f.enjoy6 přečtené 252

Udělej si ráj 2011, Mariusz Szczygieł

Kdysi jsem si přečetl Gottland, který mi přišel velmi zdařilý a volné pokračování mě dlouhou dobu lákalo. Autor líčí českou realitu, život v Česku a různé zajímavustky ze života slavných nebývale čtivě a plné detailů, u kterých mnohdy s uznáním kývu, kolik práce si autor musel dát, aby je dohledal a v takhle pěkné formě přepsal. Nejvíce na mě posloužily části o víře (a odpovědi různých Čechů na to, kde se v nich bere dobro), Davidu Černému (a jeho svérázu) a poslední kapitola o pojetí smrti a pohřbů v české kotlině (některé pasáže mi přišly skoro až neuvěřitelně syrové a bizarní, že by si na to člověk snad dal i panáka...). Autor odvedl pořádný kus práce a jeho hluboký zájem o Česko a schopnost ho dát takto do slov mi je velmi sympatický. "Nemyslet na peníze - jedině tak lze stvořit něco hodnotného." Otázky od věřících z Polska „Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?“ Milan: K sobě samému. Nemám žádnou vyšší autoritu. Mám jen sebe, takže to je daleko těžší. Kdybych byl nevěrný své dívce, měl bych pocit, že jsem zhřešil, ale vyrovnat bych se s tím musel sám. Musel bych žít s tou vinou, nemůžu si dát rozhřešení. A to je náročný úkol. Ondřej: Byl jsem kdysi nemocný a měl jsem ruce a dlaně plné ran. Nemohl jsem najít smysluplnou práci, rok jsem nosil rukavice. Abych se uživil, překládal jsem doma dialogové listiny filmů. Cítil jsem se jako malomocný. Jel jsem do Prachovských skal, abych si našel místo, kde skoncuju se životem. Byl tak nádherný den jako dnes. Lezl jsem sám po skalách a najednou mě napadlo: „Je tu příliš krásně, než abych to nechtěl znovu spatřit.“ Lékařka viděla, že jsem na tom špatně, a objednala mě k psychoterapeutce. Vešel jsem dovnitř, v zatemněném pokoji seděla usmívající se paní. Zvedla oči od počítače a já poznal, že je nevidomá. Bylo mi trapné, že za ní jdu. Znal jsem takovou polskou písničku: „Člověk není sám, náhle potká druhého a pochopí, že jeho peklo je rájem…“ Myslím, že ateista může čerpat sílu jak z lidí, tak z přírody.... celý text

Za sklem 2019, Sajaka Murata

Dobro a zlo 21. století 2022, Marek Vácha

Mezi všemi současnými českými osobnostmi je jen pár lidí, které by pro mě osobně byly morální autoritou. Jednou z nich je ale i pan Vácha, jehož názory mi jsou blízké a jeho znalosti a sečtělost obdivuhodné. V této knize se dotýká mnohých témat, ale forma rozhovoru mi vzhledem k omezeným možnostem jít do hloubky úplně neseděla, protože pan Vácha je zrovna ten typ člověka, který vám dokáže se svým rozhledem dát odpovědi naprosto jiných rozměrů. Úplně mi neseděla ani role novinářky, její otázky a komentáře... Přesto ale knihu doporučuji k přečtení, za to určitě stojí! "Přesto není jiné cesty, jak se stát dospělým odpovědným člověkem než cesta Hamletova, cesta, na které vezmu život do svých rukou. Dospělým se člověk stane teprve ve chvíli, kdy umí přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ano, i s tím rizikem, že se občas rozhodne špatně." "Svého bližního mohu milovat jen do té míry, do jaké mám úctu sám k sobě, vážit druhého si mohu jen pokud si vážím sebe samého! Je to provokativní říct, že pravá láska začíná sebeláskou. Ale tak nějak to je. A ještě horší to je s odpouštěním. Odpouštíme kdekomu a cokoli, nebo se o to aspoň snažíme. Ale jak opět a hezky říká Jung, hladové sytit, navštěvovat nemocnice a oblékat nahé, to by nám šlo. Co ale jestli ten nejhladovější žebrák a nejodpornější ze zločinců, se skrývá v mé vlastní duši? A co se mnou bude, když mu nepodám ani tu číši studené vody? "Srtelníci vědí velmi dobře, že čas života je omezený a že nemůžeme ztrácet čas, hádat se o první místa a další malichernosti. Musíme žít, smrt je to, co dává životu smysl. Život je omezený, od této chvíle do chvíle smrti Marka Váchy je to ohraničená úsečka, kterou musím nějak využít. To dává životu šťávu."... celý text

Čáry 2009, Rjú Murakami

Autor... mnohdy se mi až hnusí. Naprosto. Dokonce když jedna z postav dostává kamenem do zubů, tak bolest sdílím s ní. I si říkám, proč takové věci čtu. Vzápětí si uvědomím, že všechny ty bolesti - "lidské křivdy" jsou všude kolem (i v) nás. Míra se liší, ale my vážně máme cosi zlého v sobě. Život se s nikým nemazlí a každá křivda dříve či později vypluje na povrch. A v jakési podobě se projeví... Nevím, proč to čtu, ale svým "způsobem" je to obohacující. Ještě V polévce miso a česká "tetralogie" přelouskána :-) "Člověk se pomocí jiných lidí utvrzuje ve svým vlastním já." p. 176, R.M.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Na Podvolení jsem se dost těšit, po skvělých Elementárních částicích či Platformě jsem si říkal, že mě čeká další parádní jízda, ale trochu chyba lávka. Politika a veškeré společenské změny (na které jsem byl hodně zvědavý) stojí poněkud v pozadí, místo toho se nám dostává do bohatosti typický houellebecqův životem unuděný hrdina jehož výstřelky a myšlenkové pochody stojí mnohdy za to, ale předlouhlé pasáže o jeho literární lásce, Huysmansovi, byly na mě až příliš. Sečteno, podtrženo, kniha mi nenabídla nic moc nového, co bych neašel v ostatních Houellebecqových knihách a ani zpracování na mě moc nezapůsobilo... Což ovšem neznamená, že se netěším, že si přečtu další Houellebecqovy knihy.... celý text

Noc v Lisabonu 2019, Erich Maria Remarque (p)

Knihu jsem si přečetl z nostalgie asi po deseti letech jako vzpomínku na doby, kdy jsme s bráchou na doporučení babičky Remarqua hodně četli, moc se nám líbil a Noc v Lisabonu patřila mezi naše TOP. Tahle knížka má téměř vše, co od knížky očekávám - hloubku, poselství, zajímavý děj a náboj. Kniha je doslova prošpikovaná myšlenkami, o kterých by člověk mohl hloubat hodiny. O hvězdičku níže dávám za některé dialogy, které mi přišly až moc přitažené za vlasy a nemohl jsem si představit, že někdo takhle opravdu komunikuje. Jako celek je to ale moc dobré čtení, které vás na samotném konci pohltí, citově vyždíme a vyplivne s mnoha nevyřčenými odpověďmi.... celý text

Láska k Aziatkám 2017, Lubo Jurík

Na knihu jsem narazil úplně náhodou na Facebooku na jedné čtenářské skupině a jako někdo, kdo v Asii nějakou dobu strávil mě zaujalo, že u nás, tedy spíše ve slovenštině, něco takového vyšlo. Knížku jsem si zakoupil a měl ji jako letní, oddychové čtení, neboť je napsána poměrně jednoduchým a srozumitelným jazykem (pro mě možná první, druhá příležitost, kdy jsem v životě četl knihu slovensky!), autor popisuje své dojmy z randění a života v Asii, své zkušenosti s ženami z převážně JV Asie atd. Prvních sto stránek bylo zajímavých, další stovka už mi přišla poměrně ohraná (protože "hlavní hrdina" pouze jen randí a hledá lásku svého života přes různé seznamky) a pak mě to zase chytlo až do konce (posledních sto stránek mi přišlo nejlepších, autor dochází k určitým závěrům ohledně vztahů). Kniha samotná je asi na tři hvězdičky, jednu dávám navíc za zpracování, líbily se mi použité fotografie, měly zvláštní atmosféru. Kniha jinak nepřináší nic nového (pokud by autor nepsal, kde se nachází, tak bych skoro ani neuhodl, že se to odehrává v Asii) v době, kdy Tinder a jiné seznamky frčí i v Česku.... celý text

Zapadající slunce (+ 4 povídky) 1972, Osamu Dazai (p)

Náhodou jsem se dostal pár měsíců zpátky k povídce Osan. Přišla mi těžko uchopitelná, skoro až nepochopitelná, stále jsem měl pocit, že mi to hlavní uniká, a proto jsem si ji přečetl znovu a čímsi mě okouzlila. Vrátil jsem se k ní do této doby pětkrát, možná šestkrát, tak mě dostala její síla. Konečně jsem se dostal i k celé knížce a nestačil jsem koukat, neboť vyjádřit tak geniálně osamocení, vykořeněnost či vnitřní rozpoložení (všechny možné formy strádání, deziluze, touha po lásce, ale i ospravedlnitelnost sebevraždy) může jenom člověk, který žil v době a takovým způsobem jako Dazai... Určitě má TOP knížka!... celý text

Betonová zahrada 2005, Ian McEwan

Kniha je dost čtivá a člověk chce rychle zjistit, jak to celé dopadne se čtveřicí opuštěných dětí... Obsah je ale velmi znepokojivý, kniha ve mně rezonuje a nevím, co si o tom všem pomyslet... Určitě ale doporučuji.... celý text

Afterdark 2014, Haruki Murakami

Kniha, která se dle mého hodnotí poměrně obtížně. Autor moc pěkně vykresluje atmosféru nočního města, protínání osudů lidí, na první pohled spolu nesouvisejících. A také pohled "kamery" a moc příjemné dialogy mohou být obohacující. Nicméně nemohu říct, že děj by byl takový jako např. v Na jih od hranic..., kde se člověk posadí na horskou dráhu a už se valí šupem dolů... Milé poklidné noční počteníčko... 4* PS: doporučuji si zadat na youtube "afterdark murakami song" a poslechnout si v knize zmíněné písničky ;)... celý text

Uč jako umělec 2020, Robert Čapek

S hrůzou vzpomínám na svá léta strávená na ZŠ a částečně i gymplu, kde ty hodiny byly často nudné, plné memorování hloupostí a hlavně stresu a tlaků ze všech možných stran. Zpětně viděno, asi ani učitelé často sami nevěděli, co a proč dělají... Nekonečné přepisování výkladu z tabule; dějepisářka a její pětačtyřicetiminutové zaklínání hadů při převypravování textu učebnice; matikář, který rád kdykoliv ukazovákem na někoho ukázal a strhával body za neznalost vzorců a definic, čímž docílil naprostého napětí po celou dobu výuky; hodiny chemie bez pokusů či smysluplných laborek, jen memorování vzorců a pročítání učebnice; neustálé testování a zkoušení; exkurze do cukrovaru, při které musel člověk vyplnit XY pracovních listů (které nakonec jen přepisoval z internetu pak doma, protože během exkurze dané informace nezazněly)... Pan Čapek na mě působí v mnohém jako až moc velký optimista, ale jeho zapálení pro věc a myšlenka, že učitel by škola měla být kreativní, zajímavá a hlavně, že by v žákovi měla vzbudit zájem o další vědění se mi líbí. Jako začínající učitel se ke knize budu vracet a snad i přebírat to, co považuji za nejpřínosnější.... celý text

Úvod do japanologie: Jazyk a literatura 2000, Alice Kraemerová

Skripta jsem si pořídil na oprášení znalostí a také s očekáváním, že budou alespoň částečně tak hezky napsaná jako autorčin průvodce "Jak komunikovat s Japonci aneb nebuďme xenofobní" napsaný o nějaký ten rok později. Skripta bohužel kloužou hrozně po povrchu, což by možná ani nevadilo, ale výběr informací mi přišel zvláštní, měl jsem dojem, že ke každé kapitole jsou vybrané informace, které jsou nepodstatné a nezajímavé, doprovázené dlouhými seznamy jmen lidí a děl, aniž by byly doplněny bližšími informacemi. Jediné co stojí za to je seznam literatury za každou kapitolou, který může posloužit jako dobrý odrazový můstek k dalšímu studiu.... celý text

Krajina s nábytkem 1980, Zdeněk Rosenbaum

Krajina s nábytkem. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Ten film má šmrnc, dobré herecké obsazení, skvělý humor, je hudebně extrémně chytlavý a k tomu všemu má i hloubku. Většinou bývá film horší než knížka, v tomto případě je to naopak. Obě díla se v lecčem liší a je to ku prospěchu věci (např. že filmový Klouček je hudebník, čímž se režisér vyhnul nudné části, kdy se jako čerstvý absolvent vydává knižní Klouček jakožto redaktor do železáren...). Kniha je také dost popisná, obsahuje minimum dialogů, které by děj posouvaly kupředu. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl, obsahuje pár dobrých, hlubokých pasáží a člověk tuší, do jaké míry se knižní předloha a film liší.... celý text

Zlatý pavilon 1998, Jukio Mišima

Kinkakudži, neboli Zlatý pavilon, místo, které jsem měl možnost před třemi roky vidět. Když se na něj přes jezírko díváte, vidíte dokonalost samu usazenou v krásné scenerii. Vlastně je škoda, že se člověk běžně nedostane blíž či dovnitř a neustále kolem vás cvaká někdo telefonem a seká jednu fotku za druhou... Zlatý pavilon a jeho okolí jsou magické, ale určitě v Japonsku nejsou mým top místem. Určité myšlenkové pochody hlavního hrdiny ale chápu... Tím to ale do značné míry končí, postupně zjišťuji, že si s Mišimou nerozumíme. Nebo ano, ale velmi, velmi málo. Četné popisy, metafory, myšlenky mi jsou velmi cizí, mnohdy naprosto nesrozumitelné. Autor má osobitý styl, ale pak se člověk přistihne, že něčemu nerozumí a přečte si to znovu. A znovu. A stejně nic. Jedná se o velmi hezký text, ale pro mě možná příliš poetický, každopádně velmi nedostupný a těžko stravitelný.... celý text

Oči vážky / Krůpěj rosy 2014, Issa Kobajaši

:-))) krása, krása, krása... Jen by toho mohlo být více... :-) Jak rosa nestálý je nás pomíjivý svět a přece a přece...

Pohřbení ve snu – Deset a jedna japonská detektivka 2007, * antologie

Výbor jedenácti detektivních/záhadných či jinak zašmodrchaných příběhů. U některých jsem si říkal, že jsou až moc přitažené za vlasy, ale proč ne. :-) Jako oddychovka dobré...... celý text

Současná hovorová řeč mladých Japonců 2012, Ivona Barešová

Úžasná publikace pro všechny pokročilé japonštináře, kteří chtějí proniknout hlouběji do hovorové japonštiny. Obzvlášť dobré jsou pasáže věnující se gramatickým vazbám a jejich rozdílným podobám, funkcím a výslovnosti v hovorovém jazyce. Špatné nejsou ani pasáže věnující se slovní zásobě, ale vhledem k tomu, jak rychle mnohá módní slova zastarávají, tak není úplně spolehnutí na to, že jsou stále aktuální a používaná, proto je lepší o mnohém tak nějak tušit, ale raději nepoužívat.... celý text

Botčan, mazlíček staré Kijo 1942, Sóseki Nacume

Kromě samotného příběhu se mi hrozně líbil překlad, který mnohde působí zastaralým dojmem, ale o to pro člověka snazší se do knihy ponořit a nasát dobovou atmosféru. Vzhledem k tomu, jaký je hlavní hrdina jelimánek, tak kniha obsahuje bezpočet vtipných momentů (např. jak Botčanovi spadly peníze do žumpy) a člověk se u ní dost nasměje.... celý text

Všednost 1957, Futabatei Šimei

Japonská kronika 1996, Nicolas Bouvier