evelýny komentáře u knih
Kdo si neumí uklidit ve vlastním domě, bude navěky žít ve špíně.
Hledej, co špatného ze svého života ještě odstranit. Pak vezmi dláto a odsekni to.
Člověka na své pouti zpomalují břemena, která neumí odložit.
,, ... co je důležité, je lidskému oku neviditelné." str. 49.
Kde jsem již tuto větu četla?
Důležité je nelhat, neslibovat, nežvanit a kráčet k jednoduchosti.
Další kniha duševního rozvoje. Pro mě zajímavá tím, že jsem zde potkala Alchymistu v Zahradě prorokově a z dálky na mě mával Malý princ. Vše to pečetí Čtyři dohody.
Přesto jsem si zde pro sebe objevila i něco nového.
Je možné, aby nám nějaká kniha změnila život?
Chytrému napověz, hloupého trkni.
P. S.: Pokud se zdráháš udělat první krok, tak nikdy nikam nedojdeš...
Korálek nebo perlička? Ketlovací jehla… Cvak! Afroháček nebo klapka?
Je libo náušnice nebo náramek?
Šperk, skvost, klenot od slova bijouterie a 1000 úžasných fotografií, tolik inspirace, ale kde vzít čas?
P.S: Jen ta šikovnost a zručnost starých Keltů možná chybí…
Knihu mi kdysi doporučila moje dlouholetá přítelkyně, která se prý u ní hodně nasmála...
Já se nesmála, já nedočetla, i když jsem tak strašně moc chtěla...
Nehodnotím, protože bych musela dát odpad a to moje ,,morálka" v podvědomí stále odmítá.
P.S: Neodrazuji od čtení. Jistě jsou tam povedené historky pro zasmání. Vždyť moje přítelkyně se smála a já respektuji...
Krásný počin paní Hany Maciuchové, když nám čtenářům nabídla něco málo ze svých životních zkušeností a podala nám ruku, abychom i my zaslechli prostřednictvím vybraných básní své ,, vnitřní nápovědi, svůj prostor za obrazem, až ke své duši.“
Některé verše s vámi rezonují ihned, ale k některým se musíte prokousat a dlouho v nich hledáte ,,styčné body mezi žitím a poezií.“
Buďme trpěliví, protože verše jsou ,,milníky, které zachycují hlavně přítomný okamžik,“ náš, váš, můj, ale i jeho – samotného básníka.
,,V životě nic, co jde příliš snadno, nemá dlouhou životnost.“
Již teď vím, že brzy se má knihovna rozroste o verše Bohuslava Reynka, Violy Fischerové, Novelly Matvejevové.
,,Živím v sobě naději. Nechtěla bych se dostat tak daleko, abych ji již nepotřebovala.“
A mně nezbývá, než souhlasit.
P.S: Děkuji Vám, paní Hano Maciuchová. Děkuji na stotisíckrát…
P.P.S A děkuji i mým přátelům z této databáze za inspiraci. Děkuji, opravdu, fakt…
Světová klasika, kterou již čtenáři mohou číst 174 let. Pro mě jeden z nejlepších dobrodružných románů.
A celoživotně budu mít tento román spjatý ještě s jedním jménem - Radan. Půjčil mi jej v r. 1975 a zpříjemnil mi tak jedny letní prázdniny. I když Hrabě Monte Christo je nesmrtelný, Radanovi se to bohužel nepovedlo. Tento román jsem již nikdy více nečetla... Přesto pro mě krásný příběh lásky, zrady a pomsty pro čtenáře všech věkových kategorií a já si jej pamatuji dodnes snad i díky několikerému filmovému zpracování.
Zajímavost: Autor tohoto románu byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho babičkou byla otrokyně z Haiti ( dříve kolonie Francie)
P.S: V mé fantazii jediným možným Edmondem Dantèsem je Jean Marais...
Nechte se unášet fantazií Ani Geislerové do té vlastní souznějící, někdy zapomenuté.
Tato kniha dokáže s vaší fantazií vše: prohloubit, podpořit, objevit.
Fantastická je i proměnlivost témat a tím i pisatelčina. Ta nám v této knize nabídla své nitro, abychom objevili to naše, někdy hluboce zapadlé.
Ilustrace a celkový design knihy vaši fantazii ještě vybrousí.
Pro mě je tato kniha v mé fantazii krásným třpytivým diamantem.
P.S: Knedlíky mého tatínka byly též houskové a byly výborné
P.P.S: I když já se na recept stačila zeptat, nikdy jsem nedosáhla jejich dokonalosti
P.P.P.S: V mém snu mi verše nečte velmi známý herec, ale úplně někdo jiný
P.P.P.P.S: Děkuji setrám Geislerovým za vytvoření této knihy a děkuji celé jejich rodině
P.P.P.P.S: Děkuji opravdu, fakt... :-)))
Poprvé jsem tento bezesporu nejslavnější román z pera francouzského spisovatele, dramatika a v neposlední řadě nemanželského syna stejně slavného otce četla ve svých sedmnácti letech.
Stále znovu mě bude dojímat slavný romantický příběh nešťastné, všemi odsuzované lásky zhýčkané pařížské kurtizány k citlivému a o to více žárlivému mladíkovi.
Stále znovu budu překvapena jeho historickým základem.
Stále znovu budu vděčna autorovi, že se s námi o epizodní životní příběh jedné svojí lásky podělil.
A stále znovu mě bude jímat představa veliké nehynoucí lásky, která čtenáře ohromuje již sto šedesát devět let.
Marguerite - Armande - Alexandře, děkuji Vám ...
Camellia je rod rostlin z čeledi čajovníkovitých. Její květy člověka okouzlovaly již před tisíci lety. Její domovinou je Japonsko. Zatímco pro samuraje znamená její květ symbol smrti a znovuzrození, na evropských dvorech byly květy ozdobou plesových šatů. Je velmi citlivá na jakoukoli změnu teploty i vlhkosti vzduchu. Právem se jí přezdívá ,,Královna pokojových květin".
P.S: A jakým symbolem byla květina Tobě, Marguerite Gautierová - Marie Duplessiová?
P.P.S: Operu La traviata Guuseppe Verdiho jsem neviděla. Budu to muset napravit.
U této knihy hlavně oceňuji nápad autora, který skloubil historii brněnské vily Tugendhat s fiktivním příběhem jejích majitelů. Na konci jsem si musela položit otázku: Do jaké míry byl příběh všech zůčastněných fiktivní....?
Upřímně: chystám se do Brna.
,,Štěstí není něco trvalého, co v životě dosáhneme. Je to prostě něco, co se tu a tam objeví. Někdy v miniaturních dávkách, které ale stačí na to, aby nás udržely na nohou."
Citlivé téma viny, trestu, odpuštění, velmi emotivně vyšroubované, děj předvídatelný, chvílemi nuda, emoce nad knihou zaručené, konec až moc zářivý.
Na konci epilog jak sviňa.
Za moji osobu až moc patetické.
Ale sluší se číst v adventním čase něco jiného?
P.S.: ,,To je kurva jako holub...?"
Audiokniha: citlivě, dokonale empaticky čtou Anna Fixová a Marek Holý.
,,Dres s číslem 7 je čest a odpovědnost. Doufám že mi přinese hodně štěstí."
Komplexně zmapovaná kariéra Cristiana Ronalda. Pro příznivce tohoto fotbalisty zřejmě nic nového pod sluncem.
Známá fakta jsou panem Čermákem podána místy až poeticky, s puncem obdivu. Já poslouchala se zájmem.
Audiokniha: Kajetán Písařovic čte poutavě, podmanivě zastřeně, charizmaticky...
Poznámka:
Ovlivněná atmosférou Eura 2024 s nostalgií přemýšlím, zda tohoto chlapce z Madeiry uvidím hrát i na příštím MS.
V neonových kopačkách je Cristiano Ronaldo dos Santos Aveiro absolutně nepřehlédnutelný i pro moje stárnoucí oči :-)
Havran je symbolem mysli, vědění a inteligence. Je považován za strážce tajemství a duchovního učitele.
Doprovodný text ke kartám je přímočaře jednoduchý, což ocení jistě začátečníci. Kvalita karet je průměrná, výtvarné provedení mě zatím neupoutalo.
Oceňuji doporučený výklad na osm karet.
Nechte se tedy zlákat mystickou silou havrana a spolu s ním otevřete dveře svojí fantazii, intuici.
Spolu s ním proleťte magickým závojem sebepoznání...
Kniha podrobná, erudovaná. Bohužel nebyla psána pro mě. Já skončila hned na začátku, nedokázala jsem se začlenit do žádného z nabízených typů matky. Tím pádem nemělo cenu pokračovat, neboť kniha dále pracuje s konkrétními typy.
Chtěla jsem si pouze rozšířit obzory a zjistit, zda knihu mám pořídit dceři, novopečené mamince.
Knihu vracím do knihovny a její koupi zanechávám osudu.
P.S.: „Když dobře vychováme děti, musíme se smířit s tím, že se bez nás obejdou.“ (Vlado Müller)
POZNAMKA: Jenom nevím, zda se dá vychovávat dítě podle knih. Mně se to nepovedlo. Ve hře totiž je ještě jeden element. Element otce.
Poklidné, předvídatelné, trochu romantické, naivní, místy pro zasmání, místy nudné.
Stokrát si můžete něco plánovat, náhoda si to vždy naplánuje po svém.
P.S.: A možná jsem jenom neměla po ruce tu správnou anýzovku...
Vážená lady Mallowenová,
jediné, co oceňuji na této knize, je dětská říkanka, která je z mého pohledu přímo ušitá na míru tomuto příběhu. Nebo že by byl příběh přímo ušitý na míru této říkance?
Vytvořila jste opravdu hadí doupě. Nejistota vůkol panuje, zmije všem tam kraluje, když zatne zuby jedové....
Bohužel množství jedu tentokrát otrávilo i moje šedé buňky mozkové rozvláčností, nudou, způsobenou nejenom amatérismem detektivů.
Celý příběh byl z mého pohledu tak nějak nakřivo.
Já ale opravdu nesnáším lenochy a příživníky a kluzké hady k tomu...
P.S.: A možná jsem jenom patologicky závislá na Belgičanovi. Takže nakřivo je nejspíš moje hodnocení...:-))))
Žil jednou jeden křiváček, ten ušel světa kraj.
A našel křivý pěťáček u křivých schodů, co tam maj.
Měl křivou kočku, co chytla křivou myš.
A všichni žili pospolu, v křivém domku měli skrýš
Guta - Eliška Přemyslovna - Eliška Rejčka: tři královny, však každá jiná.
Václav II. jejich král, historie všeobecně známá, nic nového pod sluncem.
Úlisný had politiky splétá sítě, smrt si vybírá svou daň.
Ať je to ten nebo ten, princezna je ještě dítě.
Z bláta rovnou pod okap.
Snad aspoň chvíli byla šťastná, Eliška Přemyslovna, královna česká.
Využila svého práva, splnila svou povinnost? Opat Konrád by jistě věděl, přesto po pravdivosti faktů raději nepátrat, absolutní pravdu nejde dohledat.
Změnit úhel pohledu a mezi řádky číst...
P.S: Vilém Zajíc z Valdeka by možná věděl víc...
Historická romance, však historie pokulhává.
Milovníci historických faktů obrňte se tolerancí, milovníci romancí čtěte.
,,Domov je tam, kde jsme nechali srdce."
Švédsko - Dánsko: kolegialita nebo spíše rivalita skopových hlav?
Mrazivý temný detektivní thriller nebo spíše slátanina nesmyslů, blábolů, hlouposti, stupidity?
Spolužáci ze základky, společná fotografie, ale kdo chybí?
Nesmrtelný detektiv superman kontra vraždící bestie, toužící po nesmrtelnosti.
Ti nejchytřejší policisté na světě...
Kolega pomaloučku otočil klíčem a otevřel dveře.
,,Počkej ještě.Nesundáme si radši boty? Ať je nevzbudíme."
,,Tak jo." Zuli se a vešli v ponožkách...
Chudáci policisté...
Smích se může stát nádherným uvedením do stavu nemyšlení. Klidně tedy čtěte, ale nezapomínejte: pro genialitu existuje hranice, pro hloupost nikoliv.
Tato kniha pro mě překročila absolutně všechny hranice.
Jedna hvězda za ,,deník malého poseroutky," který však žádným poseroutkou nebyl. Správný kluk, ten Theodor.
P.S : Není všechno zlato, co se třpytí...
Zakoupeno pro mě mým otcem na radu mého učitele češtiny (ZDŠ, r. 1973).
Chvilku jsem přemýšlela, koho tou bichlí praštit dříve, nicméně budoucnost se postarala o změnu mého názoru. Byla to moje první Wikipedie.
P. S: Ale co teď s ní? Poradíte, pane učiteli?
Kniha zakoupena před lety na přání maminky, zakoupena pro maminku.
Je psána velmi jednoduchým způsobem, najdete zde zajímavé myšlenky – rady, nejen pro onkologická onemocnění.
Nad některými se však musíte usmívat:
„Další příčinou zápachu z úst mohou být zkažené zuby. Pak je vhodné vyhledat zubního lékaře.“
Některá doporučení vás upoutají jednoduchostí : Když jsou nosní dírky potřené olejem, nemůže nám již pyl uškodit (senná rýma) - je čas to vyzkoušet v praxi.
Nechci knihu bagatelizovat. Každý svůj náhled získá tím, že ji přečte.
To nejdůležitější však od knihy nedostanete.
Víru v uzdravení musíte najít sami v sobě…
A o tom to je.
P.S: Tímto zdravím moji maminku a vzpomínám…
Bohužel, tentokrát mě můj oblíbený autor věhlasných bestsellerů neoslovil.
Policie v Miami, oddělení vražd. Bravurně vykreslená téměř ,,sisyfovská“ práce detektivů.
Pro mě však bylo vše zdlouhavé, nudné... A hlavně lehce předvídatelné – až na jeden moment. Hodně filozofických úvah však stále prověřovalo moji trpělivost.
A epilog – to již pro mě byla tak trochu parodie, i když:
,,V prostředí, kde je krutá smrt každodenním chlebem, náhlý - nečekaný záblesk humoru působí jako očistný déšť.“
A tak nezbývá, než souhlasit s panem Voltairem: Život připomíná Damoklovu hostinu. Meč stále visí.
P.S: Měla by být poprava barbarská tak, jako samotný zločin?
P.P:S: Detektiv mi byl tentokrát opravdu nesympatický, ale co mi zrcadlil? Další otázku k filozofování... :-))
Verše hravé, hýřící vtipem, verše dokonalých maličkostí, momentálních nápadů, v kterých si básník hraje se slovy i s čtenářovou fantazií.
Jsem ráda, že poezie pana Jiřího Žáčka zůstala nezměněna navzdory těžké zkoušce osudu. A možná právě proto se v jeho verších objevuje pod žertovnou fasádou mnohdy hořkosladká pointa , ale i naděje
A zázrakem mu k tomu stačí čtyři řádky.
P.S: Jsem ráda, že pan Jiří Žáček dezertoval od stavařiny k poezii…
Prstýnek
Hle, první, druhá, třetí Eva
A každá musí milovat!
Na lásku z ráje bývá sleva
A v prstenu se skrývá had.
Slánka
Co zbylo z lásek dávných žen?
Jen moře slzí, jímka pro moldánky.
A z toho moře zbyla jen
sůl uvnitř slánky.