Fallenyard komentáře u knih
Pokračování Šesti vran jsem opět zhltla během chvilky. Přiznávám, že jsem Grishaverse naprosto propadla. Atmosféra skvěle vykreslená, choreografie scén smysluplně poskládaná, zvraty činily děj velmi živým a zajímavým. Už dávno nejsem cílovka a asi proto jsem si představovala hrdiny o takových deset let starší, ale to je rozdíl mezi knihou a audiovizuálním dílem - člověk si má víc prostoru pro představivost :) Za mě soukromě je to čtenářský objev roku.
Tak tohle bylo perfektní! Leigh Bardugo rozhodně ví, jak budovat a udržet napětí. Trochu otřepané téma zločineckých gangů dostává nový rozměr a stává se z něj příběh, od něhož se nejde odtrhnout. Postavy a jejich background jsou citlivě vykreslovány, ovšem bez pachuti obávaného patosu, který často traumatizované charaktery provází. Děj i chování postav jsou logické a nejmenší zarážející detail je vysvětlen nebo vyústí v překvapivý zvrat. Jako bonus je tu humor, občas nečekaný, ale spontánní a vítaný. Tohle jsem u knihy dlouho hledala a konečně našla, jdu se vrhnout na druhý díl!
(SPOILER) Tak a je to za mnou. Nechci závěrečný díl hodnotit úplně jako koncentrovaný chaos, ale dělo se toho hodně a ne všechno dávalo smysl. Za mě jsou ovšem největším nedostatkem naprosto, ale naprosto zbytečné věty, jichž se autorka ještě pořád nedokázala zbavit, a některá prohlášení postav, která znějí jako naprostý blábol. "Měli bychom to udělat takhle, ale my to tak neuděláme, protože by to vlastně byla blbost, ale šlo by to." Jestli autorka chtěla, aby velmistr prastarého řádu rytířů zněl jako David Votjoubek, tak vyhjála.
Drsný, prastarý upír Gerbert se stane závislým na internetu a sice vlastní polovinu Benátek, ale nemá vůbec nikoho, kdo by mu proklepnul, jestli nemá nějaký spyware? Jeho rukojmí si odejde jen tak, protože on potřebuje surfovat na webu? Napsat dobrého záporáka a pak z něj udělat mimino, tomu říkám faux paux. A co mělo být vytváření nového upírského klanu - celou dobu se mluví jen o tom, že je "Matthew musí srovnat do latě", z čehož mi je trapně už při čtení, nemluvě o tom, co popisovala scéna v casinu. Taky mi přišlo divně odemočněné Dianino chování v čase, kdy byl Matthew u Benjamina a vědělo se, co se mu děje. Asi bych na jejím místě trochu hysterčila. Jak dopadla Satu? Čekala jsem víc. No a Bohynin šíp v Dianině těle? Nejprve pořád dokola zmiňuje, jak ji tlačí a píchá a autorka nás vysloveně připravuje na to, že je šíp cizorodé těleso s jediným záměrem, jenže nakonec má v sobě šípy nosit pořád, sv. Šebestián hadr? Uf. Poprvé v životě jsem viděla seriál lepší, než je knižní předloha. Seriál totiž využil potenciálu a věnoval se víc zákulisním intrikám, než tomu, jak kdo voní a kdo pije víno.
Třetí díl je tedy hodně povedený! Zápletka zatím podle mě asi nejlepší, napínavá, dobře propracovaná. Narozdíl od dvojky jsem se opět dost pobavila (druhý díl byl v tomhle trochu slabší) a stránky utíkaly bleskově jedna za druhou. Toxicita vztahu hlavních hrdinů je vysvětlena uspokojujícím způsobem a nepřestává mě fascinovat, jak uvěřitelně příběh působí na to, že pojednává o smrtce a synu Satanovu... :D
Pokračování příběhu Duny je rozhodně zajímavé, ale přidávám se k těm, kteří měli problém se do knihy začíst. Nejsem si jistá, jestli je to třeba překladem a lehce kostrbatou stavbou vět (ačkoliv v menší míře, než v prvním dílu), nebo něčím dalším. Děj sám o sobě je totiž poměrně přímočarý, avšak nabízející řadu poměrně zajímavých myšlenek, což člověka tak nějak ponouká přečíst si knihu znova, třeba s lepším, komplexnějším pochopením.
Knihu jsem si sehnala po shlédnutí videa od youtubového kanálu Pod lampou, jenž se zaměřuje na viktoriánské krimi, a vůbec nelituji! Dostala jsem, co jsem čekala - mysteriózní zápletku, náhled do života studentek ženské internátní školy - návdavkem pak pár skutečně zajímavých zvratů a především (pro mě) neočekávaný, svěží humor! Lehounké čtení jako omalovánky, přečteno jedním dechem.
Navzdory znatelně lepšímu překladu a větší čtivosti jsem se knihou prokousávala poměrně dlouho. Přičítám to především autorčinu rozepisování o zbytečnostech, aby pak poměrně zásadní události vzala nelogicky šturmem - opět se v nadbytečné míře rozebírají vůně, pachy, významné pohledy, ale samotná krádež svazku, kvůli kterému cestují časem, je shrnuta do jedné věty? To z mého pohledu svědčí o stále přetrvávající spisovatelské nezralosti, která významně ovlivňuje celkový dojem z knihy. Nevyváženost je umocněna i tím, kolik úsilí musela autorka investovat do nastudování dobových reálií od alžbětinské Anglie přes rudolfinskou Prahu (skutečně velmi s citem), až po sokolnictví a lukostřelbu, jen aby se následně dopustila dějových kiksů, jako jsou vágní vysvětlení, že někdo něco "zapomněl" udělat nebo to "nestihnul" a "asi" to tak bylo... Potenciál velký, stále vkládám naděje v seriál, protože by stačilo ubrat na irelevantních, ubíjejících detailech, přidat správnou dávku akce, trochu logičtěji pospojovat děj a sežrala bych autorce příběh o upírech, démonech a čarodějnících i s navijákem.
Da se tahle legenda vubec hodnotit? :) Precetla jsem si knihu na doporuceni manzela a byla jsem opravdu nadsena dokonale propracovanym univerzem. Takhle si predstavuju dobre sci-fi. Jedine "minus" pro me byl trochu kostrbaty styl psani, mohlo to byt starsim prekladem, ale to je naprosto zanedbatelny detail, ktery nijak nesnizoval prozitek z pribehu.
Prijemne ctiva knizka, zabyvajici se vznikem neduvery k lidem, s nimiz v zivote vstupujeme do interakci. Ruku na srdce, kdyby mi nebyla doporucena, sama bych po ni nesahla. Kniha se temat dotyka pouze zlehka, nejde nikdy uplne do detailniho rozboru, a tak nemam pocit, ze jsem si z ni neco podstatneho odnesla. Soucasti jsou i priklady z praxe a okoli autoru, ale vse je opet jen lehce natuknuto a vezmete si z toho intuitivne, co potrebujete nebo chcete. Nejsem zklamana, protoze jsem nic necekala, ale pokud jste spise analytictejsi osobnosti, doporucuji Louise Hay, pripadne Shakti Gawain, ktere pokryvaji i tema duvery pomerne obsahle.
Tohle bylo vtipné! Originálně svěží paranormální detektivka s neodolatelnou, průšvihářskou a zábavnou hlavní hrdinkou. Tak akorát perverzní, tak akorát napínavé, několikrát jsem se opravu nahlas zasmála a u některých scén se dojala. Nejsem fandou erotických scén v literatuře, ale i ty byly napsány v duchu celé knihy, takže dobře doplňovaly příběh. Už se těším na další díl.
Celkově vzato dojemná a melancholická kniha, velmi atmosférická. Těšila jsem se na ni, ale nesplnila má očekávání. Melancholie se ke konci knihy prohloubila v trýzeň a závěr vě mně vyvolal řadu otázek, na které nikdy nedostanu odpověď. Ačkoliv jsem přesvědčená, že šlo o autorův záměr, přijde mi, že je konec useknutý a je mi velmi nejasné, co jsem si z knihy měla odnést. Pravděpodobně se jedná o jedno z těch literárních děl, ve kterých si každý najde poselství, jaké právě potřebuje, ale mně ta bouře neklidných myšlenek nebyla příjemná.
Knihu jsem si sehnala po shlednuti traileru k serialu. Bohuzel jsem celkem zklamana. Prvnich 300 stran bylo skutecnymi padesati odstiny nudy, hlavni postava je ukrutna Mary Sue a lovestory s hlavnim hrdinou je od zacatku extremne predvidatelna a plocha.
Predvidatelnost bych i odpustila, nejvic me ovsem ubijelo, jak se stridave neskutecne nudne tahnul dej, aby nam vzapeti autorka servirovala nove fakty jak na bezicim pase, jeden prekvapivejsi, nez druhy, coz pusobilo stejne neuveritelne, jako reakce vetsiny postav.
Kniha ma velky potencial, nektere pasaze bych dokonce zhodnotila jako velmi ctive, ale celkova dynamika knihy je velmi nevyvazena a to dilu podrazi nohy. Chci si serii docist, stale verim ve vyvoj stylu.
Poslední kniha trilogie ve mně zanechala velice smíšené pocity. Narozdíl od jejích předchůdkyň jsou v ní pasáže, které vtáhnou a chcete je číst; bohužel se však střídají s pasážemi, které skutečně číst nechcete - pokud masochisticky nevyhledáváte situace, kdy je vám trapně za literární postavy. Proč musí seriózní, důstojně působící muž ve vážné a notně napínavé situaci nakonec prohodit nějakou infantilní hlášku? Komando hopsando mě bude asi strašit nadosmrti. Nikdy nekončící sinusoida vtipných pasáží a vážných úseků narušených trapností na mě při čtení působila dost rušivě. Velmi oceňuji méně popkulturních odkazů, propojení akce více operujících skupin a samozřejmě vkusnou obálku.
První knížka od Kulhánka, kterou jsem četla. Trochu jsem se jeho spisovatelského stylu bála (nejsem úplně na krváky), ale Kulhánek je naštěstí pan Autor a kniha byla velmi čtivá, poutavá a zápletka skutečně promyšlená. Kombinace humoru a akce víc než vyvážená. Příznivci Kulhánka z mého okolí sice tvrdí, že je kniha trochu atypická, ale zatím nemohu posoudit. Za mě super! :)
Jakkoli jsem si po dočtení jedničky myslela, že jsem připravená na vše, šeredně jsem se spletla.
Po vcelku slušném úvodu nastává zase stará dobrá řachanda. Autor si očividně vzal k srdci čtenářskou zpětnou vazbu k jedničce a začal trochu rozlišovat postavy, snažil se vysvětlit nelogičnosti z předchozího dílu a preventivně vysvětlovat každou drobnost v dílu druhém. Bohužel používá dětská vysvětlení typu: “jakoby nějak” nebo “měli štěstí, že to neřešil”. Hlavní postava také prodělala jistý vývoj – Vyvyan přesedlal z balení holek na masturbaci, o níž se stejně jako o svých varlatech zmiňuje při mnoha rozličných příležitostech. Několik století zřejmě tomuto nadsamci nestačilo k vybití, neboť si jde co chvíli “leštit čápa” (citace z knihy), dává najevo pohlavní vzrušení nad patnáctiletými slečnami a tak dále; zkrátka scéna s vylučováním z obou tělních otvorů mi již nepřišla nechutná. Když se k podobným situacím přidají dyslektický vlkodlak Kamil se slovníkem Rychlonožky a zombie Ježíš, je dílo dokonáno. Nakonec jsem se ztotožnila s cílem NATO – hodit jim tam atomovku. Popravdě – do knihy jsem šla, protože i pubertálně laděné, nenáročné sci-fi jde napsat kvalitně. Bohužel mě ani druhá kniha nepřesvědčila.
Ve dvojce nabírají události ty správné grády, zápletka se komplikuje a klobouk dolů, před takhle propracovanou pavučinu intrik musím smeknout.
Postava Biafry překvapila svou komplikovaností a stejně tak můžu jen žasnout nad perfektním vystižením jak psychologie dívčí armády, tak i psychologických profilů jednotlivých postav. Jednu chvíli čtete knížku a druhou chvíli vám dojde, proč se ta ženská odnaproti chová jak stará čarodějnice.
Víc než v předchozím díle začne čtenáří docházet, co přesně znamená "příčina a následek". Druhý díl zároveň shledávám vtipnějším a snad i o něco méně násilnickým. Jediné, co se mi do knihy úplně nehodilo, byl úsek s životem u kočičích lidí. Doufám nicméně, že bude platit to, co už jsem naznačila výše, a to, že vše má svůj důvod... :)
Když smícháme všechno, co je dobré, docela pravděpodobně z toho vzejde něco nedobrého. A to je přesně případ Pragocalypsy.
Během čtení jsem nabyla dojmu, že jsem si právě přečetla jeden z veřejných deníčků - na téměř tři sta stranách se postupně dozvídáme, jaké má autor rád filmy, knihy, hudbu, dívky, oblečení a alkoholické nápoje. Narážky na pop-kulturu se objevují s až rušivou frekvencí a ke konci se začínají opakovat. Neustálá přirovnání k X-men, Harry Potterovi, Knight Riderovi, Batmanovi a Neovi navíc vyvolávají dojem, že autor vlastně nevymyslel krom jména Vyvyan nic originálního. Ostatně postavy si jsou charakterově podobné jako vejce vejci, chrlí všechny ty samé hlášky, o kterých autor nikdy nezapomene poznamenat, že jsou "ironické" a "sarkastické", kdyby to náhodou někomu uniklo.
Abych ale jenom neprudila :) Některá přirovnání byla skutečně originální a nesporným kladem dílka je, že má určitý potenciál. Autor má ještě dva díly na to, aby Pragocalypsu odvrátil.
Bohužel jedna z knih, které jsou jen pro určitý věk a člověk by si je neměl číst v dospělosti, aby nepřišel o iluzi dokonalosti. Co mě zhruba od patnácti do osmnácti let na knize okouzlovalo, jde s každým dalším rokem víc a víc mimo mě, a místo toho zůstává rozčarování. Knihu rozhodně doporučuji; je psaná čtivě, má atmosféru a dokáže zabrnkat na ty správné struny - pokud jste cílovka.
Neuvěřitelná kniha, která by snad neměla být řazena mezi fantasy, ale mezi filosofii. Umí čtenáře pobavit, ale především napnout a krutě týrat jeho duši a mozkové závity na úrovních, o kterých jeden netuší, že je vlastně má. Typicky polsky syrový styl psaní v kombinaci s příběhem, který se nastaví naprosto před ničím.