exitus komentáře u knih
Mezi dva až tři, ale očekávání (ach, ta zatracená očekávání) silně nenaplněna. Kniha měla pár napínavých momentů, ale celkový příběh srážel ne příliš zajímavý styl psaní (postavy na mě působily velmi nereálně) a také otravné rádoby cool narážky a reference. Postava Štolby mohla být zajímavá, kdyby byla popsána trošku víc do hloubky, Weissová byla jen další klasická ženská figura, která je pěkná a proboha!, dokonce jí to myslí. Celé vyšetřování bylo zmatené, pletly se mi figury a motiv pachatele jsem moc nepochopila.
Slabý rozjezd, na Daphne až moc, ale jakmile jsem měla pocit, že jsem se trochu zorientovala, kniha byla super. Asi mě také víc bavila dějová linka ze současnosti, i když hlavní hrdina byl teda pěkné číslo, zejména ke vztahu ke své ženě, která mi časem začala být vlastně sympatická. Nerozumím tomu, že si někdo stěžuje na otevřený konec, nevím, jak lépe mohl být příběh uzavřen. Třetí zkušenost s autorkou, potřetí naprosto jiný příběh a opět spokojenost.
Moje první zkušenost s Hájíčkem a nebyla jsem zklamaná. Líbil se mi koncept knihy, kdy mě bavily obě části, minulost i přítomnost. Nevím, jestli jsem dokázala hrdinčin boj zcela pochopit (chápala bych, kdyby se brala za svůj domov, nikoliv za Petrův), ale zvláště rodinné vztahy na mě působily velmi emocionálně (hlavně vztah s bratrem). Hezký příběh, ale ještě tomu něco malinko chybělo.
Tedy, čekala jsem románek pro ženy z třicátých let. Dostala jsem ho. A k tomu i pěkný přídavek navíc. Těžko říci něco, abych budoucím čtenářům nezkazila požitek ze čtení, mohu jen konstatovat, že se autorce povedlo vybudovat nesmírně zajímavou atmosféru, ať už se jedná o slunný začátek plný očekávání či tajemnější pokračování. Stín Rebeky visí všude a naivní a nejistá hrdinka se rozhodně nezdá jako někdo, kdo by mohl té ideální dámě konkurovat. Ale nic není tak, jak se zdá. Ani ženský románek nemusí být vždy stejný. Nádherné čtení!
Ve zvláštním rozpoložení mne zanechala tato neobvyklá kniha. Zpočátku jsem byla nadšená a do doby příjezdu Maxe se mi knížka četla jedna radost a užívala jsem si originalitu a působivost slov a děje. Poté však pro mne paradoxně začala ztrácet dech a nezachránil to ani pěkný závěr, ve kterém byl pro mne poprvé naplno využit potenciál originální vypravěčky.
Co mne na knize rušilo bylo neustálé tlačení na pilu (rozuměj na emoce). Téměř každý odstavec končil téměř osudovou větou či sdělením, napovězením, naťuknutím. Raději si více domýšlím a dojímám se proto, že to tak cítím a ne proto, že bych zrovna v té chvíli měla. Bohužel proto na mne Zlodějka knih nezapůsobila natolik, abych uronila slzu. Což byl evidentně záměr.
Jak hodnotit knihu, jejíž téměř každou větu jsem měla chuť podtrhávat nebo rovnou tesat. Forma je asi o chlup lepší než příběh, nicméně i ten je poutavý a velice děsivý.
Severská literatura mi nesedí, ať už se jedná o krimi nebo o jejich humoristické romány. O této knize jsem slyšela samé dobré věci, řekla jsem si, že tomu dám šanci. Zpočátku kniha i postavy působili lehce otravně a styl psaní až moc jednoduše, ale zejména díky Oveho vzpomínkám jsem si hlavní postavu (a i všechny bizarní postavičky kolem) opravdu oblíbila a kniha mě chytla za srdce a i lehce zamlžila oči. Za mě rozhodně nejlepší severský počin
Pro mě je tento díl z celé trilogie nejlepší a to hlavně díky lince z minulosti. Vlastně bych tam tu přítomnost ani mít nemusela, jak mě příběh dvou bratrů fascinoval. Konec byl maličko přitažený za vlasy, ale to jsem si říkala i u Skály.
Cormoran Strike si mě získal. Zápletka není žádná velká pecka a na konci jsem zjistila, že mi na rozuzlení až tak moc nezáleželo, ale spíš jsem si užívala to, co k němu vedlo. Je to velmi čtivé, chvílemi vtipné a hlavní postava je uvěřitelně složitá. Severské detektivky mě nebaví, naopak na prostředí Anglie trpím, takže to bylo také veliké plus. Kdybych nevěděla, že knihu napsala Rowling, říkala bych si, že je to napsané v podobném stylu jako Harry Potter a že jsem ještě nečetla mužského autora, který by tak detailně popisoval oblečení a zjev postav.:) Určitě si přečtu druhý a třetí díl.
Nejslabší díl trilogie, přesto vcelku dobré čtení. Mám pocit, že aspekty, které se mi v prvních dvou dílech tolik líbily, tady už tolik nefungovaly. Ať to byla neobvyklé prostředí (popisy divých bouří a větru na skaliskách taky omrzí), nebo vracení se do minulosti (jednoznačně nejslabší z třech knih a ani rozuzlení tomu moc nenapomohlo). Zpočátku jsem se dost ztrácela ve dvou časových rovinách (před a po nálezu letadla) a také v množství postav. Jak už kdosi zmiňoval, tolik autorovi nebaštím, že se celá zápletka náhodou opět točí kolem Fina a jeho známých z minulosti. Cca do 200 stránky jsem si říkala, že mě knížka vlastně nebaví a četla jsem ji jen proto, abych trilogii uzavřela. Oproti dobrému prvnímu a vynikajícímu druhému dílu lehké zklamání.
Autor opravdu umí - vykreslit nejednoznačné charaktery, zaujmout příběhem, pobavit výborným britským humorem a zároveň i dojmout. U mě bude asi pořád jedničkou Jeden den, i proto, že je mi zatím tématicky blíž, nicméně Tři na cestě moje očekávání nezklamaly a ačkoliv obsahovaly spoustu absurdních situací, nikdy mi příběh nepřišel nereálný. Bez uvedení spoilerujících informací se těžko vyzdvihuje jedna z největších předností příběhu a to sice jakým způsobem se mění čtenářův pohled na situaci a postavy. Kniha krásně popisuje, že žádný vztah není takový, jak se může z venku (nebo z jedné strany) zdát. Moc se těším na další autorův román.
Dobré povídky napsané typickým stylem autorky. Hodně retrospektiv, hodně vypravěčů, hovorový jazyk. Přesto se kniha čte moc dobře a určitě má na to čtenáře zasáhnout a donutit ho se zamyslet nad vlastní rodinou. Jen doufám, že většina lidí je na tom lépe, protože hrdinové povídek moc šťastné životy nemají. První povídka se nabízí jako nejlepší, vzhledem k milému vypravěči a silnému tématu, ale mne asi nejvíc zaujala poslední povídka, kde mohlo být tolik věcí jinak, kdyby...
Jedno z Kingových nejlepších děl, i když se tady schoval za Bachmana. Strašně jednoduchá myšlenka, já jsem však od začátku věřila, že to bude můj šálek kávy a byl. Absurdní, neuvěřitelná, ale přesto vás chytí a vy jen jdete s hrdiny a chtě nechtě si k nim vytvoříte sympatie (stejně jako oni se nechtějí skamarádit, protože vědí, jak to celé musí dopadnout.) Kniha, ke které se ráda vracím a za kterou budu Kinga bránit zuby nehty před kritiky.
Viděla jsem jako divadelní hru, naštěstí jsem zapomněla, kdo byl vrahem, takže jsem si knihu mohla naplno užít. Opravdu skvělá detektivka, napínavá a velmi zábavná. Postavy dobře vykreslené, ačkoliv mi nikoho z nich nebylo moc líto. Že by to byl účel?
Vlastně si už nepamatuji samotný příběh, ale dodneška si vyprávíme s mamkou, jak jsme si jí spolu četly. A to je podle mého nejdůležitější.
Tak silná kniha, že jsem nebyla dost dlouho schopná zformulovat komentář a hlavně přečíst jinou knihu. Opravdu velký příběh, kdy jsem skutečně nevěděla, co si o celé situaci myslet. Mám dojem, že je nám vtloukáno do hlavy, kdo je "dobrý" a kdo "zlý" v druhé světové válce, ale už méně se hovoří o tom, co následovalo. A bohužel, i tady vyplývá na povrch pravda, že nejvíc vždy trpí ti nevinní. Naprosto souhlasím s autorkou - že Gerta kromě několika málo šťastných chvil žila velmi nešťastný a vlastně zbytečný život.
Pro mne velmi zajímavé a neprobádané období dějin našeho státu. Velice objevné pro mne byly části z Německa, bohužel mnohdy jsme přesvědčeni, že "všichni Němci byli špatní", čemuž tak samozřejmě není a kniha to krásně odhaluje. Příjemná romantická dějová linka. To, že člověk ví, jak to celé dopadne, mi tady ani nevadilo, dodávalo to příběhu sílu a pocit beznaděje, že s tím nejde nic udělat, jsem měla ještě dlouho po dočtení knihy. Občas mám pocit, že je pan Šulc až moc patetický, ale pořád jsme v beletrii, kde si to může dovolit.
Opět nádherná kniha, s jiným formátem, s více postavami, ale i tak chytne za srdce a nepustí. Je pravdou, že autor má výhodu v exotičnosti prostředí a kultury, kterou popisuje, jelikož jeho knihy jsou již tak velmi zajímavé. To by ale samozřejmě nestačilo. Pan Hosseini přidává i nádherný jazyk, rozporuplné postavy a velká dilemata. Příběh je opět silný a emotivní a tak to má u krásné literatury být.
Tady bych potřebovala 6. hvězdičku. Nejprve jsem viděla film, který mne opravdu zaujal, (nepopírám, že zejména James Dean) a rozhodla jsem se zkusit knihu. Opravdu nevím, jak mám popsat pocity, které jsem cítila, když jsem tuto knihu četla. Je překrásná, je dlouhá a měla by být ještě delší.
Velmi čtivá knížka s příjemným hlavním hrdinou, jen jeho rozmluvy s větrem a Sluncem už na mě byly poněkud moc. A mimochodem, celá ta krásná pointa o hledání pokladu všude možně, když ho máme doma, se již objevila ve Werichově Splněném snu.