Eridan komentáře u knih
Podivný regiment je kniha s dvojím stylem psaní. V první polovině knihy je vše soustředěno na hlavní hrdinku. Její perspektiva je někdy až omezující, protože v této části se dozvíte jen minimum o členech její skupinky. Tato část působí bezstarostně a je plná humoru. V druhé polovině knihy se začínáte dozvídat čím dál více i o ostatních členech, témata zvážní, děj zrychlí, i když stále je tu dobrá porce humoru. Ano, v závěru je Pratchett skutečně více filozofický, ale ne nijak přehnaně a ne bez humoru dovedeného až do absurdna. Je to typická pratchettovka každým coulem. Jediné, co mi chybělo bylo větší vyvrcholení děje. A určitě mohla být víc využita myšlenka Elánia - řezníka. Ale pořád jsem se bavil královsky a většina autorů mu nešahá ani po kotníky.
Zajímavá kniha používající psychologii Junga. Na začátku si zjistíte svůj typ a přečtete si, kdo se k vám hodí. Celkem to sedí. Naučíte se také odhalovat typy u možného protějšku a urychlit tak cestu poznávání. V knize jsem našel o sobě zajímavá tvrzení, kterých jsem si nebyl vědom a díky nim jsem se mohl více poznat a pochopit tak dříve nevědomá přání. Je pravdou, že vám stačí přečíst tak čtvrtinu knihy. Můžete si samo přečíst i charakteristiku dalších typů... ale proč...?
Slušný jednoduchý úvod do Jungovy filozofie duše. Seznámíte se se základními pojmy jeho psychologie jako komplex, persona, anima, archetyp a to na populárním tématu mezilidských vztahů. Jedná se o záznam 5ti seminářů. Rozbor Jungova článku je veden odborně, některé otázky posluchačů mi přišly zbytečné nebo dokonce směšné, ale to jen odráží realitu. Některé rozbory lehce odbíhají od tématu, ale jak se záhy ukáže, není to na škodu. Verdikt: dobře se to čte, je to krátké, naučné, občas vtipné. Jako úvod lze doporučit, pokud chcete odbornější pojednání, podívejte se po něčem jiném. Taktéž pokud hledáte nějakou pomoc. Jestliže vás však zaujal Jung a chcete se nenásilně seznámit s jeho pojetím duše, pak vřele doporučuji, vzbudí to váš zájem a bude vás to nutit hledat dál.
Velmi příjemné překvapení z levných knih! Autorka je zkušená novinářka a pokusila se vtělit svou životní zkušenost nejen s bojem s rakovinou do 50ti lekcí. Jsou to lekce plné nadhledu, optimismu a životní zkušenosti. Potěší, zahřejí. Je pravda, že v polovině knihy mi přišlo, že se autorka opakovala v jejím příběhu, a proto jsem si dal na čas pauzičku, abych se poté mohl vrátit k jejímu příjemnému slohu. Druhá polovina už byla více nápaditá. Pro všechny, kdo potřebují povzbudit.
Poměrně náročný jazyk knihy činí aplikaci jejich myšlenek velmi obtížným. Bez pomoci odborníka, domnívám se, takřka nemožným. Nicméně spoustu myšlenek je obohacujících. První část knihy je hlavně teoretická (pro někoho až příliš), druhá hlavně praktická (bez předchozí teorie se neobejdete). Vyzvednout bych chtěl zejména část druhou. Ta je díky příkladům z praxe čtivější.
Inu, první díl má hned několik much:
1) Předně je to utahanost. V první pětině nás autor naladí zajímavým vyprávěním a kulisou světa, který by stál za prozkoumání. V dalších třech pětinách se nás pokouší unudit k smrti neustálými popisy a nekončícími nepodstatnými rozhovory, aby se vše pokusil napravit v poslední KONEČNĚ akčnější a zajímavější pětině.
2) Plochost charakterů - je to dáno pravděpodobně jejich množstvím. Na každý charakter se tak dostane jen zřídka. Snad s vyjimkou Tyriona (a to až díky posledním stránkám) jsem za žádnou postavu nedýchal. Ano, lehké symtapie dobře. Ale kdyby zemřeli... necítil bych křivdu. A to je špatně.
3) Popisy. O nedostatku akce jsem již mluvil. Upřímně, co se stalo od začátku až do tří čtvrtin knihy? Bran spadl. Všichni někam cestují. To je celé. Pak jen kýbl keců. Proč autor neudělal putování zajímavější? V celé 500ti stránkové knížce jsou snad jen čtyři rozsáhlejší souboje - z toho ještě většina v samotném závěru knihy. A ty jsou upřímně pěkně odfláknuté. Na to, jak dokáže popisovat budovy zámku na několik stránek je to hanba.
První díl mě příliš neoslovil. Tuším, že autor bude charaktery dál rozvíjet a snad to dostane i nějaký spád. Kdyby tenhle díl byl zkrácen na 100 stran, uvítal bych to. Takto budu dlouho přemýšlet, jestli mu dám ještě šanci. Na Tyriona a Daenerys se těším... ale co ten kopec přebytečných keců, plytkých intrik a zdlouhavých popisů?
Velmi příjemné překvapení z levných knih! Sbírka esejů povětšinou amerických spisovatelů, kteří se (ne)dobrovolně rozhodli nemít děti. Proč? Každý má různé důvody - odlišná sexuální orientace, potrat, smrt dítěte, etické důvody - strach z přelidnění apod. Popisují vývoj této myšlenky v průběhu let a její vliv na život vlastní i život jejich blízkých. Rozebírají klady i rizika tohoto rozhodnutí. Hodně zajímavé čtení pro každého, ať už zvažuje myšlenku mít či nemít děti nebo jen tak pro zajímavost pohled do mužské duše se všemi jejími obavami, úzkostmi i hrdinskými skutky.
Kniha povídek má vše, co do Dicka očekáváte - především pořádnou dávku paranoi, skepse ke smyslovému vnímání, relativizace subjektivního a objektivního popisu reality. Povídky mají různou kvalitu. Kdybych je měl krátce okomentovat a zhodnotit: Minority report - plně vám zaměstná všechny mozkové závity. Některé momenty povídky se mi zdají nedotažené, ale celkově má neuvěřitelný spád a absolutně vás pohltí. 85%. Druhá série - asi nejslabší dílko celé knihy. Děj je předvídatelný, nicméně některé popisy velmi působivé. Průměr. 55%. Elektrický mravenec - lehce depresivní psychedelická hříčka o relativnosti smyslového vnímání. Velmi zajímavé otázky. 75%. Tak pravil mrtvý - poměrně komplikovaný děj se spoustou dialogů. Znepokojující závěr, který tomu dává šmrnc. 65%. Válečná hra - oddechovka. Žádná těžká otázka se v této povídce neřeší. 55%. Být tak měňavkou - hezká povídka s antirasistickými motivy a paradoxním závěrem. 80%. Víra našich otců - motivy vietnamu a vlivu televize, halucinogenů a osvícení a touze po zapomenutí na pravdu v jednom koktejlu. 65%. Total Recall - oproti filmu takřka bez akce a vše plyne jen jako dialog. Hlavní hrdina navíc skoro nemá slovo. 60% z úcty k legendě.
Průměrně dobrá kniha. Některé poznatky jsou velmi dobře podané, jiné již stokrát řečené...
Vše, co očekáváte od Pratchetta je zde: zajímavá zápletka, neotřelé až zřeštěné charaktery, občasné zvraty a hlavně kopec humoru! Enjoy!
Lehce depresivní autentická výpověď berlínské dívky o tom jak snadné je k drogám přijít a velmi nesnadné od nich odejít...
Psychologický román plný feťáckých keců, hlubších myšlenek a pochybností o správnosti stylu svého života i lidské identity. Nelze než doporučit! Totéž platí o filmové verzi, která se velmi věrně drží originálu.
V první části knihy mě zaujalo zejména autorovo rozdělení na potřeby a pocity v komunikaci. Jinak mi to přišlo spíše jako čtivé opakování známých faktů. Druhá část byla bohatší a praktičtější. Myšlenky o sebehodnocení, způsobu naslouchání a zvládání zlosti (emocí) mi přišly přínosné. Přečtení této knihy vnímám jako užitečné. Určitě existuje i něco lepšího v oboru komunikace, taktéž spousta horších titulů. Přečtením neprohloupíte, spíš si osvěžíte některé známé informace a některé možná dáte do nového kontextu.
Co se týče porovnání s filmem: Celkově mě více přitáhla kniha. Hlavně svými myšlenkami. Obrazově je propracovanější film. Bohužel scénář si zachoval i nelogické momenty knihy (likvidace některých androidů, vynořování postav a záchrana hlavního hrdiny, upadnutí zbraně v závěrečném duelu,...). I opěvovaná závěrečná scéna s odpuštěním androida mi nepřišla věrohodná (očividně je to zabiják, psychotik, zabijí mu milenku a on zachrání jejího vraha?). Některé filozofické úvahy jsou zajímavé (proč máme tak krátký život? Zabili jsme svého Otce?), ale v knize mi přišli zajímavější (Mercer vyzývá k dohadům a dává více otázek než odpovědí). Sečteno podtrženo - film i kniha mají neopakovatelnou atmosféru. Kniha je bohatší myšlenkově, film vás strhne svými obrazy.
Blade Runner si mě získal - svou nenáročnou délkou, svými náročnými myšlenkami a úvahami (je Mercer protopyt boha? Potřebujeme ho? Jaká je role utrpení v životě člověka a pokusů o výstup z něj? Je lepší někdy udělat věc špatnou než dobrou? Je empatie to, co nás odlišuje od strojů? ... ). Hlavní charakter je spíše antihrdinou a je vržen do víru událostí spíše náhodou. Podobnou náhodou občas likviduje i své oponenty (snad jen toto mi na knize vadilo. Nexus 6 je v knize vychvalován jako prototyp inteligentního stroje, ale nedokázali mě svým chováním přesvědčit. Jejich likvidace je občas nelogická). Kniha sálá neklidnou atmosférou a pnutím hlavních hrdinů. Ideály a vztahy ztrácí sílu a mínění okolí je často dvojsečné. Takto by se dala popsat tato kniha, která ve vás něco zanechá.... Vřele doporučuji!
Toužíte-li po světě plném fantazie, je Nádraží Perdido právě pro vás. Připravte se na dva odlišné styly vyprávění. V první části autor popisuje svůj úžasný svět, vztahy a charaktery hrdinů. V pozadí budete cítit stále sílící vlnu očekávání. V druhé části bude vaše očekávání naplněno divokou skicou akčních sekvencí střídající se s pouze dočasným odpočinkem hrdinů. Vše má své místo a čas. Popis i akce. Máte se na co těšit!
Určitě zajímavá kniha. Plusem je spoustu příkladů. Mínusem je poměrně obtížný jazyk i občasná rozvláčnost (jde sice o odbornou literaturu, ale je určená širšímu publiku). Pár věcí jsem z ní převzal do svého života (pomohla mi pochopit některé podvědomé procesy). Většího využití dle mého názorů nemá bez odborné pomoci (terapie). Což je škoda...
Inu, kniha pro fajnšmerky - středověkáře, historiky, kunsthistoriky apod. Můžete si díky ní udělat obrázek o tom, jak vznikala jedna z prvních gotických katedrál a gotický sloh vůbec. Je doprovázena slušným poznámkovým aparátem a úvodem. Nečte se úplně snadno, díky stylu autora (často odbíhá, vyjmenovává majetky, statky, osoby apod.), nicméně musíme si uvědomit, kdo a proč to píše a hlavně kdy. Četl jsem ji hlavně kvůli estetice a filozofii gotiky. Nicméně byl jsem poměrně zklamán, jak málo tam o ní autor píše (na tu dobu hodně, ale přesto...). Inu očekával jsem od legendy víc, za vše může Panofski. ;-) Takže budete-li čekat míň a jste blázen do střdověku, nebudete zklamáni! ;-)
Kniha mě zaujala jak svým poseltvím, charaktery, tak i způsobem vyprávění. Poselství je jednoduché, přesto díky postavám ožívá v několika verzích stále znovu a přesto vždy trochu jinak. Příběhy postav se přitom dozvídáme až jaksi expost, v průběhu vyprávění jako jakési rozjímání nad vlastním prožitým životem. Vše je často také protkáno několika teologicko-filozofickými úvahami. Každá stránka je přitom využita maximálně a má v ději svoje místo. Nic není řečeno náprázdno a vše autor využívá. Tedy podtrženo sečteno, kvalitní vyprávění děje, běžné postavy díky kterým je dílko působivější a příjemné poselství ke čtenáři. Co víc si přát?
Novela je psána poměrně dobře. Na pozadí milostného vzplanutí dvou nevinných lidí ukazuje tíhu zrůdné ideologie nacismu. Julie jako židovka, Romeo jako její zachránce před plynovou komorou. Některé pasáže jsou psané svěžím jazykem a čtou se sami, jiné mi přijdou zbytečně zdlouhavé a ne příliš důležité.