Eridan komentáře u knih

Nová čarodějnická série mě okouzlila. Tonička má pod čepicí a je to sympatické mladé děvče plné myšlenek. Nejen sýrem živ je člověk, ale i Nac Fíglí hanáčtina zaručeně osvěží (jako mazání na ovce). Lehká inspirace Alenkou v říši divů jest nepřehlédnutelná (králičí nora, královna). Snová říše je efektivní a sny nezapomenutelné. Pokud se tedy nehodláte probudit... Těším se na další díly.

2 19.06.2017

Výborná kniha! Na první pohled uchvátí pěkné obrázky na začátku každé kapitolky i její krátký popis. Po estetickém kochání je čas na obsah. Pratchett v této knize má lehce jiný styl než jsme možná zvyklí ze série Zeměplochy. Humor není tak okatý a třeskutý. Stále se smějete a občas propuknete v nekontrolovatelný smích, to ano, vtípky jsou ale lehčí a spíš ve formě narážek. Dílko tak působí komorněji, mohu-li to tak nazvat. A to i dějově. Autor více popisuje a často se ocitáte v hlavě hrdiny a pozorujete jeho myšlenky. Přitom vás to ale stále nutí číst dál. Možná tím napodobuje styl Dickense.
Charaktery jsou jako vždy lehce bizardní - filozofující, lehce prospěchářský a moudrý Žid Salomon, páchnoucí pes Onan, tajemná a okouzlující Simplicita a hlavní hrdina prostě a jednoduše Filuta.
Co se týče historických reálií, nejsem žádný odborník, ale působí věrohodně. Dodatek navíc odhalí jako moc Pratchett do látky pronikl. Takže konečný verdikt: Kniha je psána čtivě, poutavě a vtipně. Dle mého názoru je více popisná a ne tak dějově bohatá jako jiné knihy téhož autora, přesto si zaslouží pozornost a stojí jednoznačně za přečtení.

4 22.05.2017

Je to moje první kniha od Tolkiena mimo trilogii Pána Prstenů a Hobita. Opět mě okouzlil svým nespoutaným jazykem a fantazií. Když vezmu povídky postupně:
Sedlák z Jiljí z Oujezda je krásně pohádkový. Autor dokonale vykresluje venkov se všemi jeho nešvary a podivnými charaktery (závist mlynáře, hrdost sedláka apod.) Plus bod si zaslouží za psa Chňapa. Poutavé od začátku až do konce. 100 %.

Příhody Toma Bombadila a další básně - osobně mě až na výjimky příliš neoslovily. Mám radši prózu, pokud už poezii, tak s nějakou myšlenkou. Toto mé osobní kritérium splňuje např. Petr Klíč a Poklad. 50%.

List od Nimrala - vskutku mistrovské dílko! Místy jakoby pohádkový příběh přesahuje svůj rozměr filozoficky. Tolkien naznačuje spoustu témat hodných zamyšlení. Celkový rámec je smrt a hodnota lidského života a činnosti. Čemu věnovat život, tak aby měl smysl? Jaká je hodnota umění? Jak se má člověk vlastně chovat, aby měl radost z mezilidských vztahů? Je lepší žít jen pro sebe (malíř) nebo pro okolí (příhody se sousedem v ´očistci´ - krajině malíře)? Totalita smrti mi připomíná i totality 20. století, cesta vlakem neznámo kam mi evokovala cestu Židů do koncentračního tábora - konotace, které pravděpodobně Tolkien nemohl zamýšlet, ale tísnivost a beznaděj je takřka hmatatelná. Povídka je melancholická a něco ve vás prostě zanechá. 130% :-)

Kovář z Velké Lesné - pohádkovým stylem se podobá Sedlákovi z Jiljí, i když Sedlák se mi líbil o kousíček víc za svoje temnější (hodně nadneseně) postavy. 90%.

Tulák Rover - zábavné, i když některé pasáže by mohly být i kratší. Nevraživost kouzelníků mě pobavila. 77%.

Celkově velmi vydařená sbírka. Klenotem pro mě zůstává List od Nimrala, následuje Sedlák z Jiljí, v patách s Kovářem z Velké Lesné, chvíli po nich štěká Tulák Rover a jen tak pro zajímavost doporučuji básnickou část.

Celkově má moc sbírka odnést člověka někam jinam do tajemnějších a v mnohém zajímavějších světů než je ten náš. Přesto si z nich do toho svého světa každý čtenář něco přinese.

2 03.05.2017

Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetl, ale pak jsem hltal každou další stránku. Psána detektivním stylem se zajímavou zápletkou. Jak je to u bratří Strugackých zvykem, kniha ve vás zanechá jakýsi šrám. Odpovědi na vaše otázky nebudou zodpovězeny zcela a máte možnost se dohadovat, zda-li to bylo tak či onak. Což je dobře.
Dle mého názoru je kniha o předsudcích, o předem vytvořených soudech, které pak ovlivňují jednání lidí. Chcete-li fatalisticky nazvěme to osudem, avšak ne ve smyslu blíže nespecifikované síly, ale spíše sociologicky vytvořených konstruktů ve smyslu xenofobie a soudů druhých. Podle těchto soudů (on je takový, a proto je pro nás nebezpečný), pak lidé jednají (lepší ho zabít), i když nemají žádné relevantní důkazy. Smutné, avšak reálné (zvlášť vezmeme-li v úvahu často uměle vyhrocenou situaci s uprchlíky).
Jediné, co mi na knize vadilo je, že autor nedává čtenáři takřka žádnou šanci odhadnout zápletku knihy předem. Všechny důležité indície totiž odhalí až v závěru. Přesto nebo možná právě proto je kniha poutavá a čtivá.

3 07.04.2017

Kniha hned v úvodu proklamuje, že se v žádném případě nejedná o odbornou publikaci, ale spíše o humorně podaný náhled na rodičovství, který vás má zbavit obav a úzkosti, které s novým stavem nevyhnutelně přicházejí. A tohle své prohlášení splňuje do puntíku. Chcete-li se zasmát a získat (pomyslný) nadhled, jděte do toho.

1 07.04.2017

V literárním nebi budou mít Forrest Gump a Karl Karlsson pryčny vedle sebe. Jejich příběh je v mnohém tak podobný, že jim nic jiného ani nezbude. A přece to bude pro oba doslova utrpením. Forrest celé dny sní o své milované Jenny, o tom, jaký krevety měl Bubba rád, a kterou zmrzlinu by si dal s kapitánem Danem. O čem by asi snil Karl Karlsson? O tom, jak se dobře nadlábl u Stalina, jak patnáct let ležel na Bali bez hnutí prstu a hlavně o chlastu s paraplíčkem.. hmmm! Že měl někdy nějaké přátelé..? "Hm, no nevím, náboženství, politika a přátelství mě nezajímají... co bude dnes k večeři? A nebyl by panáček? Nebo tři?" Zatímco Forrest je svým naivním pohledem na realitu inspirativně přitažlivý, požitkářský cynik Karlsson mě v půli knihy začal vadit. Ne, že by se kniha špatně četla. Jen napsána výborně! Svižný jazyk, neotřelé a neočekávané dějové zvraty, vtip a nadhled jenž vám rozpohybují bránici. Ideální čtení na léto. Jak si ale člověk jednou uvědomí tu povrchnost a nihilismus hlavního hrdiny, už to prostě není tak nějak ono. Možná se jen pobavit, svézt se na vlně sarkasmu a zase někam do hlubších vod. P.S. Nemohu se zbavit dojmu, že vztah s Amandou na posledních dvou stránkách knihy je přáním vydavatele. "Hele, Jonasi, ono by se to líp prodávalo, kdyby tam byl nějakej jakože vztah a happyend. To lidi žerou." "Já už to dokončil... no tak jo, ještě tam připíšu dvě stránky, něco vo tom, že se jakože ta sterilizace úplně nepovedla, ne a..." "No to je skvělý! Ještě možná, aby to bylo uvěřitelný...." "Dám tam kocoura." "Paráááda!"

2 01.11.2016

Tomáš Sedláček mi lidově řečeno ´sedl´. Sám nemám rád ony ekonomické propočty typu: Vaše dítě vás bude stát prvních pět let x miliónů korun! Jakoby peníze byly tou jedinou hodnotou a váš potomek pouze statek, který lze čistě racionálně zkalkulovat a porovnat s jinými statky. Proč místo potomka nemít radši luxusní barák s podlahovým vytápěním, že? Pomiňme, že člověk má také jiné potřeby než jen mamon a jen tak mimochodem ten barák vás nenaplní žádným delším pocitem uspokojení, což potomci zpravidla ano. I když vás jejich kňourání možná bude stát desítky ba stovky hodin spánku, stejný počet šedivých vlasů, přece jen na tom usmrkaném uzlíčku ´něco bude´. Ale zpátky k Sedláčkovi. Jak zde již bylo poznamenáno jeho jazyk není místy jednoduchý, avšak jak mluvit o smyslu života a o hodnotách jako je dobro a zlo? Kniha je plně postmoderní. Kritizuje přílišnou racionalitu a spoléhání na umělé ekonomické modely. Hledá rovnováhu a inspiraci nachází v dřívějších ekonomicko-filozofických systémech. Konkrétně se zmiňuje o Gilgamešovi, Bibli, Komenském a postmoderní filozofii a jejich předchůdcích (Wittgenstein, Feyerabend,...). Hledá kořeny osvíceneckého mýtu neomylného rozumu a nachází je již u Platóna a Descarta. Analyzuje je a ukazuje jejich důsledky v moderním pojetí života a ekonomie vůbec. Vše dovedně spojuje v posledních kapitolách a tvoří jakýsi vlastní ideál rovnováhy v člověku (odvolávajíc se např. Aristotela) s připomínkou, že nejen penízem živ je člověk. Líbí se mi i jeho kritika dluhové politiky dnešních států. Takže sečteno, podtrženo: Sedláček ví, o čem mluví. Dokáže staré mýty a příběhy vtáhnout do myslí jedenadvacátého století a vzít si z nich poučení. Člověku je jasné, že pro změnu společnosti by bylo potřeba skutečně neskutečné, avšak snad Sedláčkova naděje v tom, že postmoderní člověk už začíná chápat, neumírá poslední a zůstane jednoho krásného dne naplněna.

8 15.10.2016

Lehká kniha protkaná americkým humorem a optimistickým pohledem na svět, která vás nejednou přiměje procvičit nejen bránici, ale hlavně šedou kůru mozkovou. Po okraj naplněna zkušeností, vtipem, nadhledem i moudrostí. O životě ze všech jeho možných stran. Občas tragikomických občas hodně hlubokých a někdy i smutných. Na doporučení autora jsem předčítal většinu knihy někomu dalšímu (ženě) a kniha tak skutečně dostává jiný rozměr.

3 28.08.2016

Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi známe asi všichni. Ať už člověk je jejich příznivcem nebo nikoli, je zajímavé, co tato společnost dokázala během komunistické totality na území našeho státu. Docela obyčejní lidé, možná vaši sousedi, byli ochotni se podílet na ilegální činnosti, tisknout a přepisovat tisíce stran režimem zakázaného textu. Často dávali všanc svoji svobodu či dokonce život. Autor knihy byl jedním z nich. Ve svém domě a na jiných místech provozoval ilegální tiskárnu a podílel se na distribuci literatury. Ve své knize se zaměřuje na technickou stránku věci a oživuje ji pár příběhy. Dozvíte se tak, jak vždy sehnali to, co potřebovali na tisk knih i ve státě, kde prakticky nic na pultech obchodů nebylo, jak vozili knihy i za hranice státu a jak je ani občasné uvěznění někoho z hlavních představitelů v této odhodlané činnosti nezastavilo. Pro všechny, kteří si ještě stále myslí, že za komunismu jsme se vlastně neměli tak úplně špatně....
Citace z knihy: "Rok ve vězení je tak akorát." (On tam strávil celkem asi 14 let). "Když je to jen rok, tak je to dobrá zkušenost. Někdy si myslím, že by tak rok tam měl odsedět každý," pokračoval, a dodal: "Aby si vážil hodnot, kterých si na svobodě neváží."

1 15.08.2016

Kniha je přehledně strukturovaná. Jedná se jednoznačně o odbornou publikaci určenou spíš psychiatrům a psychologům, má daleko k populárně-naučné literatuře. Přesto lze několik poznatků využít i pokud nejste studovaný odborník. Překážkou plnému porozumění může být odborný jazyk. Pokud nejte zvyklí číst odbornější publikace, budete nejspíš občas sahat po slovníku. Nicméně většinou se dají významy slov odvodit z kontextu. Jinou publikaci jsem na podobné téma nečetl, a proto nemohu porovnat s jinými. V češtině ostatně v současné době existuje pouze jedna podobná kniha. Pokud se chcete o tomuto tématu z jakéhokoliv důvodu dozvědět více, tak vám pravděpodobně nezbude nic jiného, než po ní sáhnout.

1 22.07.2016

Soubor krátkých příběhů a zamyšlení o vztazích, nenávisti i lásce, sobeckosti i altruismu, prostě a jednoduše o životě. Po jejich přečtení ve vás zůstane pokoj, klid a nejedna myšlenka...

1 18.07.2016

Eragon mě prostě a jednoduše bavil od začátku do konce. Což u knihy, která atakuje hranici 500ti stránek není vůbec jednoduché. Prvky, které mě obzvláště zaujaly:
1) Hlavní postava je vlastně hrdinou proti své vůli. Žádný superhrdinský všeználek. Prostě kluk z vesnice, který se toho musí ale opravdu hodně učit a tak nějak spíš přitahuje potíže, než aby je sám dokázal vyřešit. Sympatické.
2) Pojetí draků jakožto lehce vrtkavého jedince s vlastní povahou, která také časem zraje. Safira není nějaký nabubřelý vznešený plaz, spíš jen holčička s tesáky a obavou o svého milého. Navíc příjemný je i nápad komunikace myšlenkou.
3) Spád příběhu a propracovanost světa.
Co mi naopak trošku vadilo, je že hrdina byl až příliš často zachraňován někým třetím.

Co bývá Paolinimu vyčítáno je neoriginalita příběhu. Všechno jsme prý už viděli jinde, např. u Tolkiena. Já říkám, no a co? Pokud mě to baví, nepotřebuji, aby to bylo extra novátorské. Která fantasy je od dob Tolkiena vlastně originální? A když to vezmeme k jádru věci, byl Pán prstenů vskutku originální? Vždyť sám Tolkien se netajil tím, že jen umně spojil různé dřívější motivy do jednoho příběhu. Např. Beowulfa, Píseň o Nibelunzích, Letopisy Narnie, vlastní zážitky z první světové války apod. Takže bych tento renesanční požadavek originality překonal středověkou kreativitou přetvářet dobře známé prvky do nového příběhu.

6 13.07.2016

Nezval je mistr pera. Co mi u poetismu jeho ražení chybí je smysl. Stránky jsou plné překrásného jazyka a neobvyklých spojení. Přesto po několika stránkách se člověk ztrácí v textu, lehce se utápí v oné kráse jazyka a vlastně tápe nad klasickou otázkou: "Co tím vlastně chtěl básník řícc?" A když se vymaní z oné občas až dusící liány poezie, zjistí, že onen smysl často není vůbec nijak hluboký nebo překvapivý. Nezval jednoduše sice šokuje slovními spojeními, nikoliv však hloubkou textu. Pokud hledáte něco hlubokomyslného, šáhněte někam jinam, pokud vás uspokojuje krásný jazyk, neváhejte.

8 02.05.2016

Především o vínu, o ovínění, pak lehce o válce a nějaké té romanci. Přečteno za pár minut, nic hlubokého, ale docela příjemného a klidného. Ideální k vínu. :-)

2 18.04.2016

Kniha Stalker (nebo v dřívější edici Piknik u cesty) vás uchvátí hned z několika důvodů:
1) Je psaná svižným jazykem
2) Hlavní charakter není čenobílý klaďas, spíš se pohybuje ve sféře šedých takřka reálných osob
3) ve vykreslení světa (včetně nástrah Pásma) a vynálezů techniky cítíte invenci a obdivuhodnou kreativitu autora
4) kniha má lehký filozofický přesah, myšlenku. Ta je předána nenásilně a poutavě. Přestože mnoho postav mluví o lepších zítřcích a o tom, co by kontakt s mimozemskou civilizací mohlo přinést dobrého, autor nás nenechává na pochybách, že to o čem píše není nudná oslava lidského ega, ale právě pocit zklamání z nebetyčné lidské chamtivosti a přílišné pýchy.
Je to ten druh knih, který ve vás chvíli zůstane.
Doporučuji všemi deseti!

17 16.04.2016

Tuto edici popularizaci světových dejin mám rád. Je vtipná (jak textem, tak obrázky), historicky přesná, nenáročná (jak na čas, tak na přemýšlení). Pobavil jsem se a něco dozvěděl.

2 16.04.2016

Klasika. Je opravdu mistr ve svém oboru. Co mě na jeho poezii uchvacuje je neobvyklé spojování přídavných a podstatných jmen. Slova která k sobě zdánlivě nepatří tvoří úplně nový obraz. Např. něžné nebe apod. Nejčastější náměty: opojení láskou, zklamání z ní, smrt a čekání na ni, opěvování přírody. Velmi často se objevují antické motivy. Překlad Nezvala je vynikající!

5 20.07.2015

Velke zklamani. Co mi nevyhovuje je styl knihy. Oproti kniham podobneho razeni ma mene praktickych zkusenosti a vice teorie. Coz by nemuselo byt na prekazku, ale domnivam se, ze hloubka teorie je velice plytka. Konkretni priklad. V jedne kapitole se dozvite, ze pravdomluvnost buduje vztah a posiluje duveru, ergo, kdyz vam nekdo bude lhat, je to varovny signal. No.... dobre. To je prece jasne, ne? Chapu, ze je obcas dobre to slyset znova, selsky rozum je dobre procvicit. Tato prosta myslenka je vsak analyzovana asi na 15ti stranach. Jakobz chtel autor dokazat, ze je to pravda, ale je to skutecne potreba? Rozdrobovat vseobecne znamou pravdu a psat, kde vsude a proc je dobre mluvit pravdu? Ale dobre. Rekneme, ze mu to odpustime a treba nas tam i nejaka myslenka obohati. Jake vsak bude vase prekvapeni, kdyz dalsi kapitola ma nadpis ve stylu lhani skodi vztahu. Ano predtim jsme mluvili o pravde, ted o lzi, ale opravdu do chci cist na dalsich 15ti stranach? Nerikam, ze mi kniha nic nedala a je elementarni. Jazyk je obcas trochu slozitejsi, myslenkove vsak nikoliv. Nekolik myslenek vam utkvi v hlave a mozna je zabudujete do sveho zivota. Procentuelne vyjadreno tak 2 procenta. Zbytek je jen vetsi analyza selskeho rozumu.

22.06.2015

Knihu jsem poprvé četl, když mi bylo asi 18, teď jsem si ji zopakoval po více než deseti letech. Na knize mě přitahuje její americký styl - plný konkrétních příkladů a čtivých příhod a příběhů ilustrujících důležité myšlenky. Některé obrazy mi zůstaly v mysli hodně hodně dlouho. Poměrně dost lidí píše o radikálním vyznění knihy, o její nereálnosti apod. Já to tak úplně nevnímám. Jaké je hlavní poselství knihy? "Chodit s někým jen pro samotné chození je cesta k bolesti. Je to jen vzrušující hra se smutným koncem. Chodit by spolu měli lidé, kteří jsou už vyzrálí psychicky i duchovně a mohou tak tomu druhému dát mnohem více a směřovat to k manželství." S tím se dokážu ztotožnit. Autor není proti chození jako takovému. Je pro to, aby se dva nejdříve poznali v kruhu přátel a ne si jen slepě vyměnili čísla a čekali, co z toho bude. Aby začali vztah budovat již na nějakých vzájemných sympatiích nejen fyzického rázu. V závěru knihy i (bohužel velmi krátce) ukazuje konkrétní návrhy, jak by takové chození mezi křesťany mohlo vypadat. Z knihy jsem si mnohé odnes do svých vztahů. Někdy mi pomohl vidět biblické zásady v jejich hloubce a šířce. Nemyslím si, že vždy je jeho postup možný (občas vztahy vznikají na pěknou dálku a tak není možné vše dobře vysledovat předem), ale chápu to jako užitečné rady. Prostě a jednoduše: Pokud pro vás Bůh něco znamená a chcete, abyste měli kvalitnější vztahy a dokázali poznat, kdo se k vám hodí a po čem vlastně toužíte, pak po téhle knížce šáhněte!

27.05.2015

Velmi chytře napsaná knížka. Pohladí po duši. Plná moudra a životní zkušenosti. Přinášející jednoduché poselství: Nezapomínejme na vztahy, přátelství a fantazii. Užívejme si každý okamžik života a nenechme se pohltit systémem a vlastním sobectvím. Závěr je smutný, ale možná i díky tomu kniha ve čtenáři déle zůstane živá...

5 06.05.2015