Fallenyard komentáře u knih

Po dlouhé době kniha, se kterou jsem navzdory necelým dvěma stům stran dost bojovala. Proč? Protože jsem od ní čekala něco jiného a nevím, jestli byl větší problém obsah nebo forma. Psychologické utopistické totalitární drama? To kniha je, ale nemastně neslaně, bez napětí, bez gradace a koneckonců i bez myšlenky. Nejdřív jsem chtěla napsat, že vztah hlavní hrdinky s jejím bratrem byl úchylný, ale to byly vlastně všechny vztahy mezi postavami. Chápu to tak, že se měl čtenář zazmítat mezi odcizeností a zároveň intimitou mezilidských vztahů, ale v reálu to prostě nefungovalo. Myslím ale, že by se příběh dal dost dobře zpracovat formou divadelní hry - umím si představit, že kadence hlasů a pauzy mezi úseky příběhu by vytvořily atmosféru a tomu bych klidně šanci dala. V této formě hodnotím jako ztrátu času.

6 07.09.2023

Od knížky jsem vzhledem k ústřednímu tématu moc nečekala, posledních pár let mě v knize rozesměje máloco, ale u Historek jsem se párkrát zasmála nahlas a jedna z hlášek mě dokonce pobaví pokaždé, když si na ni vzpomenu :D Závěrečná povídka je velmi fresh. Pokud Lucie napíše další knížku, bez obav po ní sáhnu.

1 01.05.2023

Moc pěkná jednohubka s nádechem dark academia. Kdo nevyhledává thrillery, nemusí se bát, je to celkem na pohodu - dramatická scéna je tam až jedna. Za mě skvělé oddechové čtení YA/ mystery.

16.04.2023

Vynikající román, od něhož se nešlo odtrhnout. Emocionální horská dráha, nesmírně čtivé, syrové a srdce drásající. Přiznávám, že ke konci se vývoj samotného příběhu hlavní hrdinky trochu vlekl a místy byla ta účelovost hodně výrazná, nicméně poselství předáno a to v nádherné formě.

18 28.02.2023

Odkládám nedočtené, nemám na to. Asi záleží, jaká máte očekávání. Já doufala, že se dočkám pokračování příběhu, odhalování záhad a nějakých úskoků pekelných princů, bohužel přišly jen účelové ofuky a podivné sváděcí tanečky. Nutno podotknout, že četností použití slova "maskulinní" vede KP i nad Maasovou, asi rekord. Jako by tu knihu psal někdo jiný, než první díl. Jedno velké "ach jo".

První kniha od Coates, která se mi nelíbila. Výborně vybudovanou atmosféru plíživého děsu tu vystřídaly oživlé mrtvoly (ke konci už to bylo poněkud monotématické), celé se to táhlo donekonečna, ačkoli průměrně všímavého čtenáře ledacos napadlo v raných fázích příběhu. Zápletka autorku pravděpodobně napadla po shlédnutí Purpurového vrchu, což jí nezazlívám, ale ta podobnost z toho vysloveně křičí a neudělala na mě dobrý dojem, a sloh mi připadal daleko chudší, než v předchozích knihách, což může být i tím, že Coates se umí perfektně pohybovat ve 20. a 21. století, ale století 19. je za mě krok vedle.

3 27.01.2023

Oproti předchozím třem knihám je to trochu nuda a navíc mě celkem frustruje, jak pořád hází "osud" Jaceovi a Clary klacky pod nohy. Tento díl se věnuje především životním příběhům vedlejších postav a Simonovu vyrovnávání se s jeho novou podstatou, což je určitě na místě, krásně to podbarvuje a prohlubuje dojem z příběhu. Nechybí hlášky, je to pořád vtipné, velmi čtivé a nemůžu si pomoct, tahle série si mě naprosto podmanila, takže se přes všechny výhrady těším na další díl!

1 22.01.2023

Za mě zatím asi nejlepší díl série. Oproti seriálu neuvěřitelně povedené, nechápu, proč se tolik odklonil a tak zbytečně změnil některé události a postavy (prohozená Lucie a Basia více méně, absence linky Elvi x Fayez, přehnaná linka Wei x Amos), Murtry je geniálně napsaný záporák, promluví nejsilněji k lidem, kteří pracovali v korporátu. Reasoning za akcemi perfektní.

2 06.01.2023

Velmi zajímavý a dobře napsaný počin zasazený do originálního světa. Právě popis světa je asi nejsilnější stránkou tohoto díla - detektivní zápletka sama o sobě není zlá, ale zato poměrně průhledná zhruba od první třetiny. Naštěstí je samo pátrání po zločinci poměrně akční, takže (aspoň u mě) nedošlo k nijak výrazné frustraci ze zoufalého čekání na moment, kdy to konečně dojde i vyšetřovatelkám.
Zpočátku mi celkem vadila absence slovníčku nebo vysvětlivek pojmů pod čarou, jak tomu bylo například v Duně - běžný čtenář pravděpodobně nezná deset typů arabských oděvů. Čtení mi ztěžovalo i to, že tyto pojmy ani zvolání v arabštině nebyly alespoň odlišeny kurzívou. Z nějakého důvodu mě kniha ani nijak zvlášť nevtáhla - možná protože mi přes veškerou snahu o popis světa přišla kniha až moc sterilní, nevyvolala ve mně žádné emoce. K žádné z postav jsem nijak nepřilnula, nic mě nepřimělo nesnášet (nebo obdivovat) záporáka, vtipné to upřímně taky nebylo. Těžko říct, kniha je dobrá, promyšlená a akční, ale něco tam za mě chybělo, jen nedokážu popsat, co :)

2 27.12.2022

Dvojka mě popravdě řečeno dost zklamala. Děj byl zamotaný, ale nebyl za ním žádný zajímavý plot twist. Většina událostí se odvíjela od toho, že si Tella něco nesprávně domýšlela, jednala nesmyslně a neustále se opakovala. Ty její vnitřní monology mě vyloženě deptaly. A co Scarlett? Celou první knihu sestru hledá, pořád se mluví o jejich extrémní navázanosti jedna na druhou a potom o Scarlett skoro nevíme. Postavy se obecně chovaly strašně nelogicky a kvůli tomu byl celý děj nevyvážený. Zápletku s největším potenciálem, Tella x Jacks, autorka zabila ještě před koncem :( Zajímá mě, jak to skončí, ale bohužel to není dobré. Hromada nevyužitého potenciálu, nelogické k uzoufání.

2 05.12.2022

Vynikající zpracování klasického příběhu, vztahy a jejich rozvoj je popsaný s citem a vkusem, nic není nedotažené. Nemám výhrady ani vůči rychlejšímu závěru; dynamika příběhu nebyla lineární a gradovala naprosto přirozeně. Posledních 50 stran ze mě dokonce vymáčklo pár slz :') Hvězdičku musím ovšem strhnout za "detail" Achillovy smrti - existuje i ustálený pojem "Achillova pata", máme Achillovy šlachy, to vše právě protože legendární Achilles měl jedinou slabinu, a to patu! A v knize mu šíp probodne srdce? Asi to měla být metafora, nicméně namáčení v řece Styx tam nebylo zmíněno ani jednou a celkově to nedává smysl. Nechápu, proč se tak autorka rozhodla učinit. Každopádně jinak skvělé!

EDIT: Tak prý skutečně měla autorka namysli jedinou slabostí právě slabost pro jiného muže.

2 25.11.2022

Oslovilo mě téma - propojení AI a démonů z astrální roviny, to přece zní naprosto báječně! Už po prvních stránkách bylo jasné, že kniha bude podaná specifickým stylem, který kombinuje gore s absurditou a infantilismem. Nejdřív bylo celkem osvěžující, že nejsou démoni strojeně důstojní, ale kniha je dlouhá a ke konci už mi lezlo krkem, že se vyjadřují jako dospělý, který se snaží znít mladistvě. Nijak mě neiritovalo básnění o zrzkách a kozách (ačkoliv je to choroba skoro každého fantasy a sci-fi), to dávalo celkem smysl vzhledem k tomu, že Yaran je jako démon zažil poprvé v životě, ale Yaranovy mobily a naprosto zbytečné "přepojování", které vždy znamenalo další dětinské hlášky a potvrzení přepojení, to byl opravdu hardcore. Kdyby to aspoň pořád dokola nebyly ty samé výrazy... Taky to celé nějak rychle skončilo, asi jsem čekala nějaké grandióznější finále, těžko říct.
Kniha se mi ale i tak líbila, podle mě skutečně už nešly lépe vystihnout zážitky démona v lidském těle, popisy usínání, probouzení, požití alkoholu atd, to znělo vyloženě autenticky! I např. popis orgasmu z pohledu astrální bytosti v lidském těle byl promakaný a na úrovni, což bych po těch věčných trapných nadávkách, co po sobě démoni střílí, nikdy neřekla.

3 14.11.2022

Popravdě jsem se celkem obávala knižního podání středověku, protože se děsím dětenické parodie na středověk jako čert kříže. Napsat knihu z tohoto historického období je pěkný kumšt a musí se to umět. Pan Vondruška naštěstí píše uvěřitelně, přestože lehce pohádkově, ale tisíckrát raději Noc na Karlštejně než Dětenice. Samotný příběh se mi líbil, určitě by mu slušelo nějaké seriálové zpracování. Určitě si přečtu další knihy ze série.

5 24.10.2022

(SPOILER) Zaujal mě námět, představa grandiózního magického představení zněla báječně, skoro jako hunger games, but make it placená magická VIP únikovka. Bohužel, žádný spektákl se nekonal. Kniha je velmi čtivá, stránky utíkaly jedna za druhou, ale příběh mě až tak nepřesvědčil. Některá překvapivá odhalení byla překvapivá tak nějak na sílu.

Vztah dcer a otce je úplně úchylný a nekončí přesvědčivě - celou dobu je týrá a pak vypadá zničeně a odejde bez řečí? Nebo se má v dalších dílech vrátit? Ústřední trojice je rozvinutá na úkor vedlejších postav. Hrabě D'Arcy je taky divný panák, kterého necharakterizuje nic, je úplně nijaký, pořád vypadá, že mu na Scarlett záleží, ale zároveň je neustále naznačováno, že je to hajzl? Nějak se mi podařilo pochopit podstatu toho, proč si tak strašně chce Scarlett vzít za ženu.

Jak jsem pochopila, Caraval má být zfilmován (Hearts Made of Black) 20th Century Fox a podle mě to může být velmi dobré. Uvidíme, jak naloží s nevyužitým potenciálem knihy.

08.10.2022

Samá teorie a cizí výrazy, kvůli nimž text působí kostrbatě, špatně se čte a ještě hůř vstřebává. Nevím, pro koho pan Goswami knihu psal, ale buď pro své kolegy nebo jen pro sebe. Když už se poštěstí a přijde nějaký praktický příklad, na němž se teorie nejlépe vysvětlí, tak si můžete být jistí, že je na dlouho poslední. Na to, jak je kniha strukturovaná, je poměrně chaotická. Teorie se pak začíná hodně opakovat a vlastně knihu zavíráte s tím, že jste se moc nedozvěděli. Józe byl věnován jen malý odstavec a i to pouze hatha józe. Nedoporučuji.

1 03.10.2022

Tenhle díl mi sednul dokonale. Ústřední pár je skvělý; obvykle nemám v oblibě rádoby drsné hlavní hrdinky, ale Mara byla lidská a uvěřitelná, palec nahoru. Také nadpřirozeno mi sedlo víc - tohle je čistá duchařina, takže komu se nelíbili zhmotnělí démoni z Rookwardu, tohle je návrat spíš směrem k Ashbournům. Opravdu jsem se bála :D

4 18.09.2022

(SPOILER) Vítejte ve světě, kde mají všichni PTSD, se kterým se vyrovnávají různě bizarními způsoby, mezi nejoblíbenější z nichž patří nenaslouchání vlastním radám (taktéž známo pod pojmem "sraní si do úst"), sex s okřídlenými muži a pubertální pošťuchování se s random nadpřirozenými svalovci. Feyřin macho man Tamlin se z prince na bílém koni s první stránkou mění v Mr. Toxic a na koně přesedlává Mr. Toxic z prvního dílu - Rhysand. Očekávatelný vývoj, ostatně první díl k tomu zhruba od druhé poloviny směřoval. S tím problém nemám, narozdíl od toho, že kniha přímo stojí na podivných... věcech.

Několik století staré nadpřirozené bytosti spolu komunikují jako parta středoškoláků v nejhžavějším varu pubertálních hormonů, hází po sobě nejen mnohoznačnými pohledy, ale i fakáči a taky si kouzlem dopisují!!

Hlavním záporákem je tentokrát král Hybernu, po šílené Amarantě jsme připravovaní na top notch zlosyna, ale ač má hustou armádu, ve výsledku působí dost trapně a neschopně. Jako co jsem čekala, když hledá nohy ke kotlíku, kterému je kdysi uřezali, aby je nikdo nemohl najít!!

Feyre. To je kapitola sama pro sebe. Rozumím, kam autorka směřovala popisováním toxického vztahu s Tamlinem a PTSD, nicméně Feyre se taky nechová úplně fér. Chce od Rhysanda, aby jí už nikdy nelhal a přitom mu v pohodě zalže, že chce jen zábavu, i když s ním chce vztah. Nemaj to snadný. Dále tu máme Feyřiny sestry - v podstatě ji jako dítě vykořisťují a ona nakonec ještě Nestu prosí, aby začaly znova? Wut. Je extrémně těžké se s touhle postavou nějak ztotožnit.

Magie. Jak tu funguje? I když ono je to vlastně jedno, protože autorka stejně požívá kouzla tak účelově, že logiku můžete hodit za hlavu. Některé postavy se umí nejen přemístit, ale taky vyčarovat ze vzduchu pohovku. Popis Feyřiných darů byl hodně, hodně chaotický a začal dávat smysl prakticky až ve chvíli, kdy se je naučila ovládat. Jsem zmatena.

Tak nějak přemýšlím, pro jakou věkovou skupinu je kniha určená. Ve třinácti bych asi nepotřebovala číst 600 stran o lízání a cukání v údech, dospělejší čtenářku pravděpodobně úplně nenadchne děj a popravdě to zdaleka není takové péčko, jak je avizováno. Svoje (obrovské) publikum si ale kniha evidentně našla. Za mě dvě hvězdičky. Pobaví to, ale pecka to není.

10 12.09.2022

Tady se seriál od knihy odklonil hodně - byla jsem překvapená, jak jiný je knižní a seriálový kapitán Ashford a dost mě zamrzelo zjištění, že seriálová Camina Drummer je vlastně výplodem scénáristů, spojujícím vícero postav :( Na druhou stranu charakterový a psychologický vývoj Clarissy Mao byl výborný, kniha nás jím detailně provází a vysvětluje. Totéž platí o postavě Anny, která je v knize sympatická (seriálová za mě působila jako dost na sílu pánbíčkářka a hysterka) a má bujnou fantazii. Vynikající čtení.

2 10.09.2022

Poslední díl mi dal zabrat, měla jsem ho rozečtený snad věčnost a mezitím přečetla několik jiných knih. Jediným důvodem byl rozvláčný styl psaní. Paní autorka je jedním z autorů, kteří zjevně nemají v oblibě škrtání, ale někdy je méně skutečně více. Nemyslím, že je nutné jednu zásadní událost rozepisovat na bez nadsázky sto stran. Začátek se vleče, závěr taky a kdyby vyndala celou nekonečnou část o mořských pannách, nikdo by si toho ve výsledku nevšiml. Docela mě to mrzí, protože navzdory rozvláčnosti jsem si tuhle sérii určitým způsobem oblíbila a nakonec mi postavy přirostly k srdci.
Některé pasáže mě skutečně dostaly a neubránila jsem se smíchu nebo slzám, ale prokousat se k nim skrz hromady naprosto zbytečných popisů myšlenkových pochodů byl teror.

2 20.08.2022

Skvělé čtení, opět mě příběh posádky Rosinante vtáhnul a nezklamal. Dobrá dobrodružná literatura je o precizním složení charakterů, což se zde jednoznačně povedlo. Těšila jsem se na Avasaralu a Bobbie, komunikační styl staré paní je v knize ještě daleko zábavnější. Kniha oproti seriálu nabízí daleko lepší vhled do hlav jednotlivých postav a doslova jsem se v tom rochňala, jelikož v seriálu spousta věcí vyznívá hodně nejednoznačně. Odklon od seriálu je markantní i v dějové lince, kniha vyznívá daleko klidněji a dává velký prostor psychologickému vývoji postav, což mi maximálně vyhovuje.

7 31.07.2022