Fairiella komentáře u knih
Neuvěřitelný. Mravenci si podřídí hada a dva opilí spisovatelé si předávají slovo nad rumem. Krásně dělají ze čtenáře pitomce a ten je za to ještě blahořečí.
Člověk aby si maloval grafy s těmi jmény - ale jinak to pro mě bylo zajímavé dobrodružství.
Ta kniha se čte sama, příroda ožívá a hodnotí Betty v jejím pachtění; jste vhozeni do jejího nitra a je to - ne hořkosladké - spíš hořkovtipné. K téhle knize se vždycky ráda vrátím.
"... tak já jsem dosáhl ale opravdického vrcholu prázdnoty a jsem tak, ale tak sám, že jsem vlastně v samovazbě a jsem svázán do kozelce a už nežiju v čase, ale jen a jen v prostoru, kterého se lekám a děsím..." A je to chmurné, krásně chmurné čtení.
Já bych řekla, že je to vcelku dost kvalitní kousek. Takový sebereflexivní (nejen pro Tsukurua, ale i pro čtenáře) - to i kvůli očekáváním, která máme od závěru a co je vlastně podle autora podstatné sdělit a co nikoli. Trochu to připomíná život. Hledáme významné okamžiky jinde, než jsou, hledáme příběhovost v duševní rovině a v příběhu hledáme vyšší smysl. Jsem ráda, že je tahle kniha napsaná takovým způsobem, že si tuhle podivnost můžu líp uvědomit.
Srovnám-li knihu s filmem, musím dát za pravdu Kingovi. Jack se v ní zblázní opravdu o dost "přirozeněji" a taky má jeho šílenství víc rozměrů. Je tu víc znát, jak ho Overlook dostal do své moci. Na některých stránkách cítíte, že je hotel opravdu živý. Jackova žena navíc nepůsobí tak "nablble" a hystericky jako ve filmu. Závěrem jen tolik. Ta keřová zvířata. Už nikdy nebudu věřit živým plotům, sochám a podobným zdánlivě nehybným věcem!
Ty zkratky mě někdy dost mátly, stejně jako některé termíny, ale při dostatečném soustředění a máte-li o dané téma zájem, a tak znáte i další skutečnosti okolo, je to velmi zajímavé a poučné čtení. Nejde to číst jen jednou od začátku do konce, s listováním jsem trochu u takhle koncipované knihy předem počítala.
S vědomím, že tohle Bukowski napsal na úplném sklonku života, se čte tento titul ještě o trochu jinak. Pojednání o stříhání nehtů na nohou. Skepse vůči lidstvu. Vůči básníkům. Vůči všem. Včetně sebe samého. Dobré rady těm, kteří píšou. Od starého zpustlého Hanka. Je to jedna z těch knih, na kterou je třeba přijít ve správný čas a vstřebat z ní vše možné, co jen nabízí.
Je to síla. A neuvěřitelné na tom je, že se jim povedl i ten film. Obojí vřele doporučuju.
Nádhera... a miluju taky recitovaný Máj, který uvedl i například Český rozhlas tento rok na prvního máje.
"Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas."
A nelze též nepřipomenout také ztvárněn prvního z intermezz s duchy hudební skupinou WWW. :)
Jakožto člověk trpící nespavostí (byť ne tak brutální) jsem sáhla po tomhle titulu a nejsem zklamaná, naopak. King zase ukázal, jak skloubit mystické, mimozemšťanské síly a realitu. Jak se hlavní hrdina, stárnoucí Ralf Roberts, pozvolna noří do permanentní bdělosti, svět nahlížený jeho optikou je stále zvláštnější a zářivější. Nedosahuje kvalit To, ale je to prostě syrová kingovština.
Já sci-fi jinak vůbec nečtu - ale ta kniha je jako hluboce se potopit do lidství ve všech jeho formách; podívat se zblízka na lidskou potřebu vládnout, ubližovat, ničit a odstraňovat něco, čemu nerozumíme, potřebu pochopit, zkoumat a nahlédnout ještě blíž do té mezery, z níž něco pozoruje zase nás.
Kdo jste to nikdy neslyšel: "To je trapný, číst Harryho Pottera", ale většina lidí na to šla do kina nebo si to stáhli doma a nikdy nepřečetli ani stránku toho příběhu. To mi teda přijde trapnější. Takhle se připravit o spoustu skvělých věcí navíc, co ve filmech prostě chybí a zplošťují je. Argument, že je to čtení pro děti, mi přijde scestný - ne že by ta kniha taky pro děti nebyla určená, ale tady jde o sdělení. O celý propracovaný svět. Je to příběh o tom, že pokud půjdu přímo do centra vlastního strachu, ta příšera ve tmě se změní v lampu, otevřenou skříň nebo křeslo, jíž po celou dobu byla a já něco nového pochopím a zažiju a poznám svět zase o něco líp. Spousta lidí se radši nedívá tam, kde je domnělá příšera a žijí ve strachu, že budou dřív nebo později dopadeni. Harry je jiný. Knížky o něm mají prostě pohodlné místo v mé knihovničce napořád jisté.
Co o takové klasice napsat a neopakovat se? (možná dokonce i předchozí větu už sem a určitě jinam někdo napsal)
Trochu trailer: Spodní výr. Ženská bez jazyka. Feminismus. Karfiolové uši. Fousatý chlap v parku, kousání psů. Je to skvělé čtení, postavu Garpa mám hrozně ráda, člověk chvílemi ani nedýchá.
Přistupovala jsem k této knize trochu s obavami, protože novější kingovky mě většinou tolik nenadchnou. Ale tato je příjemným překvapením. Má spád a je nepředvídatelná. Bývalý detektiv Hodges není klasicky sympatický, ale rozhodně je to výrazná postava (a to nejen prostorově :)). Po přečtení navíc mnozí určitě oceníte provedení obálky.
Už jsem nějak ani nečekala, že vyjde Kingova kniha, která by se mi líbila aspoň srovnatelně jako jeho starší tituly. Ovšem Doktor Spánek mě vyvedl z omylu. Syndrom "opovaž se dělat cokoli jiného, dokud to nedočteš" měl tentokrát velice silné příznaky. Závěr však budí potřebu dalšího pokračování. Jestli se k němu King už nechystá, asi bych půl hvězdy strhla.
Když se vás pokoušejí zabít, děláte to správně. Jdete-li někam, kde se cítíte nejistí, neptejte se, co si vzít s sebou, ale jaké myšlenky zanechat doma. Tohle a mnoho dalšího připomíná jedna z nejlepších knih Terryho Pratchetta. Krásné. Jedna z těch, kterou zavřete a víte, že konec přišel přesně v pravou chvíli. Humpfff!
Pro mé mladší já to bylo neuvěřitelný, něco úplně jiného než na co člověk normálně narazí v české literatuře. Hezký příběh.
Murakamiho styl je mi velmi blízký, jeho postavy také - zde jste hnáni knihou dál a dál a pak vás zarazí čekání na pokračování víc než u jiných knih. Tengo a Aomame a jeden měsíc, dva měsíce...