Fallenyard
komentáře u knih
Zloděj osudů
Jan Urban
Co někteří kulantně nazývají autorovým “specifickým stylem” se dá shrnout jako absence citu pro češtinu. Stylově silně nekonzistentní text mě nutil stále se zastavovat a přemítat, co to má znamenat, co vlastně dělal korektor a co to právě dělám se svým životem. V jedné větě se vystřídá spisovná čeština s hovorovou klidně několikrát a to zcela bezdůvodně, jinde zas věta sestává z tolika cizích termínů, že to nejde přečíst. V knize neustále něco bimbá, vcucává se, čimčarará a to bez ohledu na to, jestli spolu souloží dva vesničani nebo se právě probudil temný mág. Pojmy “vyvýšený placatý kopec”, “vlnovitá klika”, “historické události z minulosti” a “jak hluboko může klesnout touha po moci” jsou úplná křeč.
Autor vymyslel vlastní názvy měsíců, dnů v týdnu a dokonce hodin, ale samotný čas měří v minutách a sekundách, délku uvádí někdy ve stopách a jindy v metrech nebo loktech. Měsíc je Patron, ale slunce je slunce a ač občas postavy hovoří v nějaké cizí řeči, nebojí se použít ani latinu.
Jména postav a jejich demografické rozmístění jsou pravděpodobně výsledkem tahání lístků z osudí papouškem, jinak si nedovedu vysvětlit výskyt Aegira Bahňáka, Vaengira a Perdity s Bojnarem ve vesnici Lovčiny. Sokolník Motol je už jen takový bonbonek.
Můj soukromý tip je, že při padesáté postavě už autorovi došla fantasy jména, tak tam vrazil cokoliv, co někde slyšel a přišlo mu to cool. Množstvím postav si kniha nic nezadá s Vojnou a mírem, o všech se dozvíme jaké mají oči, vlasy a oblečení, většinou i část jejich tklivého životního příběhu, a to jen proto, aby se už nikdy neobjevily.
Celý obsah anotace se odehraje hned na začátku, ve zbytku knihy je skoro každá kapitola o někom jiném jako na začátku Deseti malých černoušků, jen jich tu je trochu víc. Pravidelně se objevují jen hysterický hebefil Kaldur, dva mágové a ke konci konečně i pár dalších postav. Na druhou stranu to je úplně jedno, protože se skoro všichni chovají podle jednoho mustru. Šablona 1 je ctižádostivý prasák, šablona 2 trochu naivní mladíček, šablona 3 záhadný kmet a šablona 4 jsou ženy a děti dohromady, protože jim autor připisuje stejnou mentální úroveň.
Pár kiksů, které mi nedávají spát: matka jedné z postav pracovala v bordelu a zemřela na mor. Postava pak skončí na ulici, protože bydlela s matkou a po její smrti pokoj přidělili jiné ženě. To vše pár měsíců předtím, než postava vstoupí do děje. Jak je možné, že se objevil jeden izolovaný případ moru, ten bordel nikdo nezapečetil, nevypálil a ještě tam hned nastěhovali jinou ženskou? Mor se z bordelu asi nikam nerozšířil, protože taková věc by v hustě zalidněném městě neprošla bez povšimnutí. Asi byli lidi ve středověku moc přecitlivělí, když to byla vlastně jenom rýmička.
Starodávné společenství, cestující celá léta pomocí magicky nabitých kamenů, začne přemýšlet nad principem fungování kamenů až po všech těch letech, jako by se nad tím dosud nikdy nezamysleli a říkali si: Supr, tenhle kámen mě přenese z místa na místo! Proč bych měl řešit, co je za tím, třeba kde se vzal a co ještě umí! Chápu, autor se jejich rozmluvami snaží čtenáři vylíčit principy fungování magie kamenů, ale úplně jim přitom bere důstojnost a hlavně inteligenci.
Shrnuto a podtrženo: sám autor slibuje prožitek podobný GoT, ale tam vidím podobnost jen v popravě jednoho z velmožů a v délce knihy. První budiž, ale druhé by šlo vyřešit seškrtáním úplně zbytečných vět jako je zamyšlení jedné z postav nad vzrůstem fíkusu, který jim roste doma, ve vztahu k výšce stropu. Jednu hvězdu ale musím dát za erotickou scénu na vesnici. Sice neměla vůbec žádný účel ale byla tak nádherně absurdní, že jsem se opravdu od srdce zasmála.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Knížku jsem si přečetla až po Vranách a přijde mi jednoznačně daleko pohádkovější a méně napínavá, ale stále velmi dobrá. Děj je dynamický, nikde nedrhne, všeho tak akorát a dává to smysl. Oceňuji, že kniha není překombinovaná, jak je častým jevem u řady YA fantasy knih vydaných po roce 2005.
Holubice a had
Shelby Mahurin
Nebylo to zlé. Když se mi po sto padesáti stranách konečně podařilo začíst se do příběhu (je psaný tak čtivě, že stránky ubíhají samy) a trochu si zvyknout na prostředí, magii a postavy, začalo mě to bavit. Hlavní hrdinka mi ovšem intenzivne lezla na nervy - je zbytečně hlučná, vulgární a rtuťovitá, asi jako Pipi Dlouhá punčocha na steroidech. Mnoho událostí a jednání postav vypadá nelogicky a i když na závěr vyplynou najevo skutečné důvody, proč tomu tak bylo, zůstává otázkou, zda jsou to důvody dost dobré. Přímočará lovestory je jedna věc a nemám s ní tady problém, ale vysvětlení jednání postav působilo dost uměle a účelově, aby se děj ubíral směrem, který autorka předurčila. Pokud se nad to dokážete povznést, je to určitě jedna z kvalitnějších odpočinkových knih.
Krutý princ
Holly Black
Tato kniha by měla potenciál vyniknout unikátním námětem jako krvavý psychothriller. Bohužel z ní prostinký a plochý styl psaní dělá pouze chaotický jarmark choromyslnosti s přídechem teenagerské romantické slátaniny. Už od počátku chápeme, že lidské dítě vychované vílami je jasný případ pro psychiatra, ale z nějakého důvodu působí většina popisů duševních pochodů a reakcí Jude jenom divně. Šikana, pokusy o vraždu, trhání končetin a schovávání těla jsou v nesnesitelném kontrastu s do nebe volající naivitou knížek pro dospívající a křečovitými záškuby pokusu o humor. Poslední pětina knihy je zajímavá jen díky dobře promyšleným intrikám, kterým opět podráží nohy naivita hlavní hrdinky a celého příběhu. Lovestory mi svou toxicitou připomíná Harley Quinn a Jokera z Wishe a asi to budu muset chvíli trávit.
Mechanický princ
Cassandra Clare (p)
Ještě lepší, než první díl, nedokázala jsem se od knihy odtrhnout! Intrikování v pozadí mi sedlo daleko víc, než divoké bojové scény (i když ani tady o ně nejsme ošizeni), dostáváme odpovědi na mnoho otázek, ale další nové vyvstávají. Odhalení střídá odhalení a děj byl pro mě tak zajímavý, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Velký plus jsou vtípky, kterými je celá kniha prošpikovaná, často jsem se zasmála nahlas a to mě jen tak něco nedostane :)
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Fantastická kniha, neskutečně mě vtáhla a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Prvních sto stran se trochu vleče, pravda, ale vůbec mi to díky skvělému stylu psaní nevadilo. Autorka studovala lingvistiku a je to velmi znát, krásně pracuje s jazykem a výrazy (zde je nutné pochválit i překlad), chvílemi jsem přemýšlela, jestli čtu svázané vzpomínky nebo knihu... Dospělé čtivo, opravdu silný zážitek!
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Super knížka, příběh mi sednul, první půlku jsem musela číst za bílého dne, protože ten plíživý děs jsem nedávala. Pěkný oldschool horor, milovník koček ocení dvojnásob :)
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Už pěkných pár let nejsem cílovka, ale tohle byla rozkošná pohádka :) Celkem originální prostředí, příběh odsýpal a nenudil, vtípky dost povedené (myslím, že jich autorka mohla klidně přidat a udělat z nich silnou stránku knížky) a hlavní postavy byly taky fajn, takže i přes dost předvídatelný a naivní děj to je velmi příjemné čtení.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Emocionalní horská dráha bez příkras. Důstojné završení série. Víc k tomu snad ani nejde napsat, tuhle sérii nejde nedočíst.
Howlův putující zámek
Diana Wynne Jones
(SPOILER) Jsem trochu zklamaná. Pohádka je taková celkem nenáročná a originální, ale to je tak všechno. Děj je překombinovaný a chaotický, některé kapitoly jsou vyloženě zbytečná výplň, Sofie je mi jako hrdinka dost nesympatická, protože neustále zmiňuje, jakou má vlastně v životě smůlu, nemůže se pořád rozhodnout, jestli svůj trpný úděl přijímá nebo jí vadí, chová se nelogicky a nedovedu se s ní ztotožnit. Lovestory budují všichni kromě ústřední dvojice, takže mě závěr až trochu zarazil, to bylo vyloženě uspěchané. Film knihu předčil.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Když jsem před lety shlédla první film a konstatovala, že je to strašná nuda, neměla jsem vůbec chuť zkusit knihu. Označení "Battle Royal pro holky" mě upřímě děsilo. Chyba! Tohle je totiž skvělá kniha! Styl vyprávění je jednoduchý, věcný a syrový, nesmírně čtivý. Žádné zbytečné popisy prostředí, všeho tak akorát, mentální pochody evokují přesně to, co se člověku honí hlavou, čímž je vše ještě uvěřitelnější. Pokračuji na druhý díl!
Mechanický anděl
Cassandra Clare (p)
Prvních cca 100 stran jsem přemýšlela, jestli to bude opravdu dobré nebo opravdu špatné, protože mě vyděsilo klišé lovců stínů versus podsvětí plné upírů, lykantropů, čarodějů a démonů, ale... je to opravdu dobré! Svět dává smysl, charaktery taky fungují (včetně hlavní hrdinky) a zatím byly veškeré náběhy na dějové nesrovnalosti nebo nesmysly vysvětletny. Lovestory i příběh přinesly mnoho zvratů, které jsem nečekala a poslední dvě třetiny knihy jsem se i přes slabší překlad, který dle mého knize trochu škodí, už protože dost zazdívá humor, kterým je kniha prošpikovaná, nemohla odtrhnout. Až tak, že si už druhý den po přečtení šupajdím do knihovny pro další díl.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu nebyla úplně nudná a nemůžu říct, že bych se do čtení musela nutit, ale na druhou stranu nemám pocit, že se toho na více než osmi stech stranách moc dělo. Méně je někdy více, a u Pomerančovníku to platí dvojnásob. Příliš mnoho postav s krkolomnými jmény, které jsou popisovány zbytečně obsáhle vzhledem k faktu, že v příběhu nehrají nijak výraznou roli. Geopolitice a náboženství byl věnován prostor na úkor podnětů, které šly rozvést daleko zajímavěji - například intriky královské poručnice, pozadí některých postav... Mapa občas neseděla s vyprávěním a místo postupného budování napětí přišly jen nekonečné, často až rušivé popisy míst. Příběh se mi líbil, LGBT linky v pohodě, ale nic nečekaného, svět vymyšlený též dobře, ovšem provedení dost ubírá na celkovém dojmu. Přirovnání k Pánovi prstenů je úplně mimo, nevěřte tomu.
Čtvrtý hrob pod nohama
Darynda Jones
(SPOILER) Zdá se mi to, nebo autorka skutečně píše knihy podle osnovy jako ve škole? Úvodem si OPĚT do zblbnutí budeme opakovat Charleyinu a Reyesovu úlohu a Reyesovo dětství. Přidá se nový nebožtík, který chce pomoct vyřešit svou smrt. Cookie se chová jako pubertální dylina. Charley mluví o Reyesovi a ten se zjeví. Random děj. Swopes. Táta a macecha. Traumata. Charley někdo zrasí. Sex s Reyesem. Ufff... Vtípky tentokrát spíš trapně pubertální a bez nápadu. První polovina knihy je vzhledem k množství událostí, jež se stihly odehrát, až neuvěřitelné nudná. Už je to až moc přitažené za vlasy a jsem v šoku, že autorka sérii natáhla na cca patnáct dílů. Osobně mě nepřekvapuje, že se u nás série zastavila na čtyřce.
Cinder
Marissa Meyer
Zajímavá kniha, tomuhle retellingu klasické pohádky rozhodně nelze upřít originalitu. Přečetla jsem si ji na základě velmi pozitivních recenzí, ale musím konstatovat, že až tak moc mě nenadchla. Lehké pěkné originální čtení, posledních sto stran bylo dokonce tak napínavých, že jsem je hltala a nemohla přestat číst. Originální, napínavé, hlavní hrdinka velmi v pořádku. Ale něco mi tam chybělo :)
Děs sídla Wake's End
Michelle Paver
Nechápu nízké hodnocení, kniha má hlavu i patu, dobře se čte a ačkoli je dost předvídatelná, považuju ji za ideální odpočinkové čtení. Jedinou výhradu mám k řazení do žánru horor, je to spíš velmi lehký psycho-thriller.
Dumasův klub
Arturo Pérez-Reverte
Navzdory prvotnímu nadšení se bohužel nemohu přidat k nadšeným recenzím. Film jsem neviděla, takže jsem ke knize přistoupila bez předsudků, zato s očekáváními. Nebylo to špatné, kniha od druhé čtvrtiny začíná svižně utíkat a má řadu napínavých pasáží, je prošpikovaná humorem, který dělá poměrně dost, a přítomnost graficky zobrazených rébusů je také vcelku milá. Bohužel jsem ale čekala od zápletky víc. Závěr byl na můj vkus vyloženě divný a neuvěřitelný, najednou mi propojení dvou dějových linek o dvou knihách přišlo úplně mimo a kostrbaté. Mírné zklamání, ale určitě si najdu něco od Dumase.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Tuto knihu jsem dlouho odkládala a musím podotknout, že jsem dostala něco dost odlišného od své představy! Příběh byl svěží, vtipný (jízlivý tatínek hlavní hrdinky je top) a úžasně napínavý! Některé zvraty jsem nečekala a uznávám, že jde o právem oceňované dílo, které je v mnoha ohledech nadčasové.
Děti Duny
Frank Herbert
Třetí kniha série se mi četla lehce, děj odsýpal, měl jasně vyhraněný začátek i konec. Přestože se pravidelně ponořoval do psychedelicky-filozofického chaosu, dalo se v něm orientovat (třeba oproti dvojce, která je jeden velký melanžový trip) - možná i proto, že jsem už věděla, jaký styl psaní očekávat a dovedla se povznést nad skutečnost, že autor psal bez ohledu na čtenáře. Závěr mě překvapil a těším se, až rozečtu pokračování.
Druhý hrob nalevo
Darynda Jones
Oproti prvnimu dilu, ktery byl skutecne vymazleny, dvojka trochu zaostava. Nejotravnejsi ze vseho bylo neustale vysvetlovani souvislosti a navaznosti na predchozi dil, ktery misto prijemne pripominky pusobil jako obtezujici vsuvka pro negramoty. Narozdil od jednicky jsem se ani moc nezasmala, coz je u dilka, ktere na humoru stoji, celkem prusvih, a chvili dokonce premyslela, zda pokracovat ve cteni, protoze me ani zapletka uplne neoslnila. Zvedavost byla silnejsi a trojka je uz nastesti stejne dobra, jako jednicka :)
