Faustka komentáře u knih
"Celý život sestává z času, ale můžeme ho použít jen jednou. Nechtěl bych ho promrhat. Potřebuju čím dál větší šance, takové, ze kterých bych mohl mít strach. Bez strachu se nedá vítězit. Chci se bavit, při sportu, se ženou, se svými syny, při malování. Chci dělat chyby, prožívat porážky i vítězství. Dychtím po životě. Kdybych se dožil 75 let, měl jsem jen 650 000 hodin života. A to je zatraceně málo." S jeho elánem a fyzičkou jakou se prezentuje dnes, tu pětasedmdesátku v pohodě obhájí.
"Všechno bylo dobré. A co je dobré, to se nikdy neztrácí. Zůstává naší součástí, stává se částí naší osobnosti."
Velmi silný a krásný příběh, který mi připomněl, že život se má žít.
Nemohla jsem se odtrhnout. Knihy Stephenie Meyer jsem v oblibě neměla. Hostitel to změnil.
"Úspěch nakonec přináší samotu. Je to pravda. Lidi si myslí, že jsi šťastný, že máš všecko. Myslí si, že můžeš jít kamkoliv a dělat cokoliv, ale v tom to není. Člověk prahne po základních věcech."
Měl miliony fanoušků .. přesto se cítil osamělý. Měl talent .. který nepromarnil. Měl dar .. zachoval si duši dítěte. Žil pro hudbu, tanec a své publikum. Obdivovala jsem Michaela Jacksona a vždy budu, ovšem Bůh jej obdivoval víc.
Nalezla jsem Midian(nedalo mi to takovou práci) - místo, kde i ten nejubožejší tvor dostane šanci. Takže, až se nebudu mít kam vrtnout, vím kam zamířit.
"Tělo si nemohlo zachovat své kouzlo, oči si nemohly zachovat svůj lesk. Brzy měly přijít vniveč. Avšak netvoři byli věční."
Bridget je svá a to mě baví.
.... 21.30 Mmm. To víno je skvělý. Udělám si malou oslavu. Myslím na všechny hodné lidi, kteřisemi letos připletli doživota, i na ty, co mi ublíšili. Necítím nic než lásku a odpuštění. Cítit zášč je jednoduchý jak faska.
21.45 Asi teďka napišu ty přání. Udjelam si sesnam.
23.20 Hotovo. Du to hodit.
23.30 Spátkydoma. Podjelany stromisko. Uš tomam. Du pronušky.
Půlnoc. Jo. Je to lepči. Uf. Chce semispat. Jejda. Svalila jsem se na zem.
"Vejdi, pokud se odvážíš." ... Vstoupila jsem jako ušák, vyšla jako světská ze světských, alespoň na okamžik.
Je to nějaká chvíle, co jsem se nechala unášet na vlně dobrodružství. Vezmu-li však Bounty do ruky, vrátí se znovu ten poutavý příběh mého dětství.
"Čas šumí jako oceán a z jeho hlubin zaznívá píseň touhy po volnosti až k nám."
Potřebovala jsem vypnout a Vzdálené hlasy byla ideální volba. A nezůstane jen u povídek, to vím jistě.
"Zbývalo mu jen jít stále dál. Prodal svůj život za možnost ochutnat božství; jediné, k čemu by se nyní vrátil, je hořká porážka. Tedy kupředu, a k čertu s důsledky."
.................
Vyčerpávající příběh. Ještě, že jsem byla ve formě. Jinak bych ten Rayment‘s Hill tak snadno nedala.
Povedený reklamní tah, to je zřejmé. Taky jsem se nechala zlákat větou "Jen pro silné povahy." Teď už vím, že nálepky bývají zrádné.
Působivé a dokonale emzácké. Po celou dobu jsem měla neodbytný pocit, jako bych tam byla s nimi. A v tomto ročním období je to zvlášť pozoruhodné.
.....................
On totiž Stephen King i z obyčejného prdu dokáže vytvořit něco velikého.
Nenávistní mají trochu jednodušší styl. Příliš jsem neočekávala a taky my to mnoho nedalo. Jen ujištění; do něčeho takového příště nejít.
Nazývám jej mágem. Zná lidské tužby a neřesti. Pohrává si se slovíčky a velmi obratně nás vtahuje do temného světa. Světa iluze i reality. Příběh pro někoho zneklidňující, pro jiného vzrušující se podobá našemu vlastnímu nitru. Umožní nám odhalit utajovaná místa naší mysli, do kterých si netroufáme vstoupit. Činy, které vyplouvají na povrch nám nejsou neznámé, jen jsme je vytěsnili z paměti. Objevujeme vlastní svědomí a poznání bývá bolestné. Peklo jsme my sami.
Někde v hloubi duše Alana Bradleyho se usídlila Flavia de Luce. A je moc dobře, že tam je.
Dokud Caroline postrádá "Óčko" a Simon buší do zdi, tak to šlape. Dál už je to jen klasická vzdychací vata. Ovšem Clive… to je jiný kabrňák, ten tam se všemi parádně zametl. Taky si pořídím takového hravého macka. "Buch."
"Ačkoliv jsme v útrobách pekla, můžeme mít oči andělů."
Tajemný Coldheart Canyon mě pohltil a nepustil. Nebráním se. Uvnitř jsem ochutnala nepoznané.
Na něco takového vás nikdo nepřipraví. Šla jsem do toho především ze zvědavosti a taky proto, že u Padesáti odstínů je stále přeplněno. Prostě mám ráda výzvy. Tak jsem si řekla: Riskni to.. a když překonáš první kapitolu a nezbarvíš stránku nestrávenou večeří, tak to půjde. A šlo to.
A jestli jsi hazardér a máš stabilní žaludek (ten se mi osvědčil), tak je to celkem přijatelné čtivo.
"Hle, Babo Jago, křivá noho! Budu pro tebe pracovat a ty mi pak dej zlato a také mi vrať mé stříbrné vřeteno!" ... Nestárnoucí klasika, ke které se ráda vracím. :)
"Nebudu utrácet za: strojky na těstoviny, na zmrzlinu a další kuchyňské vynálezy, které stejně nepoužívám; knihy od pisálků, které se jen impozantně vyjímají na polici; exotické spodní prádlo - nemá to smysl, když s nikým nechodím."
Deník Bridget Jonesové je zábavná a inspirující literatura. Stačilo několik stran a Bridget se stala mojí favoritkou. Taky čekám na svého Marka. Přišel. Ovšem skončil u rozvedené sousedky o patro níž. No, nic.. počkám si na takového, který těch pár schodů navíc překoná.
"Tik-tak-tik-tak."