evineckY komentáře u knih
když se sní poslední mámina brusinková marmeláda
to je ta chvíle, kdy přestáváš být něčí dcera...
Román o několika generací, těžké lopoty, války, ale taky spjatost s nádhernou přírodou a její popisy, mytologie se špetičkou fantasie. Nejvíce se mě dotkly Kopřivy.
Krásný román, nad kterým musíte při čtení i po uvažovat.
Doporučuji.
Tento díl byl mnohem drsnější a napínavější, ale úplně stejně skvělý,
jako předchozí díl.
Doufám, že bude pokračování se synem a taky s Rudym :-)
Mí oblíbení spolučtenáři ví, že žánr, jako jsou detektivky a krimi nečtu,
ale vložte tam ducha a je to jasné :-)
Kniha se skládá z povídek, nebo příběhů, které na sebe navazují a jsou prokládány skvělými obrázky, které ponurost příběhů opravdu dokresluji.
Benedikt alias nekromant funguje jako pojítko mezi záhrobím, mluvící s mrtvými, spolupracuje s pojišťovnou i policii pomáhá k vyřešení případů a je fakt skvělý.
Moc doporučuji.
Další super skvělý díl :-)
Střípek doslovu:
POSLEDNÍ SLOVO
Předivo příběhů, osudy, dávno zapomenutá jména hustě utkaný gobelín vášní, bojů, lásky a nenávisti, to všechno se skrývá pod suchopárnou maskou historie stejně jako hroby těch, kteří ji kdysi tvořili a – žili...
A kdeže má hrob kníže Vlad? Kde uléhá vítr a přebývá bouře? A jak by mohl spát, když jeho příběh, ten pronikavý výkřik do temnoty, dodnes zní našimi dějinami jako rozeznělá krvavá struna? Děsí i vábí, tak jako všechno nepoznané, jako všechno, co se dotýká nejhlubších hlubin našich duší.
A stejně jako on, znovu a znovu, probouzí se po staletích i tajemný Řád
Draka, temné duchovní společenství magie, noci a krve. Rozprostírá svá blanitá křídla i nad naší uspěchanou současností, volá a láká ta nikdy nekončící řada pradávných rytířů, bloudivých duší – dlouhá staletí spící, ale nikdy nepřeťatá. Slýcháte jejich volání? Cítíte v nočním vánku dech Draka?
Každičký díl série vydá na řádný historický román a to nemyslím jen délkou, ale hlavně obsahem.
Lidičky, kdyby jste si mněli přečíst jen DOSLOV, tak máte jen malinkou představu, kolik práce si paní autorka dala jen s jedním dílem.
Jenny Nowak je skvělá vypravěčka a tato série je úžasné dílo, které doporučuji hlavně milovníkům historie, protože fantasy je tam jen špetka :-)
Špetka z doslovu:
Od časů, kdy se udál - ale také možná neudal - příběh, který jste právě dočetli, uplynulo už půl tisíciletí.
A přesto zůstal kraj, jímž kdysi duněla kopyta rytířských koní, do dnešních dnů bezmála nezměněný.
Nedáte-li se na své pouti po Rumunsku zdržet městy s jejich barevnými návnadami, které jsou si všude na světě až běda podobné, a zamíříte-li dál, mezi dřevěné vesnice, doširoka rozlité brody a horská údolí, pak uvidíte dávnou zemi právě tak krásnou, drsnou, zadumanou, majestátní a velkolepou, jakou ji vídali naši hrdinové.
Co z jejich příběhu je pravdou a co pohádkou? Kdo ví?
Jak mi mohla ujít taková úžasná spisovatelka tak dlouho ?????
Je to naprosto skvělá fantasy, která se může Drákulovi od Brama Stokera
s hrdostí rovnat.
Jeho Milost Bela ( neboli král), čtvrtý panující kníže z Draculů
zastoupil svého otce v šestnácti letech a šel bojovat s Turky.
Knihu můžu jen doporučit.
SPOILER:
Není to vůbec jen kniha o Titanicu, ale jeho duch se vine celým příběhem.
- Dočteme se o hrůzné noci pádu Titanicu z pohledu dalších osob.
- Dočteme se o hrůzách první i druhé sv. války.
- Dočteme se o hrůzách násilí na vlastní ženě.
Ale taky nádherné zakončení úchvatného románu, který moc, moc doporučuji.
Až dorazíme, vypukne chaos. Všichni
budou chtít pomoc, ale až se všichni rozutečou, někdo se bude muset
ujistit, že o ně bylo postaráno.“
„Ale, Margaret, drahoušku, není příliš brzy brát na sebe takovou
zodpovědnost? Určitě se o ně bude chtít postarat vláda,“ řekla pasažérka první třídy zabalená do liščího kožichu.
„Ethel, ve vládě sedí hovada, promiňte! To ženy se starají o ostatní.
Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Musíme se postarat o to,
že nikdo nebude kvůli tomuto neštěstí hladovět.
„Proč tatínek pláče?“ zeptala se Tina, když jí držela Patti za ruku.
„Protože tu odpočívají jeho přátelé. Nevrátili se s ním domů. Tvůj
strýček Frank tu také leží.“
„Vyhráli jsme?“ zjišťoval Frankie.
„Válku nemůže nikdo vyhrát. Lidé si jen myslí, že ji vyhráli, ale ve
skutečnosti to tak není.“
Tak tady máme další skvělou mafiánskou knihu !
Je drsná a nenajdete v ní žádnou romantiku a přesto je super.
A ten konec ?!!! Snad se brzy dočkáme pokračování.
Naše rodiny medzi sebou súperia už dlhé roky. Neskáču si neustále do
vlasov, avšak nadradenosť si dokazujú skrz obchody, množstvo podplatených ľudí na najvyšších vládnych miestach a počet núl na bankových kontách.
Kto má viac, ten je v tej chvíli na vrchole.
Lidičky, nebojte se ptát, protože to nejhorší je si domýšlet pravdu,
která většinou pravda není...
Moc pěkný román plný nepravd, tajemství, nenaplněné lásky a deníku.
Když manželství začíná nevěrou, je to začátek konce.
Příběh o dvou dějových linkách a obě se mi moc líbily, jen ta z dávné
minulosti je tajemná, ale obě jsou hořkosladké.
„Láska není skleníková květina,
neochotně přinucená ke květu.
Láska je plevel, který nečekaně vyraší na okraji silnice.“
Ano, tahle láska, tu jsem nevytvořila. Sama vzklíčila. Nešlo ji zastavit.
Tato kniha je moc krásná.
Budete se u ní usmívat i plakat a rozhodně se nebudete nudit.
Moc doporučuji.
„Takže pro sebe máme přesně šest hodin a dvacet sedm minut.“
„Jsem ráda, žes to naplánoval do posledního detailu,“ opáčila Hanna.
„Nerada bych o těch sedmadvacet minut přišla.“
„Za sedmadvacet minut toho stihneš spoustu,“
. „Lily povídala, že prý už má plný zuby toho, že tenhle svět řídí muži.
Až jí bude osmnáct, hodlá kandidovat na prezidentku,“ oznámil. „Prý potřebujeme zákon, co by zakázal klukům posmívat se holkám.“
„Byla naštvaná, protože jí malej Nathan s Mattym řekli, že neumí lézt na stromy.“
Richard si ji přitáhl k sobě a nadzvedl ji za boky, až mu seděla obkročmo
na klíně. Koleny se mu dotýkala stehen.
„Připomíná mi tebe. Pamatuju si, jak jsi byla plná energie a kuráže,
když jsme se poznali. Stačilo mi se na tebe podívat a už se mi postavil.
(SPOILER) Konec jsem si přečetla 3x a pak se rozbulela...
slova autorky:
Postupně, v útržcích a náznacích se dozvídáme o příčinách
jeho strachu, nedostatku sebedůvěry a neschopnosti
komunikace. Vyvstává před námi obraz života prožitého v
izolaci pouze s chladným, často nepřítomným otcem, dětství
bez mateřské péče, bez společnostijiných dětí. Otec mu dával
najevo, že je nějakým způsobem zvláštní, nenormální: Vidíš, jak
tohle vysvětluje, proč pak už u nás nikdy nikdo nezazvonil? Tím se
vysvětluje, proč mě nezapsal do školy, proč jsem tam nikdy
nenastoupil s ostatními dětmi, co to měly v hlavičce v pořádku a
nebyly zvláštní. Absence matky, za jejíž smrt se Ray cítí matně
zodpovědný svým narozením, znamená v jeho případě i
absenci lásky, něhy, pohlazení, lidského dotyku, porozumění a
soucitu, absenci dobra. Je to děsivý svět a má pro jeho další
život děsivé následky.
Ponechán bez formálního vzdělání, snaží se Ray pochopit
vnější svět a zákony lidské společnosti náruživou četbou a
sledováním televize, což ho dovádí k originálním závěrům,
pronikavým i komickým. Pozorně vnímá detaily ve svém
okolí, moře a oblohu, rostliny, živočichy, chování lidí.
Schopnost soucítit a touha porozumět jiné bytosti se u něj
naplno rozvine ve vztahu ke zvířeti, ve kterém vidí stejně
osamělého vyděděnce, jako je sám.
Skoro nevím, jak hodnotit.
Rozhodně se mi jednička líbila více a nevím, jestli překladem,
protože mi to připadalo takové kostrbaté a suché.
Další skvělá kniha Beth Moran , kde v příběhu hraje hlavní
roli důležitá historická událost.
Slova autorky:
Teprve při psaní této knihy jsem ale zjistila, jaký dopad měla celostátní stávka horníků mezi lety 1984–1985. Během této stávky se celé vesnice i města rozdělily na stávkující a stávkokaze, kteří překračovali zákazy vstupu.
V celé zemi bylo 20 000 lidí zraněno nebo převezeno do nemocnice, tři muži zemřeli a více než 11 000 jich bylo zatčeno.
Vesnice Ferrington a vše, co se v ní odehrálo, je inspirováno skutečným příběhem hornické vesnice v hrabství Nottinghamshire, kterou rozděluje řeka na dvě části. Jedna strana stávkovala, zatímco druhá pokračovala v práci....
Je to naprosto úžasná, smutná, kniha.
Autorka svým příběhem popisuje život Esme od maličké holčičky bez maminky, která prožívá své dětství pod stolem akademiků, kteří sepisují slovník ang, slov a s dorůstáním si uvědomuje, proč určitá slova se do slovníku nehodí.
Celý svůj život si sepisuje na lístečky slova a jejich významy.
Prochází si první nešťastnou zamilovaností a taky láskou.
V příběhu se objevují sufražetky a jejich význam pro ženy a první sv, válka.
Knihu moc doporučuji těm, kteří rádi čtou obsáhlé příběhy a doví se kus historie. Určitě nevynechejte důležitou poznámku autorky.
Jordan je sluníčko, která si zaslouží nebe a ne - jednou mi vyhrkly slzy.
Přes to, že je to chytrá holka, vždy se nechala oblbnout a využívat nejen vlastní rodinou, taky mladými frajery, takže je víc než jasné, že její srdíčko muselo tíhnout ke staršímu, inteligentnímu muži.
Je to skvělá kniha a určitě doporučuji.
Začátek knihy mi přišel skvělý, ale pak je to jen nuda.
S hororem to nemnělo nic společného, jen psychologický román.
Je to moc pěkná, fiktivní, až pohádková romance.
Radosti i starosti holčičky Marigold,
která prožívala krásné dětství s imaginární kamarádkou a
mněla štěstí poznat obě babičky.
Nádherný román od úžasné Lucy Maud Montgomery,
který samozřejmě moc doporučuji.
„Na co myslíš?“ dožadovala se stará babička tak náhle a ostře, že Marigold vyslovila otázku v duchu dřív, než se stačila zarazit.
„Až umřeš, budeš andělem?“
Stará babička si povzdechla. „Předpokládám, že ano. Kdo ti to říkal, že umřu?“
„Nikdo,“ odtušila Marigold a živě si uvědomila, co strašného řekla. „Jenom“
„Ven s tím,“ nařídila stará babička.
„Paní Kempová říkala, že je škoda, že se nedožiješ stovky, když se jí dožila stará Christine McAllisterová.“
„Odkdy,“ řekla stará babička hrozným tónem, „jsou Lesleyovi soupeři McAllisterových? McAllisterovi! A myslí si snad někdo, že Christine McAllisterová žila posledních deset let? Vždyť je mrtvější než já! A když už jsme u toho, tak nikdy nebyla naživu. Co se týče umírání, nehodlám umřít, dokud se na to pořádně nepřipravím.
Tato kniha je rozhodně k zamyšlení a určitě stojí za přečtení.
Jsou v ní důležitá témata, rodinné i sousedské vztahy, ale taky je vtipná a laskavá. Nejvíce jsem se bavila u seznámení Olivie se Samem, které bylo naprosto originální a vtipné, ale rošťárny Nesbita, tak to jsem řvala smíchy.
Jen malá ukázka:
Muž se zamračil ještě víc.
Nezbývalo mi nic jiného než vejít dál do domu, kleknout si na kolena a vlézt pod stůl, abych popadla toho nejstrašnějšího psa na světě a odtáhla ho okamžitě ven.
Nesbit s tím pochopitelně nesouhlasil. Ulovil poklad, o jakém se mu ani nesnilo, a nemínil se ho vzdát bez boje.
Když jsem vlezla za ním, začal couvat a nešťastné kuře táhl za sebou. Po pár metrech se noha, za kterou ho držel, oddělila od zbytku ptáka, a Nesbit se otočil a utekl.
Dovnitř do domu.
Muž začal křičet „Co to sakra je?“ a než jsem se stačila vymotat zpod stolu, přivolal si posily.
„Pes nějaký ženský právě běžel nahoru i s naší večeří!“ vyštěkl.
„Cože?“ ozval se sbor výkřiků a vzrušených otázek. Přemýšlela jsem o tom, že bych zůstala pod stolem, dokud všichni neodejdou, ale pak se ke mně přitočila jedna z kolií a tiše zavrčela.
Neměla jsem na vybranou. Vylezla jsem na druhé straně ven a postavila se, třímajíc v ruce zbytek kuřete. Ocitla jsem se tváří v tvář hloučku dospělých a dětí, kteří na mě nevěřícně zírali od kuchyňských dveří.
„Naděje je až do poslední chvíle.''
Knihu jsem četla už hooodně dávno a úplně jsem na ni zapomněla.
Byla by velká škoda, kdyby byla zapomenuta, protože je skvělá.
Jen nemůžu rozumět vydavateli, který ji vydal a na pokračování se vykašlal.
To se přece čtenářům nedělá!!!
Pro všechny milovníky fantasy, přízraků, duší a paranormálům-
tohle si musíte přečíst a žádat o pokračování ...