Fallenyard komentáře u knih
Po dlouhé době kniha, se kterou jsem navzdory necelým dvěma stům stran dost bojovala. Proč? Protože jsem od ní čekala něco jiného a nevím, jestli byl větší problém obsah nebo forma. Psychologické utopistické totalitární drama? To kniha je, ale nemastně neslaně, bez napětí, bez gradace a koneckonců i bez myšlenky. Nejdřív jsem chtěla napsat, že vztah hlavní hrdinky s jejím bratrem byl úchylný, ale to byly vlastně všechny vztahy mezi postavami. Chápu to tak, že se měl čtenář zazmítat mezi odcizeností a zároveň intimitou mezilidských vztahů, ale v reálu to prostě nefungovalo. Myslím ale, že by se příběh dal dost dobře zpracovat formou divadelní hry - umím si představit, že kadence hlasů a pauzy mezi úseky příběhu by vytvořily atmosféru a tomu bych klidně šanci dala. V této formě hodnotím jako ztrátu času.
Zase jednou hypovaná kniha, která mě nezklamala. Zajímavý námět smlouvy s ďáblem je výrazně poetický, stránky ubíhají úplně samy. Považuju za světlou výjimku v žánru, že tahounem knihy není přemíra ztřeštěné akce, ale vnitřní napětí. Autorka má vzácnou schopnost vykreslit atmosféru, ať už se jedná o temný les v sedmnáctém století, ilegální bar za prohibice nebo střechu budovy nočního New Yorku součanosti.
Paradoxně mě kniha začala skutečně bavit až při Henryho vyprávění, potom se mi nějak otevřela cesta i k Addie, ke které jsem měla až do té doby tak nějak neutrální vztah.
Narazila jsem pouze na dvě nesrovnalosti, možná je autorka někde vysvětlila, nevím, ale nerušily mě a přes mírnou předvídatelnost je to hodné doporučení a celkově opravdu pěkně promyšlené!
SPOILER
Co mi vrtá hlavou: Když na Addie lidé zapomenou, jakmile jim zmizí z očí, jak se dostala s některými až tak daleko jako ke společné noci, např. Remy? To fakt nešli x hodin na wc? Další věc je, že Addie se hrozně rychle hojí, vlastní činy nemají prakticky žádný vlivl a zůstává nezměněná třeba jídlem, jakože nehubne ani nepřibírá, nemůže umřít, tedy ani zabít, což značí, že se vždy úplně zahojí. Zamená to, že je i věčně panna, jako že se pokaždé zacelí, když se její poprvé odehrálo až po prokletí? :'D
Bylo to fajn :) Děj byl pravda trochu rozvleklejší a konec možná až moc překotný, ale dávalo to smysl a kniha se moc dobře četla. Bohužel se neubráním srovnání s Pýchou a předsudkem, jejíž mužští hrdinové byli o dost živější a oduševnělejší, Rozum a cit mi paradoxně přijde emocionálně plošší a nevzbouzel ve mně až takové sympatie k hlavním hrdinům. Už kvůli krásné práci s jazykem ale rozhodně stojí za přečtení.
Popravdě jsem se celkem obávala knižního podání středověku, protože se děsím dětenické parodie na středověk jako čert kříže. Napsat knihu z tohoto historického období je pěkný kumšt a musí se to umět. Pan Vondruška naštěstí píše uvěřitelně, přestože lehce pohádkově, ale tisíckrát raději Noc na Karlštejně než Dětenice. Samotný příběh se mi líbil, určitě by mu slušelo nějaké seriálové zpracování. Určitě si přečtu další knihy ze série.
Pěkný příběh o tom, jak se člověk může změnit k lepšímu, je-li ochoten připustit si kritiku a pracovat na sobě.
Ano, jako mnoho čtenářů přede mnou, i mě Emma občas dost štvala, ale v tom spočívá celé gro, že se Emma ponaučí a změní své chování. Emma má potenciál a intelekt, který, je-li používán správně, poslouží dobru a ku zušlechtění sebe sama; naopak je-li i inteligentní člověk zaslepen nesprávnými přesvědčeními na základě vlastní pýchy, nevzejde z toho nic dobrého. Myslím, že s touhle hlavní hrdinkou se mnoho žen, které si už podobnou transformací prošly, dokáže ztotožnit a třeba se nad sebou zpětně i pousmát.
Zazvonil konec a Měsíčních kronik je konec :'(
Skvělé zakončení série, příběhy se dočkaly svého rozuzlení, u některých tedy celkem otevřeného konce, ale čtenář by asi měl dostat i trochu prostoru pro fantazii :D Za mě jedna z nejlepších knižních sérií!
Vynikající, na knihu jsem se vrhla po shlédnutí seriálu a jsem nadšená, jak dobrou práci scénáristi a filmaři odvedli. Pár věcí je v seriálu trochu jinak, ale určitě ku prospěchu věci. Na knize oceňuju vtip, dobře se čte, postavy jsou vtipné a za mě o dost sympatictejší, než ty seriálové. Holden je teda otravný pořád stejně, ale naštěstí mě knižní podoba ušetřila toho útrpného výrazu, Naomi není tak napružená a knižní Amos není narozdíl od toho seriálového až takový autista. Jediný, kdo se v knize projevuje míň, je Alex, kterého jsem si v seriálu hodně oblíbila, ale třeba to ještě přijde. Na druhou stranu je celá polovina knihy vyprávěná z pohledu Millera a je velice zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody, představy a budování vztahu k Julii.
Obecně je kniha klidnější, děj má dobrou dynamiku a akce je tak akorát, aby nebyla překotná a nenudila. Líbí se mi, že autor nevynechal jak důležité fyzikální zákony, tak fakt, že je třeba určitý čas na cestování a postavy se neocitly někde skokem, což je častý fail.
Stinná stránka je překlad, občas úplně mimo. Opravdu jsem netušila, že ještě někteří překladatelé překládají tak otrocky, působí to místy jako amatéřina. Překlepy jsou taky něco. To ale není chyba knihy, ta je výborná!
Opět to nemá chybu, není nic, co bych mohla vytknout. Děj nádherně navazuje a v jednu chvíli mě úplně dostalo geniální propojení místa, času a zároveň vztahů, které mezi sebou momentálně postavy měly (setkání v pouštním městě)! Charakter Cress je zas úplně jiný, než předchozí hrdinky (a jiný, než jsem očekávala já) a ač jsem se bála, že si ji po Scarlet tak neoblíbím, opak je pravdou. Thornův charakter se dobře a logicky rozvíjí a dvojice Thorne/ Cress je ultimátně roztomilá :D Je to tak nepínavé, že nejde knihu odložit. Perfektní práce!
Tohle byla celkem zábava :D Přes váhavý začátek - nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli to není spíš pro dospívající (třeba otravné nadužívání závorek je dost typické) - jsem se pobavila opravdu dobře, v první části jsem se i zasmála nahlas. Druhá polovina byla méně vtipná, ale dost napínavá a nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, jak to všechno dopadne. Taky bych byla nevěřila, že jdou popkulturní odkazy vpašovat i do historizující knihy a to velmi vkusně (Tvoje matka byla křečet a tvůj otec páchnul po bezinkách!). Btw tak dokonalá korelace mezi obálkou a obsahem se jen tak nevidí.
Už pěkných pár let nejsem cílovka, ale tohle byla rozkošná pohádka :) Celkem originální prostředí, příběh odsýpal a nenudil, vtípky dost povedené (myslím, že jich autorka mohla klidně přidat a udělat z nich silnou stránku knížky) a hlavní postavy byly taky fajn, takže i přes dost předvídatelný a naivní děj to je velmi příjemné čtení.
(SPOILER) Zdá se mi to, nebo autorka skutečně píše knihy podle osnovy jako ve škole? Úvodem si OPĚT do zblbnutí budeme opakovat Charleyinu a Reyesovu úlohu a Reyesovo dětství. Přidá se nový nebožtík, který chce pomoct vyřešit svou smrt. Cookie se chová jako pubertální dylina. Charley mluví o Reyesovi a ten se zjeví. Random děj. Swopes. Táta a macecha. Traumata. Charley někdo zrasí. Sex s Reyesem. Ufff... Vtípky tentokrát spíš trapně pubertální a bez nápadu. První polovina knihy je vzhledem k množství událostí, jež se stihly odehrát, až neuvěřitelné nudná. Už je to až moc přitažené za vlasy a jsem v šoku, že autorka sérii natáhla na cca patnáct dílů. Osobně mě nepřekvapuje, že se u nás série zastavila na čtyřce.
Třetí kniha série se mi četla lehce, děj odsýpal, měl jasně vyhraněný začátek i konec. Přestože se pravidelně ponořoval do psychedelicky-filozofického chaosu, dalo se v něm orientovat (třeba oproti dvojce, která je jeden velký melanžový trip) - možná i proto, že jsem už věděla, jaký styl psaní očekávat a dovedla se povznést nad skutečnost, že autor psal bez ohledu na čtenáře. Závěr mě překvapil a těším se, až rozečtu pokračování.
Pokračování Šesti vran jsem opět zhltla během chvilky. Přiznávám, že jsem Grishaverse naprosto propadla. Atmosféra skvěle vykreslená, choreografie scén smysluplně poskládaná, zvraty činily děj velmi živým a zajímavým. Už dávno nejsem cílovka a asi proto jsem si představovala hrdiny o takových deset let starší, ale to je rozdíl mezi knihou a audiovizuálním dílem - člověk si má víc prostoru pro představivost :) Za mě soukromě je to čtenářský objev roku.
Třetí díl je tedy hodně povedený! Zápletka zatím podle mě asi nejlepší, napínavá, dobře propracovaná. Narozdíl od dvojky jsem se opět dost pobavila (druhý díl byl v tomhle trochu slabší) a stránky utíkaly bleskově jedna za druhou. Toxicita vztahu hlavních hrdinů je vysvětlena uspokojujícím způsobem a nepřestává mě fascinovat, jak uvěřitelně příběh působí na to, že pojednává o smrtce a synu Satanovu... :D
Tenhle díl mi sednul dokonale. Ústřední pár je skvělý; obvykle nemám v oblibě rádoby drsné hlavní hrdinky, ale Mara byla lidská a uvěřitelná, palec nahoru. Také nadpřirozeno mi sedlo víc - tohle je čistá duchařina, takže komu se nelíbili zhmotnělí démoni z Rookwardu, tohle je návrat spíš směrem k Ashbournům. Opravdu jsem se bála :D
Hodnotím poctivými třemi hvězdami. Příběh má spoustu děr, hlavní hrdinka disponující intelektem průměrné účastnice reality show s influencery se dostane do prostředí, hemžícího se svalnatými víláky, jeden víc sexy než druhý. Samozřejmě mají všichni strašně dramatickou minulost plnou traumat :D Jako komedie geniální, já jsem se moc pobavila a další díl si rozhodně přečtu. Ad erotika - byla jsem varována, jak děsně žhavé a drsně explicitní to je, ale první díl je spíš jen představa gymnazistky o vášnivé kopulaci, nic víc. Tak možná příště :D
Další výborný příběh od Darcy Coates, tento patří k mým oblíbenějším. Můj mozek nepobírá, jak může být popis procházení domem tak děsivý! Je to příjemná, nekomplikovaná hororová jednohubka.
Jen bych si tu dovolila trigger warning: násilnický, manipulativní ex. Nicméně způsob, jakým skončí, za ten trigget stojí, LOL.
Ztráta času. Podle anotace jsem čekala něco akčního, něco ve stylu Hunger Games, ale z fantasy světa a s akcentem na romantickou linku. Místo toho přichází příděl chaotické nudy a nejfádnější milostný trojúhelník, jaký jsem za poslední dobu četla. Nepodstatné pasáže se nekonečně táhly, ale zmizení jednoho dvou konkurentů bylo shrnuto do jedné věty. Proč nemohlo být těch protivníků míň a neudělaly se okolnosti jejich úmrtí zajímavější? Trocha napětí přináší až magie, ale tam zas vyvstávají nelogické nesmysly.
Doufala jsem, že to zachrání aspoň ústřední lovestory, ale bohužel. Postavy se sice vtipně špičkují, ale důležité informace si navzájem neřeknou s nějakým naivním vysvětlením, takže dochází k nedorozuměním a dalším vraždám. Konec je meh a korunuje to "vysvětlení", že "je štěstí, že to král neřešil"... Jako opravdu?
Dělení textu je kapitola sama pro sebe, protože nedávalo smysl (většinou by místo pauzy bohatě stačilo dát další odstavec). Překlepy taky moc nedodaly na celkovém dojmu, ke konci jich bylo už opravdu hodně. Čekala jsem od vychvalované Maas víc.
Zajímavý vhled do problematiky exorcismu a vyšetřování paranormálních jevů. Spousta užitečných informací plus něco k zamyšlení. Pokud máte naposlouchané příběhy vyšetřování manželů Warrenových třeba z momentálně populárních podcastů, určitě doporučuji.
Druhý díl se mi líbil víc, než první. Byl takový dobrodružnější a vynalézavější, líbí se mi vývoj vztahu Aliny a Mala a popis plíživého šílenství. Nikolaj celý příběh krásně rozzářil a skvěle pospojoval. Taky oceňuju uvěřitelnost - žádná Mary Sue, která přijde zachránit svět a všichni s ní jdou nadšeně do toho. Bomba!
Co mi vadilo byl český překlad. Nevím, jestli si to po sobě někdo aspoň přečetl, ale byla tam spousta překlepů, hlavně v názvech míst a jednou byli dokonce prohozeni Vasilij a Nikolaj, prostě nepochopitelné. Taky se mi ještě stále trochu krvácejí oči u skloňování ravských (ruských) pojmů, ono by nebylo na škodu zeptat se nějakého rodilého mluvčího a nepůsobilo by to tak šíleně. Ale to není chyba knihy jako takové, takže 5 hvězd geniální autorce!