Ewwaka komentáře u knih
Kniha nebude nejspíš patřit k „zlatému fondu literatury“, je psána hovorovou češtinou, ale vzhledem ke scénám s naturalistickým popisem sexu a misogynním pasážím by se mi spisovná čeština zdála až nepatřičná. Je to nenáročné čtení, ale přesto může přivést k zamyšlení, jak moc se propisují prožitky z dětství do vztahů a chování v dospělosti.
Pro mě nástin toho, jak fungují armádní složky, byla nová a zajímavá informace, na druhou stranu popisy jednotlivých akcí mě až tolik neoslovily. Navíc jsem měla pocit, že to vyprávění je o jednom nejlepším JÁ, JÁ a zase JÁ. Knížka nejspíš zarezonuje s někým, kdo má armádu ve svém životě na prvním místě.
Mimořádně vtipná, ale zároveň alarmující zpráva o dnešní Americe. O skutečné Americe, která je plná pokrytectví a politické korektnosti, která vás nutí říkat jenom to, co se od vás chce slyšet, neustálé předstírání jednoho před druhým, spousta lidí, kteří nikoho nezajímají, lidé na drogách, chudí, gheta – zcela normální je, že pokud je něco špatného, zavírají se před tím oči a velmi neamerické je i ptát se proč, ale pokud takovou otázku položíte a trváte na ní, zjistíte, že spousta lidí neví PROČ. Přesto je to kniha, která není depresivní, ale je zajímavá a otvírající oči.
Bůh není příčinou našeho neštěstí. Něco je prostě smůla, něco způsobují zlí lidé a něco jsou nevyhnutelné důsledky toho, že jsme lidé, že jsme smrtelní a žijeme ve světě neměnných přírodních zákonů. Bolestné věci, které se nám stávají, nejsou tresty za naše špatné chování, nestávají se nám z nějakého dobrého důvodu, pro který bychom je měli chtít přijmout. Důležité však je, jak s danou situací naložit a jak dokázat dál žít. Kniha je útěchou pro ty, kteří po ztrátě milovaného člověka nevědí, jak dál. Na základě vlastní zkušenosti mohu jenom doporučit.
Ústředním tématem této knihy je lidská potřeba něco znamenat, ujištění, že světu na nás záleží a že jsme nežili nadarmo. Na příbězích jednotlivých lidí ukazuje, že víc než hrdinské činy a velké významné věci jsou důležité vzájemné vztahy a snaha být dobrými lidmi. Potom můžeme skutečně něco znamenat. Doporučuji, pokud nevíte, co dál se svým životem, jste vyhořelí a marně si kladete otázku, proč vlastně jste na tomto světě.
Název knihy mě úplně zastavil a začala jsem se ptát sama sebe, zda bych vůbec někomu chyběla, kdybych teď náhle odešla. Kniha nabízí sto lekcí, sto jednoduchých pokynů, jak svůj život žít, změnit a pochopit, co je důležité. Nemusíte je brát hned všechny za své, můžete vlastně začít číst třeba uprostřed knížky, možná podle některých z těch zásad už žijete, ale rozhodně doporučuji knihu si přečíst a získat inspiraci pro spokojený život, bez stížností, v souladu s přírodou a sebou samým a hlavně pro život teď. Kniha je lehce čtivá, vhodná i jako čtení a následné rozjímání před usnutím.
Nejspíš mělo napsání knihy smysl pro samotnou autorku a pro její vnitřní vyrovnání se s krutou životní situací, s tím nejhorším, co se mámě může stát, tj. smrtí vlastního dítěte, ale pro mě, bohužel, nebyla tím, co jsem od ní na základě informací očekávala. Občas jsem se ztrácela v ději a nevěděla jsem, o kom se právě mluví, stejně tak přepis facebookové komunikace s různými přáteli i neznámými lidmi byl pro mě zcela nezáživný.
Kniha přináší více než 200 otázek a odpovědí, nejprve osobního typu, které se týkají samotné autorky a jejího daru či schopnosti komunikovat s dušemi zemřelých - např. "Jak si poradíte se skeptiky?", "Stalo se vám, že jste vyložila zprávu chybně?" - poté následují i otázky obecné, vysvětlující, jak to funguje v záhrobí. Dobré je, že můžete knihu začít číst na kterékoliv straně, kterou právě otevřete nebo si i vyhledat odpověď na otázku, která vás právě zaujala.
Fascinující osudy samotářů ze Šumavy, lidí, kteří jsou si na první pohled podobní tím, že se rozhodli vymanit se ze systému, ale přesto s různými životními příběhy i s různými pohledy na přírodu, na prostor, který je v jejich samotě obklopuje, ale všichni se zvýšeným vnímáním duchovních hodnot a otevření k sebepoznání. Jak tvrdí jeden z nich: "Sem tam není co jíst, ale mám svoje knihy, muziku a klid. Nemohl jsem vystát ten stereotyp od pondělka do pátku. A pak najednou zjistíš, že utekl měsíc a ty jsi stejně chudý jako předtím." Přiznám se, že si nejsem jistá, zda bych dokázala nastálo žit tak jako oni, protože všichni takto žijí již minimálně deset let, ale určitě jejich životní styl, jejich nezávislost na systému a jejich svobodu obdivuji.
Kniha Ruka na zrcadle pojednává o mostě mezi tímto a oním světem a o tom, že je možné prohloubit svou intuici tak, aby člověk vnímal spoustu znamení od svých již zemřelých blízkých. Autorka se svěřuje, že se nejprve styděla zveřejnit všechny své zážitky a příhody, aby nebyla označena za blázna, ale postupně se setkává s mnoha významnými lidmi a zjišťuje, že vůbec není se svými zážitky sama a že oni její poznatky považují za běžné. Popisuje svůj životní příběh, svou duchovní cestu po smrti milovaného manžela Maxe - nejprve žal, potom strach, když se začínají dít zvláštní věci - zvuky, pohybující se koberec, různé stopy, blikající světla, poté přichází úžas, když si začíná uvědomovat, že jsou to znamení a nakonec i naději, že naší fyzickou smrtí život nekončí. Je to nádherný lidský příběh, který pohladí po duši.
Kniha vypadá na první pohled jako učebnice, kde se budete prokousávat odbornými pasážemi a rozhodně ji asi nepřečtete na jeden zátah, ale opak je pravdou. Je velice čtivá a poskytuje informace nejen geografické, ale zahrnuje i ty nejdůležitější body z historie dané oblasti a základní ekonomické vazby a možnosti daného regionu. Vlastně si po jejím přečtení musíte říct, že to, co se ve světě děje, je úplně jasné a jinak to ani být nemůže. Je to téměř neuvěřitelné, že přečtení jedné knihy dokáže tolik otevřít oči. Byla jsem nadšená.
Na první pohled pouze rozhovor napsaný s Polákem, katolickým knězem, který se řízením osudu stal katolickým knězem v českém Lanškrouně. Je to však obdivuhodné odhalení soukromého života, jeho životní cesta, ale podaná vtipně, lidsky a s životní moudrostí. Dovolí i nahlédnout do každodenního života kněze, což jsem si dosud neuměla představit a je to kniha, která vás dokáže zastavit a donutit k zamyšlení.
Skvělá kniha, něco jako příručka přežití. Je sice možné, že svou připravenost v praxi nikdy nevyužijeme, koneckonců by to bylo jenom dobře, ale pokud se něco stane - ať už blackout, přírodní katastrofa nebo přijde nějaká epidemie, nemůžeme zůstat odkázáni jenom na "STÁT". Je dobré se zamyslet dnes, v klidu, co vše bych potřebovala, na co určitě nezapomenout, připravit si seznam a rozmyslet si, jak se zachovám, protože až to přijde, člověk možná podlehne určité panice a strachu, takže je dobré mít připravené jasné kroky.
Příjemné čtení o světě, který určitě neodhalíte na dovolené v některém z arabských států. Autorka svým původem poloviční Arabka díky dlouhodobému působení v diplomatických službách v arabských státech dokáže nezaujatě přiblížit zvyklosti, kulturní rozdíly, vztah žen k, u nás, tak diskutovanému zahalování, popisuje bezpečnost, vztah k různým druhům zvířat i témata, která jsou v arabském světě naprosto tabu. V jejím podání vidíme svět plný protikladů. Svět z pohádek Tisíce a jedné noci. Barevný, voňavý, kouzelný. Ale i drsný, zaostalý a nespravedlivý. Nespravedlivý hlavně ve vztahu k ženám.
Skoro až neuvěřitelné, co všechno se nechá sníst a čím nasytit nejen tělo, ale i potěšit oči. Kuchařka, která je zároveň takovou encyklopedií bylin a keřů, se kterými se běžně setkáváme na našich zahradách i na loukách, s popisem jednotlivých rostlin, seřazených postupně dle ročního období, ve kterém sbíráme buď lístky nebo květy a návrhy na jejich využití v kuchyni. Jednotlivé recepty jsou doplněné krásnými obrázky. Za mě spousta nádherné inspirace.
Skvělá kniha, která mnohým otevírá oči. Ne všechno, co kosmetický průmysl nabízí, je v tom pozitivním smyslu, bez vlivu na naše tělo a následně i na naše zdraví. A nezachrání to ani následné pokrytecké růžové pochody proti rakovině. Já sama se snažím obvykle řídit heslem: "Nemažte si na tělo nic, co byste si nenamazali na chleba!" Přes pokožku se totiž do našeho těla dostává prakticky totéž, co ústy."
Opět skvělý Tuvia Tenenbom, pro kterého žádná otázka není špatná. Německo si vydobylo fantastické jméno, když otevřelo své hranice tolika uprchlíkům, ale tím, že neplánovalo, co s nimi udělá, až přijdou, zpečetilo jejich osud. To, čím si uprchlíci procházejí v táborech - ať už je to nekonečná nuda, hrůzostrašné bitky na nože, rozbité záchody, nechutné jídlo, přidělování včerejších nepřátel na jeden pokoj nebo jakákoliv absence hygieny, to všechno tyhle lidi ovlivní na celý život. Německo možná zachránilo jejich těla, ale zabíjí jejich duši. Na druhou stranu 95 % Němců, se kterými Tuvia na své cestě po Německu mluvil, říká, že Německo musí přijímat více uprchlíků než jiné evropské země kvůli své "historii" a mají strach, že jiné národy je budou nazývat "nacisty", pokud hranice Německa neotevřou. A potom jsou tu ještě média, která si z nějakého důvodu myslí, že jejich úlohou není informovat, ale vychovávat a tak jsou schopná politicky i profesně zliḱvidovat každého, kdo nemá ten správný názor na věc.
Toto byla jedna z prvních knih na téma zážitků blízké smrti. Moc mi pomohla po odchodu mně blízké osoby. Začala jsem se o toto téma více zajímat, protože přináší naději, že ti kteří odešli nejsou definitivně ztraceni. kromě toho je tu i důkaz, že žádná nemoc není nevyléčitelná a každý člověk má v sobě obrovskou sílu, kterou může zmobilizovat a uzdravit nejen svou duši, ale i fyzickou schránku. Kniha, která dává naději.