EsoRimmer komentáře u knih
Velmi pěkné čtení a zároveň svědectví o době dávné. S něčím lze souhlasit, s něčím polemizovat. Pravdou však zůstává, že Cicero dokázal (nejen v Povinnostech) podat ucelený obraz antického myšlení. Velkou výhodou je také krásný jazyk v dobrém českém překladu s podrobným poznámkovým aparátem.
Kolonie je už několikátá kniha, kterou jsem od Roba Granta přečetl, a nemůžu se ubránit pocitu, že všechny jsou docela podobné. Koncept lodi hledající nový domov pro vymírající lidstvo připomíná nejen Červeného trpaslíka, ale i trpaslíkovskou knihu Poslední člověk, kterou napsal Grantův někdejší společník Doug Naylor.
Grant ve svých knihách exceluje se skvěle rozepsanými charaktery postav. Bohužel, v Kolonii je snad jedinou propracovanou postavou hlavní hrdina Eddie (který mi navíc nebyl zrovna sympatický). Ostatní charaktery jsou dost ploché, většinou stvořené z různých podivných vlastností a postavené jen kvůli humornému vyznění.
Humor spočívá v různých absurdních situacích, které hlavní hrdina zažívá (často konfrontace s ostatními divnými postavami), přičemž některé jsou skoro okopírované od Červeného trpaslíka. Postupem času to přestane být vtipné a další a další podivnosti, které Eddie ve svém zoufalém životě zažívá, začínají spíš nudit.
Závěr ve stylu deus ex machina dá všem absurdnostem skrytý význam, což bohužel působí dost kýčovitě.
Červený trpaslík je prostě klasika, o čemž svědčí i to, že původní česká vydání byla dlouhou dobu vyprodaná.
Omnibus přináší všechny čtyři knihy ve světově ojedinělém souborném vydání. Pro jednotlivé knihy se hodnocení nezměnilo: první dvě jsou úžasné, druhé dvě trošku horší.
Výhodou omnibusu je krásné grafické zpracování. Naopak slabou stránkou je, že překlad se (navzdory dvojnásobné reedici) příliš nezměnil a je stejně špatný jako v původním vydání. Oproti seriálu obsahuje velké množství vulgarit, většina hlášek, které pravý fanoušek dokáže odcitovat zpaměti, je přeložena jinak, a zároveň obsahuje dost formálních chyb.
Obrovská sága s mnoha postavami. Chvilku mi trvalo, než jsem se do knihy řádně začetl, ale pak mě začala opravdu bavit.
Kniha se pohybuje na pomezí odborné a populárně naučné literatury. Autorův pohled na zahraniční politiku je občas docela povrchní (kdyby zabředával do podrobností, knihy by byla mnohem delší), ale vše se snaží popsat co nejlépe a nejsrozumitelněji. V tom pomáhá výborný, velmi čtivý jazyk - Marshall je koneckonců novinář.
Název je možná trochu zavádějící, protože kniha není jen o geografii. Místy spíš autor píše o zahraniční politice a o mapy, kterých je v knize opravdu dost, se jen opírá.
2001: Vesmírná Odysea je určitě jeden ze základních kamenů sci-fi literatury. Přestože je dnes tento žánr dost populární, a ve filmovém průmyslu snad dokonce dominuje, od Clarkova konceptu se dost liší. Já sám se přikláním právě k tomu tradičnímu sci-fi, kdy opravdu záleží na vědě (i když uznávám, že Clarkova hard sci-fi svými technickými popisy někdy může nudit) a autor si nemůže vymyslet vědecky neobhajitelné bláznivé koncepty. Taky si myslím, že je dobře, když má sci-fi nějaký společenský či filozofický přesah, což platí už od dob Čapka.
Po stránce příběhu považuji Odyseu za klasické dílo. Vznikala souběžně s neméně klasickým filmem, a proto se při hodnocení nelze vyhnout srovnání s tímto legendárním dílem. Knižní příběh je samozřejmě obsáhlejší, zároveň mnohdy poskytuje vysvětlení a některé věci probírá více do hloubky. Trochu problémový je pro mě samotný konec, u kterého bych se bez podrobného autorova vysvětlení klidně obešel. Tady dávám přednost filmové verzi umožňující i jiné interpretace...
Nejlepší začátek fantasy ságy, který si je možno představit. Při zpětném pohledu po přečtení dalších dílů se mi snad líbí ještě více. Není to žádný pomalý rozjezd, ba naopak, děj v této knize je mnohem dobrodružnější a napínavější než po plném propuknut války v dalších dílech, kdy se mění ve směsici intrik a bitev.
Trpělivě jsem se prokousal všemi pěti díly. U posledních dvou to bylo těžké. Skoro mám pocit, že všechno, co ságu na začátku tak úžasně rozjelo, se tady pomalu zastavuje. Kniha má sice 1100 stran, ale obsahuje spoustu dějově hluchých míst (naštěstí ne tolik jako její předchůdkyně Hostina pro vrány). Místy jsem měl pocit, že se nic neděje, a postavy se jen zmítají ve svých myšlenkách a emocích. Není to pravda, dějových zvratů je v knize dost, ale po tom všem, co se už událo, stěží překvapí, ohromí či zaskočí.
Pane Kissingere, s respektem smekám.
Kniha nabízí pohled na uspořádání světa od muže, který je značnou část 20. století pomáhal utvářet. Jestli je někdo v této problematice expert, je to Kissinger. Trpělivě vysvětluje, jak to v různých regionech světa bylo, je a také se zamýšlí nad tím, jak to možná bude. Někdy to může působit jako omílání známých faktů z historie a geografie, ale Kissinger přidává svůj analytický pohled a snaží se nakouknout ke smyslu těchto faktů.
Z našeho evropského postkomunistického úhlu pohledu je zajímavý právě ten jeho postoj, nejen postoj diplomata, ale také Američana. Americký pohled na dějiny, které Amerika z podstatné části formovala, bude vždy zkreslený, a my jej vždy musíme brát s trochou nadhledu. Na druhou stranu ale nabízí fascinující zamyšlení nad americkým přístupem ke světovému řádu i k otázkám legitimity. A toto zamyšlení je pro neameričany o to cennější.
Dvě opomíjené, ale velmi chytré Čapkovy novely, které mám moc rád... Byl to mistr a moc dobře věděl, o čem píše. Zvlášť Skandální aféra Josefa Holouška je nadčasová a velmi aktuální v dnešní době sociálních sítí.
Rozhodně se jedná o zajímavou publikaci, která nabízí vhled do doby Karla IV. Nemůžu se však ubránit pocitu, že deníková forma knize spíše škodí. Dost brzy mě císařovo rádoby osobní vyprávění přestalo bavit. Mimo jiné kvůli jeho kostrbatosti a modernímu jazyku, který v ústech středověkého panovníka vyznívá opravdu irelevantně. (Podobné pocity ve mně vyvolává i výskyt proroctví doby husitské, která působí opravdu až komicky.)
Příběh sám o sobě je trochu bulvárním, ale velmi zajímavým pohledem na Karla a nejdůležitější události jeho života. Vypráví se ve dvou časových rovinách a dokáže být velmi poučný.
Bohužel musím zmínit ještě jednu věc: Text působí trochu amatérsky, protože obsahuje až zarážející množství chyb (většinou v interpunkci). Chápu, že se jedná především o chybu vydavatele (Fortuna Libri, 2019), ale na můj čtenářský zážitek to bohužel mělo velký dopad. (Pokud si někdo myslí, že genitiv jména Cicero je „Cicera“, měl by se vrátit do školy.)
Je to klasika, co víc říct. Příběh je možná až příliš jednoduchý, stejně tak charaktery postav, ale opravdu mě bavilo, že hra je napsaná v moravském nářečí, což o dost zvyšuje její autenticitu.
Jedná se o první knihu, kterou jsem od Timothyho Snydera přečetl, a jsem mírně zklamán.
Nemohu říct, že by se nevyznal v historii, 20 pravidel je formulováno vesměs dobře, ale při čtení na mě dost negativně působilo, že všechny je formuluje v rozkazovacím způsobu (v českém překladu ještě tyká), čímž se (jakoby) stylizuje do role moudrého dědy, který dává rady hloupým dětem.
To je jen pocit, který mě při čtení provázel, ale teď k obsahu: Snyder patří k mnohým alarmistům, kteří bijí na poplach a za vším hned vidí Hitlera. Své "lekce" se za každou cenu snaží vztáhnout na prezidenta Donalda Trumpa, čímž často zabředá do nesmyslných úvah. Od samého počátku je jasné, na které straně stojí. Očekával bych, že taková kniha bude víc, než jen obhajobou jednoho politického postoje.
Touto taktikou si Snyder sám podraží nohy, protože se zaměřuje na velice krátké období, takže kniha z roku 2017 je dnes v mnohém neaktuální... a dobrá kniha by měla čtenáře oslovovat déle než 3 roky.
Kniha je skvělým vyznáním člověka, kterého si opravdu vážím. Pan Suchý se nepokouší o žádné teologické dílo, jak sám několikrát zmiňuje, spíše hledá odpovědi na různé otázky víry které ho provázejí životem. Na podobné otázky možná už nějací přemýšliví křesťané i ateisté narazili, takže kniha pro někoho nemusí přinášet mnoho nového, ale nemyslím si, že zrovna toto je její cíl.
Suchý se nepokouší o odborný jazyk. Píše tak, jak mu zobák narostl, ale je to opravdový mistr slova, takže kniha je neuvěřitelně čtivá. Jediné, co tomuto "proudu vědomí" trochu brání, je fakt, že některé úvahy se často opakují, stejně tak, jako sebeponižování autora. Pan Suchý až příliš skromně volá, že je jen kabaretiér, a já mu odpovídám: víc takových kabaretiérů!
Patřím k těm čtenářům, kteří v literárním díle hledají především příběh. Ten Salingerův román téměř postrádá, ale přesto se mi velmi líbil.
Hloupoučký jazyk, kterým popisuje vzestupy a pády mladého Caulfielda v krátkém období několika dní, je velice čtivý, a zároveň dává čtenáři možnost zavrtat se do mysli hlavního hrdiny a všechny těžko pochopitelné problémy prožívat s ním.
Nebylo to špatné. Začátek plný různých popisů fungování fikčního světa byl pomalejší a budil ve mě velké obavy, že Huxley bude přesně kopírovat formuli dystopického žánru. (Nevýhodou pro mě bylo, že Konec civilizace není první kniha tohoto žánru, kterou jsem četl.)
Příběh šel nakonec trochu jinou cestou a jeho sdělení bylo možná trochu víc filozofické než třeba v 1984.
Kniha je velice zajímavá, přestože se nakonec věnuje trochu jinému problému, než jsem původně čekal. První dvě části jsou opravdu přínosné a člověk se při nich i dost poučí. V závěru se však autor pokouší o harmonizaci a jakýsi pozitivní konec , což je bohužel spíše kontraproduktivní.
Geniální Čapkovo drama s velkým přesahem do dnešní doby a hlavně obrovský milník v dějinách nejen české, ale i světové sci-fi.
Na rozdíl od moha jiných knih tohoto žánru dokáže nabídnout víc než pouhý zázrak techniky, ale také promyšlený příběh nejen o robotech, ale hlavně o nás lidech, takže nejen baví, ale i vede k zamyšlení a přichází s jistým poselstvím.
Nevím, nějakou historickou publikaci o Praze nečekejte, ale nějakou snůšku konspiračních teorií také ne. Česal vlastně uvádí soubor více či méně známých legend, které chronologicky váže na historii Prahy. Bohužel se ve všech těch pověstech snaží hledat nějaké souvislosti, takže prakticky pokaždé to všechno skončí u zednářů nebo magického energetického záření.
Jak už bylo uvedeno v jednom z předchozích komentářů, kniha se nečte zrovna dobře. Musím se přiznat, že občas jsem se do čtení musel nutit. Nepomáhala ani autorova snaha o humor. Věty typu „Bůh je vlastně čtverák, který to s námi myslí dobře“ působí spíš trapně než vtipně.
Výborná kniha. Remarque dokonale spojuje dobrodružství, politiku, romantiku a vlastně i cestopis. Chybí tady skvělé zachycení okamžiku jako ve slavném Na západní frontě klid, ale pohled do nitra emigrace opravdu stojí za to.
Hlavní postavy jsou napsané dobře a jejich příběhy - někdy dobrodružné, jindy zase téměř všední - vás spolehlivě donutí hltat stránku za stránkou.
Na závěr ještě musím připomenou, že ačkoli se román odehrává před počátkem 2. světové války, je aktuální i v dnešních dnech...