Eridan komentáře u knih

Krátká sbírka s příznačným názvem. Nejčastějšími náměty jsou kromě lásky a touhy i smrt a válka (to vychází patrně z autorovy životní zkušenosti). Hvězdičku navíc za regionální působnost.

1 11.02.2018

Asi jsem očekával mnoho. Téma korupce mocí není nic, co bychom už nečetli na sto tisíc způsobů. Tahle bude možná bližší pamětníkům komunistických prázdných frází. Čekal jsem nějaký zvrat, nějakou dramatickou událost, nepřišla. Hlavní postava státníka ve vás nemá kdy vyvolat sympatie. I na svém revolucionářském vrcholu je snad odvážný, ale ne sympatický nebo charakterní. A tak je vám docela jedno, že ho pohltila moc. Vždyť jste k němu vlastně nic necítili. Byl to chlap a měl ´koule´ ... a co jako?

3 10.02.2018

Moje první Agatha a pravděpodobně ne poslední. Poirot je elegantní detektiv, který má místo moderní laboratoře selský rozum a výbornou znalost lidské psychologie. Místy jsem se občas ztrácel v množství postav a dedukcí, ale celkově spokojenost. Srovnání s dílem Hercule Poirot S12e03: Závěr byl mnohem více vyhrocený a upřímně mi seděl více k povaze Poirota než závěr knižní předlohy.

3 20.01.2018

Kniha Poslední hrdina je dle podle mého o odkazu, o tom, co člověk po sobě zanechá. Ať už to je píseň, nebo malba nebo něco jiného. Člověk prožije svůj život a co po něm zbude? Jen pár vzpomínek? A kdo bude vzpomínat a proč? Není to od bohů tak trošku nespravedlivé, že máme tak krátký čas? Zajímavé otázky a Pratchett na ně odpovídá jak jinak než se sarkasmem a nadhledem. Jeho směska (anti)hrdinů by to vlastně ani jinak neuměla - Cohen a jeho banda vitálních staříků, Leonardo věřící spíš v techniku než v bohy, Knihovník se svým všeříkajícím "ook" a Mrakoplaš s... s... s čím vlastně? ... Ustrašeným výrazem? Ještě že je tu Karotka a jeho Kodex mravnosti. Potěšil mě Jindřich Šerý děs. Charakter ve smyslu zlouna. A nezapomeňme na Minstrela a jeho proměnu.
Samozřejmě nemohu nezmínit naprosto PŘEPYCHOVÉ ilustrace mistra Kidbyho. Takhle by měla vypadat každá Pratchettova kniha! Je to skutečně zážitek. Pro fanoušky nutností mít jako ozdobu (a nejen to) v knihovně. Viděl jsem i anglickou verzi a musím říct, že ta česká ji svým velkým formátem trumfla.
Svou délkou se jedná spíš o rozsáhlejší povídku než klasický román ze Zeměplochy, ale možná že i to ji dovolilo ilustrovat.

6 06.01.2018

Prvních 5 stránek mě totálně odbouralo, válel jsem se smíchy. Dalších sto stránek jsem se dobře bavil, a něco přes 100 dalších stránek to byla docela nuda s občasným vtipem. Sám si říkám proč? Moje teorie zní: 1) Charaktery jsou dost ploché. Autor si vystačí s jednoslovnou charakteristikou, na které staví všechny vtipy. Otec - skrblík, Spock - hypochondr, matka - Američanka, Josef - nesnáší muflony, apod. Dříve nebo později vás to prostě musí přestat bavit. 2) Chybí něco dramatického - není tam žádný vrchol, vlastně ani příběh, který by se odněkud někam odvíjel. Možná by pomohl pocit ohrožení nebo vztahu (linie s Maxem je totálně nevyužitá).
Chvílemi to připomíná svou absurdností Pelíšky nebo Saturnina. V obou byl však nějaký příběh, riziko, vztah. To mi u Aristokratky chybělo. Přesto to není špatná kniha a prvních sto stran je úchvatných!

10 27.11.2017

Příjemná knížka lehce humorná, občas k zamyšlení. V podstatě se jedná o soubor kratších povídek, kdy autorka vzpomíná na epizodní zážitky s velikány tehdejší doby. Mezi nejznámější patří Foglar, Hašek, Seifert a Kafka. Další plejáda vesměs česko-německo-židovských autorů pro mě byla jen ´kdysi zahlédnuvší jména v hodině literatury nebo hudebky´, ale rád jsem si je ´vygooglil´ a dozvěděl se tak o nich alespoň něco. Doporučuji verzi audioknihy čtené samotnou autorkou. Jediné, co mi výrazněji chybělo, byl závěr. Kniha v podstatě žádný nemá. Očekával bych něco ve stylu: "Už se na vás těším, do té nebeské kavárny..."

1 26.10.2017

Larsson má hodně popisný styl, což má jeden klad a jeden zápor. Občas vás ty popisy nudí, na druhou stranu jsou hrdinové tak plasticky vyobrazení, že máte dojem, že vám každou chvílí zaklepou na dveře a získáte k nim neobyčejný vztah. Když jim jde poté o život, hltáte každou další stránku, jen abyste se dozvěděli, zda to přežili. Zápletka i pátrání je fajn, pár zlomů a propletení postav se mi zamlouvalo. Hvězdičku strhávám za (na můj vkus) až přílišnou brutalitu a občas zbytečné sexuální scény (ano, zvyšuje to prodejnost).

2 13.10.2017

Psychologické postmoderní dítko sci-fi. Zajímavé myšlenky a vykreslení vztahu (i viny). Popis oceánu vyžadoval velkou dávku fantasie a nekonvenčního myšlení. Občas tíživé, lehce svou paranoiou připomínající P. K. Dicka. Rád bych znal povahu hostů ostatních vědců, ale tu autor neprozradil. A někdy pro mě byly vědecké popisy oceánu příliš dlouhé.

7 30.08.2017

Recese na entou. Vtipné, občas k popukání, občas se i něco dozvíte. Nejdříve jsem viděl video na youtube, kde autor tuto miniknížku představuje a hodně jsem se nasmál. Výborný dárek free kamarádům. Vaše děti ji budou milovat.

1 26.08.2017

Jedná se o dost subjektivní pohled na Pratchettovo dílo očima pana Cabella. Ten má nejradši Terryho ranné období (řekněmě prvních 6 knih), o kterém se dozvíme docela dost, pak miluje sérii Toničky Bolavé, knihu Národ a sérii o Johnnym Maxwellovi. O dalších knihách se toho moc nedozvíte. Autor v úvodu proklamuje, že se nejedná o rozbor díla nebo biografii, což by jeden, s názvem Terry Pratchett - O životě a díle muže, který psal zázraky, čekal. O životě Terryho se sem tam něco dozvíte, zajímavá je např. kapitolka o hudbě, kterou měl rád nebo několik citací z rozhovorů s ním. Ale mohlo toho být víc, o mnoho víc. Styl je navíc chaotický, spíš než nějaké systematické povídání je to soubor esejů na téma "když se řekne... napadne mě...". Dobré na popovídání k fotbalu, o kterém píše, ale do knihy mi to úplně nesedí. Navíc spousta informací s Terrym souvisí jen opravdu okrajově a jde spíš o Cabellovi názory. Co se mu povedlo je seznam knih, a televizních zpracování. Tedy až na ty sběratelské poučky. Ty nepotřebuji. Inu, očekával jsem víc. Ale nic lepšího o tomto velikánu fantasy zatím (alespoň v češtině) není...

4 25.08.2017

Na přebalu knihy a v jejím doslovu se píše, že kniha nestačila být úplně dokončena. Většina čtenářů na to ve svých komentářích kriticky naráží. Přesto mu pak dají pět hvězd... Zvláštní. Jediné v čem bych dal možná za pravdu těmto hlasům je, že hlavní záporák byl odhalen předem a nedozvěděli jsme se o něm skrze náznaky jako v předchozích dílech. Ale jinak? Knihu jsem přečetl za dva dny. Nesmírně mě bavila. Terry opět oživuje své myšlenky o lidskosti a dalším velkým tématem je tentokrát spolupráce. To, že člověk občas nemůže zvládnout všechno sám a rád s někým spolupracuje. Protože i to dělá člověka člověkem. Začátek dojemný, závěr akční.
Pár citátů: "Tonička Bolavá je první mezi pastýři, protože staví ostatní nad sebe."
"Život je něco jako boj proti všemu."
Děkuji sire!

3 25.08.2017

Čtvrtá kniha o Toničce má všechno, na co jsme si už zvykli u těch předchozích: vtipné dialogy, hloubku, pořádnou dávku lidskosti i moudrosti. Pratchett do tohoto díla zamíchal nečekaně hororové prvky. Úskočný muž je drsnější než jakákoliv dřívější postava a na mysl mi často přišel Freddy Krueger z Noční můry v Elm Street. Chvílemi jsem se skutečně bál a přeběhl mi mráz po zádech.
Velmi příjemné je pak shledání se starými známými z Ankh-Morku.
Kniha se čte výborně a jak to u dobrých knih bývá, jediné co vás mrzí je, že přijde okamžik, kdy ji dočtete...

4 22.08.2017

Můj první Bradbury a určitě ne poslední. Stále aktuální. Děj se povětšinou odehrává hlavně v chytrých dialozích. Je jakousi inspekcí do světa, který zapomněl na hloubku a vše prožívá jen povrchně skrze monitory televizorů. Tuto hlavní dějovou linku ještě autor občas protká dalšími otázkami, které jsou aktuální i dnes - např. jaká je hodnota humanitních oborů (např. dějepis, filozofie) oproti těm ´praktickým´? K čemu povede přílišná tolerance a snaha se přizpůsobit každému (v éře inkluze hodně probírané téma, taktéž v éře multikultury a otázek kolem islámu a islamistů)? Jak by mělo vypadat vzdělávání (jen hustění informací do žáků nebo je učit přemýšlet)? Musím říct, že jsem byl knihou pohlcen a nedokázal jsem úplně odhadnout její děj. Bradbury mě napínal do posledního okamžiku. Děkuji, mistře.

11 15.08.2017

Kniha národ je ze stejného univerza jako mladší Filuta a je podobná i stylem vyprávění. Hlavní hrdina z ´nižších vrstev´(Mau ostrovan, Filuta spodina) je hrdinou tak trochu proti své vůli a objevuje jiný svět hlavní ´civilizovanější´ hrdinky (Dafné/Simplicita). Kniha je o střetu civilizací (v níž je ta ´pokrokovější´ zobrazena s lehkým sarkasmem a cynismem či snad s krutým realismem - dobývání, honba za zlatem, spoustu krve), střetu myšlení (mužského a ženského) a tentokrát i o různých vírách. Palčivá otázka, která z knihy přímo křičí je: "Proč Bůh připouští utrpení? Pokud je Bůh laskavý a všemocný, jak se na to může dívat?!" Pratchett pratchettovsky neodpovídá úplně jasně a každý si vlastně může vzít odpověď, která se mu líbí, i když on sám, se zdá, je proti náboženství v jeho organizované formě (lži k ovládání lidí). Přesto si nechává zadní vrátka (asi něco mezi nebem a zemí bude, minimálně něco jako řád). Připomíná knihu Malí bohové. Na knize mě bavil poměrně akční příběh, zobrazení naší civilizace jinýma očima, narážky na mužský a ženský svět. Filozofická rovina mi přišla až moc křičící. Úplně se s ní neztotožňuji.

2 07.08.2017

Co se stalo s Impériem po pádu císaře a smrti Darth Vadera? Co Luke, Leia a Han Solo? Na tyto otázky se snaží odpovědět Tymothy Zahn ve své knize. Dobře zakomponoval předchozí filmové díly a občas se vrací k známým postavám a událostem (bitva o Endor, Jabba Hutt, ...). Postavy mají své typické charaktery. Knize bych vytkl jen tři věci: a) Tymohty hraje s odkrytými kartami. Např. Velkoadmirál naplánuje přepad Luka. Řekne nám jak a kdy k tomu dojde. Pak je pasáž z pohledu Luka, který cestuje vesmírem a najednou ... přepadení! Kdo to je?? Kniha opravdu jen málokdy překvapí nebo vás donutí zadržet dech, vše už vlastně předem víte a ztrácí to kouzlo. Tak nějak je vám taky jasné, že Luke a jeho přátelé prostě musí přežít, takže se o ně moc nebojíte. b) vnitřní pohnutky a pochyby postav takřka nejsou rozepsány. Vše je to spíš akční podívaná, od jednoho útěku a přepadu k dalšímu. Žádné hloubání, rozjímání. c) Velkoadmirál je chodící génius. Vždy vše odhadne a vydedukuje. Lehce ta jeho genialita začíná nudit. Ale kromě těchto lehkých vad na kráse se kniha dobře čte, příběh utíká, nemá prakticky žádné hluché místo.

1 31.07.2017

Velmi příjemná povídka. Jak se to říká za málo peněz hodně muziky...? Nebo na malém prostoru hluboké myšlenky...? Stojí za přečtení... Kontrast destruktivních válečných vřav a poklidné, trpělivé a kreativní (doslova) práce pastýře je zamyšlením nad hodnotami (nejen) dnešní společnosti, které čas od času potřebujeme, abychom zůstali stále lidmi.

8 19.07.2017

Zatímco Svobodný národ byl o touze ovládat, Klobouk s oblohou o tom, co to je být člověkem, Zimoděj je o moci příběhu, či chcete-li o síle pověsti. Motiv opět Pratchett vypráví několikrát jen s jinými postavami. Příběh o ročním cyklu, příběh o bimbu a moci pověsti čarodějky. Také ožívají dřívější nápěvy o lidskosti (zájem o lidi, ne o předměty) a touha být někým (Anagramina a Toniččina touha být dobrou čarodějkou) a hrátky s mocí (alias Bábi Zlopočasná jako šedá eminence v pozadí všeho). Také zaznívá myšlenka o tom, co je to být člověkem (Zimodějovo hledání). Kniha je lehce pohádkovější než předchozí dva díly (ledová královna a říše věčného ledu) a mytologičtější (výborné hrátky s podsvětím i s artefakty). "Toničce se začínají zapalovat lejtka, kapíro? Nae?" Příběh má mnoho rovin a každý si tam může najít, co jeho jest.

1 19.07.2017

Klobouk s oblohou mě nadchl. Opět se budete dostávat do situací, kdy v přeplněném vlaku vyprsknete smíchy a vysloužíte si tím pozdvižené obočí některých neznalých cestujících. Přesto to není jediná rovina této knihy. Zejména v její druhé polovině se Pratchett zamýšlí nad takovými věcmi jako je touha po moci (touha ovládat druhé) a to v příběhu Zlojroje i čarodějek, úvahy o smrti a umírání (pečovatelské služby Toničky i říše za dveřmi), či hluboké a citlivé myšlenky o lidskosti (co vlastně dělá člověka člověkem?). Jakkoliv filozoficky to zní, vždy to Pratchett nabourává svým humorem (např. v podobě Nac Mac Fíglích komentářů), takže toho není nikdy příliš. Některé pasáže mi připomněli mého oblíbeného Coelha (Alchymista) a Exupéryho (pasáže z Malého prince na poušti). Občas ukápla i slza.
Obdivuju, jak Pratchett v této knize pracoval. Vše má svou úlohu a místo. Sebemenší výrok, předmět je propojen později s jiným a znovu zazní, objeví se a vy pochopíte jeho hloubku. Pratchett je mistr pera!!!

2 18.07.2017

Velmi praktická kniha, která rozebírá nejčastější otázky maminek. Hledání usnadňují poznámky na okraji a přehledný rejstřík. Přesto, že je kniha psaná v polovině 80.let je vyrovnaná a rady v ní kvalitní. V porovnání s většinou dnešních tzv. moderních knih pro děti mě připadá konkrétnější, přehlednější a jasná. Pár věcí již neplatí (např. o sunaru a zásypech), ale ty se dají snadno vyfiltrovat. Takže doporučuji!

1 12.07.2017

Vtipné, lehké, výborné kresby. Nenáročné oddechové čtení.

1 21.06.2017