evask komentáře u knih
Poutavé čtení hned od začátku. Být profesorem češtiny a literatury, rozhodně bych Cronina zařadila do výuky.
Dala bych 4+. Pohnutka, která vedla kamaráda hlavního hrdiny k nenávisti, mně není tak úplně jasná. Asi ponecháno čtenářově představivosti.
Četlo se to dobře, ale mám pocit takového přislazení, obvyklý v románech pro ženy.
Čtivá knížka. Vadily mně pravopisné chyby: země Koruny české, Staré Město pražské.
Vypsala jsem si na papír jména hlavních aktérů a ten pak sloužil jako záložka i tahák zároveň. Kniha má zvláštní neodolatelnou atmosféru. Ačkoli je šíleně dlouhá, člověk jakoby stále neměl dost. Jak to zvládneš, Culume?
Knížku jsem dostala od autora. Jak hodnotit. Když se nad tím zamyslím, já asi rozlišuji kategorii Spisovatelé a spisovatelé, potažmo Knihy a knihy. Těžko hodnotit třeba Na východ od ráje od Steinbecka a poté si přečíst a dát hvězdičky Kostkovi. Čili ho škatulkuji do spisovatelé a v tomto oboru musím říct, že to nebylo špatné. Vytkla bych neustálé používání zdrobnělin u vlastních jmen, štvala mě Erička i Karolko. Velmi kladně hodnotím zvrat v ději koncem knihy, vede nutně k zamyšlení, jak bych se k tomu postavila já coby Erika. Dávám čtyři, doporučuji, knížku nechám kolovat.
Kdyby mně bylo patnáct, dala bych pět hvězd. Ale protože jsem podstatně starší, vnímám s nelibostí určité nesrovnalosti a zjednodušení. Např. oslovení "mladá dámo", nebo Sudety, kde jsou kaolínky, takže nejspíš Karlovarský kraj, a tam jsou v zahradách broskve?
Dost dlouho jsem si říkala, zase další román pro ženy, ach jo. Ale tedy poslední třetina knihy, to bylo vymakaný.
U každé kapitoly jsem musela nejdřív přemýšlet, kdo je kdo. Prostředek se trochu vlekl. Ale závěr, to tedy paní Moriarty vymyslela opravdu dobře.
Určitě poutavá kniha. Ale jako kdybych z toho nějak cítila, že autor žije v NDR, že musí Rusy a vše sovětské podávat tak, aby byla spokojená i cenzura (třeba myšlenka, že pro německé vojáky bude zajetí dobré kvůli převýchově).
Ještě bych chtěla dodat, že pět hvězdiček si zaslouží závěr- recept na červené fazole. Během čtení jsem si říkala, jak to asi vařili, že jim to tak chutnalo. Vyzkouším, jen co seženu červené fazole.
Člověk se dozví něco z historie New Orleansu. Ale má to nádech červené knihovny. Čte se dobře, děj má spád, nic hlubšího jsem nenašla. Přislazené pojetí. Srovnávám s knihou Foxové z Harow, kterou jsem četla těsně před Dědictvím. Stejné kulisy. Ta mně ale zaujala mnohem víc.
Moc hezká knížka, při čtení takových pokaždé lituju, když končí.