Erinien komentáře u knih
Dokodrcala jsem do konce! Možná ta čtvrtá hvězda je navíc za tu úlevu. Třetí kniha se mi četla už líp, Alina už mi nebyla tolik protivná i když autorka ji zase nakládá. Občas ale jako by se ztratila autorka/Alina ve svých myšlenkách a já nevěděla co se stalo. Hlavně v té chvíli na hoře s ptákem ohnivakem. To bylo dost zmatené.
Přísahám, zatnu zuby a dočtu to. V knize mi Alina hrozně lezla na nervy. Neustále fňuká, zajímá se jen o Mala, s každým se hádá, aniž by se na cokoliv ptala, nikomu nedůvěřuje a tím si ničí i vztah s Malem. První polovina byla ještě čtivá, druhá se hrozně táhla, nic se nedělo, jen samé hádky a vzdechy. Dramatický závěr přišel nečekaně jako velká voda. Nutno uznat, že autorka své hrdiny nešetří a ubližuje jim snad i s radostí a člověk z toho má pomalu deprese, jak beznadějně to vypadá. Nejsvětlejší části knihy je korzár.
Začalo to tím, že jsem viděla pár dílů seriálu. Zaujal mě příběh šesti vran a tak jsem si je přečetla. A to byla velká chyba. Autorka se při psaní zlepšovala knihu od knihy, takže Griša nesahá vranám po kotníky. Krom toho vám ve Vránach vyspoiluji spoustu podstatných informací, takže tuším jak celá série dopadne a co se stane s některými postavami.
Děj je psán jen z pohledu hlavní hrdinky, která mě občas rozčilovala svou ufňukaností. Romantická linka mě nedonutila zamilovat se do Mala, uvidíme, jestli se to v dalších dílech nezlepší. Grisversum začíná pod povrchem bublat a bobtnat ale moc se i něm zatím nedozvíme.
Autorce se povedlo podle mě napsat kultovní dílo. Kdybych to četla v šestnácti, tak si pořídím knihy a budu je číst ještě minimálně dvakrát a budu chodit v tričku s vránou a nápisem I love you Kaz. To byla jízda. Hlavní hrdinové pokračují v sérií odvážných plánu, náhod a nečekaných překvapení, které jim tyhle plány hatí. Ještě že je Kaz (autorka) tak geniální aby ten spletenec rozšmodrchal/a. Charaktery se prohlubují a všem hrozně fandíte. Závěr za mě spokojenost. Teď asi půjdu číst Grišu.
Wau, poslední dva dny jsem v každé volné chvíli četla. A teď se třesu na druhý díl. Ke knize mě dostal seriál z Netflixu, který mám rozkoukany, takže postavy pro mě měly tvář herců. A i přesto že jsem o nich něco věděla, tak mě čtení nenudilo. Výborné charaktery.
Uff. Tři dny mi trvalo tu bichly přečíst, ale neznamená to, že se čte špatně ale za má asi tisíc stran. Od Mariany jsem četla už Kultiho. Dost oceňuji výstavbu charakterů i celý proces vzniku lásky mezi hlavními protagonisty. Postavy byly reálné a měly charakter, hlavní hrdinka tedy dost komplikovaný, fakt byla hádavá. Ale někdy taky měnila názory a rozhodnutí. Trochu mě mrzelo, že na závěr chybělo nějaké: kdy jsem se do tebe zamiloval. Protože já si toho při čtení nevšimla a nakonec to vyznělo, že jí miloval od začátku? Ale jistá si v tom nejsem. Charakter Ivana pak taky byl takový protikladný, ke konci to byl jiný muž. Humor a rodinné vztahy výborné.
Tak tohle byl dost originální a neotřelý nápad na romantickou knihu. Vážně si nejste jistí, jaký vlastně hlavní hrdina je, vždyť pořád hraje nějaké role. Kromě toho že je ve všech perfektní a sexy. První půlka knihy mě bavila asi víc ale od autorky si ráda něco dalšího přečtu.
Poslední dobou bývám z knih od Elle poněkud zklamaná. Možná mám vysoká očekávání ale off Campus série se mi zažrala pod kůži tak, že nekecám, každý její díl jsem četla už aspoň třikrát. V novějších knihách však jako by se něco ztratilo. A neříkám to jen z nostalgického pohledu, protože Plán a Návrh jsem četla (znovu), minulý měsíc. Přijde mi, že hlavní postavy ztrácejí charakter, takovou tu určitou nedokonalost kterou jsem na nich zbožňovala.
1) byla jsem ráda že čtu o všech známých ale taky to bylo tak nějak zbytečné. Přišla jsem si, že jsem skočila na vejičku lidem, kteří chtějí jen vydělat.
2) mořilo mě neustálé opakování a zmiňovaní děje předchozích knih
3) nápad s Alexandrem byl vtipný a škoda, že ho nebylo v ději víc.
4) skupinový chat byla nejvtipnější část všech textů.
5) několikrát jsem se hrozně moc zasmála. Tak že jsem si málem vzbudila děti (líbánky za trest)
6)I když byla snaha o kontinuitu, možná my ono seřazení čtyř příběhu a jejich striktní oddělení vlastně nesedlo. Jako by to byly čtyři povídky, co se odehrávají za sebou.
7) to co je za mě nejdůležitější, nemám chuť si Odkaz přečíst znovu.
Druhý díl jsem začala číst hned po tom prvním, skončilo to přeci tak zajímavě. Jenže protože je to život a ne knížka, Myshiny pády vstávání ve mě zanechaly hořký pocit zmaru. Jak umíraly a dostávaly zabrat její ideály, jak se z hrdinů a kamarádů stávají záporáci, jak nezvládá a cítí se nešťastná také se to podle mě propisuje do pocitů z knihy. I když ti tak v životě prostě je, tak čtenář, teda aspoň já, touží po nějakém uzavření a ne vleklé telenovele.
Knížku jsem dala před pár lety jako dárek mamce, Thao jsem do té doby znala hlavně jako obchod s nepálským oblečením. Za prvé mě překvapilo, jak je knížka čtivě napsaná. Je vidět že Mysha vždycky uměla psát. Přečetla jsem to v podstatě na jeden zátah.
Hodně oceňuji že je na tom vidět jak trnitá je cesta k úspěchu a že úspěch je často souhrou náhod a postrčení. Taky že úspěšní lidé nejsou jen vyzenovaní a nad věcí. To mi bylo hodně sympatické, že nezamlčuje své neúspěchy.
Překvapilo mě, kolik lidí ji na její cestě "zradilo". Takovou životní zkušenost díky bohu nemám a asi bych to na místě autorky vzdala, o to větší si zaslouží uznání za odhodlání.
Mysha je vizionářka a takoví lidé jsou vzácní. Sama si nedovedu představit že bych v tak mladém věku udělala něco takového.
Osobní život, to už je pak jiná rovina, tam se autorka houpá jako na houpačce nahoru a dolů.
Celkově ve mě první knížka nabudila pozitivní pocit a radost ze života.
Chytla mě a neopustila. Kniha o síle obyčejné ženy. Nebyla nijak vzdělaná ani angažovaná ale byla laskavá a srdce měla na správném místě a to je vlastně to nejdůležitější.
Zklamaná, zklamaná, zklamaná. Elle a její sérii z Briaru považuji za top knih tohoto charakteru. Jenže tady jako by Elle ztratila svou jiskru, pro kterou jsem ji vždycky ráda četla. Ztratil se vtip, sympatické charaktery, hokejisti. Nabobtnal sex a nezajímavé prostředí. Úroveň knihy se náhle propadla do běžného standardu v této literatuře a při čtení je vám vlastně jedno jak to skončí, protože je to od začátku jasné a hlavní hrdinové si to jen zbytečně komplikují.
(SPOILER) Mám ráda Jane Austenovou a tak mě název nalákal ke koupi. Oceňuji práci s charaktery, kterou si autorka dala ale ze začátku mě poněkud zmátl ten časový rozetup mezi kapitolami. Trochu mě bavilo hledat v postavách jejich Austenovske předobrazy. Doktor a učitelka jako Emma. Stará pana Francis jako Anna Eliotova. Ale gay linka už mi přišla trochu navíc. Pro spoustu dalších mušek hodnotím průměrně.
Přiznám se, že českou spisovatelskou scénu moc nesleduji, z autorů jsem znala jen první dvě jména. Občas hodnotím amatérskou povídkovou soutěž a povídky z tohoto sborníku mi nepřišly nějak "lepší". Nejvíc mě zaujaly povídky od A. Morštajnové, M. Urbana a I. Myškové. Poklona Aleně Morštajnové, která mě donutila googlit a hledat kdo je onen malíř a o který obraz se jedná.
Knížku jsem si vzala jako oddechové čtení do porodnice a nezklamala. Líbilo se mi, jak je to takové hezky české, příběhy blízké realitě, ne všechny možnosti kam se může příběh rozeběhnout jsou využité, což je pěkné. Hlavní postavy mají své chyby ale zároveň jsou i sympatické.
Začala jsem Jáchymem a bavil mě tedy víc než Veronika. I když každý měl svou část příběhu o které druhý nic nevěděl, byl pro mě druhý příběh už jen takové dojasnovani, co se dělo, když se Jáchym nedíval. Před tím jsem četla Nejlepší víkend a líbil se mi víc. Přišel mi víc reálný. Jáchym s Veronikou žili jak na kolotoči a stihli toho za pár let, co by jiní žili celý život. A závěr už je jen taková nereálná souhra náhod. Zároveň mi během čtení neseděly nějaké detaily v sledu událostí. Jakoby Jáchym a Veronika v příbězích toho druhého nebyli totožní.
Občas mě kniha rozesmála ale jinak jsou postavy dost ztřeštěné, situace často poněkud ujeté. Taky jsem se i trochu nudila a části textu při čtení přeskakovala. Proto tak nízké hodnocení.
Uff, ke konci knihy s najednou v ději a postavách začaly objevovat logické mezery, které mi čtení znechutily.
Na Elle většinou oceňuji určitou "reálnost" charakterů a to, že jsou to relativně "obyčejní lidé." Tady jsem ale dostala naservirovanou pretty woman v bledě modrém. Neskutečně krásný slavný a bohatý herec se neuvěřitelnou náhodou ocitne v životě jedné zrzavé workoholičky a odmýtne z něj odejít. Pořád je to dobře napsané, řemeslně zvládnuté, je tam opravdu hodně erotických scén. Proto hodnotím relativně nizko.