f.enjoy6 komentáře u knih

Je až s podivem, jak je navzájem vše propletené. S autorem jsem se poprvé setkal u přijímaček z francouzštiny. Samozřejmě jsem vůbec netušil o koho jde a až později nějakou náhodou/vlastním přičiněním jsem se o tomuto člověku dozvěděl víc. Docela mě zaujal a Platforma byla jasná volba...

Ačkoliv je kniha zde (ale i jinde) kritizována, mně to přišlo poměrně dobře reflektující dílo. Na druhou stranu (jak zmiňuje Stammel v popisu autora) je to dost negativní bez vyzdvižení nějakých pozitiv, na což má autor právo. Dle mého čím je dílo kritičtější, tím více člověka nutí přemýšlet o svých prioritách, životu, kultuře atd. proto knihu považuji za přínosnou a určitě si ještě něco od autora přečtu.

Samozřejmě, občas byly zdlouhavé popisky nebo připitomnělé dialogy (o ztracení se ve jménech účastníků zájezdu a televizních moderátorů nemluvě).

9 21.10.2015

Poměrně čtivá "encyklopedie" Japonska. Vše od geografie, umění či jazyka k buddhismu a životu v moderní japonské společnosti. :) Škoda, že neexistuje nějaká nová verze. Přesto velmi obohacující...

9 13.08.2015

Šel jsem do toho s tím, že když mám rád Harukiho, tak zkusím i toho "druhého". Předem jsem tušil, že to nebude oddechová četba, bude to zvrácené a kruté, ale neodradilo mě to.

První překvapení nastává, když si člověk knihu prohlíží a říká si, jak je ta obálka odbytá (nelíbí se mi ani další, designově jiné obálky knih od Rjúa). Pak to ale člověku začne dávat smysl (obzvlášť, pokud máte knihu z knihovny-obalenou, z poloviny dočtenou, svítí na vás lampička a odraz vašeho obličeje se zjeví na místě asiata na přebalu)... To už začíná jít do tuhého.

Během čtení je opravdu zajímavá psychologická část postav, kdy se dozvídáme odkud pramení všechen ten hnus a morbidnost. A má to spád, autor nenechá čtenáře v klidu dokud knihu nedočte a nakonec v něm ještě zanechá jakousi beznaděj a pochybování. Hlavně ta myšlenka, že nikdy nevíme, co se v nás zlomí nebo co za lidi se kolem nás pohybuje a my ani nemáme tušení...

Není to "topka" ve smyslu, že by to mohlo ohromit velkou masu lidí... Nicméně dávám 5*

Piercing mi docela uvízl v paměti, stále jsem tu knížku nemohl dostat z hlavy, tak jsem si dal po roce druhé kole... Žádná změna, jen žasnu nad vykreslením postav, prostředí, vnitřních pochodů. Tak tuhle knížku můžu! :-))

9 08.02.2015

Kniha je dost čtivá a člověk chce rychle zjistit, jak to celé dopadne se čtveřicí opuštěných dětí... Obsah je ale velmi znepokojivý, kniha ve mně rezonuje a nevím, co si o tom všem pomyslet... Určitě ale doporučuji.

Sám Murakami zmiňuje, že psaní beletrie je pro něho prioritou, pro kterou si nechává všechna esa v rukávu. Přesto z těch pomyslných "zbyťourků" poskládal příjemnou knížku. Bylo mi poměrně příjemně na autorově "přednáškách" o literatuře, vzdělávání, literárních cenách a zákoutích jeho mysli a každodenního života. Rád jsem slyšel, jaké má rituály, jak přepracovává své knihy, jak uvažuje a především, jak ho naplňuje být nezávislý a obdařený schopností a umem dělat něco naplňujícího, co ještě navíc dělá ostatním lidem radost... A jestli dostal, nebo nedostal nějaké ceny? Čert to vem, taková pozlátka přeci o ničem podstatném nevypovídají...

Moc mi nesedl doslov od jakéhosi pána XY (v Murakamiho knihách mám raději doslov od překladatele), ale to nic nemění na tom, že se jedná o zdařilou knihu.

8 12.06.2017

Já se tě přece nezříkám,
uznej však sama, že nejlepší je,
když zamilovaní od sebe odejdou bůhvíkam,
a bolestné sbohem řeknou si,
pak jistě s láskou na sebe vzpomenou si.

Netřeba nic dodávat :-) A výbor se mi líbí čím dál tím více.

8 07.05.2016

Poprvé jsem se s tímto autorem setkal ještě jako dítě (a nemohl jsem rozlouskat jeho jméno), kdy měl tu a tam nějaký článek v novinách... Ale nějak mi utkvěl v hlavě. Před poměrně nedávnou dobou s ním byl moc fajn rozhovor na DVTV a došlo mi, že si od "toho sympaťáka mluvícího česky, přestože je Polák" musím přečíst...

Po přečtení prvních příběhů Bati či Lídy Baarové jsem žasl. Neuvěřitelně čtivá a zajímavá záležitost - pohled zvenčí. Jízda pokračovala přes pražský památník až ke Kafkovi. Bohužel, v polovině knihy došlo ke zvratu, příběhy mi mnohdy nepřišly ani tolik čtivé ani tolik zajímavé (absurdita systému či utrpení lidí, kteří chtěli něco dokázat, ale nemohli... to ano). Částečně je to určitě dáno i tím, že jsem si tuto dobu nezažil a ani mi není zvlášť sympatická... 3,5* a těším se na Udělej si ráj...

8 09.03.2016

Hluboký příběh člověka, který se ze dne na den změní a směr svého člověka otočí o 180°. Nejedná se o úplně jednoduché čtení, byla trochu chyba se do knihy pouštět v době, kdy "nehledám" a navíc v létě, kdy je tolik lákadel a člověku kmitají myšlenky od jedné k druhé... Chce to hodně přemýšlení, na každé stránce je tolik moudrosti a perel, že pak už jsem skoro i přestal podtrhávat - celá kniha by byla popsána a ztratilo by to veškerý smysl. Nikdy jsem se s takovou knihou nesetkal. :) František mi ukázal svojí všeobjímající láskou k Bohu, jak nás On může změnit, jak se lidé všeho vzdají, dokonce i svých nejbližších a jsou si svým jednáním skálopevně jisti. Bohužel či bohudík, bratr Lev mi byl bližší - lidský, plný pochybností a lačný po pozemském životě...

"Také on cítil, že neexistuje velké a malé dílo. Upevníš jeden kámen ve zdi, která se rozpadává, a je to, jako bys zpevnil svět, aby nespadl. Je to, jako bys zpevnil duši, aby nespadla."

"Neexistuje trest horší, bratře Lve, než abys zlé odpovídal dobrotou."

"Miloval jsem život, to stéblo trávy, a nechtěl jsem se ho pustit."

"Já bych chtěl spíš zapřáhnout své tělo za želvu, abych procházel zemí co nejpomaleji, protože ji mám rád. Bože, odpusť mi, ráj je dobrý, ale vůně mandlovníku na jaře..."

"...Bohužel to není ve mně, abych se stal svatým."

"Jaké je to štěstí nemít vůli, neříkat 'já', a zapomenout, kdo jsi a jak ti říkají, a svěřit se s důvěrou Božímu vánku. To je skutečná svoboda. Kdo je svobodný? Kdyby se tě někdo zeptal, kdo je svoboden, co bys odpověděl? Ten, kdo je otrokem božím. Všechny jiné svobody jsou otroctvím."

8 18.08.2015

Poprvé mě kniha moc nenadchla, ale po dvouleté přestávce byl dojem mnohem lepší. Krásná knížka o lidské povaze, vztazích a osudech v poválečné éře... Člověka až zamrazí. :-)

8 15.04.2015

Sputníček-miláček, místním hodnocením spadá sice do kategorie "modrých", ale nenechte se odradit... Další úžasné čtení, zajímavá zápletka a hlavní postavy, které opět vybočují svým chováním a myšlením...

5* :o) Pro mě srdeční záležitostí a kniha určitě nadchne nejen příznivce "sputníků"...

8 09.01.2015

Forma knihy pro mě dost nezvyklá, ale mělo to vážně říz! Tanizaki umí čtenáře parádně "tahat za fusekli" a po dočtení zůstává spousta otázek. I když se kniha do značné míry zabývá sexualitou, Tanizaki dokáže věci podat decentně a s citem, což docela kontrastuje s obálkou, která působí vyloženě vulgárním dojmem (a člověk takovou knihu ani moc nechce tahat mezi lidi a hlavně nikomu vysvětlovat, že se nejedná o brak...).

7 27.01.2021

Kniha, ke které jsem se dostal před několika lety a moc mě neoslovila. Když ale člověk čte velikány a neosloví ho, tak si pokládá otázku, čím to. A teď mi konečně došlo, že tohle prostě není knížka do tramvaje, tohle chce klid a čas na vstřebání a trochu rozjímání... Za mě krásné dílo, které vysvětluje spoustu věcí neobyčejně laskavým způsobem.

7 05.01.2021

Už ze Zapadajícího slunce mi bylo jasné, že Dazai má velmi jemnou povahu, úžasný cit pro vyjádření svého nitra a sám si prošel více než zajímavým životem. Vzpomínky mě zkrátka ohromily, nejedná o moc veselé čtení, ale o to upřímnější a věrohodnější mi Dazaiovo vylíčení vztahu k rodině, těžkostí své zádumčivé povahy či lásky ke služebné. Vlastně mělo to jeden nedostatek - bylo toho počtení žalostně málo, chtěl jsem vědět, co se dělo v autorově životě dál, čím vším si ten "vejškrabek" Osámek prošel...

Druhým kouskem bylo Cugaru. Na rovinu říkám, že cestopisy jsem nikdy moc nečetl, nebavilo mě číst o místech, o kterých vím, že existují, ale já sám je nenavštívil. Toto bylo opět jiné. Dazai sám objevoval svůj rodný kraj a pídil po jeho historii. A mě napadla jedna věc - zapisovat si všechna místa (a k nim stručný komentář), která Dazai navštívil a postupně mi docházelo, že bych sám rád cugarský poloostrov navštívil a nasával atmosféru tohoto zapomenutého kraje na ostrově Honšú. Jeden spolužák se kdysi takto stejně chtěl vydat po stopách "Úzké stezky do vnitrozemí". Nevím, jestli se mu to splnilo, ani já nevím, jestli se kdy budu moci vydat do Aomori, ale to je právě ta výhoda a nevýhoda snů...

"...Možná bude nejlepší, když si v místním hostinci lehnu a počkám, než se Take vrátí. Co když se ale během čtyř hodin mučivého čekání ve špinavém hostinském pokoji tak rozladím, že se naštvu a řeknu si, že se svět nezboří kvůli nějaké Take? Chci se s ní sejít v takové náladě, jakou mám teď. Jenže ať dělám co dělám, nedaří se mi to. Prostě mi není přáno. Urazil jsem obrovský kus cesty, abych ji navštívil v její vsi, a kdybych se měl vrátit, aniž jsem ji viděl ve chvíli, kdy přesně vím, že je támhle vedle, bylo by to možná v naprostém souladu s mojí dosavadní hudlařskou životní cestou. Vždycky to tak dopadne. Zaníceně si vypracuji plán, který se nakonec obrátí vniveč. Je to tím, že mi osud nepřeje. Jedu domů..."

Selhání, pro mě jakési navázání Vzpomínek, akorát spád směrem ku samému dnu mnohem prudší. Občas to bylo hodně zlé, jindy ještě horší, ale málokdy uspokojivé. Dazaiova zpověď z nejtitěrnějších obav a úskalí autorovy duše. Chápu, že pro mnohé je Dazai příliš "ubrečený", ale když se člověk zamyslí, čím vším si prošel (patero pokusů o sebevraždu, případně i společnou sebevraždu, kterou on přežil, ale jeho milá ne už je pouze vrcholem všeho šílenství), tak dává všechno smysl... Hodně si cením autorovy upřímnosti:

"...Prostě je pro mně počínání lidí dodnes jednou velkou záhadou a pravděpodobně jí už zůstane. Nepokoj, v němž se noc co noc zmítám na lůžku, sténám, dokonce šílím pochází z té úplné odlišnosti štěstí v mém vlastním pojetí a štěstí, jak je pojímají všichni ostatní lidé na celém světě."

7 16.09.2018

Náhodou jsem se dostal pár měsíců zpátky k povídce Osan. Přišla mi těžko uchopitelná, skoro až nepochopitelná, stále jsem měl pocit, že mi to hlavní uniká, a proto jsem si ji přečetl znovu a čímsi mě okouzlila. Vrátil jsem se k ní do této doby pětkrát, možná šestkrát, tak mě dostala její síla. Konečně jsem se dostal i k celé knížce a nestačil jsem koukat, neboť vyjádřit tak geniálně osamocení, vykořeněnost či vnitřní rozpoložení (všechny možné formy strádání, deziluze, touha po lásce, ale i ospravedlnitelnost sebevraždy) může jenom člověk, který žil v době a takovým způsobem jako Dazai... Určitě má TOP knížka!

7 14.06.2018

Deset kousků od mistra povídky opředené tajemnem a nadpřirozenem. Obzvláště jsem si oblíbil Močál, Pochybnosti a Podivný příběh. Moc hezké čtení...

7 26.02.2018

Zpočátku má kniha pomalejší rozjezd, přišlo mi to takové suché, nic moc neříkající... Po nějaké straně sto se to ale vše přehouplo a byla to jedna radost. "Zbyšek" je prostě úžasná osobnost s neuvěřitelným charismatem a schopností jakési otevřenosti, čehož si hrozně vážím. U většiny knih si vystačím s představivostí, ale zde mi chybělo Czendlikovo vystupování, mimika a lišácký úsměv, s takovou osobností jsou prostě lepší živé rozhovory (např. na DVTV), prostě mi tam něco chybělo...

Každopádně určitě moc doporučuji, v knize je ranec úžasných myšlenek, narážek a vtípků. Oceňuji především to, že autor má svoji hlavu a své názory nehledě na nějakou oficiální církevní doktrínu a jde takto s kůží na trh. ;-)

7 19.02.2017

Zpočátku líbivý, možná až trochu přeslazený příběh, který postupně obrací o plných 180°. Franz, který si opravdu nebere servítky a skrze své líčení svého vztahu s Rebekou "potápí" i lidi kolem sebe. Film mi přišel zdařilý, ale chybí mu jeden důležitý aspekt - autorova psychologická hra se čtenářem (především skrze manipulátora Franze). To jak si hraje se slovy, jakou navodí atmosféru a jak nakonec opravdu "není žádných vítězů", kterým by bylo co závidět...
Příběh páru, který si sice prošel rychlým vrcholem, ale o to ještě rychlejším a nesnesitelnějším pádem. Dva lidé, kteří se nechali naprosto rozcupovat svým vztahem, ale na svou potápějící se kocábku zvou ještě další. Pro mě odstrašující případ toho, jak bizarní příběhy život může přinášet...

7 03.02.2017

Už ani přesně netuším, jak jsem se o Hejnu bez ptáků dozvěděl. Jisté ale je, že poté, co jsem křížem krážem prolezl webové stránky této knížky, tak má zvědavost a touha přečíst si toto dílo značně vzrostla... Již samotný název "Hejno bez ptáků" a záludná otázka, jestli je "celek víc než součet částí" mi říkaly, že se jedná o něco jiného, něco, co bych si asi měl přečíst...

Knížka se fyzicky nikde oficiálně moc neobjevuje, vlastně byla náhoda, že jsem se k ní teď dostal skrze kamarádku, která mi ji sama nabídla. Neváhal jsem...

Na první pohled je toto dílo úchvatné - krásný přebal a dvě knihy, černá a bílá. Příběh a Kniha. Kde začít? Tíže volby je na čtenáři, já začal Knihou... Jak padlo již v jednom z komentářů, myšlenek je tu schovaný celý náklaďák. Tím to ale bohužel pro mě haslo. Nestává se mi, že bych z nějakých cca 130 stránek vytěžil dvě A5 stránky poznámek a myšlenek, v tomto smyslu to bylo vnitřně hodně přínosné. Pak ale nastává problém s formou, která mi nesedla. Čím příběh dále pokračoval, tím více a více jsem ztrácel nit. A už se nechytl... Vlastně moc netuším, co si o Knize myslet. Přišlo mi to takové zmatečné, jako kdyby autor měl potřebu a touhu soustředit stovky a stovky let vývoje lidského poznání do jediné knihy...
Vím ale, že na nějakou dobu se s Hejnem bez ptáků loučím... A až nastane pravý čas, tak se vrhnu do příběhu, který mi snad objasní to, co mi zatím zůstalo skryto...

Občas si říkám, kolik je kolem nás schopných a zajímavých lidí, kteří prožili během jediného života tolik věcí a mohou vyprávět nesčetně příběhů... Ale nemluví se moc o nich... A tento člověk je toho příkladem, opravdu klobou dolů.

Možná jen, že bych něco rozšířil, zkrátil, případně by se hodilo nějaké tématické členění. Občas mi úplně neseděly otázky, ale v zásadě jsem spokojený :-))

7 31.01.2016

Tato knížka je něčím zvláštní. Není to o strhujícím příběhu, plným zvratů a nečekaných událostí. Je to prostě lidské. Každý si v příběhu najde to své, něco, čím obohatí jeho život. Nebo může sloužit i jako vzpomínka, upomínka na to, jaké to je "stát v koutě", jak jsme se v Charlieho věku cítili, jaké věci jsme řešili, jak jsme vnímali naše okolí a o čem ta léta na střední jsou...

Moc se mi líbily hlavní postavy Sam a Patricka. celkově jejich chování a vystupování... :o)
I film stojí za to, obzvlášť část v tunelu, kdy vyhrávají "Heroes"....
Nejde o nic složitého (doporučuji i v AJ), ale opravdu stojí za přečtení... ;)

7 07.10.2014