esma komentáře u knih

… i nejbanálnější, náhodná a směšná volba může z naprosto nepochopitelných důvodů přinést ty nejstrašnější následky …
Je nám ale vrozené, že každý jedinec vylítlý z hnízda hledá svoje místo ve světě, odpoutává se od dětství, od rodiny, prahne po samostatnosti, chce prosadit své originální „já“.
Dlouho trvalo než jsem se chytla, ale knížka vygradovala do silného závěru a nakonec se mi líbila.

9 10.08.2020

Zdlouhavé, nic neříkající pasáže, postavě Lauritze, který měl knihu táhnout, nešlo věřit, připadal mi jak spící panna.

9 02.08.2020

My lidé nejsme všichni stejní. Lišíme se i mírou vnitřní síly. Simon Axler ztratil tuto životní sílu, když ho opustila umělecká múza. Nepomohla ani múza živá, byla neuchopitelná. Vzdal to. O tom jsem četla v tomto románu Philipa Rotha. Líbí se mi jeho styl, stručný, bez zbytečných slov, přesto výmluvný. Ano, nejsme všichni stejní, ale ten dovětek na obálce : Lovestory bez kompromisů... Kompromis ? Lovestory ? Co takhle hluboká deprese doprovázená pokořením, zahanbením a ponížením ?

9 28.07.2020

O Philipovi Rothovi jsem četla několik článků a rozhovorů, ale teprve teď jsem přečetla první dvě jeho knihy. Nemesis patří k těm smutnějším. Epidemie dětské obrny neměla dopad jenom na děti (a pro některé to byla konečná), ale i pro ostatní, kteří byli v centru dění. Příběh je časově umístěn do doby, kdy ještě nezačalo plošné očkování (vakcínu Jonas Salk vyvinul 12 let poté). Autor nadnesl problém viny/neviny, odpovědnosti a sebe-ochrany jednotlivce.
Každý z nás se může ocitnout v nesprávném čase na nesprávném místě a máme-li štěstí, nevyprovokujeme bohyni Nemesis k odplatě.

9 13.07.2020

Adano je fiktivní město na Sicílii, které autor použil jako kulisu pro změny, které čekaly celou Itálii . Po vylodění spojenců v červenci 1943 se podařilo zhruba za 6 týdnů vytěsnit z ostrova fašistickou armádu, obsadit strategický přístav Messina a pokračovat pevninou dál na sever. Za sebou nechávají své mrtvé, na Sicílii to bylo víc než 5500 a víc než 14000 raněných.

Příběh ale není o boji se zbraněmi, je to příběh „civilnější“. Je to příběh o novém začátku, po jaké cestě se dát, co lze zapomenout/nezapomenout. Vzorek obyvatel je naprosto běžný, průměrný, kdo je ale nadprůměrný a vyniká, je hlavní hrdina Victor Joppolo v pozici vyššího důstojníka správy města. Vede si dobře a daří se mu zabezpečovat základní potřeby obyvatel. Ale také chápe, že pouze materiální saturace je málo, že přechod do nových časů musí provázet něco, co lidi drželo a stmelovalo přes generace. Proto ten nápad se zvonem, který byl za války přetaven na zbraně a teď Adanu chyběl. Zvon se stává symbolem návratu naděje, symbolem změny k lepšímu.

Není snad ani podstatná ta dramatická zápletka s generálem Marvinem. Byl to vzteklý a mstivý muž, navíc reprezentoval úplně jinou sféru : vojenství, tvrdost, disciplínu. A v armádě se jednoznačně musí rozhodovat rychle, poslouchat ještě rychleji, často i za cenu ztrát. Není čas na učení demokracie, jak to dělal Victor. Proto se vám určitě postava generála nebude líbit.
Ale knížka je to krásná.

9 22.05.2020

Lidstvo je schopno úžasných činů, ale lidi jako Eichmann nás nutí zůstávat při zemi a žít s vědomím, že i takoví jedinci existují a existovat budou. Na členy Mosadu působil Eichmann dojmem obyčejného úředníka a on se svého úřadu se zhostil velmi odpovědně : podařilo se mu zorganizovat likvidaci 6 miliónů lidských bytostí...
K tomu není co dodat.

9 29.03.2020

Změny, které čekají následující generace, budou významné. Jednou z otázek je i to, do jaké míry zůstane člověk svobodný. Západní svět klade důraz na individuální svobodu, Čína, Vietnam a spol. tvrdí, že přednost má společnost. Dnes jsou zde v AI dvě velmoci : Spojené státy a Čína a dopad závisí tedy i na tom, který politický systém převládne. Autor v zásadě na tyto otázky odpovídá a možná trochu tušíme, že větší šanci dává Číně. Nicméně svůj názor nevnucuje, dává dost prostoru na jiné alternativní hodnocení východisek než jaké podává on sám.

Přínos poučených autorů spatřuji v tom, že napřed předkládají fakta a teprve na jejich základě vytváří své prognózy a je na nás, jestli na jejich výklad přistoupíme nebo si fakta vyložíme jinak. Knížka je podnětná. A my můžeme zapracovat (předjímat) své vlastní myšlenkové konstrukce. Například že totality mají mají tendence potlačovat negativní a zvýrazňovat pozitivní : plán se plnil na 110 %, ale obchody zely prázdnotou, Černobyl nevybuchl a Závod míru mohl jet, žádný Kursk se nepotopil a mezinárodní pomoc tedy není potřeba, koronavirus nehrozil a lékař, který mluvil o nějaké neznámé infekci, byl přinucen odvolat své tvrzení. Kdo tvrdí opak, je nepřítel, zasluhuje potrestání a praskne to, až to nejde ututlat. To je docela zásadní. Tato atmosféra dvojího chování : jiného navenek a jiného cítění uvnitř se nutně musí projevovat v produktivitě společnosti.
Kai-Fu Lee svůj předpoklad o budoucí převaze Číny zakládá kromě jiného na obrovském množství údajů, které slouží ke "krmení" AI (a kterých Čína bude mít vždy víc než svobodný svět, neboť není omezována ochranou osobních údajů). To obrovské množství dat budou ale data, která jsou a budou poskytována při vědomí, že jedinec je sledován a je otázka, jestli takováto data dokáží plně vystihnout potřeby každého člověka.
Wow, díky za rok 2020.

9 16.02.2020

Povídky jsou z let 1946-1967 a vydal je Odeon v roce 1969.
Není potřeba mnoho slov k opisu toho, jak bylo vyloučeným : těch, kdo nosili žlutou hvězdu nebo naopak nenosili hvězdu rudou a k ironickému opisu toho, co se dělo na druhé straně, kde dominovala neúcta k svobodě člověka s dalekosáhlými důsledky.
Ale často je v povídkách i hudební motiv, všichni víme, že autor hrál na saxofon, miloval jazz. V jedné z nich ta láska přímo číší ... A my jsme hráli. Bože spravedlivý, který jsi stvořil jazz a všechny krásy světa, jenom ty víš, jak jsme hráli ! ...

9 26.01.2020

Autoři této knížky pojali své postavy s úsměvnou nadsázkou, ale nešetří je a servítky si neberou. Skutečnost bývá ale mnohdy jiná než se na první pohled zdá a nám se nabízí možnost toto lidské hemžení rozplést...

9 13.01.2020

Podle slov autora této monografie přistupoval Jakub Schikaneder přímo s noblesní empatii ke každému projevu lidské existence : k touze, soucitění, opuštění, osamění, smutku i ke smrti. Svým rukopisem vnesl do svých děl křehkou senzitivitu až rozechvění a také pomíjivost, které vlastně vždy byly součástí našich životů. V jeho tvorbě se vystřídala témata sociální, motivy krajiny, motivy Severního moře, své místo našla i působivá nokturna Prahy, byl malířem Prahy přelomu století. Přesto zde máme společné měřítko : jde o díla tak teskná, tklivá, že vás ta smutná krása až zabolí.
(1855-1924)

9 03.01.2020

Tuto knížku mám v hlavě od doby, co jsem ji četla prvně a to už je dávno. Jde vlastně o knížky dvě a jsou chronologicky velmi zajímavě poskládané, není zde mnoho dialogů a autor opakováním děje přes další postavy dodává všemu zajímavou hloubku. Příběh rodiny nezávislých, hrdých a výjimečných frízských lékařů : od nejstaršího Frisa van Taekea přes životní cesty jeho synů a vnuků (všichni jsou lékaři) se vplétá do bohatě popisovaného prostředí řeky Mázy. Barevný otisk každého ročního období, příběhy z mlýnů, lov zajíců, dennodenní život jeho obyvatel proměňuje Coolen na čtivý, poetický román z doby, která už je minulostí, jen člověk zůstává stejný...
Osobně v Holandsku vyhledávám spíše města a muzea, nikdy bych nevěřila, že to placaté nizozemí může vyvolat tolik dojmů (a slz). Doporučuji.

9 22.12.2019

Kožíkova próza - toť poezie
Vrchlického poezie - toť neskutečně hluboká touha po lásce

...Smyslnost je u Vrchlického činitelem nad jiné rozhodujícím, je to také síla, kterou nikde nepředstírá, kterou nemaluje, kterou si nevymýšlí. Není u nás podnes druhého básníka takové pudovosti a erotické upřimnosti... (životopis JV, Bohuš Balajka, Melantrich 1979)

9 05.12.2019

Životopisná knížka z dílny Zdeňka Mahlera určitě splní svůj účel, přehledně řadí za sebou vše, co souvisí s osobním i pracovním životem našeho předního skladatele a dirigenta Gustava Mahlera. A rozsahem je akorát, alespoň pro ty z nás, kteří jsme pouze posluchači. My jenom při poslechu jeho hudby ztrácíme dech, zavíráme oči a vnímáme onu křehkou krásu, kterou nás zaplaví. Zkusme třeba jeho adagietto z 5. symfonie.
Osobně mne moc neberou pikantérie ze života kteréhokoliv umělce, jelikož je pro mě ten jejich vnitřní boj ve snaze tvořit v mnohdy nepřejícném prostředí nepředstavitelný, rozpory, překážky, které musí překonávat, cíle, které touží dosáhnout za každou cenu a pak za to platit. I Mahler sám vzdává své pracovní posty ve prospěch tvorby. Určitě i on sám ve svém vnitřním světě hledal rovnováhu, ale nevyřčené myšlenky druhého člověka můžeme vnímat pouze nepřímo a já si k němu přiřadím báseň, kterou on sám napsal ke skladbě Píseň o zemi :
Chci navrátit se v kraj svůj rodný,
víc cizinou už nebloudit.
Kraj ten krásný je, kam vůkol pohlédneš,
modravý obzor tam věčně září...
věčně vábí...
věčně...

9 10.09.2019

Překladatel Oldřich Král napsal, že román Sen v červeném domě je v zemích Východní Asie předmětem všestranného výzkumu v rámci zvláštní vědecké disciplíny, tak jako na západě se studuje Shakespeare. Čtením děl nebo zhlédnutím kterékoliv Stakespearovy hry mě takřka ihned napadají základní lidské atributy : láska, žárlivost, lakota, laskavost, hněv, nenávist... Román Cchao Süe-Čchina odkrývá tyto emoce pozvolna přes detailní opis života členů jednoho rozvětveného rodu. Na rozdíl od mého oblíbeného románu od Pearl Buck (Dobrá země, Synové a Rozdělený dům), který je také o Číně, se zde nikdo nemusí starat o to, co bude jíst a kde spát, vesměs se jedná o rodiny bohaté. Pokud jsem to pochopila, autor zpodobil svoji rodinu, která kdysi byla na výsluní, pak její status upadal. Mám před sebou ještě dva díly, ale už z prvního lze předvídat ono šmodrchání vztahů, které formují život každého jednotlivce bez ohledu na místo, kde žije. Přes časovou náročnost je čtení o naprosto jiném životním stylu, odlišných zvyklostech a pravidlech a o neuvěřitelně pestrém a barvitém prostředí zajímavé.

9 06.04.2019

Umění ... toť křehký rozkmit našeho vnitřního já ...

9 04.04.2019

Nebudeme si nic nalhávat. Ernest Hemingway byl v mládí velmi pohledný, brzy se dostal do širokého povědomí svou tvorbou a stal se slavným. To bylo silné afrodiziakum, proč ho vinit, že oslnil mnoho žen. Byla tam touha, vášeň, obdiv, chtěly ho. Snad jenom s Hadley to bylo nekomplikované, protože začínali na nule. Naomi Woodová z pohledu všech čtyř žen retrospektivně popisuje život, který s ním prožily a my můžeme číst o hloubce citů, kterými proplouvaly než se smířily s rozchodem. Jejich zpověď je velmi otevřena, ze strany autorky založena na autentických vzpomínkách, román se čte dobře, ale je smutný.

9 20.01.2019

Občanská válka v Americe (1861-1865), spletité osudy jednotlivých vojáků, seržantů, generálů, nespočetná místa roztříštěných bojů, vojenské strategie, někdy protiřečivé, to vše se dralo do mé hlavy, pro mne - nevojáka - ztěžka. Čtivější byl autorův 14-ti stránkový dovětek, ve kterém píše o důvodech, proč knížku psal. Byl to jeho respekt a neskonalá úcta ke svobodě, která pro nás - zhýčkané - se stala pojmem samozřejmým. Nejsme jenom zhýčkaní, ale stáváme se i naivními, a proto je na místě, že nám Josef Škvorecký připomíná, jak obtížná a krvavá ta cesta ke svobodě může být.

9 14.01.2019

Malé kotě získalo velký ohlas u čtenářů DK. Prostinký příběh čtený Ivanou Jirešovou by na mně moc roubovaný, ale budiž. Pokud někoho myšlenky buddhismu osloví, (což je pouze počáteční krůček na dlouhé cestě k realizaci), změna myšlení z JÁ ve prospěch vyššího smyslu života přinese prospěch nám všem.

9 27.11.2018

Číst o tak významném, laskavém a vzdělaném člověku, z kterého číší pokora a tiché štěstí, je pro nás, obyčejné smrtelníky, důkazem a současně výzvou, že život lze prožít smysluplně a vrchovatě ho plnit vším, co nám otvírá srdce.
Pan profesor 5. července 2019 zemřel.

9 10.06.2018

Svět je plný lidských bytostí, kterých trápení nemá konce. A nejsmutnější je, když tímto trápením procházejí děti, neumí se v těchto situacích orientovat a s traumaty z dětství plní čekárny psychiatrických klinik. Vymanit se z toho je pro každého z nich jako onen kámen, který Sisyfos tlačil do kopce, ale na rozdíl od tohoto Řeka pro hlavní postavu této knížky Dolores to marný boj nebyl.
Jméno Dolores v překladu z latiny znamená smutek a i když se její dětství ničím nelišilo od dětství jiných holčiček, ten smutek si na ni počkal. Knížka je velmi čtivá a osloví Vás nejenom ona, ale i další postavy, rodina a všichni ti, s kterými byl její osud propletený a svázaný, z jejichž rolí můžeme zpětně vyčíst příčiny i následky, ale hlavně pochopení všech a nalezení sebe sama. Byť je to románová postava, bylo úžasné se s ní seznámit, budu na ni často myslet.

9 10.05.2018