evelýny komentáře u knih
Klub divných dětí pokračuje. Rozrostl se o další dva členy a jednu smutnou kočku. Tentokrát jej čeká prázdninové dobrodružství.
Opět nám Petra Dvořáková nabídla vhled do světa dětí, které se svým chováním vymykají ,,normálu". A udělala to způsobem sobě vlastním - citlivě, zábavně, nenásilně.
Dovolila i nám dospělým čtenářům se rozpomenout na strachy a obavy vlastního dětství. V neposlední řadě nastínila rodičům důležitost výchovy dětí k samostatnosti, odpovědnosti, toleranci, respektu a tím vším ke svobodě projevu.
Bohužel příběh se zraněnou stařenkou byl na můj vkus vyhrocen do absurdity. Respektuji, ale tentokrát snižuji své hodnocení.
P.S.: Pravá svoboda neexistuje bez vzájemného porozumění.“ Albert Camus
Audiokniha: Empaticky magicky čtou Patricie Pagáčová, Matyáš Valenta, Max Dolanský, Kristýna Ryška, Tereza Valentová
Na vlnách houpající se, pozvolna do cíle klouzající příběh několika stovek válečných nevěst.
Letadlová loď Victoria pravě vyplouvá.
Start: australské Sydney
Cíl: Anglie - Plymouth
Vše o tomto příběhu již zde bylo napsáno. Tedy ve zkratce: pomalý rozjezd, trochu zmatek, trochu nuda, stejně jako když se šest neděl plavíte ve stísněných podmínkách, bojujete s mořskou nemocí, nedostatkem vody a vlastně ani nevíte, co vás v cíli plavby čeká. Protože osud se někdy neptá a bývá silnější, než sebetvrdší vůle.
Na konci happy end s emotivní zápletkou.
A já nad tímto příběhem budu ještě dlouho přemýšlet a možná si občas pokusím půjčit odvahu ,,válečných nevěst."
Ať naše cesty vedou jenom tím správným směrem
P.S.: Ach Maudie...
,,Je po všem. Je čas jít dál. A to je na tom to nejlepší, Frances. Že můžeme. A co víc, máme na to právo."
Syrové, sychravé, trochu depresivní básně, přesně jak listopadové počasí.
Přečteno jedné bezesné noci.
Léčba šokem se povedla krásně,
do práce jdu s radostí...
P.S.: Díky, pane Krchovský.
Neznámá žena jde přede mnou v sněhu
v zádech můj horký dech, žádost a něhu
kráčíme oba tmou a přitom za dne
za mnou však ve sněhu šlépěje žádné
Při čtení těchto veršů si možná budete přát, aby naděje nikdy neumřela.
Někdy mohou být nadějí i laskavé vzpomínky.
Na mě však z této sbírky dýchl smutek a možná beznaděj. Přesto i to někdy patří k životu...
V těchto verších já se ztrácela, těžce jsem hledala splynutí s básníkovým poselstvím, s básníkovou duši.
Matka Naděje
Chodí v černých šatech
Aby si nemusela nikdy oblékat smutek
A děsiti dům
Když chtěl by vlát z jeho střechy
Smuteční prapor.
,,Nemá nic. Jen tu minulost, která mu stále šlape na paty, a co hůř, která ho už předhání."
Příběh podvodníka a jeho obětí. A zvláštní. Na konci knihy mi oběti byly hodně nesympatické, slepice opeřené. Půjčovaly mu samy.
Každý zločin má svou příčinu i následek. A má zločinec právo na druhou šanci?
A kdo jiný než rodina by měl pomoci?
Ale co s tím, když téměř každá vzpomínka vyvolává pocit úzkosti, zmatku nebo chladu, ale i podivného stesku?
Je možné odpustit?
Co je to vlastně odpuštění? Uzavření dveří? Nadechnutí?
Z mého pohledu příběh tolika otázek a prakticky žádné odpovědi. Rozhodně ale dobře napsaný. Přečetla jsem během jedné noci.
P.S.: Je to příběh o naději, ovšem konec trochu zvláštní.
Verše vesele hravé, jednoduše vtipné, originálně nezvyklé, drnčivě vibrující, koketující.
Antidepresivní.
Fantazie básníkova vzlétne k oblakům, aby pointou uzemněna padla přímo do oka čtenáře.
Doprovodná ilustrace k básni Cestou ještě dlouho bude oscilovat na sítnici mého oka.
Jak je krásná slečna v buse,
ohlížím se v jednom kuse.
Proč jenom svou blůzku tenkou
nevyztuží podprsenkou?
( Přiotevřu okýnko
ale jenom malinko...)
Nikdy jsem nebyla skalní fanynkou pana Gotta.
Po přečtení této knihy jsem se jí stala.
Konspirační teorie Mistra mi vyrazily dech.
Pamatuji si je přes dvacet let.
Audiokniha: čte Jitka Ježková, Martina Hudečková, Libor Hruška, Jiří Ployhar, Jan Maxián - kolektivně, přesto každý sám
Deset autorů - deset příběhů o lásce.
Paní Mornštajnová do své povídky ukryla kompromis, Michal Viewegh vystřízlivění.
Petra Dvořáková poslední leč, Jaroslav Rudiš alkoholovou samotu.
Alice Nelis překvapení pro manžela.
Aňa Geislerová nekompromisně psychiatrii.
Bianca Bellová osamělost, smutek.
Anna Bolavá velikou bolest.
Irena Hejdová okamžik prozření.
Boris Dočekal naději pro všechny stárnoucí, osamělé...
Láska označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy...
Tak proč tolik nejistoty, bolesti a smutku?
Má mě rád, nemá mě rád, láskou se souží, po jiné touží...
P.S.: V ruce zůstane žlutý střed semenáčků na stopce naděje.
Kouzelná Valpružina noc zrodila dívku, jež nesmírnou má moc."
Eliška, ta rusovlasá kouzelnice,
při svitu měsíce láká na světlo
archivní záznamy, tajemství rodu
a kostlivce.
Záhady opředeny mystikou, kouzlem magie, rodovým prokletím.
Historie skoro detektivní.
Moje okouzlení tímto příběhem se rozplynulo pod rouškou naivity, jednoduchého neohrabaného stylu, laciných vtipů a spousty chyb v textu.
Ani jsem se nesnažila pochopit a rozplést zamotanou klubka nit příčin a důsledků.
A tak jediné posvátné na konci příběhu pro mě bylo po babičce klokočí, jehož semena se v pergamenových tobolkách ve větru klokotají...
Nicméně, jestli někdy zavítám do Klokočí, dám si velký pozor, aby mi zrzavá Peliška nezkřížila krok...
P.S.: Na Pavlovu já chuť neměla. Možná proto, že nepocházím z novozélandského Welingtonu a ani jsem nikdy nebyla baletkou.
Krátce, výstižně
Opravdu ne (str.59)
(Beseda)
Ne nebaví mě fantasy
Nějaké další dotazy?
Terapeuticky, zasvěceně?
Terapie (str. 61)
Kape kape kape
Kape na kanape
Krev anebo jiná tekutina
Tak či onak
Je to moje vina
Hororově?
O živé vodě ( str.56)
Kam složil chudák Jiřík hlavu
Té noci
Krkavci i mravenci rychle zapomněli
na svá předsevzetí
Ryby jen dokonaly dílo zkázy
A vrátit
už šlo leda dvě tři plomby
Co to bylo na straně 57?
Dá se tomu vůbec říkat poezie? Neuchopitelná fantazie?
Možná jenom terapie šokem
Mám ráda pohádky
S Karkulkou či bez Karkulky
Čteno opakovaně s jistými rozpaky
Vráceno do budky pro pobavení všech
P.S.: Přečtěte si sami ...!
Někdy tesklivé, někdy pro zasmání
Osm příběhů a každý jiný
Osm tajemství a záhad, chceš-li
A všechna jsou soukromými
Každý má plné právo mlčet
Když nastane ten správný čas
Vše rozplyne se v představách....
P.S.: Líná huba, holé neštěstí, však mlčeti je někdy zlato...
,, Silný vítr právě odehnal poslední mrak a do oken se opřelo sklánějící se slunce. Z poslední podzimní růže se uvolnil okvětní plátek. V kontrastu se skučením větru za okny se klidně snáší k zemi..."
P.P. S.: Prozrazené tajemství přestává být tajemstvím. Je to jenom okvětní plátek, co odpadl od své růže...
Pravda nebo lež?
Audiokniha: čte Jitka Ježková.
Byl jednou jeden pastýř, co objevil kousek nerostu, z něhož vyzařovalo teplo. Sklenit, kámen, který zpívá.
A příběh může začít. Příběh sklenitu, sklenařů, příběh ztracené svobody.
Příběh Ilan, jejíž první výkřik přivolal slunce a zastavil déšť. Narodila se dokonalá, přišla na svět, aby dala znamení. Přišla na svět naslouchat. A matka se musí rychle rozhodnout, protože ráno přijde FAJA...
Naslouchala jsem hlasu Jitky Ježkové. V proudu fantazie Petry Stehlíkové se ta má fantazie mnohdy topila.
Přesto jsem zkoušela číst mezi řádky.
,,Život se skládá ze vzpomínek. Vzpomínka střídá vzpomínku. Ty obyčejné vyblednou a ty podstatné s námi zůstávají.
Bez vzpomínek by nebyl život."
Fantazie budoucnosti, ve které je přesto ukotvena historie. Až z toho mrazí.
Nechte nad knihou pracovat i tu svoji fantazii...
P.S.: V myšlenkách jsme každý svobodný
38 let starý příběh záhadného zmizení jednoho zvláštního týpka, doktora Milana Karpety.
Příběh, který rozezní struny čtenářovy fantazie, občas na úkor logiky.
Se svěžím zrakem a čistým srdcem zcela upřímně říkám: Chtěla bych potkat doktora Karpetu, abych konečně zjistila, kým vlastně byl - kým vlastně je.
Škoda té poslední pohlednice...
Ale čas je nejmagičtější veličinou na světě a třicetiletý limit již uplynul... :-)
P.S.: Milane, vrať se. Nemocnice Na Bulovce čeká...
P.P.S.: Moje fantazie podpořena, logiku tentokrát odkládám...
Parádní rozhlasové nastudování, doporučuji.
Haiku je bezesporu největší japonský dar světové literatuře /Ibuse Masudži/
Haiku je bezesporu můj nejlepší, zcela náhodně vypadlý objev z regálu v městské knihovně /evelýny/
I nůžky
na chvilku zaváhají
před bílou chryzantémou
Voda v rybníce
je čirá a ryby hluboko -
ledňáček čeká
Hlas můry
chtivé plamenů doletí
až do podsvětí
Geniální, nemyslíte...?
P.S.: Haiku se dá číst úplně všude, nejen na záchodě, ale třeba i na psychiatrii...
V jednoduchosti je síla a genialitu autorky tohoto příběhu objevila až budoucnost.
Audiokniha v podání pana Marka Ebena a Ivana Trojana tuto genialitu povýšila k dokonalosti.
,,Je však oblast, kde vždy nalezneme něco opravdového. Totiž krb přítele..."
Přátelství je někdy víc, než láska...???
,,Kdo je ten Adolf Hitler, který zřejmě stoupá k moci v Německu?"
Oko za oko, zub za zub, až z toho mrazí.
P.S.: A ďábel se v Pekle nahlas směje..
P.P.S.: Pět hvězdiček tentokrát opravdu málo...
AUDIOKNIHA
Český lékař, který miluje zimu, optimální venkovní teplotu do 15°C a šumavské lesy, překročil nejenom hranice Jižního Súdánu a čistým chirurgickým řezem se svými zápisky vnořil přímo do našeho srdce.
,,Císařský řez je jedinou operací, při kterém z jednoho zdravýho pacienta uděláte dva. Minimálně.“
Chirurgicky jednoduché a geniální.
„Jediným šéfem lékaře je jeho pacient.“ A já si do teď myslela, že VZP...?
P.S.: Hluboká poklona všem Lékařům bez hranic od jedné vysloužilé chirurgické sestry, která ještě dlouho bude přemýšlet, jak by ona „ukázala kozy ptákům...“
P.P.S.: Velký respekt, velké uznání. Pro mě silný emotivní zážitek i díky interpretaci Lukáše Hlavici.
Buď zdráv, Macbethe, théne z Glamisu.
Co ostruhy nemáš pro svůj úmysl. Jen ctižádost, co přepadává sama přes sebe.
A tvoje velká mužná touha na mužný čin se nezmůže
A tvoje žena zlá, panovačná, chamtivá, však ve své podstatě zbabělá, opovržení hodná
Pojď, jdeme hrát a klamat čas
To bude komedie
Falešné srdce falešná tvář skryje
Zesílí zlo, co zlem se započalo
P.S: A historie se tak ráda opakuje...
Na knihách Karla Maye jsem vyrostla. Zeměpis nikdy nebyl mojí silnou stránkou, ale příběhy effendiho Kara ben Nemsího a jeho věrného přítele Hádžího Halefa Omara mi přiblížily Orient velmi zdařile.
Knihy tohoto autora mám navždy spojené s Vánocemi a mým tatínkem. Přestože to byly dárky ,,od něho pro mě", mnohdy jsem na jejich přečtení musela vystát frontu (líbily se totiž jak jemu, tak mojí sestře i bratrovi.)
,,Karlovi, synovi Německa" odolávala v naší rodině pouze maminka.
Knihu jsem poprvé četla v 70. letech minulého století. Přečetla jsem ji jedním dechem a její příběh si pamatuji dodnes možná i proto, že za ,,totality" jsem musela vystát hooodně dlouhou frontu, abych ji získala.
Ke knize jsem se pro osvěžení paměti chtěla po třiceti letech vrátit a EJHLE! Knihu jsem ve třetině odložila, přestože jsem stále přesvědčena o její kvalitě. Každá kniha prostě chce svůj čas.
ZAJÍMAVOST: Kniha v minulosti zůstala ,,za drápkami" mojí sestře a já musela vynaložit značné úsilí, aby mi byla vrácena. Ale proč vlastně ...?
S touto knihou jsem se seznámila až v dospělosti a to, když jsem ji předčítala svoji dceři. Nádherně napsaná kniha, která zapůsobila na mě i na dceru. Užívala jsem si nádheru poeticky psaného textu. Ještě stále mi v hlavě zní večerní modlitbička, která dceru uměla dlouho krásně zklidnit před spaním.
Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
ZAJÍMAVOST: Nevím, proč nám můj tatínek tuto knihu nekoupil v mém dětství. Možná byl opravdu zapřísáhlý ateista a tuto knihu přeci napsal farář (knihy v naší rodině kupoval jenom můj tatínek).
A víte, kdo o mnoho let později věnoval tuto knihu mojí dceři? Byl to právě můj otec.
Člověk se stále mění třeba i prostřednictvím literatury. Co na tom, že je to literatura pro děti. Dobrá literatura se vždy prosadí.
Mohu dát méně než plný počet bodů? NE...opravdu NE!