EvženOněgin komentáře u knih
Prvních deset stran jsem litovala, že jsem knihu koupila. A pak jsem ji nemohla odložit.
Skutečně velmi dobře napsaný román.
Taky se mi kniha líbila. Jen v poslední čtvrtině jsem měla pocit, jako bych něco podobného četla už dříve.
Už to tak asi bude, na co Ledečtí sáhnou , to jim jde. Básničky jsou vtipné, nejlepší je ta o redukční dietě. A obrázky jsou vynikající, moje malé vnučky se na ně rády dívají. Nevím, pro koho je knížka přímo určená, ale myslím, že je univerzální, každý si tam najde něco.
Mě se to moc líbilo. Takové sestry Bronteovy (jak bylo uvedeno v jiném komentáři) ve čtivější podobě. Závěr byl možná příliš idylický, a to k tomuto žánru patří.
Nelíbilo se mi to. A navíc byly v knize pravopisné chyby tak zjevné, že jsem na přišla i já, ač nejsem žádný lingvista.
Ano, je to dobrá kniha. Paní Klevisová umí psát. Děj je uvěřitelný, postavy jednají logicky, prostředí je dobře vystihnuté. Snad jen že koroneři v našich podmínkách k úmrtím nevyjíždějí.
Běžně čtu náročnější knihy, ale Petr Sagitarius mě opravdu baví. Možná je v jeho knihách nadbytek testosteronu, ale tady mi to až tak nevadí. Příběhy jsou dobře vystavěné, autentické a uvěřitelné.
Od knihy vydané v rámci Velkého knižního čtvrtku jsem čekala víc. O dost víc.
Na rozdíl od Saomithry hlavní hrdince nerozumím vůbec. A tomu obstarožnímu seladonovi, hlavnímu hrdinovi, taky ne. Ale knížka to není špatná, snad trochu pornografická.
Vynikající kniha, hodně připomíná román Hana, kvalitativně srovnatelná. Potěšil mě závěr, věřila jsem, že se Zuzana nenechá.
Není to mainsteamové čtení, ale stojí to za to. Z posledních stránek mě úplně mrazilo. A během celého děje mě iritoval způsob, jakým se muži chovali k ženám. Hrozná doba.
Moje pětiletá vnučka příběh miluje.