímá především víra, ženy a různé báchorky a zkazky. Ne nutně v tomto pořadí. Nudit se nebudete, to zaručuji.

4 06.11.2019

Dá sa. Lehce kanální humor s občas dobrou pointou proložený kupou ostravského dialektu.

4 15.07.2019

Kniha ve mě vyvolala spoustu vzpomínek a příjemné nostalgie. Je zvláštní, kolik toho může mít člověk společného s někým jiným žijícím ve stejné době. Hvězdičku navíc dávám za vymazlený styl knihy - různé fonty, poznámky na okraji psané 'ručně' a hlavně spousta dobových relikvií od desky Abby až po talířek s kačenkou. :)

5 13.07.2019

2035 v první polovině knihy dost připomíná první díl (stejné chraktery, stanice, plnění mise), ale nenechte se odradit. Druhá polovina vám roztaví mozkové závity! Budete svědky nečekaných odhalení a zvratů v příběhu. Mě osobně se líbilo trošku drsnější ražení některých stalkerů (pro sprosté slovo nejdou daleko). Oslovili mě také mytologické narážky (Mojžíš a vyjití z Egypta, Mesiáš). Příběh rozvíjí jak 33, tak 34 a dostane ho na troch jinou - postmoderní rovinu. Užil jsem si to a klidně bych si dal ještě 2036. Co tomu říkáš, Dmitriji?

3 26.06.2019