evvva komentáře u knih
Na tuto sérii jsem navázala po delším čase...co k tomu napsat...bylo přítomno vše...krev,oběti,napětí,zvraty,spoustu podezřelých,tápání hlavní vyšetřovatelky,ať už pracovní nebo osobní, dalo by se najít pár nelogických detailů,kdyby jeden chtěl hledat, ale víte co? Já nechci. Takže celkový dojem za čtyři hvězdy a to jen proto,že konec autor urychlil tak,jako by za pět minut mělo zvonit.
A víte co? Nechce se mi hodnotit. Je mi smutno. Proč?. Za čím? Jednoduše...že už to skončilo.Tak snad jen...Stephene, Rosinin klobouk dolů!
Fakt mě ten člověk baví, dokáže Vás do děje vtáhnout, udržet a nepustit, dokud nejste na konci, kde zjistíte, že ať udělají, co chtějí, držíte palce těm " špatným"...a nakonec,kdo je špatný a kdo ne? ????
Takový styl humoru mám ráda. Tohle mě baví. A v dnešní šílené době potřebujeme pobavit víc, něž kdy jindy.
Po jedničce jsem byla chvilku "rozčarovaná" skokem z dávné minulosti, do žhavé současnosti, tento stav přetrvával zhruba půl stránky, jakmile se jeden přeorientoval z pachu zpocených koňských zad a nahých těl válečníků, chytil ho příběh stejně tak, jako v díle předešlém. Autor to prostě umí.
Jo, tohle mě bavilo, kniha žánrově pro mladé, ale, ač už jsem ve věku středním ( doufám), našla jsem si v tom své já a přečetla jí jedním dechem.
no...náročné to bylo, ale nelituji :)...jak by řekl Tom..."svatá dobroto, nelituji!"
Byla to taková rychlovka, na otočku do knihovny, drapnout první na stolku s ještě nezařazenými vrácenými knihami a ejhle, za jeden den přečteno a mám pocit, že potřebuji další díly...
Jsou romány,které prostě plynou, ač bez výraznější zápletky, dějových kotrmelců,přesto mě kniha pohltila a nedokázala jsem se odtrhnout od toho neobyčejně obyčejného příběhu, kdy po chvíli čtení vidíte Lucii, Sofii, Janinu, Vojtu, Lukáše atd, jako někoho z Vašeho okolí, ten dům s jeřabinami přece znáte, je jen kousek od vsi, kde jste vyrůstali, veranda, oprýskaná barva, vrzající křeslo a kocour, co se vyhřívá v paprscích podzimního slunce...slyšíte,jak mu praská elektrizující srst,když ho pohladíte? Není tam happy end, není tam" šťastně až do smrti", přesto mě mrzí, že už mám dočteno, zůstal smutek a na patře chuť trpkých jeřabin...
Ano,máte pravdu, mnoho vulgarity, hnusné chování k rodičům, všechno,co nechceme,aby naši potomci dělali a tajně doufáme, že to fakt nedělají...ale ono to tam prostě patří, bez první části, kdy mě Teo fakt s..l, bych nemohla po druhé a třetí sedět téměř s otevřenou pusou a prostě jen vstřebávat to rozuzlení,které přesně do sebe zapadlo a bylo to jak pecka palicí do makovice. Jo, a ta poslední hvězda je za Barbánka,na kterého jsem úplně zapomněla a kterého mi autorka vrátila zpátky do života
Princ Ládík nikdy nezklame. Spoustu knih si půjčím, přečtu,vrátím, jiné potřebuji vlastnit, po přečtení mají své jisté místo v mé knihovně. A Ládíkovy cestopisy patří mezi ty druhé.
Když příjdete domů z práce, venku prší, zima jak o dušičkách...je něco lepšího,než zalézt pod deku s čajem a knížkou? Pokračování "Stanice" psané stejným stylem, který vás chňapne za pačes, nepustí až do poslední stránky a kdy jediným vyrušením je zvonek od vchodu a následný dotaz, zda tu nebydlí pan Bečka? Né, nebydlí! Super. Tyhle obyčejné příběhy z doby,kterou důvěrně znám, miluji.
Kniha,od které čekáte něco, co tam není, čtete dál a dál, pořád nic ze slibovaného, tak pokračujete až téměř k samému konci...pak asi dvacet stránek "akce" a konec....tak asi tak,no...
Další z knih,kde můžete popustit uzdu představivosti, autorka úžasným způsobem dokáže navodit atmosféru a vy se po chvilce brodíte močálem,fyzicky cítíte syrovost mlh,lezavou zimu,stejně jako zatuchlost starého domu, vtáhne Vás do děje a Vy se rádi necháte, jste ochotně Aničkou, Hankou,starou Bartákovou ....super!!!
To se četlo samo...písmenko po písmenku,jako zrnko po zrníčku a než se nadějeme, jsme na konci...čtení nebo v hodinách.....přemýšlejme o tom!
Věřím, věřím bez církevních pravidel,věřím si po svém, věřím v to, v co věřit chci.Tahle kniha je úžasná,protože přesně vystihuje podstatu víry. Té mojí!. Humor,nadhled,úžasné myšlenkové pochody ...to všechno hezky dohromady z těch tří dílů Zeměplochy,co jsem měla štěstí přečíst....prozatím vede!!!
Ten příběh se nečetl,ten prostě probíhal,nenásilně,bez Vašeho přičinění....a vy slyšíte zvonění do posledního kola,smích zprava,pláč zleva,do toho praskání vzduchovek od střelnice, před očima tu úchylnou tvář uprostřed housenkové dráhy a všechno to voní tak důvěrně známě,jako teplý vítr, pot a písek...prostě tak,jak voněly a zněly prázdniny....King mě umí dojmout,umí rozplakat jako jeden z mála chlapů...a víte co? Ten nápad s drakem na konci, vůbec není špatný....
Málokdy mně chybí slova...tady ano. Tenhle King se popsat nedá. Tenhle se musí přečíst. A je fakt,že mě konec rozbrečel,možná k tomu dopomohl i můj čerstvě pos...život,možná,že jsme vlastně všichni na "dlouhém pochodu" a jenom si to neuvědomujeme....zatím....