Fallenyard komentáře u knih
Lovce stínů jsem si naprosto zamilovala, paní Clare už v předchozích knihách prokázala, jak jedinečně umí vybudovat vztahy mezi postavami, ale až když jsem se s tímto dílem ohlédla na předchozí dvě knihy, došlo mi, jak zvládla popsat i vývoj charakterů. Nesmírně cením její cit pro romantické linky - to je prostě čistá práce bez rádoby šokujících čuňáren. Nice. Dále musím vypíchnout i neodbytý a neuspěchaný závěr, jak tomu bylo i v případě trilogie Pekelných strojů. Strhávám hvězdičku jen za to, že mi určitý plot twist došel hned na začátku a pak jsem byla asi 150 stran frustrovaná, kdy to ostatní konečně odhalí :D Ale četlo se to rychle. Vynikající.
Skvěle napsaná, originální kniha. Spojení astrologie, veganství a detektivky byla prostě bomba. Hlavní hrdinka je úžasně napsaná, už dlouho jsem tak nerezonovala s knižní postavou! Ráda sáhnu po další knize od Tokarczuk, skutečně mě zaujala.
(SPOILER) Zatím první kniha ze série strašidelných domů, která mi až tak nesedla. Zápletka se mi líbila, to s tou půdou a dírkami ve stropě je dokonce na základě reálného případu, který se stal v Americe, ale zbytek byl prapodivný.
SPOLER
Nesedla mi Guyova povaha a celá ta věc se soudem se Savannah včetně toho, jak to s nimi nakonec dopadlo, byla nezdravá. V Záhadně domu Marwicků je násilnický partner v nepořádku, zatímco tady je v podstatě omlouván a ještě je to hlavní postava. Smrt pod stromem mi přišla zbytečná, nemůžu si pomoct. Amyino manipulování reality mi připadalo takové nedotažené a našroubované... Vše moc brutální a na sílu nechutné. Klasická sofistikovaná duchařina sedla paní Coats určitě víc.
Knihu jsem nezvládla dočíst, proto nechávám bez hodnocení. Možná se k ní někdy vrátím, ale v dohledné době to nevidím.
Najdete tu všechno - kulisy mystického Egypta, přátelství, zradu, lásku a charakterově ploché klišoidní postavy. Nedostatky hlavní hrdinky bych dokázala omluvit tím, že málokterý spisovatel dokáže napsat ženskou hrdinku jinak, než podle nějakého univerzálního mustru - v tomto případě manipulativní hysterku zralou na průplesk. Omluvila bych i to, že její counterpart a láska jejího života je další klišé, tentokrát ctnostný válečník, ale přes všeuměla a všudybyla, Mary Sue v rouše kleštěncově, jsem se přenést nedokázala. Nejenže poskytoval svému pánu služby všeho druhu od koitu až po výpočty ročního průtoku Nilu a odhadované množství úrody na další rok, ale zvířata se k němu scházela a slétala jako k Disney princezně a prakticky z ničeho vytvářel tak složité a dokonalé věci, že by se MacGyver mohl jít zahrabat. Všeho moc a přitom strašná nuda. Nechala jsem se oklamat vysokým hodnocením.
Hodnotím poctivými třemi hvězdami. Příběh má spoustu děr, hlavní hrdinka disponující intelektem průměrné účastnice reality show s influencery se dostane do prostředí, hemžícího se svalnatými víláky, jeden víc sexy než druhý. Samozřejmě mají všichni strašně dramatickou minulost plnou traumat :D Jako komedie geniální, já jsem se moc pobavila a další díl si rozhodně přečtu. Ad erotika - byla jsem varována, jak děsně žhavé a drsně explicitní to je, ale první díl je spíš jen představa gymnazistky o vášnivé kopulaci, nic víc. Tak možná příště :D
V první polovině jsem měla nepříjemný pocit, jestli to nebude jen dvousetstránková reklama na Endalu. Od druhé půlky už to ale byla svižnější četba. Nemůžu říct, že bych se dozvěděla něco úplně nového, mám už načtené i některé knihy, které pan doktor Vojáček zmiňuje, a nakoukané besedy u pana Duška, nicméně pár neznámých titulů si ráda seženu. Závěrem pan doktor říká, že cílem knihy bylo seskládání informací (které už třeba i máme) do určité mozaiky a čtenář si z ní má odnést klid, dobrý pocit a naději - a v mém případě se to nakonec vlastně splnilo.
Něco mezi fantasy, detektivkou a kuchařkou :D Není to tak strašně WOW, jak jsem se dočetla v některých komentářích, ale na druhou stranu je příběh zasazený do originálního světa a je napínavý. Velmi oceňuji, že autorka nedělá z hlavní hrdinky Terminátora - hrdinka je zranitelná, dokáže truchlit i špatně nést stres, podléhá panice - to je přeci bomba! Díky tomu je příběh o dost uvěřitelnější. Co už zas tak moc uvěřitelné není, je ústřední lovestory. To je tak ohrané, že to došlo i autorce, a tak nám připravila prapodivný konec, který měl asi naši představu o klišé rozbít. No nevím. Další věc je magie - určitě by se dalo lépe vysvětlit, jak to tedy s těmi Bohyněmi je. Chápu, že asi máme pomalu rozkrývat jejich podstatu a historii, ale hodilo by se vědět trochu víc o principu, na kterém má magie fungovat a určitě by to nemělo zásadní vliv na odhalování dalších mystérií. Další díly si určitě i tak přečtu, je to jednoznačně jedna z kvalitnějších YA knih.
S druhou částí duologie jsem bojovala poměrně dlouho. Čekala jsem druhé Vrány a to byla chyba. Kapitoly s Tabanskými princeznami se nezáživně vlekly, kapitoly s Alexandrem byly čistě účelové a vzhledem k tomu, že pro mě bylo a je dost těžké sympatizovat s nepříjemnou Zojou, knihu táhnul vlastně jen příběh Niny. Jen s ní a s návratem Vran celá kniha zase ožila.
Přemýšlela jsem, co může za obrovský úspěch Vran a čím se Zjizvený král liší a vyšlo mi, že se Bardugo asi snažila moc; zatímco Vrány geniálně fungovaly v rámci jednoho města (s občasnými flashbacky do Fjerdy nebo Nové země), ve Zjizveném králi projdeme prakticky celou zeměkouli. Pořád se skáče z místa na místo na úkor budování té úžasné chemie mezi postavami, kterou autorka jednoznačně umí vytvořit (mít jako ústřední lovestory Nikolaje a Zoju, kteří z principu nemůžou dávat najevo svoje city, prostě nefunguje), technologický pokrok přišel tak nějak moc zhurta a jakkoli oceňuji zakomponování dalších tabuizovaných témat, Bardugo to prostě umí lépe... Jako obvykle vše hodně kompenzuje závěr, ale celkový dojem je "meh" a je mi to líto. Bardugo se vyjádřila, že už žádnou další knihu z Grishaverse nechystá a myslím, že je to moudré rozhodnutí.
Úplně mě to pohltilo, tahle série je totální pecka! Nepřestává mě fascinovat, jak dobře spolu postavy fungují, jak skvělou chemii mezi sebou dokážou mít, to se vážně musí umět. Když jsem před rokem brala do ruky první ze série Pekelných strojů, nenapadlo mě, že mě Cassandra Clare vezme na tak báječnou jízdu, že se mi nebude chtít vystoupit. Koho by odrazovalo shrnutí, že jde o svět, ve kterém řádí lovci stínů, démoni, upíři a vlkodlaci (mně to zní dost "meh" jen to píšu), nenechte se odradit!
Zase jednou hypovaná kniha, která mě nezklamala. Zajímavý námět smlouvy s ďáblem je výrazně poetický, stránky ubíhají úplně samy. Považuju za světlou výjimku v žánru, že tahounem knihy není přemíra ztřeštěné akce, ale vnitřní napětí. Autorka má vzácnou schopnost vykreslit atmosféru, ať už se jedná o temný les v sedmnáctém století, ilegální bar za prohibice nebo střechu budovy nočního New Yorku součanosti.
Paradoxně mě kniha začala skutečně bavit až při Henryho vyprávění, potom se mi nějak otevřela cesta i k Addie, ke které jsem měla až do té doby tak nějak neutrální vztah.
Narazila jsem pouze na dvě nesrovnalosti, možná je autorka někde vysvětlila, nevím, ale nerušily mě a přes mírnou předvídatelnost je to hodné doporučení a celkově opravdu pěkně promyšlené!
SPOILER
Co mi vrtá hlavou: Když na Addie lidé zapomenou, jakmile jim zmizí z očí, jak se dostala s některými až tak daleko jako ke společné noci, např. Remy? To fakt nešli x hodin na wc? Další věc je, že Addie se hrozně rychle hojí, vlastní činy nemají prakticky žádný vlivl a zůstává nezměněná třeba jídlem, jakože nehubne ani nepřibírá, nemůže umřít, tedy ani zabít, což značí, že se vždy úplně zahojí. Zamená to, že je i věčně panna, jako že se pokaždé zacelí, když se její poprvé odehrálo až po prokletí? :'D
Zrovna tento případ mě moc nenadchnul. Bylo to místy vtipné, ty vikářovy hlášky mě fakt bavily, ale samotný příběh byl dost nuda...
Zase něco trochu jiného, než jsem čekala - spíš než o vtipnou verzi románů Austen nebo Bronte se jedná o roztomilý previktoriánský příběh s nadpřirozenými prvky, obohacený o vtipné narážky. Roztomilé je asi to slovo, které knihu charakterizuje, a naprosto mi to vyhovovalo. Ráda si přečtu další knížky autorek, pokud u nás vyjdou.
Další výborný příběh od Darcy Coates, tento patří k mým oblíbenějším. Můj mozek nepobírá, jak může být popis procházení domem tak děsivý! Je to příjemná, nekomplikovaná hororová jednohubka.
Jen bych si tu dovolila trigger warning: násilnický, manipulativní ex. Nicméně způsob, jakým skončí, za ten trigget stojí, LOL.
Pěkný příběh o tom, jak se člověk může změnit k lepšímu, je-li ochoten připustit si kritiku a pracovat na sobě.
Ano, jako mnoho čtenářů přede mnou, i mě Emma občas dost štvala, ale v tom spočívá celé gro, že se Emma ponaučí a změní své chování. Emma má potenciál a intelekt, který, je-li používán správně, poslouží dobru a ku zušlechtění sebe sama; naopak je-li i inteligentní člověk zaslepen nesprávnými přesvědčeními na základě vlastní pýchy, nevzejde z toho nic dobrého. Myslím, že s touhle hlavní hrdinkou se mnoho žen, které si už podobnou transformací prošly, dokáže ztotožnit a třeba se nad sebou zpětně i pousmát.
Po několika letech odkládám knihu nedočtenou, neměla jsem koule pokoušet štěstí a pozorovat, jak se mi s každou větou narovnávají mozkové závity. Hlavní hrdinka naivní, až by jeden zaplakal. Hlavní hrdina totální alfa. Ugh. Všichni jsou samozřejmě nejlepší šermíři/ lučištníci/ cokoliv, všichni působí nadrženě jako adolescenti, na žebříčku cringe to trumfne i Zloděje osudů. Nejsem fanda Maasové, ale její knihy mají alespoň zápletku a postavy nejsou tak trapně 2D. Škoda!
Zazvonil konec a Měsíčních kronik je konec :'(
Skvělé zakončení série, příběhy se dočkaly svého rozuzlení, u některých tedy celkem otevřeného konce, ale čtenář by asi měl dostat i trochu prostoru pro fantazii :D Za mě jedna z nejlepších knižních sérií!
Vynikající, na knihu jsem se vrhla po shlédnutí seriálu a jsem nadšená, jak dobrou práci scénáristi a filmaři odvedli. Pár věcí je v seriálu trochu jinak, ale určitě ku prospěchu věci. Na knize oceňuju vtip, dobře se čte, postavy jsou vtipné a za mě o dost sympatictejší, než ty seriálové. Holden je teda otravný pořád stejně, ale naštěstí mě knižní podoba ušetřila toho útrpného výrazu, Naomi není tak napružená a knižní Amos není narozdíl od toho seriálového až takový autista. Jediný, kdo se v knize projevuje míň, je Alex, kterého jsem si v seriálu hodně oblíbila, ale třeba to ještě přijde. Na druhou stranu je celá polovina knihy vyprávěná z pohledu Millera a je velice zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody, představy a budování vztahu k Julii.
Obecně je kniha klidnější, děj má dobrou dynamiku a akce je tak akorát, aby nebyla překotná a nenudila. Líbí se mi, že autor nevynechal jak důležité fyzikální zákony, tak fakt, že je třeba určitý čas na cestování a postavy se neocitly někde skokem, což je častý fail.
Stinná stránka je překlad, občas úplně mimo. Opravdu jsem netušila, že ještě někteří překladatelé překládají tak otrocky, působí to místy jako amatéřina. Překlepy jsou taky něco. To ale není chyba knihy, ta je výborná!
Ztráta času. Podle anotace jsem čekala něco akčního, něco ve stylu Hunger Games, ale z fantasy světa a s akcentem na romantickou linku. Místo toho přichází příděl chaotické nudy a nejfádnější milostný trojúhelník, jaký jsem za poslední dobu četla. Nepodstatné pasáže se nekonečně táhly, ale zmizení jednoho dvou konkurentů bylo shrnuto do jedné věty. Proč nemohlo být těch protivníků míň a neudělaly se okolnosti jejich úmrtí zajímavější? Trocha napětí přináší až magie, ale tam zas vyvstávají nelogické nesmysly.
Doufala jsem, že to zachrání aspoň ústřední lovestory, ale bohužel. Postavy se sice vtipně špičkují, ale důležité informace si navzájem neřeknou s nějakým naivním vysvětlením, takže dochází k nedorozuměním a dalším vraždám. Konec je meh a korunuje to "vysvětlení", že "je štěstí, že to král neřešil"... Jako opravdu?
Dělení textu je kapitola sama pro sebe, protože nedávalo smysl (většinou by místo pauzy bohatě stačilo dát další odstavec). Překlepy taky moc nedodaly na celkovém dojmu, ke konci jich bylo už opravdu hodně. Čekala jsem od vychvalované Maas víc.
Vynikající, tohle se moc povedlo. Nemám úplně v oblibě psaní ve stylu reportáže, ale k tomuto příběhu sedl doslova jako riť na šerbel a bavilo mě to od začátku do konce. Poznatek, že nejvíc člověka vyděsí úplně normální věc v nenormálním kontextu, byl skutečně osvěžující.
Třetí závěrečný díl hodnotím asi nejkladněji - určitě ne proto, že by byl o tolik lepší, ale spíš už jsem si zvykla na překotný styl děje, na Jude-terminátora, která vydrží i úplně absurdní věci a na další šílenosti. Od okamžiku kletby (ať nespoiluju) mě to dokonce bavilo moc, epilog naopak celkem cringe, ale jsem ráda, že vím, jak to dopadlo!